Wikipedie

Interhelpo

Průmyslové dělnické družstvo esperantistů a idistů založené v květnu 1923 v Žilině na pomoc budování socialismu v sovětském Kyrgyzstánu.

Interhelpo bylo průmyslové dělnické družstvo esperantistů a idistů, založené v květnu 1923 v Žilině, na pomoc budování socialismu v sovětském Kyrgyzstánu. V letech 1925 až 1932 odjelo ze železničních stanic Žilina a Brno celkem 1078 osob (407 členů družstva a 671 rodinných příslušníků) ve čtyřech transportech. Družstvo bylo v ČSR registrováno jako „Interhelpo, všeobecné výrobní a spotřebitelské družstvo v Žilině“ se statutem schváleným státními orgány.[zdroj?]

Interhelpo
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formadružstvo
Datum založeníkvěten 1923
Datum zániku1943
Adresa sídlaŽilina, Slovensko
Charakteristika firmy
Produktyelektrárna, textilní továrna, slévárna a továrna na nábytek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Esperanto
Jazyk
Organizace
Dějiny
Kultura
Literatura
Úhly pohledu

Na žilinském nádraží je k celé události pamětní deska.[1]

Interhelpo se také jmenoval jazyk, kterým hovořili členové družstva. Ti věřili, že řečí jejich nové vlasti bude esperanto. Ve skutečnosti se však nakonec jednalo o „spontánní esperanto“, ve kterém se stala základem slova z esperanta, z jazyků družstevníků (česká, slovenská, německá, maďarská, rusínská) a slova kyrgyzská, uzbecká, ruská, ukrajinská, ujgurská, tádžická a tatarská.[zdroj?]

Politik pražského jara Alexander Dubček byl rovněž účastníkem Interhelpa, společně se svými rodiči.[2]

Historie

editovat

V návaznosti na občanskou válku a hladomor v roce 1921 se Sovětský svaz vedle aplikace Nové ekonomické politiky obrátil i na zahraniční dělnictvo. Vedle darování peněz, potravin a strojů došlo i na migraci dělníků do Sovětského svazu. Z Československa se do SSSR vypravily skupiny jako Pragomašina, Kladenská komuna, Reflektor, Slovácká komuna a největší z nich bylo Interhelpo.[2][3][4]

Každý člen vstupující do družstva do něho musel vložit celý svůj majetek. Za takto utržené a do družstva vložené peníze byly v Československu nakoupeny vedle hospodářských strojů i stroje a zařízení pro textilní továrnu a koželužnu. Družstvo vybudovalo celou řadu provozů „na zelené louce“. V kyrgyzských stepích v okolí města Frunze (dnešní název je Biškek) byla postavena a uvedena do provozu tato zařízení:

Už roku 1925 bylo Interhelpo oficiálně vyhlášeno jako nejlepší družstvo v Sovětském svazu. V roce 1934 se podílelo v průmyslové výrobě Kyrgyzie celými 20 procenty.[zdroj?]

Sovětská vláda dala uvěznit[5] (v odkazovaném zdroji toto tvrzení není) některé členy a funkcionáře družstva a ještě v průběhu 30. let dosadila do vedení sovětské činitele. Postátněním družstva přišli družstevníci o své podíly a byli nuceni přijmout sovětské občanství. V druhé polovině 30. let se stali někteří z družstevníků obětí stalinských čistek, někteří se ještě před zavedením vnitřních pasů stěhovali do jiných částí Kyrgyzie a Sovětského svazu, kde si našli práci a nový domov, další se vraceli domů.

Interhelpo bylo zlikvidováno v roce 1943.

Hlavně se Svobodovou armádou a po druhé světové válce se podařilo některým bývalým Interhelpovcům vrátit do Československa a po značných obstrukcích sem dostat z Frunze i své rodiny.

Ti, co zůstali, byli asimilováni do sovětské společnosti.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ http://zilina-gallery.sk/picture.php?/2845/category/277
  2. ↑ a b VIDOMUS, Petr. Interhelpo: Česká utopie v dalekém Kyrgyzstánu. Finmag [online]. Partners media, 2020-11-03 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. ISSN 1802-9612. 
  3. ↑ MAREK, Jaromír. INTERHELPO stručné dějiny československého vystěhovaleckého družstva v SSSR. 2013 [cit. 2020-11-21]. 137 s. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. s. 6, 16–17. Dostupné online.
  4. ↑ Děti zemřely, o vše přišli. Čechoslováci z projektu Interhelpo končili v gulagu. iDNES.cz [online]. 2021-05-02 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Žilina a Interhelpo

Literatura

editovat
  • HOLÁ, Věra; VICHEREK, Efrem. Interhelpo : vzpomínky na činnost průmyslového družstva československých dělníků v sovětské Kirgizii. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. 186 s. 
  • HUŇA, František. Interhelpo : osada ve stepi. Vzpomínky. Příprava vydání Jiří Vaněk. Gottwaldov: Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy, 1967. 74 s. 
  • MAREK, Jaromír. INTERHELPO stručné dějiny československého vystěhovaleckého družstva v SSSR. 2013 [cit. 2020-11-21]. 137 s. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné online.
  • MAREK, Jaromír. Interhelpo : tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu. Brno: Host, 2020. 325 s. ISBN 978-80-275-0244-8. 
  • POLLÁK, Pavel. Internacionálna pomoc československého proletariátu národom SSSR : Dejiny československého robotníckeho družstva Interhelpo v sovietskej Kirgízii. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1961. 315 s. 
  • SZÁMUEL-SZABÓ, János. V znamení proletárskeho internacionalizmu ("Interhelpo"). Bratislava: Slovenské vydavateľstvo politickej literatúry, 1958. 145 s. 
  • TOMANOVÁ, Irena. Interhelpo : Regionálna bibliografia. Žilina: Okresná knižnica Žilina, 1976. 17 s. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Interhelpo&oldid=24497571“