Wikipedie

Zdena Bočková

Zdena Bočková, rozená Pouznarová, známá pod jménem Zdeňka Bočková (10. března 1907 Praha – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen)[4] byla manželkou plukovníka (později armádního generála) Bohumila Bočka, po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska účastnice II. (domácího) odboje – spolupracovnice štábního kapitána Václava Morávka a (od března 1942) podporovatelka parašutistů z výsadků Anthropoid a Silver A.[5]

Zdena Bočková
Zdena Bočková s manželem Bohumilem Bočkem na rodinné oslavě manželů Pouznarových
Zdena Bočková s manželem Bohumilem Bočkem na rodinné oslavě manželů Pouznarových
Rodné jménoPouznarová
Narození10. března 1907
Praha;
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 35 let)
Koncentrační tábor Mauthausen;
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením
BydlištěPraha XVIII
Domovské městoPraha
Známá jakoZdeňka Bočková
ChoťBohumil Boček (1894–1952)
DětiZdeněk Antonín Boček (* 1927)
Rodiče
  • Antonín Pouznar (1881–1942)
  • Zdeňka Pouznarová (rozená Zdenka Procházková, 1885–1942)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[1][2]
Pamětní deska na vnější fasádě na domě (na adrese Bělohorská 416/25; Praha 6 – Břevnov), kde bydleli její rodiče[3]

Život

editovat

Zdena Bočková se narodila jako Zdena Pouznarová 10. března 1907 v Praze. Jejím otcem byl Antonín Pouznar (* 16. října 1881 – 24. října 1942 KT Mauthausen), její matkou byla Zdeňka Pouznarová (rozená Zdenka Procházková, * 2. ledna 1885 – 24. října 1942 KT Mauthausen).[6] Po německé okupaci a nastolení protektorátu (15. března 1939) se Zdena Bočková zapojila do řad členů domácího protinacistického odboje. Její manžel Bohumil Boček, příslušník vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (ON) s vazbou na Politické ústředí (PÚ),[7] zprvu ve spolupráci s Jaroslavem Vedralem a Čeňkem Kudláčkem organizoval odchody československých letců do zahraničí. Hrozící nebezpečí zatčení přinutilo Bočka ponořit se do ilegality, dne 22. února 1940 opustil Němci kontrolovaný protektorát a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii doputoval do Francie a pak do Velké Británie, kde začal působit v československém zahraničním odboji.[p. 1][p. 2]

Rodiče Zdenky Bočkové bydleli za protektorátu v Praze–Břevnově v bytě v činžovním domě na adrese Bělohorská 416/25.[8][9][p. 3] V témže činžovním domě se v přízemí nacházela prodejna, kterou manželé Pouznarovi provozovali.[9][8] Oba manželé i jejich dcera Zdeňka Bočková byli zapojeni do domácího protiněmeckého odboje.[9] Ve stejném činžovním domě bydlela i další spolupracovnice jednoho ze tří králů – štábního kapitána Václava Morávka a velitele paravýsadku Silver A nadporučíka Alfréda Baroše Božena Vicherková – blízká přítelkyně Zdeny Bočkové.[8][9] A byla to Zdena Bočková, kdo podporoval Morávka a kdo zprostředkoval ilegální propojení štábního kapitána Václava Morávka s velitelem Operace Silver A nadporučíkem Alfrédem Bartošem.[8] V přízemním krámku manželů Pouznarových a v jejich bytě ve stejném domě došlo k řadě konspiračních schůzek českého odboje.[9] V březnu 1942 se uskutečnila v obchodě v přízemí Morávkova schůzka s Alfrédem Barošem a není vyloučeno, že se některého z těchto ilegálních setkání zúčastnil i zástupce velitele Operace Silver A rotmistr Josef Valčík.[8][9]

Po útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (27. května 1942) byla činnost podporovatelů parašutistů odhalena. Stejně jako mnohým dalším se jim stala osudnou zrada Karla Čurdy (16. června 1942), po které následovala vlna zatýkání. Zatčení gestapem neunikli ani manželé Pouznarovi a ani jejich dcera Zdena Bočková.[8][9] Všichni tři prošli výslechy a vězněním.

Za odbojovou činnost (a především však za napomáhání parašutistům) byla Zdena Bočková (i její rodiče) odsouzena v nepřítomnosti v Praze stanným soudem 29. září 1942 k trestu smrti.[10] Dne 23. října 1942 byla Zdena Bočková (i její rodiče) převezena hromadným transportem do koncentračního tábora Mauthausen a o den později (24. října 1942) ji zde zavraždili[11] střelou z malorážní pistole do týla společně s dalšími spolupracovníky a rodinnými příslušníky atentátníků při fingované zdravotní prohlídce (v odstřelovacím koutě mauthauzenského „bunkru“). Zdena Bočková byla popravena dopoledne v 8.42.[5][8][9][6][12][13]

Německé represi neunikl ani nezletilý syn Zdeny a Bohumila Bočkových Zdeněk Antonín Boček (* 1927), který byl po zatčení matky (spolu s ostatními dětmi zatčených a popravených odbojářů) internován na pražské Jenerálce a poté ve Svatobořicích.[8][9] Druhou světovou válku přežil, ale po „vítězném“ únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, za což byl v roce 1948 odsouzen k trestu smrti, změněnému posléze na doživotí. V komunistickém vězení strávil celkem čtrnáct (!) let.[5]

