Český král

panovník Českého království

Český král je označení panovníků Českého království, respektive všech dědičných zemí Koruny české. Mnozí čeští králové byli současně panovníky dalších zemí (císaři Svaté říše římské, králové Polského, Uherského, či Chorvatského království, vévodové rakouských zemíštýrští, korutanští a kraňští ad.)

Korunovační klenoty českých králů
Velký znak zemí Koruny české

Panovnické atributy českých králů jsou české korunovační klenoty, z nichž nejvýznamnějším je svatováclavská koruna, hlavní symbol české královské moci.

Historie českého královského titulu

editovat

První čeští králové

editovat

Někdy, zejména ve středověké literatuře, bývá jako král označován kníže Svatopluk I., jenž vládl Velkomoravské říši v letech 870–894. Avšak, kromě toho, že vládl státnímu útvaru rozkládajícímu se přibližně na území pozdějšího českého státu, jej zřejmě nelze považovat za českého krále v pravém smyslu.

Skutečným prvním českým králem, byť pouze ad personam, byl přemyslovský kníže Vratislav II. (1061–1092). Narodil se jako syn knížete Břetislava I. a roku 1085 se stal prvním českým králem. Nedědičný titul pouze pro jeho osobu mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl Vratislav také titulárním polským králem.

Prvním králem, jenž získal právo užívat titulu dědičně, byl Přemysl Otakar I. To mu udělil římský král Filip Švábský roku 1198.

Markraběcí titul

editovat
 
Trůn českého krále, Vladislavský sál Pražského hradu

S titulem českého krále byl úzce spjat titul moravského markraběte. Moravský markraběcí titul existoval v letech 11821253 a byl samostatně udělovaným titulem, obvykle příbuzným panujícího českého knížete, později krále. Po nástupu Přemysla Otakara II. na český trůn roku 1233 byly oba tituly sloučeny v rukou panovníka. Situace se opět změnila v době nástupu dynastie Lucemburků. Král Jan Lucemburský udělil titul moravského markraběte svému nejstaršímu synovi, princi Karlovi Lucemburskému (pozdějšímu českému králi a římskému císaři) a titul opět existoval jako samostatný až do počátku husitských nepokojů kolem roku 1420. Od nástupu Albrechta II. na trůn již titul moravského markraběte definitivně zůstal v rukou panovníka.

Královské atributy

editovat

Mezi atributy královské moci patří inisgnie českých králů – české korunovační klenoty.

Seznam českých králů (1198–1918)

editovat

Čeští králové ad personam

editovat
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
16 Vratislav II.   ???
14. leden 1092
1061–1092 Syn knížete Břetislava I. Od roku 1085 byl prvním českým králem. Nedědičný titul ad personam mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl také titulárním polským králem.
23 Vladislav II.   1110 18. leden 1174 1140–1172 Syn knížete Vladislava I. a druhý český král ad personam. Zřejmě nedědičný královský titul mu propůjčil císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1158.
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
28 Přemysl Otakar I.   ok. 1155 15. prosinec 1230
Praha
1198–1230 Podruhé na trůně, korunován v roce 1198. Přemysl si postupně nechal potvrdit královskou hodnost od obou římských králů i od papeže. Dědičný titul potvrdila Zlatá bula sicilská (1212).
31 Václav I.   ok. 1205
23. září 1253
1230–1253 Syn Přemysla I., čtvrtý český král. Korunován byl už v roce 1228. Přispěl k odražení mongolského vpádu do Evropy a společně se synem Přemyslem získal Rakousko.
32 Přemysl Otakar II.   ok. 1233
26. srpen 1278
Suché Kruty
1253–1278 Syn Václava I., pátý český král (korunován 1261). Také vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský. Podcenil ale vývoj v římskoněmecké říši a politiku papežské kurie.
33 Václav II.   27. září 1271
Praha
21. červen 1305
Praha
1278–1305 Syn Přemysla Otakara II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
34 Václav III.   6. říjen 1289
Praha
4. srpen 1306
Olomouc
1305–1306 Syn Václava II., sedmý český král. V letech 13011304 byl uherským králem jako Ladislav V. Po smrti otce se snažil udržet unii s Polskem, byl však zavražděn. Skončilo tak více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.

