Wikipedie

Želivský klášter

český premonstrátský klášter

Želivský klášter se nachází v obci Želiv, asi 11 km západně od Humpolce a asi 14 km severně od Pelhřimova. Byl založen v roce 1139 Soběslavem I., po požárech několikrát obnoven, nejvýznamněji v letech 1713–1720 J. B. Santinim. V letech 1950–1956 sloužil jako tzv. internační sběrný tábor, kde komunistický režim po tzv. Akci K zadržoval celkem 464 kněží a řeholníků.

Želivský klášter
Želivský klášter
Želivský klášter
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajKraj Vysočina
MístoŽeliv
Souřadnice49°31′43″ s. š., 15°12′51″ v. d.
Map
Základní informace
ŘádPremonstráti (pův. benediktini)
Založení1139
Mateřský klášterpůvodně Sázavský klášter (benediktini), poté od roku 1149 Klášter Steinfeld (premonstráti)
PředstavenýTadeáš Róbert Spišák
Odkazy
Kód památky14691/3-3358 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V současnosti se v areálu kláštera také nachází hotel, restaurace a klášterní pivovar.

Historie

editovat
 
Klášterní kostel Narození Panny Marie

Klášter s biblickým názvem Siloe (podle pramenů Siloe (Silvan) nedaleko hory Sion, německy Seelau) založil Soběslav I. na soutoku Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty z porýnského kláštera Steinfeld (v oblasti Eifel), odkud byl roku 1142 osazen i Strahovský klášter (Sion) v Praze. Klášter dobře prosperoval, takže mohl zakládat další pobočky v rakouském Geras a Pernegg a 1187 v Milevsku i ženské kláštery v Louňovicích pod Blaníkem (1149) a Dolních Kounicích (1181 založen, 1183 osazen).[1] V roce 1233 získal klášter od řádu německých rytířů kostely v Humpolci a Staré Jihlavě.[2]

Roku 1375 klášter vyhořel.[3] Za husitských válek byl klášter nejspíše už v roce 1420 zpustošen husity. Mezi kláštery zničenými husity jej uvádí ve své kronice Vavřinec z Březové.[4] Mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Po husitských válkách klášterní majetky obsadili místní šlechtici a roku 1467 je dostal čáslavský hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové pak západní část kláštera přestavěli na tzv. Trčkův hrad. Klášterní obec obnovil strahovský opat Jan Lohel roku 1590 patrně v Jihlavě, až roku 1622 Želiv koupil od Marie Trčkové z Lípy. Od roku 1643 byl klášter opět samostatný, v letech 1645–1646 byl poškozen Švédy a od roku 1680 začala velká rekonstrukce. Roku 1712 opět vyhořel a v letech 1713–1720 byl přestavěn podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela ve stylu barokní gotiky.[1] V této době zde jako řeholník působil hudební skladatel Josef Leopold Václav Dukát.

Další požár jej stihl roku 1907, poté byl opět opraven.

Internační klášter

editovat

Roku 1950 byl klášter zrušen a v následujících šesti letech sloužil jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu žilo celkem 464. Byli mezi nimi např. pozdější kardinál František Tomášek, královéhradecký biskup (arcibiskup-osobní titul) Karel Otčenášek, spirituál olomouckého semináře Antonín Šuránek (kandidát na blahoslavení – beatifikaci), někdejší provinciál jezuitů Leopold Škarek nebo viceprovinciál téhož řádu Antonín Zgarbík. V roce 2011 zde byl obětem komunistického režimu odhalen památník. Vězněné duchovní připomíná jedna stěna v ambitech kláštera, na které jsou ručně napsaná jména všech kněží a řeholníků, kteří zde nuceně pobývali.[5] Na začátku srpna 2019 se zde konal další ročník Smírné pouti (v roce 880. výročí založení kláštera (1139) a 870. výročí příchodu premonstrátů do Želiva (1149)), při níž byl odhalen památník – bronzová socha Ježíše Krista na kříži. Její předlohou byla socha Ježíše Krista, která v roce 2003 stála v Bratislavě na pódiu při beatifikaci mučednice, řeholní sestry Zdenky Schelingové tehdejším římským papežem Janem Pavlem II. Autorem památníku je slovenský architekt Svetozár Ilavský. Jeho obětní stůl byl v roce 2018 instalován v želivském klášterním kostele Narození Panny Marie. Součástí místní expozice je i tzv. Okurková monstrance, kterou věznění kněží potají vyrobili ze skleněného dna lahve a z plechovek od okurek.

