Maďarská revoluce 1848–1849

Maďarská revoluce a boj za nezávislost 1848–1849
	konflikt: Revoluce v roce 1848
	Sándor Petőfi recituje Nemzeti dal 15. března 1848 při vystoupení lidu v Pešti
Trvání	15. březen 1848 – 4. říjen 1849
Místo	Rakouské císařství – Uhersko
Výsledek	porážka Maďarů
Strany
Uherské království německé legie; polské legie; italské legie; Vídeňská legie; Uherští Němci; Uherští Slováci; pro-maďarští Slováci; pro-maďarští Rumuni; pro-maďarští Rusíni; Spišští Němci; Chorvaté ze západního Maďarska a Mezimuřské župy; Šokci a Bunjevci; Banátští Bulhaři; Maďarští Židé; Maďarský stát (duben–srpen 1849)	Rakouské císařství Chorvatské království; Srbská vojvodina; srbští dobrovolníci; pro-habsburští Maďaři; Slovenská národní rada; Sedmihradští Rumuni; Nejvyšší rusínská rada; čeští a moravští dobrovolníci; Sedmihradští Sasové; ; Ruská říše Finské velkoknížectví;
Velitelé
Artur Görgey ; János Móga; Antal Vetter ; Józef Bem ; Henryk Dembiński ; József Wysocki ; Peter Giron ; Alessandro Monti	Alfred Windischgrätz; Ludwig von Welden ; Julius von Haynau; Josip Jelačić; Stevan Knićanin; Avram Iancu; Ľudovít Štúr; Ivan Paskevič
Síla
přibližně 150 000 mužů	165 000 mužů a 770 děl; 193 000 mužů a 584 děl
Ztráty
asi 24 000 mužů	16 600 mrtvých nebo raněných; 903 padlo v boji a 13 354 z jiných příčin
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maďarská revoluce a boj za svobodu a nezávislost 1848–1849 je jednou z největších evropských revolucí roku 1848 a je úzce spojena s revolucí v Českých zemích. Ovšem na rozdíl od ostatních zemí Rakouského císařství v Uhersku přerostla tato revoluce ve válku za nezávislost.

Maďarské reformní hnutí 19. století

Uhersko bylo stejně jako České země součástí Habsburské monarchie, respektive Rakouského císařství. Uherské království, které vždy patřilo k významným zemím střední Evropy, bylo počátkem 19. století zemí značně zaostalou, topící se v hospodářské krizi a lidé v ní nesvobodní, nemající žádná občanská a politická práva.

Velká francouzská revoluce ovlivnila maďarské obrozence touhou změnit tento systém, odtrhnout se od Rakouského císařství a vyhlásit samostatnou Uherskou republiku. Během 30. let bylo reformní hnutí zaměřeno především na reformu hospodářského života, jak ji představovaly návrhy hraběte Istvána Széchenyiho.

Svým politickým rozhledem tehdy Széchenyi vysoce převyšoval své současníky. Na sněmu v Bratislavě v letech 1832–1836 zazněly již v duchu idejí Istvána Széchenyiho požadavky na výkup z dědičného poddanství, stejná majetková práva a rovnost před zákonem. Rakouský kancléř Metternich spatřoval v mnoha sněmovních vystoupeních nástup revolučních snah, které chtěl odstrašujícím způsobem potlačit. Do vojenského vězení byli v květnu 1836 dopraveni László Lovassy a další představitelé sněmovní mládeže. Za vinu se jim kladly buřičské projevy proti habsburskému absolutismu, podpora polských revolucionářů atd. Za obviněné se tehdy postavil mladý advokát, dnes národní hrdina, Lajos Kossuth. V květnu 1837 byl však zatčen a na svobodu se dostal až roku 1840.

Revoluce 1848–1849

Dne 11. března 1848 bylo vypracováno formou petice Uherského sněmu 12 hlavních revolučních požadavků maďarského národa:

svoboda tisku a zrušení cenzury
vznik odpovědného ministerstva pro Uhry v Pešti
každoroční zasedání Uherského sněmu v Pešti
rovnost před zákonem
zřízení národní gardy
všeobecné zdanění
zrušení poddanství
ustavení soudních porot a lidové zastoupení
založení národní banky
přísaha vojáku na uherskou ústavu a zákaz vysílat domácí vojáky do ciziny a cizí do Uher.
propuštění politických vězňů
vytvoření personální unie

Maďarské vojsko obléhá hrad v Budíně

Těchto 12 bodů podpořilo i vystoupení maďarského obyvatelstva v Pešti dne 15. března, během kterého byla poprvé přednesena Nemzeti dal (Národní píseň) od Sándora Petőfiho. Vídeňská vláda pod tlakem revolučních sil souhlasila se zřízením odpovědného Uherského ministerstva, v jehož čele stál Lajos Batthyány. To byl počátek revoluce, která přerostla do války za nezávislost.

Právní kodifikaci revolučních vymožeností a vyvrcholení prvního vzestupného období Maďarské revoluce přinesly tzv. Dubnové zákony, stvrzující všech výše jmenovaných 12 bodů a dále stvrzení nového právního a správního uspořádání Uherska – tedy byla zrušena Uherská dvorská kancelář a Uherské místodržitelství, což byly nástroje rakouského absolutismu, a dále zrušeno poddanství.

