Wikipedie

Zbyněk M. Duda

český historik umění, spisovatel, středoškolský pedagog a vysokoškolský pedagog
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tento článek možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že informace upravíte na základě věrohodných zdrojů a přidáte reference, aby uváděná tvrzení byla ověřitelná. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce článku zdůvodněte vložení šablony.

Zbyněk Miloš Duda (* 25. března 1951 Praha) je historik a teoretik umění, kurátor, znalec pomocných věd historických (faleristika), pedagog, publicista a spisovatel.[zdroj?]

PhDr. Zbyněk M. Duda
Narození25. března 1951 (73 let)
Československo Praha, Československo
VzděláníDoktor filozofie
PovoláníHistorik
Kurátor
Znalec pomocných věd historických (faleristika)
Pedagog
Publicista
Spisovatel
TitulPhDr.
OceněníČeský patriot „za významný přínos v oblasti podpory národní historie a rozvoje vlasteneckých tradic“
ChoťMilada Dudová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Po roce 1971 navázal na politickou, podnikatelskou a vojensko-leteckou rodinnou tradici (Otakar Šimandl, člen Domácího tajného výboru Maffie, p. p. let. Ing. Antonín Husník, šéfkonstruktér a technický ředitel Letecké továrny AERO, genmjr. let. Josef Duda, CBE, účastník leteckých bitev o Francii a Británii), přičemž se převážně pohyboval v neoficiálních intelektuálních kruzích (členem ilegálního seskupení Bohnický svaz spisovatelů).[zdroj?]

Absolvoval klasické vzdělání na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor: Dějiny umění – estetika v externím studiu při zaměstnání v letech 1973–1983, uzavřené doktorátem v roce 1989 (žák prof. PhDr. Petra Wittlicha, CSc.).[zdroj?] V průběhu studií na FF UK studoval soukromě na Akademii výtvarných umění – malbu u prof. Karla Součka, kresbu a grafické techniky u prof. Ladislava Čepeláka.[zdroj?]

Od roku 1981 se začal věnovat tematice československého politického, vojenského a leteckého odboje v letech 1914–1918 a 1939–1945, ve které systematicky pokračuje. Stejnou pozornost věnuje srovnávací politologii, politickému zprostředkování zájmů, procesu evropské integrace, vztahu křesťanství a politiky a v neposlední řadě se také profiloval jako výstavní scenárista a výtvarník.[zdroj?] Po převratu v roce 1989 se mohl naplno vrátit k odborné, publikační, přednáškové a pedagogické práci, v níž se převážně zabývá dějinami 19. a 20. století. Nikdy nebyl a není členem žádné politické strany a hnutí, ale byl a je členem několika profesních organizací a spolků; naposledy členem Obce spisovatelů a Anletu. Je držitelem řady ocenění, která mu byla udělena za práci historickou, za propagaci AČR a československých letců v řadách RAF od Ministerstva obrany ČR, GŠ AČR, Svazu letců ČR, Československé obce legionářské, Anletu apod.[zdroj?]

Ocenění

editovat

Dílo

editovat

Pedagogická činnost

editovat
 

V letech 1979–1989 působil krátkodobě na několika středních odborných školách (Střední odborná škola výtvarná, Hollarova (1979–1980) a po převratu v letech 1992–2012 s určitými přestávkami na několika středních a vysokých školách (Konzervatoř Dance Centre, Praha, Soukromé gymnázium Altis, Praha, Západočeská univerzita v Plzni (spoluzakládal katedru kulturologie) a České vysoké učení technické (katedra architektury, ČVUT Praha). V letech 2006–2019 působil jako pedagog na Křesťanském gymnáziu v Praze, kde vedle běžné výuky dějepisu, základu společenských věd a občanské výchovy vedl semináře dějepisu a dějin umění.[zdroj?]

Zbyněk M. Duda publikoval desítky statí, článků a recenzí o současném umění a o umění 19. a 20. století (opakovaně o Ladislavu Čepelákovi a jeho škole, Františku Hudečkovi, Josefu Kaplickém, Josefu Jírovi, Janu Šafránkovi apod.), o historii světové a české (opakovaně o Antonínu Mikuláši Čílovi, DSO, Ing. Janu Divišovi, Josefu Dudovi, CBE, Radolu Gajdovi, CB, Rudolfu Holekovi, Ing. Otakaru Husákovi, Václavu Vojtěchu Klecandovi, DSO, Věnceslavu Václavu Krejčiříkovi, MC, Antonínu Liškovi, Miloslavu Janu Mansfeldovi, DSO, DFC, AFC, Ing. Karlu Mrázkovi, DSO, DFC, MUDr. Jaromíru Pečírkovi, Ladislavu Sitenském, Bedřichu Starém, Otakaru Šimandlovi, PhDr. Milanu Rastislavu Štefánikovi, Aloisi Vašátkovi, DFC, Ing. Aloisi Vicherkovi, Josefu Borisi Wuchterlovi, DSO, Františku Alexandru Zachovi a dalších), pomocných vědách historických (zejména o britských řádech a vyznamenáních) v odborných i všeobecných sbornících, časopisech i v denním tisku doma i v zahraničí včetně úvodních textů do katalogů výstav.[zdroj?]

