Wikipedie

Kartuziánský klášter svatého Bruna (Valdice)

klášter ve Valdicích u Jičína
(přesměrováno z Valdice (věznice))

Někdejší klášter kartuziánů ve Valdicích (často též Valdická kartouza) je bývalá kartouza (klášter mnišského řádu kartuziánů) s klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Nachází se ve Valdicích u Jičína. Patří k nejvýznamnějším stavbám raného italského baroka v Čechách a k nejznámějším barokním stavbám okresu Jičín. Od poloviny 19. století slouží areál jako věznice.

Valdická kartouza
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
MístoValdice
Ulicenám. Míru
Souřadnice50°27′18,22″ s. š., 15°23′4,85″ v. d.
Map
Základní informace
ŘádKartuziánský řád
Odkazy
Kód památky15518/6-1423 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny kláštera

editovat
 
Historická podoba kartouzy od Giovanniho Venuta z roku 1823
 
Areál bývalého kartuziánského kláštera ve Valdicích

Valdickou kartouzu založil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634) jako severní zakončení své ucelené architektonické koncepce Jičína, tehdejšího hlavního města Frýdlantského vévodství. Klášter je tak v jedné rovině s vrcholem Veliše, kde měl stát minoritský klášter, kostelem Panny Marie de Salle, kostelem sv. Jakuba a lipovou alejí, zároveň také s hradem Kumburk.[1] Valdštejn chtěl být ve valdickém klášteře pohřben a dal si v kostele zbudovat kamenné mauzoleum, do kterého bylo jeho tělo převezeno po úspěšném atentátu z Chebu. Jeho ostatky byly ale druhotně uloženy do zámecké kaple v Mnichově Hradišti.

Dekretem z 29. ledna roku 1782 byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen, poslední 28. převor Červinka pohřben a zbylí řeholníci vypuzeni.

Stavby

editovat

Klášter vybudovali Valdštejnovi italští dvorní mistři. Podle projektu architekta Andrey Spezzy z roku 1627 se stavbou roku 1630 začali jeho bratr Giovanni Battista Spezza a Franz Latomus. V díle pak pokračoval Nicolò Sebregondi a do roku 1655 je dokončil Giovanni Battista Pieroni. Na úpravě interiérů se pracovalo až do roku 1665. Objekty na přibližně obdélném půdorysu jsou uspořádány osově symetricky od vstupní brány podle podélné západo-východní osy s kostelem sevřeným kvadraturou uprostřed areálu. Postranní křídla původně tvořily izolované cely řeholníků, každá s vlastní zahrádkou.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, dříve zasvěcený sv. Brunovi a později sv. Josefovi je trojlodní bazilika se třemi páry bočních kaplí podle římského Vignolova vzoru. Na vstupním portálu má tesaný rakouský říšský znak z doby kolem roku 1650 a v nikách čtyři sochy patronů (sv. Bruno, sv. Hugo, sv. Jan Křtitel a sv. Josef). Z vnitřního zařízení se dochovaly oltáře sv. Barbory (patronky vězňů a dělostřelců) a sv. Bruna a kazatelna ze 17. století. Ostatní zařízení bylo po roce 1782 převezeno do kostelů v Radimi a v Úbislavicích, další zařízení se dostalo po roce 1950 do muzea v Železnici.

Před kartouzou stojí sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1698.

Vnitřní zařízení a výzdoba

editovat

Kamenné a štukové architektonické články vně i uvnitř jsou cennou raně barokní dekorací, stejně jako zbytky nástropních a nástěnných maleb a dřevěné intarzované dveře. Na jejich opravě či obnově ve 2. desetiletí 21. století se podíleli vězni a vznikla expozice muzea. Z klášterní knihovny se dochovaly bohatě zdobené knihovní skříně přibližně z roku 1740, nyní ve sbírce Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.[2][3][4]

Dějiny věznice

editovat

V letech 1855–1856 rakouská správa dala tyto erární budovy přestavět na trestnici podle návrhu vídeňského architekta Wehrenfenninga. Mnišské cely byly zvýšeny o patro a vybudován vězeňský dvůr jako uzavřený vycházkový areál. Dokonalost ohrazení a přistavění příčných dvorních křídel z roku 1863 z budov učinila dobře zabezpečené a obávané vězení. Byl zde vězněn například známý Václav Babinský.

 
Památník politických vězňů před věznicí

Za komunistického režimu zde byli rovněž vězněni političtí vězni, z nichž někteří zde zemřeli, mezi nimi např. armádní generál Bohumil Boček či viceprovinciál jezuitů Antonín Zgarbík (oba v důsledku odepření lékařské péče). V roce 1950 byl ve věznici mučen i P. Josef Toufar (1902–1950), farář z Číhoště, kde se pohnul při kázání kříž (tzv. číhošťský zázrak).

Vězení dodnes funguje a patří k nejstřeženějším věznicím v České republice.[5] Jsou sem umisťováni nejtěžší zločinci, střídavě zde byl vězněn i Jiří Kajínek. Dne 26. září 2010 zde spáchal sebevraždu tzv. „lesní vrah“ Viktor Kalivoda.

Seznam politických vězňů ve Valdicích

editovat

Seznam není kompletní

Vězněni

editovat

Zemřeli zde

editovat

Seznam doživotně odsouzených (2024)

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Jindřich Francek: Dějiny Jičína; Rybka Publishers 2010, strany 122-124
  2. ↑ POCHE, Emanuel. Klenoty dávných dob. Svět v obrazech. 21.06.1947, roč. 3, čís. 25, s. 11–13. Dostupné online. ISSN 0039-7032. 
  3. ↑ POCHE, Emanuel. Uměleckoprůmyslové museum v Praze. K 70. výročí založení ústavu. Praha: STN, 1955. 343 s. S. 19. 
  4. ↑ LEHMANN, Edgar. Der Bibliotheksräume der deutschen Klöster in der Zeit des Barock. Berlin: Deutscher Verlag für Kunstwissenschaft, 1996. 2 svazky (648 s.). ISBN 3-87157-172-5. S. 222, 538. 
  5. ↑ Profil věznice na stránkách Vězeňské služby ČR. valdice.vscr.cz [online]. [cit. 2009-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-10. 

Literatura

editovat
  • Emanuel Poche a kolektiv, Umělecké památky Čech 4 (T–Ž), Academia Praha, 1978, s. 165–166.
  • Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. Stran 782, ISBN 80-85983-17-6; s. 683–685.
  • ULIČNÝ, Petr. Architektura Albrechta z Valdštejna. Italská stavební kultura v Čechách v letech 1600-1635. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 1358 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-564-2. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kartuziánský_klášter_svatého_Bruna_(Valdice)&oldid=24499621“