Dalším problémem v Uhrách byla národnostní otázka. Nemaďarské národy nedostaly záruky národních práv, zato většina sněmovních rozhodnutí napomáhala uvést do života teorii o národnostně jednotném Uhersku. Maďarští politici však odmítali, s výjimkou Chorvatů, jakákoli práva ostatních národů podílet se na uherské politice a jejich návrhy označovala jako neslučitelné se zájmy země. Slováci přijali koncepci austroslavismu a s podporou českých vlastenců zorganizovali vojenské dobrovolnické výpravy proti revolučním maďarským košutovským silám, upírajícím nemaďarským národům Uherska veškerá práva na autonomii. Josef Pekař uvádí, že: "Vláda maďarská začala vůdce slovenského odporu (náleželi k nim také Štěpán Daxner a Jan Francisci v Miškovci) stíhat žaláři a rozsudky smrti."^[1]

Ústup revoluce v západní Evropě ovlivňoval i osudy Maďarské revoluce. Pod hrozbou ofenzívy Chorvatů a vládních vojsk byl vytvořen výbor národní obrany v čele s Lajosem Kossuthem. Maďarská armáda porazila v bitvě u Pákozdu 29. září 1848 vojska chorvatského bána Josipa Jelačiće. V revoluční armádě bojovali mnozí evropští demokraté a revolucionáři, zejména Poláci. Maďarskou revoluci podpořilo říjnové povstání ve Vídni, které bylo krvavě potlačeno. Na rakouský trůn nastoupil František Josef I. V Uhersku však nebyl nový císař uznán.

Honvédská vlajka se státním znakem používaná během revoluce

Začátkem ledna 1849 dobyla císařská vojska Pešť a revoluční vláda tudíž přesídlila do Debrecína. Na jaře roku 1849 dosáhla Maďarská revoluce velkých vojenských úspěchů, které jí získaly sympatie celé demokratické Evropy. Vůdce revolučních vojsk Artur Görgey dne 6. dubna 1849 porazil císařskou armádu mezi Gödöllö a Isaszegem.^[2] Oddíly generála Béma porazily spojené rakousko-ruské pomocné armády v Sedmihradsku. Revoluční jednotky opět obsadily Budín a Pešť. Sněm, který zasedal 14. dubna 1849 v Debrecínu, zbavil Habsburky trůnu (Detronizace Habsburků) a vyhlásil nezávislost země, republiku však ne, a hlavou států se stal Lajos Kossuth.

Vítězství rakousko-ruských vojsk v bitvě u Komárna, 11. červenec 1849

Vídeňská vláda musela k potlačení revoluce zavolat na pomoc ruskou carskou armádu. V červnu 1849 vtrhla ruská vojska přes Karpaty do Uher a Sedmihradska. Posledním bojem Maďarské revoluce se stala bitva u města Világos, konaná 13. srpna 1849. Generál Artur Görgey zde se zbytkem svých vojsk kapituloval.

Maďarská revoluce utrpěla porážku. Mnoho vlastenců, jako například básník Sándor Petöfi, v bojích zahynulo. Lajos Kossuth emigroval do zahraničí. Více než tři sta rozsudků smrti vynesly rakouské soudy nad vojenskými a politickými vůdci revoluce. Obětí krvavých represálií se stal také první uherský ministerský předseda Lajos Batthyány. Žaláře Rakouského císařství byly přeplněny maďarskými povstalci.

Závěr

Mnoho vůdců a účastníků revoluce, jako Lajos Kossuth, István Széchenyi, Sándor Petőfi či Józef Bem, patří k nejrespektovanějším národním hrdinům v maďarských dějinách a výročí počátku revoluce, 15. březen, je maďarským státním svátkem, který je každoročně velkolepě oslavován. V Čechách a na Slovensku jsou s touto revolucí spjaty vzpomínky na vzedmutí se slovenského národa proti maďarské nadvládě a jsou vzpomínána jména Čechů (mj. František Alexandr Zach a Bedřich Bloudek) a Slováků bojujících proti maďarským košútovským vojskům (mj. Samuel Dobroslav Štefanovič, Štefan Marko Daxner a Ján Francisci-Rimavský).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1848–49-es forradalom és szabadságharc na maďarské Wikipedii.

↑ PEKAŘ, Josef. Dějiny československé. 2. vyd. Praha: Nakl. Akropolis ISBN 80-900354-2-6, ISBN 978-80-900354-2-3. OCLC 26071406 S. 165, 166.
↑ Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek prvý, nakladatel J.R.Vilímek,. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Revoluce uherská (autor: Josef Jakub Toužimský), s. 389.

Literatura

KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3.

PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států MAĎARSKO. Praha: Nakladatelství Libri, 2005. 145 s. ISBN 80-7277-269-4.

ČIERNA-LANTAYOVÁ, Dagmar. Maďarská lidová republika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 289 s. 25-093-86.

PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Maďarská revoluce 1848-1849 na Wikimedia Commons

(maďarsky) 1848 Archivováno 18. 2. 2009 na Wayback Machine.
(maďarsky) STARLAP.hu - 1848
(maďarsky) Chronologie 1848 - 1849
(anglicky) Ztráty

[1] PEKAŘ, Josef. Dějiny československé. 2. vyd. Praha: Nakl. Akropolis ISBN 80-900354-2-6, ISBN 978-80-900354-2-3. OCLC 26071406 S. 165, 166.

[2] Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek prvý, nakladatel J.R.Vilímek,. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Revoluce uherská (autor: Josef Jakub Toužimský), s. 389.

[1]

[2]