Po roce 1954 zde byla pobočka psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a budovy silně zchátraly. Roku 1990 byl klášter obnoven a v následujících letech důkladně opraven. 8. února 2010 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[6]

 
Plánek kláštera

Popis

editovat
  • Kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi v průčelí je původně románský z let před rokem 1250, přestavěn jako gotické trojlodí se třemi chóry počátkem 14. století, částečně obnoven před rokem 1462, opraven patrně italským architektem a znovu vysvěcen rou 1630. V letech 1713–1720 přestavěn Santinim a do roku 1736 vzniklo i vnitřní zařízení. Dnes je to síňové trojlodí se širší střední lodí, velmi dlouhým presbytářem a dvěma věžemi v průčelí. Presbytář má 4 pole křížové klenby, loď se třemi páry gotických pilířů má valenou klenbu se štukovou nápodobou bohaté pozdně gotické klenby. Nad bočními loděmi jsou tribuny, spojené s kruchtou, s bohatou sítí štukových žeber. Oblouky mezi pilíři jsou rozděleny visutými konzolami. V presbytáři raně gotické sanktuárium z počátku 14. století, mramorová deska hlavního oltáře nese datum 1462. Velmi cenné barokní zařízení (chórové lavice, boční oltáře, sochy) od jihlavského řezbáře F. Hoebbela a humpoleckého F. Netha, křtitelnice z roku 1629 a obrazy od F. A. Maulbertsche, V. J. Noseckého a další. Barokní varhany od J. Dvorského z roku 1719.[7]
  • Ke kostelu přiléhá jednopatrový konvent čtvercového půdorysu z konce 17. století od G. A. de Maggiho. Kolem nádvoří zasklené arkády, v přízemí severního traktu refektář s freskami žáka V. J. Noseckého Jana Kaliny z let 1726–1729, v patře rozlehlá knihovna s freskami téhož autora. Konvent je patrovou chodbou spojen s budovou opatství, přestavěnou po roce 1907 v novobarokním slohu.
  • Dále na západ navazuje tzv. Trčkův hrad, prostá pozdně gotická a renesanční palácová budova, upravená po roce 1907, v patře místnosti s freskami B. Dvořáka a V. Häuslera. Ještě západněji k soutoku obou řek zahrada se sochou Madony od A. Bílka a náhrobními kameny opata Jindřicha (1370) a Siarda Falka (1676). Dále barokní hospodářské budovy a celé klášterní hospodářství.
  • Na východ od kláštera je hřbitov s románským kostelem svatého Petra a Pavla, patrně pozůstatek nejstaršího založení z roku 1139. Obdélná loď s plochým stropem, pětiboký klenutý presbytář, cenné raně barokní zařízení.[8]
  • Památník internovaným kněžím a řeholníkům v klášteře[9]
  • Památník pronásledovaným kněžím a řeholníkům v kostele Narození Panny Marie[10]
  • Pamětní deska Bohumilu Vítu Tajovskému v klášteře[11]

Současnost kláštera

editovat
Návštěvnost zámku[12]
Rok Počet návštěvníků
2015 10 141
2016 7 777
2017 7 445

Předposledním opatem kláštera byl PhDr. ThLic. Jaroslav Jáchym Šimek, O.Praem. (zvolen roku 2013, v roce 2022 mu skončilo funkční období). Dne 31. května 2022 si komunita zvolila nového opata. Stal se jím P. Tadeáš Róbert Spišák (*26. listopadu 1982 Košice). Slavné sliby jako premonstrát složil v roce 2009, toho roku byl také vysvěcen na kněze. Poté působil jako farní vikář v Želivi, pak v Humpolci (kde byl i kaplanem pro mládež tamního vikariátu). Od roku 2014 byl administrátorem farnosti v Želivě, později též v Jiřicích, a od 1. ledna 2016 byl jmenován převorem želivského kláštera. Do služby jej uvedl generální opat premonstrátského řádu Jos Wouters.

