Franz Zaitsek von Egbell
Franz Zaitsek von Egbell (německy Franz Gabriel Joseph Nepomuk Zaitsek Edler von Egbell) (18. října 1805 Mutěnice – 11. dubna 1884 Štýrský Hradec) byl rakouský generál původem z Moravy. Po absolvování inženýrské akademie ve Vídni se uplatnil jako projektant vojenských staveb, působil také jako pedagog a diplomat a zúčastnil se i několika válečných tažení. V závěru kariéry byl v hodnosti generálmajora velitelem pevnosti v Pule (1863–1866).
| Franz Zaitsek von Egbell | |
|---|---|
 Erb rodu udělený při povýšení do šlechtického stavu (1860) | |
| Velitel pevnosti a přístavu Pula | |
| Ve funkci: 1863 – 1866 | |
| Předchůdce | Anton von Scudier |
| Nástupce | Anton Bourgoignon von Baumberg |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | generálmajor (1862) |
| Narození | 18. října 1805 Mutěnice |
| Úmrtí | 11. dubna 1884 (ve věku 78 let) Štýrský Hradec |
| Příbuzní | Karl Zaitsek von Egbell (sourozenec) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád čestné legie, Řád sv. Anny, Řád sv. Stanislava, Řád červené orlice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z rodiny původem z jižní Moravy a narodil se v Mutěnicích. Jeho otec Martin Zajíček (1770–1842) byl úředníkem na panství Hodonín, později působil ve správě císařských statků ve Vídni. Po přesídlení do Vídně rodina začala užívat německou formu příjmení Zaitsek (někdy uváděno též jako Zaitchek). Franz studoval na inženýrské akademii (pozdější Technická vojenská akademie) ve Vídni, kterou absolvoval v roce 1824 v hodnosti poručíka.[1] Několik let strávil u inženýrského sboru a postupoval v hodnostech (nadporučík 1833, rytmistr 1839). Od roku 1834 působil i jako pedagog a na inženýrské akademii vyučoval deskriptivní geometrii.[2] V letech 1841–1845 byl pobočníkem prince Ferdinanda Sasko-Koburského[3] a poté sloužil u 14. pěšího pluku v Linzi, kde byl v roce 1846 povýšen na majora.[4]
V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a později bojoval proti maďarským povstalcům, mezitím byl povýšen na podplukovníka (1848) a po potlačení revoluce sloužil u 57. pěšího pluku v Tarnówě.[5] Jako fortifikační odborník byl v letech 1852–1856 velitelem pevnosti v Kotoru.[6] V době krymské války byl vyslán k diplomatickým jednáním s tureckým vrchním velitelem Omarem Pašou a zprostředkoval ukončení konfliktu mezi Osmanskou říší a Černou Horou (smlouva z Podgorice 1854). V roce 1856 byl povýšen na plukovníka a převzal velení ženijních jednotek v Kremži.[7][8] K datu 7. března 1862 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem brigády u 5. armádního sboru.[9] V letech 1863–1866 byl velitelem přístavní pevnosti Pula a k datu 28. května 1866 byl penzionován.[10]
Zemřel v roce 1884 ve Štýrském Hradci, kde byl také pohřben do rodinné hrobky na hřbitově sv. Leonarda.[11]
Tituly a ocenění
editovatV roce 1860 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Egbell odvozeném od německého názvu města Gbely.[12] Jako erb obdržel modro-červeně polcený štít se vzlétající zlatou včelou uprostřed.[13] Díky působení ve funkci pobočníka prince Ferdinanda Sasko-Koburského získal několik zahraničních vyznamenání, zatímco v Rakousku nikdy žádné ocenění neobdržel.[14][15]
Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
rytíř Řádu čestné legie (Francie)
Řád červené orlice III. třídy (Prusko)
rytíř Leopoldova řádu (Belgie)
rytíř Řádu věže a meče (Portugalsko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Rodina
editovatV roce 1856 se oženil s baronkou Helenou Pöckovou, dcerou polního podmaršála Adama von Pöck (1785–1866). Z manželství se narodila dcera Helena (1858–1874), která zemřela předčasně.
Jeho mladší bratr Karl (1810–1886) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála v roce 1860 byl také povýšen do šlechtického stavu. Ve vojenské tradici pak pokračoval synovec Karl Johann (1838–1895), taktéž polní podmaršál.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1825; Vídeň, 1825; s. 368 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 389 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1844; Vídeň, 1844; s. 129 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 128 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 266 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1853; Vídeň, 1853; s. 91 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 201 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1856; Vídeň, 1856; s. 592 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 96 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Zaitseka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 208 dostupné online
- ↑ Úmrtní oznámení Franze Zaitseka na webu Wienbibliothek in Rathaus dostupné online
- ↑ Nobilitační diplom Franze Zaitseka na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1870; Brno, 1870; s. 471 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Zaitseka in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 180 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Zaitseka in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 535 dostupné online
Literatura
editovat- KRÁTKÝ, Jaroslav: Zaitsek von Egbell - c. k. důstojník 1824–1918; Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2023 (disertační práce), 239 s. (kapitola Franz Gabriel Zaitsek von Egbell, s. 32–46) dostupné online
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 476–478 (heslo Zaitsek z Egbellu) ISBN 978-80-905324-0-3