Wikipedie

Albánci

národnost

Albánci (zastarale též Škipetaři[28][29] nebo ojediněle Arnauti) jsou etnická skupina z Balkánského poloostrova, která sdílí společné albánské předky, kulturu, historii a jazyk.[30] Žijí především v Albánii, Kosovu, Severní Makedonii, Černé Hoře, Srbsku a také v Chorvatsku, Řecku, Itálii a Turecku. Tvoří také velkou diasporu s několika komunitami založenými po celé Evropě, Americe a Oceánii.

Albánci
Shqiptarët
Skanderbeg • Agim Çeku • Hashim Thaçi
Populace
okolo 7-10 miliónů[1][2][3][4][5]
Země s významnou populací
AlbánieAlbánie Albánie 2 551 006 (2021)[6]
KosovoKosovo Kosovo 1 797 856 (2021)[7]
Zbytek Balkánu:1 400 000
Severní Makedonie Severní Makedonie446 245[8]
Řecko Řecko500 000–600 000[9][10][11][12][13][14][15]
Černá Hora Černá Hora30 439[16]
Chorvatsko Chorvatsko15 082[17]
Rumunsko Rumunsko10 000[18]
Srbsko Srbsko61 687[19]
Zbytek Evropy:3 000 000 až 6 000 000
Itálie Itálie970 000[20][21]
Německo Německo200 000–300 000[22]
Švýcarsko Švýcarsko200 000[23][24]
Turecko Turecko500 000–6 000 000[25][26]
USA USA194 028[27]
Jazyk(y)
albánština
Náboženství
sunnitský islám, jinak Římskokatolická církev nebo Pravoslaví

Albánci mají paleobalkánský původ, který je připisován Ilyrům, Thrákům nebo jiným paleobalkánským národům a mezi historiky a etnology je stále předmětem debat. Původ Albánců je přitom dodnes ožehavé téma, neboť během územních sporů (například o status Kosova) se jednotlivé národy často prohlašují za původní národ na daném území. V 5. a 6. století našeho letopočtu přešli stejným územím Vizigóti, Hunové a Ostrogóti, v raném středověku o něj soupeřily Byzanc, Turecko, Bulhaři a Srbové.

První zmínka o etnonymu Albanoi (Albani) se objevila ve 2. století našeho letopočtu od Ptolemaia popisujícího ilyrský kmen, který žil v dnešní centrální Albánii.[31][32] První jistá zmínka o Albáncích jako o etnické skupině pochází od kronikáře z 11. století Michaela Attaleiatese, který je popisuje jako žijící v thematu Dyrrhachion.

Řeka Shkumbini zhruba vymezuje albánský jazyk mezi dialekty gegštinu a toskičtinu. Křesťanství v Albánii bylo pod jurisdikcí římského biskupa až do 8. století našeho letopočtu. Poté byly diecéze v Albánii převedeny pod Konstantinopolský patriarchát. V roce 1054, po velkém schizmatu, se sever postupně ztotožňoval s římským katolicismem a jih s východním pravoslavím. V roce 1190 Albánci založili ve střední Albánii s hlavním městem Krujë Arbešské knížectví.

Kořeny albánské diaspory sahají až do středověkých migrací. Zpočátku přes jižní Evropu a nakonec přes širší Evropu a Nový svět. Mezi 13. a 18. stoletím se značné množství přesouvalo, aby uniklo různým sociálním, ekonomickým nebo politickým potížím. Jedna z populací, Arvanité, se usadila v jižním Řecku mezi 13. a 16. stoletím. Další populace, Arberešové, se usadila na Sicílii a v jižní Itálii mezi 11. a 16. stoletím. Menší populace nazývané Arbanasi se v 18. století usadily v jižním Chorvatsku a v oblastech jižní Ukrajiny.

V 15. století expandující Osmanská říše obsadila Balkánský poloostrov, ale čelila úspěšnému povstání a odporu Lezhské ligy - spojených albánských knížectví vedených Skanderbegem. V 17. a 18. století konvertovalo značné množství Albánců k islámu, což jim nabídlo rovné příležitosti a postup v rámci Osmanské říše. Poté Albánci dosáhli významných pozic a kulturně přispěli k širšímu muslimskému světu. Nesčetní úředníci a vojáci Osmanského státu byli albánského původu, včetně více než 40 velkovezírů[33] a zejména za vlády rodiny Köprülü dosáhla Osmanská říše největšího územního rozšíření.[34] Mezi druhou polovinou 18. století a první polovinou 19. století založili Kara Mahmud paša ze Scutari, Ali Paša Janinský a Ahmet Kurt paša z Beratu albánské pašalíky, zatímco albánský wālī Muhammad Alí Paša založil dynastii, která vládla nad Egyptem a Súdánem až do poloviny 20. století. V tomto období Albánci tvořili v Egyptě významnou komunitu.

