Wikipedie

Liška obecná (houba)

houba, Cantharellus cibarius

Liška obecná (Cantharellus cibarius) je známá jedlá houba z čeledi liškovitých. Její žluté plodnice jsou kulinářsky ceněné.

Jak číst taxoboxLiška obecná
alternativní popis obrázku chybí
Liška obecná
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádliškotvaré (Cantharellales)
Čeleďliškovité (Cantharellaceae)
Rodliška (Cantharellus)
Binomické jméno
Cantharellus cibarius
Fr. 1821
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Český název vychází z podobnosti mezi barvou plodnic a liščí srsti. Na Moravě a na Českomoravské vrchovině se tyto houby označují jako kuřátka, ve Slezsku kurky[1] a na Slovensku jako kuriatka. Mezi její další lidové názvy patří kořátka, kuřičky či kurčata.[2][3]

 
Detail plodnice

Popis

editovat

Makroskopický popis

editovat

Plodnice mají žlutou až oranžovou barvu. Jsou gymnokarpní – jejich hymenium je trvale obnažené.

Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbávají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý hymenofor. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň.[4]

Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk.[3][4]

Dužnina je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé plodnice pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě, po pepři, proto je v němčině označována jako Pfifferling.

Mikroskopický popis

editovat

Její výtrusný prach má nažloutlé zabarvení.[4] Výtrusy jsou hladké, elipsoidního tvaru a velikosti 8–11 × 5–6 μm.[3]

 
Sebrané lišky v košíku

Rozšíření a výskyt

editovat

Liška obecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himálaje[5] a v Africe včetně Zambie.[6]

Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v ektomykorhize s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi.[7] Fruktifikuje od června do října, obzvlášť v srpnu a září.[3][4] Plodnice bývají uspořádané do tzv. čarodějných kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.[8]

Obsahové látky

editovat

Liška obsahuje vitamín C (0,4 g na 100 g čerstvé hmotnosti)[9], je bohatá na draslík (0,5 g na 100 g čerstvé hmotnosti)[10] a zařazuje se mezi nejbohatší známé zdroje vitamínu D, obsahuje ho až 212 MJ (5,3 μg) na 100 g čerstvé hmotnosti.[10] Obsahuje insekticidní látky[11], je odolná proti červivění.[4]

 
Prodej lišek na trhu v Mnichově (Viktualienmarkt)

Využití

editovat

Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích[12] se liška výborně vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých mléčných polévkách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenící houbový prášek. Je také možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.[3] Nečerviví a dobře snáší transport.

Liška obecná je tržní houbou jak v Česku,[13] tak ve všech zemích, kde se vyskytuje. Je významným artiklem v celosvětovém měřítku, ročně se jí prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě. Pokusy o umělé pěstování lišek byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné.[8]

První záznamy o její konzumaci pocházejí ze 16. století, obecné známosti však dosáhla až s rozšiřováním francouzské kuchyně ve století 18., kdy se objevovala na stolech šlechticů. Dnes je její použití v kuchyni běžné v Evropě a Severní Americe. V roce 1836 ji švédský mykolog Elias Fries popsal jako „jednu z nejdůležitějších a nejlepších jedlých hub“.[12]

Podobné druhy

editovat
  • Liška bledá (Cantharellus pallens) se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Jedlá a podobně vyhledávaná.[3]
  • Liška ametystová (Cantharellus amethysteus) se odlišuje větší velikostí a nafialovělým nádechem klobouku, je jedlá a mnozí houbaři ji od l. obecné neodlišují
  • Lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca) je o něco menší, má světleoranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tolik kuchyňsky využitelná.[3]
  • Lišák zprohýbaný (Hydnum repandum) se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.[3]
  • Liška nálevkovitá (Craterellus tubaeformis), jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá. Je jedlá.[3]
  • Hlíva olivová (Omphalotus olearius) se od lišky odlišuje výrazně. Má naspod klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ [1]
  2. ↑ Staročeská jména hub v Klaretově Glossáři [online]. ujc.cas.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i SMOTLACHA, Miroslav; Jiří Malý. Smotlachův atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 1999. 270 s. ISBN 80-7181-311-7. Kapitola Liška obecná, s. 76. 
  4. ↑ a b c d e KLUZÁK, Zdeněk; SMOTLACHA, Miroslav; Josef a Marie Erhartovi. Poznáváme houby. Praha: Svépomoc, 1985. 374 s. 38-001-85. Kapitola Liška obecná, s. 288–289. 
  5. ↑ Dar GH, Bhagat RC, Khan MA. Biodiversity of the Kashmir Himalaya. [s.l.]: Anmol Publications PVT. LTD., 2002. ISBN 978-81-261-1117-6. 
  6. ↑ Boa ER. Wild Edible Fungi: A Global Overview Of Their Use And Importance To People (Non-Wood Forest Products). Řím: Food & Agriculture Organization of the UN, 2004. Dostupné online. ISBN 92-5-105157-7. 
  7. ↑ HOLEC, Jan; BIELICH, Antonín; BERAN, Miroslav. Přehled hub střední Evropy. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. 
  8. ↑ a b GRYNDLER, Milan. Mykorhizní symbióza. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1240-0. 
  9. ↑ Barros L, Venturini BA, Baptista P, Estevinho LM, Ferreira ICFR. Chemical composition and biological properties of Portuguese wild mushrooms: a comprehensive study. Journal of Agricultural and Food Chemistry. 2008, roč. 56, čís. 10, s. 3856–62. DOI 10.1021/jf8003114. 
  10. ↑ a b USDA National Nutrient Database for Standard Reference [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-26. 
  11. ↑ Cieniecka-Rosłonkiewicz A, Sas A, Przybysz E, Morytz B, Syguda A, Pernak J. Ionic liquids for the production of insecticidal and microbicidal extracts of the fungus Cantharellus cibarius. Chemistry & Biodiversity. 2007, roč. 4, čís. 9, s. 2218–24. DOI 10.1002/cbdv.200790179. PMID 17886840. 
  12. ↑ a b PERSSON, Olle. The Chanterelle Book. Berkeley: Ten Speed Press, 1997. ISBN 0-89815-947-4. 
  13. ↑ Liška obecná – Tržní houby – web o obchodování s houbami [online]. oou.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chanterelle na anglické Wikipedii.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Liška_obecná_(houba)&oldid=24007156“