Alois Vašátko
Alois Vašátko DFC (25. srpna 1908, Čelákovice[1] – 23. června 1942)[2] byl československý letecký důstojník v době druhé světové války. Spolu s Josefem Františkem a Karlem Kuttelwascherem byl jedním z nejúspěšnějších československých stíhacích pilotů války.
.png)
_BAR.svg){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
Život
editovatDo roku 1939
editovatNarodil se v Čelákovicích jako jedno z pěti dětí místního truhláře, později válečného invalidy. Rodina se přestěhovala do Týniště nad Orlicí, kde Alois Vašátko vychodil měšťanskou školu.[3] Po maturitě s vyznamenáním na Učitelském ústavu v Hradci Králové se stal učitelem na tehdejší menšinové české škole v Litoměřicích. O několik měsíců později nastoupil 1. října 1928 základní vojenskou službu v Československé armádě u dělostřelectva. Po ukončení prezenční služby v hodnosti podporučík začal v roce 1929 studovat na Vojenské akademii v Hranicích, z níž byl v červenci 1931 vyřazen jako poručík. Vystřídal mnohá zařazení v rámci československého dělostřelectva, velel i 2. baterii 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci, a působil jako instruktor v Dělostřeleckém učilišti, od 1. října 1935 v hodnosti nadporučíka.[4] V roce 1935 absolvoval kurs letounových pozorovatelů ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, a ke dni 31. 12. 1936 byl od dělostřelectva přeložen k letectvu.[4] Od 15. listopadu 1937 byl velitelem 14. pozorovací letky 2. leteckého pluku Dr. E. Beneše v Olomouci, vyzbrojené dvouplošníky Letov Š-328. V letech 1937 až 1938 zde absolvoval i pilotní výcvik.
Zahraniční voják
editovatPo Mnichovské dohodě a březnovém obsazení zbytku Československa nacistickým Německem se v červenci 1939 nelegálním přechodem státní hranice přes slovenské Beskydy dostal do Polska, kde se prostřednictvím československého konzulátu v Krakově přihlásil do nově vznikajících československých jednotek. Spolu s dalšími Čechoslováky odplul z přístavu Gdyně 28. července na palubě lodi Chrobry do Francie. Po začátku druhé světové války byl zařazen do stavu Armée de l'air. Po zařazení ke stíhačům se přeškolil v pilotní škole v Chartres, kde byl 1. května povýšen na kapitána letectva a 11. května se spolu s Tomášem Vybíralem a Adolfem Vránou připojil ke Groupe de Chasse I/5. Létal na amerických letounech Curtiss H-75. Během bitvy o Francii sestřelil dvanáct nepřátelských letadel jistě a dvě pravděpodobně a stal se tak nejúspěšnějším československým pilotem a pátým nejúspěšnějším esem Armée de l'air tohoto střetnutí.[5]
Po porážce Francie, cestou přes Maroko a lodí přes britský Gibraltar se dostal do velšského Cardiffu. Sloužil u 312. československé stíhací perutě na Hurricanech a účastnil se bitvy o Británii. Společně s poručíkem Denysem Gillamem a seržantem Josefem Stehlíkem zaznamenal její první vítězství, když 8. října 1940 nad Liverpoolem sestřelili německý bombardér Junkers Ju 88.[6] 28. října 1940 byl povýšen na štábního kapitána a od 7. listopadu byl velitelem letky „B“ peruti.
Na post velitele 312. perutě byl povýšen 5. června 1941 (v jejím čele vystřídal Jana Klána). Na základě zkušeností s operacemi peruti v sestavě Kenleyského wingu (křídla) RAF začal prosazovat vznik stejného seskupení z československých stíhacích perutí, a poté, co Československé křídlo vzniklo, stal se 1. května 1942 jeho prvním velitelem.[4]
Smrt v boji
editovatAlois Vašátko byl zabit v akci 23. června 1942, když se jeho stroj Supermarine Spitfire Mk.VB v souboji se skupinou letounů Fw 190 srazil s letadlem Wilhelma Reuschlinga ze 7./JG 2 a spadl do vod kanálu La Manche nedaleko mysu Start Point. Vašátkovo tělo nebylo nikdy nalezeno.
