Kamýk (hrad)
Kamýk je zřícenina gotického hradu v okrese Litoměřice. Zřícenina se nachází na skalnatém čedičovém ostrohu v nadmořské výšce 350 metrů v katastru obce Kamýk u Litoměřic v Českém středohoří. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Kamýk | |
---|---|
Obytná věž | |
Základní informace | |
Sloh | gotický |
Výstavba | před rokem 1319 |
Přestavba | 1547 |
Zánik | po roce 1632 |
Stavebník | Jindřich Kamýk z Pokratic |
Další majitelé | Kamýci z Pokratic, Zajícové z Hazmburka aj. |
Poloha | |
Adresa | vrch nad obcí, Kamýk, Česko |
Souřadnice | 50°33′27″ s. š., 14°4′51″ v. d. |
Kamýk | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 30883/5-2079 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatSlovo kamýk je staročeské synonymum pro skálu. Původně tvrz byla postavena někdy na počátku 14. století na pokyn krále Jana Lucemburského Jindřichen z Kamýku.[2] První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1319, kdy král Jan Lucemburský udělil Jindřichovi z Kamýku tvrz v dědičné léno. Jindřich z Kamýka se zde uvádí až do roku 1347. Jeho potomci jako Kamýčtí z Pokratic ztratili na tvrz Kamýk nárok.[3] Vznik tvrze je spojována zejména s vybíráním cla při plavbě po Labi a zpočátku patrně sloužila spolu s nedalekým hradem Střekovem jakožto významný opěrný bod tehdejší královské státní moci nad labskou vodní cestou. Majitelé hradu měli manskou povinnost vůči králi.
Kamýčtí z Pokratic přesídlili do Pokratic a hrad připadl opět králi Karlu IV., který ho roku 1352 dal v manství jako úhradu dluhu Zbyňku Zajíci z Hazmburka. Později se v držení hradu vystřídala řada šlechticů. Hrad přežil i bouřlivé období husitských válek, kdy roku 1428 došlo ke zpustošení jeho blízkého okolí.[4] Roku 1428 se hradu lstí zmocnilo spojené vojsko Zikmunda Děčínského z Vartenberka, Jana Smiřického ze Smiřic a Zající z Hazmburka. Hrad nakonec připadl Mikuláši Zajícovi z Hazmburka, který byl právoplatným majitelem.[5]
Roku 1547 byl hrad opraven a rozšířen. Avšak již v roce 1600 byl opuštěn a v roce 1632 po jeho vydrancování saskými vojsky definitivně zpustl. Na počátku 19. století navíc ještě podvakrát vyhořel.[4]
Stavební podoba
editovatHlavní hradní stavbou byla pětiboká obytná věž na vrcholu čedičového suku, který byl opevněn hradbou předhradí. K této hradbě byly při renesanční přestavbě přistavěny obytné budovy, ze kterých se na jižní straně dochovala zeď se zbytky tří částečně dochovaných obdélníkových oken.[2]
Přístup
editovatKolem hradního vrchu vede modře značená turistická trasa. Zřícenina je volně přístupná po celý rok, ale zejména výstup na nejvyšší skálu není příliš bezpečný. Z vrcholku kopce je výhled po okolí.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-08-23]. Identifikátor záznamu 142362 : Hrad Kamýk. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Kamýk, s. 241–242.
- ↑ Hrad Kamýk stojí na vysokém čedičovém suku. www.turistickelisty.sportovnilisty.cz [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kamýk – hrad, s. 191–192.
- ↑ LEHKÝ, Ivan; SÝKORA, Milan. Kalich a Panna. Hrady Jana Žižky. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2016. 316 s. ISBN 978-80-86531-17-5. S. 268.
Literatura
editovat- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Litoměřicko a Žatecko [online]. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. Kapitola Kamýk hrad, s. 392–359.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamýk na Wikimedia Commons
- Hrad Kamýk u Litoměřic – 9. díl seriálu Hrady, zámky a tvrze českého severozápadu [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2020-01-19 [cit. 2020-01-24]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online.