Nedynastičtí králové

editovat
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
35 Jindřich Korutanský   ok. 1265
2. květen 1335 1306 Menhardovec. Manžel Anny Přemyslovny. Měsíc po jeho volbě za krále se objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.
36 Rudolf I. Habsburský   1281
3./4. červenec 1307
Horažďovice
1306–1307 Syn Albrechta I. Dokázal si získat podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu Bavora III. ze Strakonic.
35 Jindřich Korutanský   ok. 1265
2. květen 1335 1307–1310 Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII., jehož syn Jan Lucemburský se měl oženit s princeznou Eliškou Přemyslovnou.
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
37 Jan Lucemburský   10. srpen 1296
26. srpen 1346
Kresčak
1310–1346 Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: Uznala ho česká šlechta, císař mu udělil Čechy v léno, oženil se s dědičkou Přemyslovců, Eliškou.
38 Karel IV.
(český král jako Karel I.)
  14. květen 1316
Praha
29. listopad 1378
Praha
1346–1378 Syn Jana Lucemburského. Také římský císař. S jeho jménem je spojen největší politický i kulturní rozkvět českých zemí.
39 Václav IV.   26. únor 1361
Norimberk
16. srpen 1419
Nový hrad u Kunratic
1378–1419 Syn Karla IV. Také římský král. Českým králem byl korunován už ve dvou letech. Syna neměl, jeho dědicem tak byl mladší bratr Zikmund.
40 Zikmund   14. únor 1368 9. prosinec 1437
Znojmo
1419–1437 Syn Karla IV. Také římský císař a uherský král. Roku 1421 ho český zemský sněm jako krále odmítl; plně respektovaným králem byl až poslední dva roky života.

První Habsburkové a období interregna

editovat
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
41 Albrecht II.
Habsburský

(Albrecht I.)

 
10. srpen 1397
28. říjen 1439 1437–1439 Zikmundův zeť a dědic. Také římský a uherský král. Svých dědických práv se domáhal obtížně, české koruny dosáhl i přes odpor husitů.
Interregnum
 
1439/1440–1453 Po Albrechtově smrti byla koruna nabídnuta Albrechtu III. Bavorskému, který ji odmítl. Vznikly šlechtické spolky – sněmíky, landfrídy. Spolupráci landfrídů zajišťovaly zemské sněmy.
42 Ladislav
Pohrobek
 
12. únor 1440 23. listopad 1457
Praha
1453–1457 Syn Albrechta II., narozen až po jeho smrti (= pohrobek). Také uherský král. V Čechách sídlil v letech 14531454 a potom už jen dva měsíce před svou smrtí.

Nedynastičtí králové

editovat
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
43 Jiří z Poděbrad   23. duben 1420
Poděbrady
22. březen 1471
Praha
1458–1471 Zemským správce z doby Ladislava Pohrobka, po jehož smrti se stal jediným nedynastickým králem z řad české šlechty. Ačkoliv měl potomky, korunu odkázal Jagelloncům.
44 Matyáš Korvín   23. únor 1443 6. duben 1490 1469–1490 Protikrál. Vládce Uher vojensky usiloval i o český trůn; v průběhu konfrontace se nechal opoziční českou šlechtou zvolit za krále, ačkoliv Jiřímu – svému tchánovi, jen krátce předtím slíbil přátelství.

