Fluorid hlinitý

Fluorid hlinitý
	3D model polyedru
	vzorec
	3D model
Obecné
Systematický název	Fluorid hlinitý; Trifluoralan
Anglický název	Aluminium fluoride
Německý název	Aluminiumfluorid
Sumární vzorec	AlF3
Vzhled	bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7784-18-1; 32287-65-3 (monohydrát); 15098-87-0 (trihydrát)
PubChem	2124
ChEBI	49464
Číslo RTECS	BD0725000
Vlastnosti
Molární hmotnost	83,976 7 g/mol; 101,022 g/mol (monohydrát); 138,023 g/mol (trihydrát)
Teplota sublimace	1 280 °C
Hustota	3,07 g/cm³ (0 °C)
Rozpustnost ve vodě	0,13 g/100 g (0 °C); 0,28 g/100 g (10 °C); 0,50 g/100 g (25 °C); 0,69 g/100 g (50 °C); 0,98 g/100 g (75 °C); 1,67 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	roztoky fluoridů; kapalný fluorovodík
Struktura
Krystalová struktura	šesterečná
Hrana krystalové mřížky	a= 492 pm; c= 625 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 510 kJ/mol
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−164,3 J/g
Entalpie sublimace ΔHsub	3 240 J/g
Standardní molární entropie S°	66,48 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 431 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,894 J K−1 g−1
Bezpečnost
	; GHS06 ; GHS07 ; GHS08; Nebezpečí
R-věty	R22, R36/37/38
S-věty	S26
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid hlinitý (chemický vzorec AlF₃) je anorganická sloučenina primárně používaná ve výrobě hliníku. Může být připraven synteticky, ale vyskytuje se i v přírodě.

Výskyt a výroba

Nejvíce používaný postup pro výrobu fluoridu hlinitého reakcí oxidu hlinitého Al₂O₃ a kyselinou hexafluorokřemičitou H₂SiF₆:

H₂SiF₆ + Al₂O₃ → 2 AlF₃ + SiO₂ + H₂O

Druhý způsob je pomocí tepelného rozkladu hexafluorohlinitanu ammoného (NH₄)₃AlF₆. Menší množství je také možné připravit pomocí reakce hydroxidu hlinitého Al(OH)₃ (popř. samotného hliníku) s kyselinou fluorovodíkovou HF.

Trihydrát fluoridu hlinitého se nachází v přírodě jako vzácný minerál rosenbergit.

Využití

Fluorid hlinitý je důležité aditivum při výrobě hliníku pomocí elektrolýzy. Společně s kryolitem snižují bod tání pod 1 000 °C a zvyšují vodivost elektrolytu.

Mimo jiné je využívaný (společně s fluoridem zirkoničitým ZrF₄) pro výrobu fluorohlinitého skla, které se využívá na výrobu optických vláken.

Využívá se k zabránění kvašení.

Zdravotní rizika

Po požití může dojít k poškození trávicího traktu, jater a ledvin. Znakem otravy jsou bolesti břicha, zvracení a průjem. Při požití většího množství i křeče.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium fluoride na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Aluminum fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid hlinitý na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[pubchem_cid_2124-1] Aluminum fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[1]