Srovnání esperanta a ida

Esperanto
Jazyk
Akademie esperanta Gramatika Slovníky Esperantologie Abeceda Číslovky Fundamento lernu! Letní škola esperanta
Organizace
UEA TEJO E@I EEU SAT Český esperantský svaz Česká esperantská mládež Esperantské kluby Katolíci
Dějiny
Ludvík Lazar Zamenhof Časová osa Buloňská deklarace Ido-schizma Krize ata/ita Neutrální Moresnet Interhelpo Pražský manifest Bona Espero Esperantské město
Kultura
Esperantská setkání Pasporta Servo Hudba Rozhlas Finvenkismus Homaranismus Kabei Politika La Espero Stelo Symboly UK IJK Esperantista Rodilí mluvčí Zamenhofův den
Literatura
Autoři Esperantské časopisy Esperantské slovníky PIV Wikipedie KAEST
Úhly pohledu
Propedeutická hodnota Srovnání s idem Srovnání s interlinguou Reformy Odpor vůči esperantu

Srovnání esperanta a ida poukazuje v tomto článku na hlavní rozdíly mezi dvěma umělými jazyky – esperantem a jeho následovníkem idem (ido znamená v esperantu „potomek“).

Hlavní rozdíly

• Abeceda esperanta používá šest „nelatinských“ písmen, tři z nich se nevyskytují v žádném jiném existujícím jazyce. Obtížnost při zápisu na počítači řeší uživatelé nahrazením těchto znaků, což vede k situacím, kdy stejné slovo může být zobrazeno různými způsoby. Tuto spornou otázku řeší ido používáním abecedy o 26 písmenech latinky s dvěma spřežkami, ch(/ʧ/) a sh(/ʃ/) místo esperantského ĉ a ŝ. Spřežka qu, která reprezentuje /kw/, se používá namísto esperantského kv a podobně gu v idu je používáno jako esperantské gv. Výslovnost ida je fonetická podle zásady, že každé napsané slovo má jednoznačnou výslovnost, ale nemá tak jednoznačnou shodu jedna hláska – jedno písmeno, jako esperanto.
• Ido obvykle neudává pravidla gramatického ovlivňování slovních druhů ve větě, věří, že není potřebné v potenciálním univerzálním jazyce. Například, v esperantu je sloveso ve větě neměnné bez ohledu na číslo, nebo osobu. Tento princip se však v esperantu neuplatňuje u adjektiv a substantiv. Ido tuto skutečnost ze své gramatiky eliminuje.
• Esperanto vyžaduje přidávání koncovky -n k označení akuzativu. Ido povoluje použití tohoto pravidla v nejednoznačných situacích, např. když předmět nenásleduje podmět. Ale v ostatních situacích je toto pravidlo odstraněno jako nadbytečné.
• Ido zavádí pevná pravidla používání koncovek při přeměně slova z jednoho významu (resp. slovního druhu) na druhý a tak zjednodušuje množství pamatování nezbytných slovíček.
• Ido, na rozdíl od esperanta, nerozlišuje mužské pohlaví jako standard pro slova vyjadřující rodinné vztahy, například neodvozuje slovo „sestra“ přidáním ženské koncovky ke slovu „bratr“ tak, jak to dělá esperanto.

Ukázka

Porovnat rozdíly mezi esperantem a idem lze na této větě:

• Provizora vortaro Ido–Esperanto, per kiu la similecoj kaj diferencoj de la vortaroj de la du lingvoj povas esti vidataj. (esperanto)
• Provizora vortaro Ido–Esperanto, per qua la similesi e diferi di la vortari di la du lingui povas esar vidata. (ido)