Alois Vašátko

československý generál a pilot

Alois Vašátko DFC (25. srpna 1908, Čelákovice[1]23. června 1942)[2] byl československý letecký důstojník v době druhé světové války. Spolu s Josefem Františkem a Karlem Kuttelwascherem byl jedním z nejúspěšnějších československých stíhacích pilotů války.

Alois Vašátko
„Ámos“
Alois Vašátko jako pilot francouzského letectva (Francie, 1940)
Alois Vašátko jako pilot francouzského letectva (Francie, 1940)

Narození25. srpna 1908
České království Čelákovice, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. června 1942 (ve věku 33 let)
Lamanšský průliv
NárodnostČeši
Civilní činnostučitel
Vojenská kariéra
Hodnostštábní kapitán letectva/Wing Commander Royal Air Force
(generálmajor in memoriam)
Doba služby1928–1942†
SloužilČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
FrancieFrancie Francie
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Československo Československé státní zřízení v exilu
SložkaČeskoslovenská armáda (1928–1935)
Československé letectvo (1936–1942)
Armée de l'air (1939–1940)
Royal Air Force (1940–1942)
JednotkaPěší pluk 22
Dělostřelecký pluk 3
Dělostřelecký pluk 54
Dělostřelecký pluk 7
Dělostřelecké učiliště Olomouc
Groupe de chasse I/5 (velitel roje)
312. (československá) peruť RAF
Velel14. pozorovací letka
letka „B“ 312. peruti
312. (československá) peruť RAF
Exeter (Czechoslovak) Wing
Válkydruhá světová válka
Bitvybitva o Francii
bitva o Británii
VyznamenáníStužka Vojenského řádu Bílého lva za vítězství I. tř. Řád Bílého lva za vítězství I. tř. (in memoriam)
Stužka Řádu M. R. Štefánika 3. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika III. tř. (i. m.)
Stužka čsl. válečného kříže 1939 se snítkami za trojnásobné udělení Československý válečný kříž 1939
Stužka čsl. medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Stužka Československé medaile Za zásluhy I. stupně Československá medaile za zásluhy I. stupně
Stužka Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Stužka rytířského stupně řádu Čestné legie rytíř řádu Čestné legie
Stužka Croix de guerre (1939–1945) Croix de guerre 1939-1945 se sedmi palmami, dvěma zlatými a jednou stříbrnou hvězdou
Stužka Záslužného leteckého kříže (DFC) Záslužný letecký kříž
Stužka Hvězdy 1939–1945, se štítkem za bitvu o Británii Hvězda 1939–1945, se štítkem za účast v bitvě o Británii
Stužka Evropské hvězdy leteckých osádek Evropská hvězda leteckých osádek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Chybí portrét Této biografii chybí portrét (od 19. století nejlépe fotografie). Víte-li o nějakém svobodně šiřitelném, neváhejte jej načístpřidat do článku.
WikiProjekt Fotografování

Do roku 1939

editovat

Narodil se v Čelákovicích jako jedno z pěti dětí místního truhláře, později válečného invalidy. Rodina se přestěhovala do Týniště nad Orlicí, kde Alois Vašátko vychodil měšťanskou školu.[3] Po maturitě s vyznamenáním na Učitelském ústavu v Hradci Králové se stal učitelem na tehdejší menšinové české škole v Litoměřicích. O několik měsíců později nastoupil 1. října 1928 základní vojenskou službu v Československé armádě u dělostřelectva. Po ukončení prezenční služby v hodnosti podporučík začal v roce 1929 studovat na Vojenské akademii v Hranicích, z níž byl v červenci 1931 vyřazen jako poručík. Vystřídal mnohá zařazení v rámci československého dělostřelectva, velel i 2. baterii 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci, a působil jako instruktor v Dělostřeleckém učilišti, od 1. října 1935 v hodnosti nadporučíka.[4] V roce 1935 absolvoval kurs letounových pozorovatelů ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, a ke dni 31. 12. 1936 byl od dělostřelectva přeložen k letectvu.[4] Od 15. listopadu 1937 byl velitelem 14. pozorovací letky 2. leteckého pluku Dr. E. Beneše v Olomouci, vyzbrojené dvouplošníky Letov Š-328. V letech 1937 až 1938 zde absolvoval i pilotní výcvik.

Zahraniční voják

editovat

Po Mnichovské dohodě a březnovém obsazení zbytku Československa nacistickým Německem se v červenci 1939 nelegálním přechodem státní hranice přes slovenské Beskydy dostal do Polska, kde se prostřednictvím československého konzulátu v Krakově přihlásil do nově vznikajících československých jednotek. Spolu s dalšími Čechoslováky odplul z přístavu Gdyně 28. července na palubě lodi Chrobry do Francie. Po začátku druhé světové války byl zařazen do stavu Armée de l'air. Po zařazení ke stíhačům se přeškolil v pilotní škole v Chartres, kde byl 1. května povýšen na kapitána letectva a 11. května se spolu s Tomášem Vybíralem a Adolfem Vránou připojil ke Groupe de Chasse I/5. Létal na amerických letounech Curtiss H-75. Během bitvy o Francii sestřelil dvanáct nepřátelských letadel jistě a dvě pravděpodobně a stal se tak nejúspěšnějším československým pilotem a pátým nejúspěšnějším esem Armée de l'air tohoto střetnutí.[5]

 
Zbrojíři připravují nábojové pásy, v pozadí Hurricane DU-J, s nímž se Alois Vašátko podílel na sestřelu Ju 88 dne 8. října 1940[6]

Po porážce Francie, cestou přes Maroko a lodí přes britský Gibraltar se dostal do velšského Cardiffu. Sloužil u 312. československé stíhací perutě na Hurricanech a účastnil se bitvy o Británii. Společně s poručíkem Denysem Gillamem a seržantem Josefem Stehlíkem zaznamenal její první vítězství, když 8. října 1940 nad Liverpoolem sestřelili německý bombardér Junkers Ju 88.[6] 28. října 1940 byl povýšen na štábního kapitána a od 7. listopadu byl velitelem letky „B“ peruti.

Na post velitele 312. perutě byl povýšen 5. června 1941 (v jejím čele vystřídal Jana Klána). Na základě zkušeností s operacemi peruti v sestavě Kenleyského wingu (křídla) RAF začal prosazovat vznik stejného seskupení z československých stíhacích perutí, a poté, co Československé křídlo vzniklo, stal se 1. května 1942 jeho prvním velitelem.[4]

Smrt v boji

editovat

Alois Vašátko byl zabit v akci 23. června 1942, když se jeho stroj Supermarine Spitfire Mk.VB v souboji se skupinou letounů Fw 190 srazil s letadlem Wilhelma Reuschlinga ze 7./JG 2 a spadl do vod kanálu La Manche nedaleko mysu Start Point. Vašátkovo tělo nebylo nikdy nalezeno.

Se čtrnácti jistými a čtyřmi pravděpodobnými vzdušnými vítězstvími[5] byl třetím nejúspěšnějším československým stíhacím pilotem za dobu války, po nadporučíkovi Karlu Kuttelwascherovi (20 jistých sestřelů a 2 pravděpodobné) a četaři Josefu Františkovi (17 jistých a 1 pravděpodobné vítězství).

Mimo pilotních schopností vynikal i svými velitelskými a organizačními kvalitami, a inspektor československého letectva ve Spojeném království, generál Karel Janoušek, jeho smrt označil za „nejkrutější ránu pro celé naše letectvo“.[4]

Posmrtně byl Alois Vašátko povýšen do hodnosti majora (28. října 1942) a později na podplukovníka letectva (1. května 1944).[4] Po sametové revoluci byl v roce 1991 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam a 7. března 1992[4] byl rozkazem prezidenta republiky povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.

Pamětní místa a jiné památky

editovat

Dne 23. června 1946 byla slavnostně odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Čelákovicích,[7] a jeho jméno nesou Vašátkovy ulice v Čelákovicích a Praze 14 (sídliště Černý Most II).[8]

Jeho jméno je také vytesáno na panelu č. 64 britského Památníku letců v Runnymede.[4]

Jeho portrét se nachází na poštovní známce tzv. londýnského vydání z roku 1945, a od 3. března 1948 nesl jeho jméno Letecký pluk 4 „Letce Vašátka“[4] Československého letectva, který byl ale komunistickým režimem již v roce 1950 přeznačen na 6. letecký pluk a jeho čestné pojmenování zaniklo.[9]

Vyznamenání

editovat

Alois Vašátko obdržel mnohá vysoká československá i spojenecká vyznamenání:

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. Databáze VÚA, Záznam vojáka
  2. LOUCKÝ, František. Mnozí nedoletěli. 1.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1989. ISBN 80-206-0053-1. S. 226. 
  3. Týniště nad Orlicí:Alois Vašátko
  4. a b c d e f g h i RAJLICH, Jiří. VAŠÁTKO Alois. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. S. 223–224. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine.
  5. a b RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945. Svazek 2. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-04-7. Kapitola Galerie českých stíhacích es v bitvě o Francii: Cne Alois Vašátko, s. 209. 
  6. a b Václav Kolesa, Souboj na obloze III., Zlínek 3/1991, strana 16-17, obsahuje kamufláž Hurricanu L1926/DU-J Aloise Vašátka a sestřeleného Junkersu 4068/M7+DK
  7. Pamětní deska: Alois Vašátko [online]. Spolek pro vojenská pamětní místa [cit. 2016-04-11]. Dostupné online. 
  8. Letci v názvech ulic: Alois Vašátko [online]. Praha 14 [cit. 2016-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. 
  9. FIDLER, Jiří; RAJLICH, Jiří. Soumrak králů vzduchu: Československé vojenské letectvo 1945-1950. 1. vyd. Praha: Ares, 2000. 106 s. ISBN 80-86158-24-1. Kapitola Historické názvy leteckých jednotek, s. 102. 

Literatura

editovat
  • VRÁNA, Adolf. Letec Alois Vašátko : 1087 dní odboje štábního kapitána letectva Aloise Vašátky. 3.. vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2006. 212 s. ISBN 80-7264-078-X. 

Externí odkazy

editovat