Ke kanonii patří 33 řeholníků, kteří žijí v klášteře samotném nebo na farách nacházejících se nejčastěji v královéhradecké diecézi.

V objektu kláštera sídlí hostel a klášterní pivovar. Ve dnech 7. a 8. dubna 2016 se v klášteře konala 49. synoda Starokatolické církve v ČR. Na ní byl novým (v pořadí čtvrtým) biskupem zvolen Pavel Benedikt Stránský, do té doby farář starokatolické farní obce ve Zlíně.[13]

Místa působení želivských premonstrátů v současnosti

editovat
Diecéze královéhradecká
  • klášter a farnost Želiv
  • farnost – arciděkanství Trutnov I
  • farnost – děkanství Humpolec
  • farnost – děkanství Nové Město nad Metují (od 2018)
  • farnost Kaliště
  • farnost Sádek
  • farnost Lomnice nad Popelkou
  • farnost Úsobí
  • farnost Jiřice
Diecéze českobudějovická
Arcidiecéze pražská
Diecéze litoměřická
Košická arcidiecéza (Slovensko)
  • Premonštrátske terciátske stredisko[14]

Galerie

editovat
  •  
    Panoramatický snímek areálu kláštera – Opatství (vlevo), kostel Narození Panny Marie (uprostřed), úřednický dům (vpravo)
  •  
    Detail průčelí klášterního kostela Narození Panny Marie
  •  
    Kněžiště kostela Narození Panny Marie
  •  
    Zadní část Narození Panny Marie od jihovýchodu
  •  
    Interiér kostela Narození Panny Marie
  •  
    Klenba v kostele Narození Panny Marie
  •  
    Socha sv. Konstantina
  •  
    Socha sv. Metoděje
  •  
    Opatství
  •  
    Opatství, venkovní schodiště
  •  
    Opatství
  •  
    Severní vjezd
  •  
    Opatská zahrada s opatstvím a Trčkovým hradem
  •  
    Barokní obytný dům a Trčkův v severozápadní části hospodářského dvora
  •  
    Zrestaurované fresky na fasádě Trčkova paláce
  •  
    Věže klášterního kostela z Opatské zahrady
  •  
    Stará prelatura
  •  
    Úřednický dům
  •  
    Nádvoří kláštera s klášterním kostelem a úřednickým domem
  •  
    Zahradní domek
  •  
    Pohled na klášter přes Opatský rybník
  •  
    Konvent, severní průčelí


Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
  2. ↑ NEČADA, Václav. Jihlavská farnost ve světle nejstarších listin. Časopis Matice moravské. 2022, roč. CXLI, čís. 1, s. 18–27. 
  3. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Zapomenuté listiny kláštera Želiv z předhusitského období. Jihočeský sborník historický. 1988, roč. LVII, čís. 1, s. 33. 
  4. ↑ NEČADA, Václav. Řečický děkanát a jeho klérus do roku 1436.. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2023. 382 s. ISBN 978-80-280-0293-0. S. 127. 
  5. ↑ Jména vězněných připomenou temné časy želivského kláštera, denik.cz, 13. 8. 2011
  6. ↑ http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=19003
  7. ↑ E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 412n,
  8. ↑ E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 417.
  9. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 41. Dostupné v archivu. 
  13. ↑ 49. synoda Starokatolické církve v ČR (2016) - Starokatolická církev v ČR. www.starokatolici.cz [online]. [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Mužské rehole [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
  • E. Poche (red.), Umělecké památky Čech IV. Praha: Academia 1982.
  • Charouz, Jindřich Zdeněk: Premonstrátský Želiv včera a dnes; Želiv, 1996
  • Charouz, Jindřich Zdeněk: Šest hrdinských let. Internační tábor Želiv 1950–1956; Želiv, 2008 ISBN 978-80-254-3847-3

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Želivský_klášter&oldid=24365407“