Wikipedie

Hřib nachový

druh houby

Hřib nachový (Rubroboletus rhodoxanthus (Krombh.) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014) je jedovatá [2] houba z čeledi hřibovitých. Patří do skupiny barevných a modrajících hřibů, systematicky do sekce Luridi. Český mykolog Albert Pilát jej považoval za nejkrásnější z tuzemských i evropských hřibů[3][4] a mykolog Jiří Hlaváček za nejkrásnější hřib vůbec.[5]

Jak číst taxoboxHřib nachový
alternativní popis obrázku chybí
Několik plodnic hřibu nachového
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Rubroboletus)
Binomické jméno
Rubroboletus rhodoxanthus
(Krombh.) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

editovat
česká jména

Taxonomie

editovat

Pojetí hřibu nachového/purpurového českými mykology bylo v první polovině 20. století značně nejednotné. Josef Velenovský a František Smotlacha označovali názvem hřib purpurový (Boletus purpureus) jinou houbu než předcházející (a následující) generace mykologů.[7] František Smotlacha později tuto houbu popsal jako samostatný druh, hřib rudonachový (Boletus rhodopurpureus), čímž nesrovnalost vyřešil.

Pro hřib nachový v současném pojetí používal Smotlacha po dlouhou dobu vlastní název hřib satanovitý (Boletus satanoides).[7] Z dnešního hlediska jde však o název kolektivní[7], protože jej používal pro několik (velmi podobných) druhů, které však byly separátně popsané teprve později. Pod název hřib satanovitý (Boletus satanoides) tak krom hřibu nachového (Rubroboletus rhodoxanthus syn. Boletus purpureus sensu auct. plur. non Vel. nec Smotlacha) sdružoval dále později popsaný hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae syn. Boletus lupinus sensu Bres. non Fr.) a hřib Moserův (Rubroboletus rubrosanguineus).[11]

Vzhled

editovat
 
Hřib nachový na ilustraci Františka Šíra z díla J. V. Krombholze (19. století)

Makroskopický

editovat

Klobouk houby dosahuje průměru 50–150 (200) mm. Podobně jako u ostatních hřibů má v mládí polokulovitý klobouk, který se postupně narovnává. Je velmi světlý, v mládí bělavý nebo našedlý, kožově šedohnědavý, později narůžovělý, vzácně až růžový nebo purpurově načervenalý, především při vlhčím počasí.[2]

Žluté až nazelenalé rourky se po poranění barví do modrozelena, póry jsou sytě červené.

Třeň je tlustý, nahnědlý až červený, v horní části pokrytý síťkou.[12][13]

Dužina je jemně nažloutlé barvy a na řezu modrá. Chutná mírně, slabě houbově a voní příjemně, slabě po ovoci.

Mikroskopický

editovat

Povrch klobouku kryjí trichodermové vláknité 3–6 (9) μm široké hyfy. Výtrusy dosahují 11–15 (16,5) × 4,5 – 5,5 (6) μm, jsou hladké, téměř vřetenovité či elipsovitě vřetenovité, patrná je mělká suprahilární deprese.[2] Výtrusný prach je olivový.[6]

Výskyt

editovat

Hřib nachový je velmi vzácný, roste v teplejších oblastech, v České republice pouze v nížinách a pahorkatinách. Preferuje světlá teplá místa v listnatých lesích (tvoří mykorhizu s duby a méně často buky[14]), obvykle na zásaditých půdách v lokalitách teplomilné květeny.[2] Pilát jej uvádí mezi typickými druhy xerotermních dubo-habrových hájů na vápencích, vzácně v kyselých doubravách a oligotrofních habrových doubravách a zmiňuje jej i v případě druhotných smíšených lesů na půdách nevápenatých (konkrétně v souvislosti teplých středně vlhkých dubin acidofilního charakteru na Moravě).[9] Je příbuzný hřibu satanu a roste i na podobných stanovištích, avšak zároveň i tam, kde se satan nevyskytuje. Fruktifikuje od července do září.[13]

Rozšíření

editovat
 
Řez plodnicí

Roste v Evropě, známý je z následujících zemí: Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Rakousko, Slovensko[6], Slovinsko, Spojené království (a ostrov Man), Španělsko a Švédsko.[15]

V České republice byly publikovány nálezy z následujících chráněných území:

Záměna

editovat

Hřib nachový může být zaměněn za podobně zbarvené modrající hřiby:

  • hřib Le Galové (Rubroboletus leagaliae) – při zasychání voní po Maggi
  • hřib satan (Rubroboletus satanas) – větší plodnice, na řezu modrá pomaleji a méně[8]
  • hřib Moserův (Rubroboletus rubrosanguineus) – roste ve vyšších polohách