Se čtrnácti jistými a čtyřmi pravděpodobnými vzdušnými vítězstvími[5] byl třetím nejúspěšnějším československým stíhacím pilotem za dobu války, po nadporučíkovi Karlu Kuttelwascherovi (20 jistých sestřelů a 2 pravděpodobné) a četaři Josefu Františkovi (17 jistých a 1 pravděpodobné vítězství).
Mimo pilotních schopností vynikal i svými velitelskými a organizačními kvalitami, a inspektor československého letectva ve Spojeném království, generál Karel Janoušek, jeho smrt označil za „nejkrutější ránu pro celé naše letectvo“.[4]
Posmrtně byl Alois Vašátko povýšen do hodnosti majora (28. října 1942) a později na podplukovníka letectva (1. května 1944).[4] Po sametové revoluci byl v roce 1991 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam a 7. března 1992[4] byl rozkazem prezidenta republiky povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.
Pamětní místa a jiné památky
editovatDne 23. června 1946 byla slavnostně odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Čelákovicích,[7] a jeho jméno nesou Vašátkovy ulice v Čelákovicích a Praze 14 (sídliště Černý Most II).[8]
Jeho jméno je také vytesáno na panelu č. 64 britského Památníku letců v Runnymede.[4]
Jeho portrét se nachází na poštovní známce tzv. londýnského vydání z roku 1945, a od 3. března 1948 nesl jeho jméno Letecký pluk 4 „Letce Vašátka“[4] Československého letectva, který byl ale komunistickým režimem již v roce 1950 přeznačen na 6. letecký pluk a jeho čestné pojmenování zaniklo.[9]
Vyznamenání
editovatAlois Vašátko obdržel mnohá vysoká československá i spojenecká vyznamenání:
Řád Bílého lva za vítězství I. třídy (11. listopadu 1949)[4]- třikrát
| 
| 
Československý válečný kříž 1939 - dvakrát
| 
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem - francouzský
Legion d’honneur (Chevalier) (rytíř řádu Čestné legie) 
Croix de guerre se sedmi palmami- britský
Záslužný letecký kříž v den jeho smrti 
Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy (1992)
Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň- britská
Defence Medal - britská
War Medal 
1939–1945 Star, se štítkem za účast v bitvě o Británii
Air Crew Europe Star
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
Související články
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Databáze VÚA, Záznam vojáka
- ↑ LOUCKÝ, František. Mnozí nedoletěli. 1.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1989. ISBN 80-206-0053-1. S. 226.
- ↑ Týniště nad Orlicí:Alois Vašátko
- ↑ a b c d e f g h i RAJLICH, Jiří. VAŠÁTKO Alois. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. S. 223–224. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945. Svazek 2. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-04-7. Kapitola Galerie českých stíhacích es v bitvě o Francii: Cne Alois Vašátko, s. 209.
- ↑ a b Václav Kolesa, Souboj na obloze III., Zlínek 3/1991, strana 16-17, obsahuje kamufláž Hurricanu L1926/DU-J Aloise Vašátka a sestřeleného Junkersu 4068/M7+DK
- ↑ Pamětní deska: Alois Vašátko [online]. Spolek pro vojenská pamětní místa [cit. 2016-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Letci v názvech ulic: Alois Vašátko [online]. Praha 14 [cit. 2016-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07.
- ↑ FIDLER, Jiří; RAJLICH, Jiří. Soumrak králů vzduchu: Československé vojenské letectvo 1945-1950. 1. vyd. Praha: Ares, 2000. 106 s. ISBN 80-86158-24-1. Kapitola Historické názvy leteckých jednotek, s. 102.
Literatura
editovat- VRÁNA, Adolf. Letec Alois Vašátko : 1087 dní odboje štábního kapitána letectva Aloise Vašátky. 3.. vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2006. 212 s. ISBN 80-7264-078-X.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Vašátko na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Vašátko
- Alois Vašátko, biografie
- Alois Vašátko na www.aces.safarikovi.org
- Alois Vašátko na www.valka.cz
