Termín červivost hub označuje konzumaci plodnic vyšších hub larvami hmyzu. Červivost může záviset na konkrétním druhu hub, počasí (teplota a vlhkost) i stanovišti.

Hřib smrkový napadený larvami bedlobytky

Druhy hmyzu

editovat

Červivost působí larvy různých druhů létavého i lezoucího hmyzu. Pravé hřiby, ale i další druhy hub, napadají nejčastěji mouchy bedlobytky (např. bedlobytka hřibová, bedlobytka houbová), které kladou přes 100 vajíček do horní části třeně.[1] Po dokončení vývoje v houbě se larvy přesouvají do země.[1]

Druhy hub

editovat

Červivost může být v určitých situacích pomocným znakem při určování některých hub. Například hřib přívěskatý (Boletus appendiculatus) se vyznačuje tlustými chodbičkami s hnědě zabarveným povrchem, hřib horský (Boletus subappendiculatus) chodbičkami zbarvenými růžově.[2]

Mezi houby snadno červivějící patří například hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron) nebo muchomůrka růžovka (Amanita rubescens).

K houbám odolným červivosti patří hřib kovář (Boletus luridiformis), křemenáče[3], liška obecná (Cantharellus cibarius)[3], bedla vysoká (Macrolepiota procera)[3], stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides)[3], pýchavky[3] apod.

Reference

editovat
  1. a b KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Listopad (autor Zdeněk Kluzák), s. 429–430. 
  2. ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 120–122. 
  3. a b c d e REJHA, Bohumil. Červivost hub. In: František Smotlacha. Mykologický sborník (ČČSH). Praha: ČMS, 1952. Kapitola Červivost hub, s. 20.