Požár

Požár je každé nežádoucí hoření, při kterém dochází:

k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat,
ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí, nebo
k bezprostřednímu ohrožení osob, zvířat, materiálních hodnot nebo životního prostředí.

Vzniká obvykle buď v důsledku technické chyby, nedbalosti nebo neznalosti osob, přírodního neštěstí nebo úmyslným zapálením (žhářství).

Třídy požáru

Pro účely požární ochrany se zavádí tzv. třídy požárů.^[1] Do tříd se požáry dělí především s ohledem na skupenství hořících látek:


Charakteristika	Příklad látky	Hasicí přístroj
Požáry pevných látek, zejména organického původu, jejich hoření je zpravidla provázeno žhnutím.	papír, dřevo, textil	pěna, sníh, prášek
Požáry kapalin nebo látek přecházejících do kapalného skupenství.	benzín, nafta, barvy, dehet, tuky, vosky, parafín	pěna, sníh, prášek
Požáry plynů	acetylen, vodík, metan, propan	prášek, sníh
Požár lehkých kovů nebo alkalických kovů	hořčík, slitiny hliníku, lithium, sodík, draslík	speciálně upravený prášek
Požáry jedlých olejů a tuků	tuk na smažení	Pěnový přístroj na jedlé tuky

Fáze požáru jsou důležitou charakteristikou popisující vlastnosti požáru při jeho volném rozvoji, tzn. v případě, že není hašen.

Průběh požáru můžeme rozdělit na 4 fáze:

fáze je určena časem od vzniku požáru rozhoření prvních hořlavých předmětů. V praxi se uvažuje čas 10 minut. Tato fáze je charakterizována nízkými teplotami a malou výměnou plynů. Tuto fázi rovněž označujeme jako fázi rozhořívání.
fáze je charakterizována prudkým nárůstem teploty a plochy požáru, zejména v souvislosti s celkovým vzplanutím
fáze je období, kdy požár je stabilizován, probíhá intenzivní hoření a požárem jsou zachváceny všechny hořlavé předměty v prostoru.
fáze je charakterizována nedostatkem hořlavého materiálu a postupným snižováním intenzity hoření.

Optimální je provedení hasebního zásahu v první fázi, případně na začátku druhé fáze, kdy ještě nedošlo k plnému rozvinutí požáru.

Pokud vypukl požár v objektu, kde se nacházíte, zachovejte klid.

Co nejrychleji volejte tísňovou linku 150 nebo 112 a ohlaste požár.
Varujte ostatní třeba voláním „hoří“.
Prověřte zda se v ohroženém prostředí nenacházejí další osoby, pokud ano, snažte se je zachránit. V případě, že se vám to nepodaří, zapamatujte si jejich polohu (popřípadě ji označte) a neprodleně po příjezdu hasičů jim tuto nahlaste, jde o velmi cennou informaci.
Pokuste se požár uhasit dostupnými prostředky a proveďte opatření k zamezení šíření požáru (vypněte plyn, elektřinu, zavřete dveře, odneste hořlavé látky).
Opusťte budovu v souladu s jejím evakuačním řádem. (Chraňte si tělo, nejlépe namočením oděvu, dýchací cesty namočeným ručníkem, vezměte si nejnutnější osobní věci (doklady, peníze, léky apod.)
Poslouchejte pokyny hasičů nebo členů IZS a poskytněte jim případně pomoc, kterou si vyžádají.

↑ ČSN EN 2 [online]. Česká agentura pro standardizaci [cit. 2019-01-07]. Dostupné online.

Vladislav Banasinský, Petr Ševěček: Zjišťování příčin požárů, Hornicko-geologická fakulta Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Ostrava 1995, ISBN 80-7078-270-6
Karol Balog, Miloš Kvarčák: Dynamika požáru, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, Ostrava 1999, ISBN 80-86111-44-X
Nicola Barber: Požáry a povodně, Computer Press, Brno 2003, ISBN 80-7226-937-2
Jiří Janata, Václav Hladík, Jan T. Kozák: Požáry v českých zemích, Professional Publishing, Praha 2009, ISBN 978-80-86946-96-2