Bohumil Boček
Armádní generál Bohumil Boček, někdy uváděn i jako Bohumil Boček-Chodský (4. listopadu 1894, Sivice – 16. října 1952, Valdice) byl československý generál, legionář v Rusku (1916–1920), příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci (1945–1948) a jedna z obětí komunistického teroru. Je pohřben v Dubicku.
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
_Ribbon.png){kind=small}
Kariéra
editovatPrvní světová válka
editovatV roce 1914 zahájil první světovou válku v řadách rakousko-uherské armády, 15. prosince byl u Gorlice zajat a v roce 1916 vstoupil do Československých legií v Rusku. Bojoval v řadách 3. střeleckého pluku, s nímž prošel sibiřskou anabází. V roce 1918 obdržel důstojnickou hodnost a stal se velitelem roty.
Meziválečné období
editovatOd roku 1935 velel hraničářskému praporu.
Po okupaci a rozpuštění československé armády byl převeden do Vládního vojska, odkud ale na vlastní žádost odešel[1] a zapojil se do domácího protinacistického odboje v řadách Obrany národa, kde ve spolupráci s Jaroslavem Vedralem a Čeňkem Kudláčkem organizoval odchody československých letců do zahraničí, ale brzy musel přejít do ilegality a v únoru 1940 opustit protektorát[1] a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii doputoval do Francie.
Druhá světová válka
editovatZa druhé světové války se začlenil do zahraničního protinacistického odboje. V exilu začal užívat krycí jméno Chodský.[1] Byl přednostou odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády v Londýně, absolvoval výsadkářský kurs, ale pro zranění páteře k jeho vysazení nedošlo[1] a posléze se stal zástupcem velitele Československé obrněné brigády ve Velké Británii a ještě později nejprve zástupcem velitele[p 1] a posléze velitelem 1. československé pěší brigády v Sovětském svazu.
Mezitím byla 24. října 1942 nacisty v koncentračním táboře Mauthausen popravena střelou do týla z malorážní pistole v odstřelovacím koutě mauthauzenského „bunkru“ jeho manželka Zdeňka Bočková, spolu se svými rodiči: Antonínem Pouznarem (1881–1942) a Zdeňkou Pouznarovou (rozenou Zdenkou Procházkovou, 1885–1942).[1]
Již 20. srpna 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.[1] Od prosince 1944 byl zástupcem velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR a mezi 8. březnem a 6. dubnem 1945 byl, v době pobytu Ludvíka Svobody v Moskvě, zastupujícím velitelem sboru.[1]
Významně se podílel na poválečné obnově Československé armády, 12. dubna 1945 byl, na návrh Košické vlády, jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci.
Dne 1. prosince 1945 uzavřel v Kroměříži sňatek s JUDr. Annou Hamalovou.[2]
Po roce 1948
editovatK 1. červnu 1945 byl povýšen na divizního a dnem 24. května 1946 na armádního generála.[1]
V průběhu vládní krize v únoru 1948 spolu s Karlem Klapálkem nepřímo podpořil prokomunistický postoj ministra národní obrany Ludvíka Svobody.[1]
Po nástupu komunistů k moci se podílel na čistkách v armádě, zejména propouštěním důstojníků a rotmistrů nepohodlných novému režimu.[1][3] Po zatčení syna z prvního manželství Zdeňka[p 2] za protistátní činnost byl 31. 7. 1948 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu.[1][3] Po krátkém působení v méně významných funkcích byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté přeložen do výslužby (1950), zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor 1952) a v červenci 1952 Státním soudem ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vyzvědačství, vlastizradu a další trestné činy k doživotnímu vězení. Zemřel jako mukl na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby (trpěl cukrovkou a byl mu odepřen inzulin) ve věznici ve Valdicích.
Dne 22. května 1962 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu zrušilo všechny body žaloby proti němu, mimo vojenské zrady. Rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 1972 byl zrušen i tento bod. O jeho plné rehabilitaci a navrácení vojenské hodnosti bylo rozhodnuto až po listopadu 1989.[1]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Velitelem brigády byl nejprve brigádní generál Ludvík Svoboda a po něm Jaroslav Vedral-Sázavský.
- ↑ Zdeněk Antonín Boček (*1927) byl za války od r. 1942 vězněn nacisty, a po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, za což byl v roce 1948 odsouzen k trestu smrti, změněnému posléze na doživotí.
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l BÍLEK, Jiří. BOČEK Bohumil. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 30.
- ↑ Matriční záznam o sňatku ONV Kroměříž
- ↑ a b LÁNÍK, Jaroslav. Osud generála Bočka: i on byl jednou z obětí [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2015-10-16 [cit. 2016-03-15]. Dostupné online.
Literatura
editovat- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 109.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 579–580.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Boček