Jagellonci (1471–1526)

editovat
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
45 Vladislav Jagellonský
(Vladislav II.)
  1. březen 1456
Krakov
13. březen 1516
Buda
1471–1516 Syn Kazimíra IV. Zvolen českým králem byl podle přání Jiřího z Poděbrad, musel ale až do r. 1478 bojovat s Matyášem Korvínem – vládu v zemích Koruny si nakonec rozdělili. Po Korvínově smrti roku 1490 také král uherský. V roce 1500 vydal Vladislavské zřízení zemské.
46 Ludvík Jagellonský   1. červenec 1506 29. srpen 1526
Moháč
1516–1526 Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
47 Ferdinand I.   10. březen 1503 25. červenec 1564 1526–1564 Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny Jagellonské. Také římskoněmecký císař a uherský král.
48 Maxmilián II.
(Maxmilián I.)
  31. července 1527 12. října 1576 1564–1576 Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
49 Rudolf II.   18. července 1552 20. ledna 1612
Praha
1576–1611 Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Jako jediný Habsburk si zvolil za sídelní město Prahu, díky čemuž došlo ke společenskému a kulturnímu rozmachu českých zemí.
50 Matyáš II.   24. únor 1557 20. březen 1619 1611–1619 Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Ještě za života bratra Rudolfa začal přebírat jeho moc.
51 Ferdinand II.   9. července 1578 15. února 1637 1619 Matyášův bratranec, který neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován na českého krále.
52 Fridrich Falcký   26. srpna 1596 29. listopadu 1632 1619–1620 Wittelsbach. Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen za krále byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.
51 Ferdinand II.   9. července 1578 15. února 1637 1620–1637 Potlačil české stavovské povstání.
53 Ferdinand III.   13. července 1608 2. dubna 1657 1637–1657 Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky.
54 Leopold I.   9. červenec 1640 5. květen 1705 1657–1705 Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.
55 Josef I.   26. červenec 1678 17. duben 1711 1705–1711 Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
56 Karel VI.
(český král jako Karel II.)
  1. října 1685 20. října 1740 1711–1740 Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
57 Marie Terezie   13. května 1717 29. listopadu 1780 1740–1780 Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s protikrálem, bavorským kurfiřtem Karlem VII., na českou královnu korunována roku 1743.
58 Karel Albrecht Bavorský   6. srpen 1697 20. leden 1745 1741–1743 Protikrál, římský císař. Po smrti Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci, 9. prosince 1741 se nechal provolat českými stavy králem jako Karel III.
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Vláda Poznámky
59 Josef II.   13. březen 1741 20. únor 1790 1780–1790 Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
60 Leopold II.   5. květen 1747 1. březen 1792 1790–1792 Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
61 František I. Rakouský   12. únor 1768 2. březen 1835 1792–1835 Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté rakouský císař (od 1804).
62 Ferdinand I. Dobrotivý (český král jako Ferdinand V.)   19. duben 1793 29. červen 1875
Praha
1835–1848 Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I.

Poslední korunovaný český král.

63 František Josef I.   18. srpen 1830 21. listopad 1916 1848–1916 Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let. Z vnitropolitických důvodů se nedal korunovat českým králem.
64 Karel I.
(český král jako Karel III.)
  17. srpen 1887 1. duben 1922 1916–1918 Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (Z časových a politických důvodů nebyl korunován českým králem).

Pretendenti (od roku 1918)

editovat
Panovnické pořadí Jméno Portrét Narození Úmrtí Pretendentura Poznámky
64 Karel I.
(český král jako Karel III.)
  17. srpen 1887 1. duben 1922 1918–1922 Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (Z časových a politických důvodů nebyl korunován českým králem).
Otto von Habsburg   20. listopad 1912 4. červenec 2011 1922–2011 Poslední český korunní princ, rakouský politik, protinacistický odbojář a druhý prezident Mezinárodní Panevropské unie.
Karel Habsbursko-Lotrinský   11. leden 1961 od 2011 Syn Otty von Habsburg, rakouský podnikatel a politik, předseda Panevropské unie Rakousko.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat