Wikipedie

Otakar Husák

československý legionář, ministr národní obrany a generál

Otakar Husák (23. dubna 1885 Nymburk[2] – 12. června 1964 Praha) byl československý generál, legionář a ministr obrany v letech 1920–1921.

Ing. Otakar Husák
3. ministr národní obrany Československa
Ve funkci:
15. září 1920 – 26. září 1921
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
Předseda vládyJan Černý
PředchůdceIvan Markovič
NástupceFrantišek Udržal
Narození23. dubna 1885
Nymburk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. června 1964 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materČVUT
OceněníPamětní medaile svazu českoskoslovenského důstojnictva (1946)
Čestné občanství města Nymburka (1998)
medaile sv. Jiří
Pamětní medaile 21. střeleckého pluku terronského
Válečný kříž
… více na Wikidatech
CommonsOtakar Husák
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Otakar Husák na ruské frontě jako jeden z prvních českých dobrovolníků - důstojníků[1]

Život

editovat

Vystudoval reálné gymnázium v Karlíně. Po maturitě pokračoval v letech 1904–1909 ve studiu chemie na ČVUT. Studium zakončil ziskem titulu inženýr. Po studiu odešel do Ruska, kde se stal v roce 1914 ředitelem soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od ledna 1916 velel rotě Československého střeleckého pluku a od jara 1917 praporu 1. střeleckého pluku. Před bitvou u Zborova byl těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů severní cestou z Archangelska (odjezd 15. října 1917) [3] do Francie, kde se jako velitel praporu zúčastnil bitvy u Terronu. V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky.[4][5]

Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého.[6] Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy. Když stát ve 20. letech založil továrnu na výbušniny Explosia v Semtíně, stal se Husák jejím prvním ředitelem.[7]

Brzy po okupaci Československa v březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po skončení druhé světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín. V této pozici působil až do března 1948, kdy byl penzionován. V roce 1950 byl znovu zatčen a vězněn do roku 1956 na Pankráci a na Mírově. Po propuštění z vězení musel i přes vysoký věk pracovat, aby získal nárok na důchod. Do důchodu tak odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy (1992). Město Nymburk mu v roce 1998 udělilo čestné občanství.[8]

Vyznamenání

editovat
  Válečný kříž (Francie)
  Československý válečný kříž 1914–1918
  Československá revoluční medaile
  Československá medaile Vítězství
  Řád Milana Rastislava Štefánika , II. třídy
  Řád čestné legie, III. třídy – komandér
  Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
  Řád čestné legie, V. třídy – kavalír

Reference

editovat
  1. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 54.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Nymburk
  3. ↑ Vratislav Preclík: Od Zborova k samostatnému státu (Pořad na "Mikulášském" gymnáziu v Plzni 15. října 2008, uváděla předsedkyně Klubu TGM paní dr. Věra Míková), in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 84, str.28-34, ročník XVI., prosinec 2008, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
  4. ↑ TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 538. 
  5. ↑ http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1918-1938-csr/jan-cerny-1/ing--otakar-husak-38256/
  6. ↑ KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. 571 s. ISBN 80-7277-027-6. S. 138, 164. 
  7. ↑ KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936-1938). Praha: Libri, 2003. 803 s. ISBN 80-7277-119-1. S. 127–128. 
  8. ↑ http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/723730

Literatura

editovat
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 538. 
  • Preclík Vratislav: Zborov a T.G. Masaryk, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 53, s. 9-11, ročník XI., červenec 2003, ISSN 1210-1648.
  • Preclík Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.
  • Preclík Vratislav: T.G. Masaryk - vznik Československa a jeho legionáři, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 104, str.4-11, ročník XXI., září-prosinec 2013, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_Husák&oldid=23917586“