Mezinárodní sdružení katolických esperantistů

Mezinárodní sdružení katolických esperantistů (v esperantu IKUE: Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista) je organizace katolických uživatelů esperanta. Byla založena roku 1910 v Paříži a nyní sídlí v Římě. Současným předsedou je Ital Giovanni Daminelli, před kterým v letech 2003–2012 organizaci řídil Čech Miloslav Šváček.

Mezinárodní sdružení katolických esperantistů
Vznik1910
SídloŘím, Itálie
LídrAustin Richardson (1910–1913), Patrick Parker (1913–1920), Lambert Poell (od 1920), Paulus Antonius Schendeler (1921–1924), Francisko de Paul Meštan (1922–1927), Joan Font i Giralt (1927–1935), Marie Larrocheová (1934–1935), Petrus Heilker (1935–1950), Alfons Beckers (1950–1966), Jacques Tuinder (1966–1971), Ferdinando Longoni (1971–1975), Czesław Biedulski (1976–1979), Duilio Magnani (1979–1995), Antonio De Salvo (1995–2003), Miloslav Šváček (2003–2012) a Giovanni Daminelli (2012–2019)
Oficiální webwww.ikue.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlajka katolických esperantistů
Mše svatá v esperantu během 95. Světového kongresu esperanta v Havaně (celebruje Peter Knauer).

Esperanto
Jazyk
Organizace
Dějiny
Kultura
Literatura
Úhly pohledu

Činnost

editovat

IKUE pořádá mše svaté během esperantských setkání a každoročně také svůj vlastní týden trvající sjezd. Svazy a místní skupiny katolických esperantistů také nabízejí různá další setkání (biblické víkendy, mládežnické tábory apod.)

IKUE vydává křesťanskou literaturu v esperantu, jako je např. v roce 2001 vydaná ekumenická kniha modliteb a písní ADORU o 1 472 stranách nebo esperantský překlad papežské encykliky Deus caritas est z roku 2006. Nepřetržitě od roku 1903 také vychází časopis Espero Katolika (Katolická naděje), který je nejdéle vycházejícím esperantským časopisem.

 
Papež Jan Pavel II. přebírá od IKUE esperantský misál a lekcionář.

Uznání Vatikánem

editovat

Všichni papežové počínaje Piem X. měli vstřícný a podpůrný postoj vůči esperantskému hnutí.

V roce 1977 začal Vatikánský rozhlas vysílat pravidelné rozhlasové pořady v esperantu (od roku 1998 třikrát týdně). V roce 1990 přijala vatikánská Kongregace pro bohoslužbu a svátosti esperantský překlad modliteb mešního řádu a uznala esperanto za liturgický jazyk. Esperantský Misál a lekcionář pro neděle a svátky byl vydán v roce 1995. V roce 1994 zahrnul papež Jan Pavel II. esperanto poprvé mezi jazyky svých každoročních velikonočních a vánočních pozdravů při příležitosti požehnání Urbi et orbi; od Velikonoc roku 2006 pokračoval v této tradici i jeho nástupce papež Benedikt XVI.

Čeští katoličtí esperantisté

editovat

Československo a posléze Česká republika patří k tradičně nejaktivnějším zemím v katolickém esperantském hnutí, a to navzdory jinak naopak velmi nízkému podílu katolíků v populaci a perzekucím v době komunistického režimu. Už od roku 1969 se ve východočeských Herborticích pravidelně konaly katolické esperantské tábory(eo), než byl devátý ročník v roce 1977 ukončen zásahem Státní bezpečností, jeho organizátor vyšetřován a podmíněně odsouzen a katolická sekce Českého esperantského svazu rozpuštěna. Na tradici bylo možné navázat teprve po Sametové revoluci, kdy v letech 19912005 proběhlo dalších 14 ročníků tábora v Sebranicích.

Členem IKUE byl ve svém mládí i Miloslav kardinál Vlk, někdejší arcibiskup pražský, který také opakovaně sloužil v tomto jazyce mše svaté při příležitosti esperantských kongresů, nad nimiž přijal záštitu (např. v roce 1995 na světovém kongresu katolických esperantistů v Olomouci nebo v roce 2009 na Mezinárodním kongresu esperantské mládeže v Liberci).

Od roku 2009 se esperantu věnuje a propaguje jej český psychiatr, spisovatel a řeckokatolický kněz Max Kašparů. Ten kromě účasti na esperantských setkáních začal v roce 2017 čtvrtletně sloužit v pražském kostele svatého Pankráce mši svatou v esperantu.[1]

Reference

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Časopis Espero Katolika
 
Časopis Dio Benu