  • Rodinní příslušníci Zdeny Bočkové
  •  
    Její matka Zdeňka Pouznarová (rozená Zdenka Procházková, 1885–1942)
  •  
    Její otec Antonín Pouznar (1881–1942)
  •  
    Její manžel Bohumil Boček (1894–1952)

Připomínka

editovat
  • Její jméno (Bočková Zdena roz. Pouznarová *10.3.1907) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[1][2][14]
  • Pamětní deska na domě (na adrese Bělohorská 416/25; Praha 6 – Břevnov) je věnována vzpomínce na manžele Pouznarovi a na jejich dceru Zdenu Bočkovou.[9][8] Na pamětní desce je nápis: UCTĚNÍ PAMÁTKY / MANŽELŮ POUZNAROVÝCH / A DCERY ZDĚNKY PROVD. BOČKOVÉ / UMUČENÝCH V MAUTHAUSENU / 24.X.1942.[3]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Spolu s Bohumilem Bočkem odešel do exilu i další významný odbojář Jaroslav Němec. Oba se zapojili do zahraničního odboje.[7][6]
  2. ↑ V exilu vykonával Bohumil Boček funkci přednosty odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády v Londýně, poté se stal zástupcem velitele Československé obrněné brigády ve Velké Británii. Ještě později se stal nejprve zástupcem velitele a posléze velitelem 1. československé pěší brigády v Sovětském svazu.[5] Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 20. srpna 1944; k 1. červnu 1945 byl povýšen na divizního a dnem 24. května 1946 na armádního generála. S touto hodností vykonával po druhé světové válce funkci náčelníka Hlavního štábu.[5] Z této funkce (náčelníka Hlavního štábu) byl 31. července 1948 odvolán poté, co byl zatčen (za protistátní činnost) jeho syn z prvního manželství Zdeněk Antonín Boček (*1927). Bohumil Boček pak vykonával méně významné funkce, byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté přeložen do výslužby (1950),[5] zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor 1952) a v červenci 1952 Státním soudem ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vyzvědačství, vlastizradu a další trestné činy k doživotnímu vězení. Zemřel ve vězeňské nemocnici ve Valdicích 16. října 1952.[5]
  3. ↑ V letech 1940 až 1945 se ulice Bělohorská jmenovala Říšská; německy: Reichsstrasse.[8][9]

Reference

editovat
  1. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2024-03-15]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Bočková Zdena roz. Pouznarová *10.3.1907 .... Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2024-03-15]. Bočková Zdena roz. Pouznarová *10.3.1907. Dostupné online. 
  3. ↑ a b ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska rodina Pouznarových [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2005-04-02 [cit. 2024-03-21]. Umístění: Praha 6, Bělohorská 416/25, Břevnov; GPS souřadnice: N50°5'9.92 E14°23'1.18; Centr. evid. váleč. hrobů: CZE-0006-20892. Dostupné online. 
  4. ↑ Zdenka Bočková (1907–1942) [online]. Mauthausen; Raum der Namen [cit. 2024-03-21]. Narozena 10.3.1907 v Praha – Zemřela 24.10.1942 v KT Mauthausen. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Bočková Zdeňka, rozená Pouznarová, s. 74. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  6. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola I. Březnový vítr, s. 63. První kniha z trilogie; rejstřík osob: Bočková Zdeňka, rozená Pouznarová. 
  7. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík osob: Božena Vicherková, s. 157. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 558. Průvodce; Jmenný rejstřík osob: Bočková Zdeňka, roz. Pouznarová. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k PADEVĚT, Jiří. Tři králové: odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II. 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 168 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 121, 122. Průvodce; Jmenný rejstřík osob: Bočková Zdeňka, rozená Pouznarová. 
  10. ↑ Hrdinové odboje / Stanný soud v Praze odsoudil rozsudkem z 29. 9. 1942 tyto osoby k trestu smrti: [online]. Český svaz protifašistických bojovníků, z. s. [cit. 2024-03-18]. 7. Bočková Zdeňka, roz. Pouznarová, 10. III. 1907, Praha, Praha VIII.. Dostupné online. 
  11. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let [online]. Fronta cz, 2023 [cit. 2024-03-15]. 12; Bočková Zdena, rozená Pouznarová (* 10. 3. 1907); Silver A; manželka příslušníka čs. armády plukovníka Bohumila Bočka v Anglii. Dostupné online. 
  12. ↑ ZDEŇKA BOČKOVÁ (* 10. 3. 1907 Praha – 24.10.1942 KT Mauthausen) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-03-21]. Odchod do transportu 22. října 1942; Směr transportu KT Mauthausen; tam popravena 24.10.1942; manželka brigádního generála Bohumila Bočka. Dostupné online. 
  13. ↑ ZDEŇKA BOČKOVÁ, rozená Pouznarová (* 10. 3. 1907 Praha – 24.10.1942 popravena v KT Mauthausen); bydliště: Praha XVIII [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-03-21]. Před KT Mauthausen vězněna v Malé pevnosti Terezín; 22. 10. 1942 odjezd transportu směrem KT Mauthausen; 23. 10. 1942 příjezd transportu do KT Mauthausen; manželka generála Bočka. Dostupné online. 
  14. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa; VETS Estranky cz [cit. 2024-03-15]. Bočková Zdena roz. Pouznarová *10.3.1907. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdena_Bočková&oldid=24483897“