I když má hřib nachový a hřib Le Galové podobné požadavky (ve starší literatuře byly někdy zaměňované), liší se poněkud odlišnou ekologií.[2] Hřib nachový se na rozdíl od hřibu Le Galové nevyskytuje na hrázích rybníků.[14]

Může se však vyskytovat na stanovištích hřibu satana, který dorůstá větších rozměrů a ve stáří jeho plodnice páchnou (plodnice hřibu purpurového odporně nepáchnou ani v dospělosti[6]). Liší se také tvarem třeně, který je oproti satanu spíše válcovitý až mírně kyjovitý.[2]

Hřib Moserův se liší stanovištěm – preferuje vyšší polohy a roste pod jehličnany.[2]

Hřib zlatožlutý

editovat

Boletus chrysoxanthus Hlaváček 1999 je (částečně) xanthoidní formou hřibu nachového, která ztratila červené barvivo a je žlutě zbarvená. Vyskytuje se vzácně na stanovištích s běžnými plodnicemi.[2] Italský mykolog Bruno Cetto ji uváděl jako Boletus flavopallidus nom. prov. Jako Boletus chrysoxanthus jej popsal český mykolog Jiří Hlaváček, který jej společně s Alešem Chvojkou poprvé našel v roce 1997 na strmé stráni poblíž Vonoklas (Český kras).[19]

Ochrana

editovat

Hřib nachový je velmi vzácná houba, která je zařazena do Červeného seznamu hub České republiky (pod názvem hřib purpurový) jako kriticky ohrožený druh (CR)[14], takže ji je třeba chránit[6].[2] Většina původních lokalit již zanikla, houba je ohrožena mj. i sbíráním plodnic houbaři.[14] O případných nálezech je vhodné informovat mykologická pracoviště.[2]

Toxicita

editovat
Související informace naleznete také v článku Otrava hřibem satanem.

Hřib nachový je za syrova a při nedostatečném tepelném zpracování jedovatý. Otravy jsou podobného typu jako u hřibu satanu (gastroenterodyspepsie – zvracení, průjmy, dehydratace), jejich průběh je však o něco mírnější.[6] Houbu nelze doporučit ke konzumaci.[6] Nejlepší prevencí je vyhnout se sběru všech hřibovitých hub, které kombinují bílý, šedobílý či růžovobílý klobouk s červenými nebo načervenalými póry (hřib satan, hřib satanovitý, hřib Le Galové, hřib nachový a hřib Moserův)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ a b c d e f g h i j k ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib nachový, s. 176. 
  3. ↑ PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: SPN, 1964. 191 s. Kapitola Hřib nachový neboli purpurový, s. 66. 
  4. ↑ PILÁT, Albert; DERMEK, Aurel. Hríbovité huby. Bratislava: Príroda, 1974. 206 s. S. obr. 24. (slovensky) 
  5. ↑ HLAVÁČEK, Jiří. Přehled našich hub hřibovitých (Boletales) 41. In: HLAVÁČEK, Jiří. Mykologický sborník. Praha: Česká mykologická společnost, 1999. Kapitola Poznámky k Boletus rhodoxanthus, s. 7.
  6. ↑ a b c d e f g h i DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Hríb purpurový, s. 163–164. (slovensky) 
  7. ↑ a b c d LUKAVEC, Aleš. Hřib nachový - Boletus purpureus Fr. a jeho problematika. In: PILÁT, Albert. Česká mykologie. Praha: Československá akademie věd v Praze, 1954. S. 26–30.
  8. ↑ a b PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 61. 
  9. ↑ a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 51, 70, 80. 
  10. ↑ a b SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib nebo modrák satanovitý, s. 185–187. 
  11. ↑ SINGER, Rolf; KUTHAN, Jan. Notes on Boletes. Česká mykologie. 1976, čís. 30(3-4), s. 143–155. Dostupné online. ISSN 0009-0476. 
  12. ↑ Hřib nachový (Boletus rhodoxanthus) [online]. Hobby.idnes.cz [cit. 2011-06-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. S. 66. 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2012-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  15. ↑ Boletus rhodopurpureus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  16. ↑ TICHÝ, Tomáš. Plán péče o Přírodní rezervaci Karlické údolí [online]. Portál veřejné správy, 2013 [cit. 2013-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04. 
  17. ↑ Ministerstvo životního prostředí České republiky. V NPR Drbákov - Albertovy skály můžete nalézt vzácné druhy hřibovitých hub [online]. ochranaprirody.cz [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  18. ↑ Ministerstvo životního prostředí České republiky. Natura 2000 [online]. ochranaprirody.cz [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  19. ↑ CHVOJKA, Aleš. houbařská nápovědna - zamykání lesa. Zpravodaj města Čelákovic. Únor 2013, s. 14. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hřib_nachový&oldid=23827472“