Během 19. století kulturní vývoj, široce připisovaný Albáncům, kteří shromáždili duchovní i intelektuální sílu, přesvědčivě vedl k albánské renesanci. V roce 1881 turecká armáda potlačila první snahy o nezávislost země. V roce 1912 během balkánských válek vyhlásili Albánci nezávislost své země. Vymezení nového albánského státu vzniklo po Bukurešťské smlouvě a asi polovina albánské populace zůstala mimo jeho hranice, rozdělená mezi Řecko, Černou Horu a Srbsko.[35] Po druhé světové válce až do revolucí v roce 1991 byla Albánie řízena komunistickou vládou Envera Hodži a Albánie se do značné míry od zbytku Evropy izolovala. V sousední Jugoslávii procházeli Albánci obdobími diskriminace a systematického útlaku, které skončily válkou v Kosovu a nakonec nezávislostí Kosova.

Osobnosti

editovat

Nejznámějším Albáncem je Matka Tereza.

Albánský původ měl nositel Nobelovy ceny za fyziologii Ferid Murad. Prvním albánským historikem byl Marin Barleti.

Nejslavnějším albánským spisovatelem je Ismail Kadare. Kněz Gjon Buzuku napsal první knihu v albánštině. Za prvního albánského spisovatele bývá označován Pjetër Bogdani. Rozvoj středověké albánštiny ovlivnil Frang Bardhi. Klíčovou postavou albánského národního obrození byl spisovatel Naim Frashëri, stejně jako jeho bratr Sami Frašeri. Slavný epos Horská loutna sepsal Gjergj Fishta. Báseň Aleksandëra Stavre Drenovy se stala textem albánské hymny. Představitelem socialistické poezie byl Dritëro Agolli. Mezi významné albánské osobnosti patří také malíř Ibrahim Kodra a skladatel Simon Gjoni. Mezi interprety vážné hudby vynikla sopranistka Inva Mula. V zahraničních produkcích se prosadila v posledních letech herečka Masiela Lusha. I američtí herci John Belushi a jeho bratr Jim Belushi měli albánský původ. Herečka Eliza Dushku je dcerou albánského otce.

Za národního hrdinu je považován zakladatel albánské státnosti Gjergj Kastrioti Skanderbeg. S ním byl spřízněn papež Klement XI., který nechal sepsat dějiny Balkánu Illyricum Sacrum, kterážto kniha je dnes nejcennějším zdrojem informací o nejstarších albánských dějinách. Vlivnými ministerskými předsedy (velkovezíry) Osmanské říše se stali například Kara Mustafa či Muhammad Alí Paša, místokrál Egypta. Zakladatelem moderního albánského státu byl Ismail Kemali. Albánskou pravoslavnou církev založil Fan Stilian Noli, který sehrál klíčovou roli též v revoluci z roku 1924. Dlouholetým vůdcem socialistické Albánie byl Enver Hodža.

Další známí Albánci

editovat

Literatura

editovat

Pjetër Budi, Jeronim de Rada, Kostandin Kristoforidhi, Millosh Gjergj Nikolla, Lasgush Poradeci, Etëhem Haxhiademi, Kasëm Trebeshina, Petro Marko, Dhimitër Xhuvani, Xhevahir Spahiu, Bashkim Shehu, Rexhep Qosja.

Hudba

editovat

Era Istrefi, Claydee, Rita Ora, Bebe Rexha, Dua Lipa , Amanda Ava Koci (AVA MAX), Gjon´s Tears

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Carl Skutsch, Encyclopedia of the World's Minorities, Routledge, 2013 ISBN 1135193886, p. 65.
  2. ↑ Steven L. Danver, Native Peoples of the World: An Encyclopedia of Groups, Cultures and Contemporary Issues:, Routledge, 2015, ISBN 1317463994, p. 260.
  3. ↑ Mary Rose Bonk. Worldmark Yearbook, Band 1. [s.l.]: Gale Group, 2000 S. 37. 
  4. ↑ National Geographic, Band 197. University of Michigan. vyd. [s.l.]: National Geographic Society, 2000, 2000. Dostupné online. S. 59. 
  5. ↑ Over 20 Peace Corps Language Training Publications–Country Pre-departure Materials. [s.l.]: Jeffrey Frank Jones Dostupné online. 
  6. ↑ Šablona:Cite CIA World Factbook
  7. ↑ Šablona:Cite CIA World Factbook
  8. ↑ Census of Population, Households and Dwellings in the Republic of Macedonia, 2021 [online]. State Statistical Office of the Republic of North Macedonia. Dostupné online. (en, mk) 
  9. ↑ GEMI, Eda. Albanian Migration in Greece: Understanding Irregularity in a Time of Crisis. European Journal of Migration and Law. February 2017, s. 18. Dostupné online. DOI 10.1163/15718166-12342113. 
  10. ↑ CELA. ALBANIA AND GREECE: UNDERSTANDING AND EXPLAINING. Tirana: Friedrich-Ebert-Stiftung, January 2018. Dostupné online. S. 20–36. 
  11. ↑ ADAMCZYK, Artur. Albanian Immigrants in Greece From Unwanted to Tolerated?. Journal of Liberty and International Affairs. June 15, 2016, s. 53. Dostupné online. 
  12. ↑ Vathi, Zana. Migrating and settling in a mobile world: Albanian migrants and their children in Europe. Springer Nature, 2015.
  13. ↑ Managing Migration: The Promise of Cooperation. By Philip L. Martin, Susan Forbes Martin, Patrick Weil
  14. ↑ Announcement of the demographic and social characteristics of the Resident Population of Greece according to the 2011 Population – Housing Census. [online]. Greek National Statistics Agency, 23 August 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2013. 
  15. ↑ Julie Vullnetari. Albania on the Move: Links Between Internal and International Migration. [s.l.]: Amsterdam University Press, 2012, 2012. Dostupné online. ISBN 9789089643551. S. 73. (anglicky) 
  16. ↑ Official Results of Monenegrin Census 2011
  17. ↑ Stanovništvo prema narodnosti, po gradovima/općinama, popis 2001 [online]. Croatian Bureau of Statistics, 2001 [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. (Croatian) 
  18. ↑ Date demografice [online]. [cit. 2010-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-08-2010. (Romanian) 
  19. ↑ Final results - Ethnicity [online]. 2023-07-14 [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  20. ↑ Arbëreshiski language of Italy – Ethnic population: 260,000 (Stephens 1976) [online]. Dostupné online. 
  21. ↑ Cittadini non-comunitari regolarmente presenti [online]. istat.it, 4 August 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2014. 
  22. ↑ Hans-Peter Bartels: Deutscher Bundestag – 16. Wahlperiode – 166. Sitzung. Berlin, Donnerstag, den 5. Juni 2008 Archivováno 3. 1. 2013 na Wayback Machine.
  23. ↑ Die Albaner in der Schweiz: Geschichtliches – Albaner in der Schweiz seit 1431 [online]. [cit. 2010-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2011. 
  24. ↑ Im Namen aller Albaner eine Moschee? [online]. Infowilplus.ch, 25 May 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 July 2011. 
  25. ↑ Albanians in Turkey celebrate their cultural heritage. Today's Zaman. 21 August 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2015. 
  26. ↑ YENIGUN, Cuneyt. GCC Model: Conflict Management for the "Greater Albania". SDU Faculty of Arts and Sciences Journal of Social Sciences. 2009, s. 175–185. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2015. . Page 184: "Turkey contains 5–6 million Albanians (more than in the Balkan area)"
  27. ↑ TOTAL ANCESTRY REPORTED Universe: Total ancestry categories tallied for people with one or more ancestry categories reported 2013 American Community Survey 1-Year Estimates [online]. United States Census Bureau (USCB) [cit. 2018-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2020. 
  28. ↑ Albánie – historie Archivováno 28. 7. 2010 na Wayback Machine. Informační středisko pro spolupráci se Srbskem, Černou Horou, Bosnou a Hercegovinou
  29. ↑ Albánci Vševěd.cz
  30. ↑ Gëzim Krasniqi. Citizenship in an emigrant nation-state: the case of Albania [online]. University of Edinburgh [cit. 2012-08-07]. S. 9–14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 June 2013. 
  31. ↑ LAW, Gwillim. Administrative Subdivisions of Countries. [s.l.]: McFarland, 1999. ISBN 9781476604473. S. 20. (En) 
  32. ↑ Plasari 2020, s. 10–11
  33. ↑ MALCOLM, Noel. Rebels, Believers, Survivors: Studies in the History of the Albanians. [s.l.]: Oxford University Press, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-19-259923-0. S. 320. 
  34. ↑ FAROQHI, Suraiya; MCGOWAN, Bruce; PAMUK, Sevket. An Economic and Social History of the Ottoman Empire. Redakce Halil İnalcık. [s.l.]: Cambridge University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-521-57455-6. S. 420. 
  35. ↑ BELL, Imogen. Central and South-Eastern Europe 2003. [s.l.]: Psychology Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-85743-136-0. S. 66. (anglicky) 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Albánci&oldid=24440623“