Přednášková činnost

editovat

Kromě řádné výuky pravidelně přednášel – pro Národní muzeum Praha, Dílo-podnik Českého fondu výtvarného umění – pobočky Klubu přátel výtvarného umění ČFVU, OKD Corpus Praha, Lidová konzervatoř SKKS Středočeského kraje, Praha, Lidová univerzita – Městská knihovna, Praha, Univerzita třetího věku, Praha, Univerzita volného času, Praha, Relations Agency Praha (AHA), Praha, Asociace starožitníků, o.s., a další agentury, kluby, muzea a galerie výtvarného umění v ČSSR, ČSFR a ČR.[zdroj?]

Scenáristická a kurátorská činnost

editovat

Uspořádal stovky výstav z nichž lze uvést – (Jitka a Květa Válovy, Děčín 1981; Jaroslav Šerých, Liberec 1981; Ladislav Karoušek, Děčín 1981, Turnov 1982; Vladimír Vondráček, Praha 1982, 1984, Čelákovice 1984, Terezín 1984, Čáslav 1985; Libuše Stratilová, Jindřichův Hradec 1983; Viktor Žabinský, Beroun 1982, 1985, Český Brod 1983, Čáslav 1986; Vladimír Gebauer – Vladimír Míčko – Václav Žatečka, Praha 1983; Vladimír Gebauer – Václav Špale – Petr Chalabala, Praha 1983; Ladislav Čepelák – Jaroslav Vacek, Olomouc 1985; Jan Gibek, Čelákovice 1986, Praha 1990; 1. Bienále Dialogy 86, 2. a 3. Trienále Dialogy 89 a 92 Čelákovice 1986, 1989, 1992; Ludvík Schindler, Třeboň 1987, 1989, Čelákovice 1990; Jan Šafránek, Rakovník 1987, Praha 1988, Čelákovice 1991; Ladislav Čepelák – Jan Šafránek, Banská Bystrica 1989; Jan Šafránek a jeho hosté (L. Čepelák, E. Sendlerová, K. Ženatá, M. Axman, J. Vaněk), Praha 1991; Ladislav Čepelák, Praha 1992; Skupina 42 po 50 letech, Praha 1992; Kamil Lhoták, Praha 1992; Aleš Lamr – Pavel Soukup, Bratislava 1992; Jiří Vaněk, Čelákovice 1992, Praha 1992, 1993; 50 let od tragické smrti genmjr. in.mem. Aloise Vašátka, DFC a českoslovenští letci na západní frontě 1939–1945, Čelákovice 1992; Jaroslav Kříž, Praha 1993, 1994, 1995, 1997, 2000, Hradec Králové 2001; Pavel Soukup, Pelhřimov 1991, Bratislava 1992, Praha 1994, 1995, 1996, 2009, 2016, 2017, Mělník 1996; Libuše Stratilová – Jarmila Malátová, Poděbrady 1996; 80. výročí vzniku Republiky československé a 80. výročí založení československého letectví 1918–1998, Praha-Hrad 1998; Václav Vojtěch Novák, Jindřichův Hradec 2001; Vilém Tefr, Praha 2009, 2010 a 2013, Vilém Tefr – Pavel Soukup Praha 2014.

Výtvarná činnost

editovat
  • 1981 – (s Miladou Dudovou) OKS Děčín
  • 1984 – (s Miladou Dudovou a Jakubem Rudolfem Dudou), Podlipanské muzeum v Českém Brodě
  • 1985 – (s Miladou Dudovou a Jakubem Rudolfem Dudou), Dům kultury v Orlové-Lutyni
  • 1986 – (s Miladou Dudovou a Jiřím Deglem), Výstavní síň Luna, Plzeň
  • 1986 – (s Miladou Dudovou), Výstavní síň Františka Volfa, Třeboň
  • 1989 – (s Miladou Dudovou), Výstavní síň Františka Volfa, Třeboň
  • 1989 – (s Miladou Dudovou), Okresní muzeum Praha-východ, MM v Čelákovicích
  • 1991 – (s Miladou Dudovou a Pavlem Soukupem), Okresní muzeum v Pelhřimově
  • 1991 – Závěrečná bilance 1971–1991, Praha

Jeho díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách v České republice, Slovenské republice, Spojeném království, Německu, Rakousku, Nizozemsku, Maďarsku, Rumunsku a bývalé Jugoslávii.[zdroj?]

Knižní realizace a projekty

editovat
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Velitel stíhacího letectva. Praha: Naše vojsko, 1994. 219 s. ISBN 80-206-0425-1. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Válečná ohlédnutí. Praha: Naše vojsko, 1995. 127 s. ISBN 80-206-0475-8. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Agónie svědomí. Praha: Votobia, 1997. 395 s. ISBN 80-7220-045-3. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Velitel stíhacího letectva: Životní osudy G/Cpt. RAF, brig. gen. let. Josefa Dudy, CBE (1905-1977). Praha: Naše vojsko, 2005. 300 s. ISBN 80-206-0779-X. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Sborový generál Ing. Alois Vicherek. Cheb: Svět křídel, 2010. 535 s. ISBN 978-80-86808-86-4. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Legendy československého letectví. Praha: Anlet & Netopejr, 2011. 382 s. ISBN 978-80-87044-42-1. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. S odvahou v srdcích, 1. díl (Tragické konce legend českého vojenství a politiky). Praha: Centrum české historie, 2015. 358 s. ISBN 978-80-905923-0-8. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. S odvahou v srdcích, 2. díl (Tragické konce legend českého vojenství a politiky). Praha: Centrum české historie, 2018. 420 s. ISBN 978-80-88162-00-1. 

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Pamětní medaile generála Janouška převzaly osobnosti českých vzdušných sil. mocr.army.cz [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 253, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zbyněk_M._Duda&oldid=24287330“