Wikipedie

Wikipedista:Winecko/Pískoviště 3

< Wikipedista:Winecko
ikona
Toto je pískoviště uživatele Winecko.
Pískoviště je podstránkou uživatelské stránky určitého uživatele.

Slouží jako testovací prostor, nebo prostor pro přípravu článků, nejedná se o encyklopedický článek.
Založte si své vlastní pískoviště zde.

Veřejná pískoviště: obecné, šablona, modul, kategorie.

Štetly v Lucku

editovat
Štetly v Lucku
Mokryj Luh, Žydivščyna, Vulka
Штетли Луцька
Мокрий Луг, Жидівщина, Вулька
 
Oblasti štetlů ve čtvrti staré město v Lucku
Poloha
městoLuck
městská částStaré město
Rozloha a obyvatelstvo
Etnické složeníŽidé
Náboženské složeníjudaismus
Správa
Vznik14. století

V ukrajinském městě Luck se nacházela tři židovské města (štetly), která se výrazně lišila od ostatních čtvrtí Lucku. První židovská čtvrť vznikla příchodem židů do města v roce 1388, nejstarší z nich Žydivščyna vznikla nedaleko hradu na poloostrově, ta obsahovala také hlavní synagogu města.[1] S rozvojem Lucku a jeho územní expanzí se objevily další nové čtvrti, ty byly od sebe oddělené a často v nich žily i jiné vrstvy židovské společnosti.

Před druhou světovou válkou se nacházely v městě tři štetly, Žydivščyna, Mokryj Luh a Vulka, ty po druhé světové válce byly zničeny a nahrazeny novou zástavbou. Od roku 2012 kdy byla dokončena asanace nahrazujících čtvrtí, dnes z nich prakticky nic nezbylo, jen pár synagog, domů a škol.

Historie

editovat

Židé se do Lucku přistěhovaly v 14. století, ale pravděpodobně zde žili již ve 12. století.[2] První židovské osídlení bylo na poloostrovní části města na jihozápadě, nacházely se zde také první synagogy. Přestože v Lucku a okolí byly na různých místech židovské domy, hlavní osídlení nepřesáhlo hranice tzv. židovské čtvrti, první židovské čtvrti na území města.

V Lucku si židé vydělávaly vařením piva, prací a vlastnictvím cechů či měly své jiné vlastní podniky. Ale nejvíce židé pracovaly ve finančních činnostech. Dle Hermana Rosenthala, mnoho luckých židů bylo výběrčími daní během nadvlády Litevského knížectví. Židé zbohatly poté co byl zrušen zákon Serebščyna, ten po zrušení zrušil daň z určitého velkého pozemku.[3]

Podobná situace zůstala až do 19. století, kdy byl Luck a celá Volyň podrobena pod Ruskou říši. Nová legislativní oblast výrazně ovlivnila profese židů, které se staly jedním z určujících faktorů rozvoje či úpadku různých židovských čtvrtí. V roce 1804 bylo Židům zakázáno držet hostince, pronajímat prostory ve vesnicích, obchodovat s nemovitostmi a provozovat bankovnictví.[4] To vše brzdilo rozvoj židovského obyvatelstva a vedlo k hromadění problémů v židovských čtvrtích. V polovině 19. století se zákony zrušily a začaly se budovat nové štetly.

Počet židovského obyvatelstva města neustále rostl. První informace o počtu domů, a tedy i počtu obyvatel, pocházejí z roku 1552, kdy v Lucku žilo asi 200 obyvatel židovského vyznání o necelých sto let později v roce 1648 zde žilo 525 a v roce 1787 zde žilo až 1331 obyvatel židovského původu či vyznání.[5][6][7] Růst obyvatelstva je také jedním z faktorů rozvoje židovských čtvrtí, sice se počet obyvatel stále zvyšoval, štetly své území nezvětšovaly, proto mnoho židů se odstěhovalo do jiných měst či na venkov.

V Lucku byli sice již v 15. až v 18. století byli židé tak moc bohatí, že půjčovali peníze i králům, ale majetková stratifikace až na konci 19. století ovlivnila urbanistickou situaci a rozvoj štětlů. V Ruské říši byla židovská občanská práva výrazně omezena, ale město celkově zažívalo ekonomický úpadek, které se v polovině 19. století zlepšily.[4] Již v roce 1892 vlastnily židé asi 900 domů v Lucku, těch bohatých židů bylo málo, většina židů žila v chudobě ve štetlech.

Majetkové rozložení židovského obyvatelstva určovalo i rozvoj nových čtvrtí. Chudí židé neměly tak velké finanční náklady aby mohli žít mimo štetly, zatímco bohatší židé sežili klidně i v bohatých čtvrtích Lucku či v bohatých štetlech. Tím se štetly rozdělovaly na chudé a bohatší. Před druhou světovou válkou v Lucku existovaly tři štetly, Žydivščyna, Mokryj Luh a Vulka.

Žydivščyna

editovat
 
severní okraj Žydivščyny

Žydivščyna byl nejstarší štetl v Lucku, byl vytvořen jako židovská čtvrť středověkého Lucku, jak to bylo u větších měst v Litevském knížectví zvykem. Nacházela se mezi křesťanskou a arménskou čtvrtí a na jihu omývala židovskou čtvrť řeka Styr. Čtvrť byla součástí druhého městského opevnění města a místní dřevěné opevnění bylo postaveno již v době vády Vytautase.[8] V 16. století zde byla doložena přítomnost prvních dřevěných synagog, zmínil se o ní král Zikmund I.[9] Na konci století se zvýšil počet synagog na tři z toho jedna byla z cihel. V letech 1626-1629 byla v štetlu postavena nová zděná synagoga s obrannou věží.

Reference

editovat
  1. ↑ РЕДАКЦИЯ. Луцк. Электронная еврейская энциклопедия ОРТ [online]. [cit. 2023-03-06]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ РЕДАКЦИЯ. Волынь. Электронная еврейская энциклопедия ОРТ [online]. [cit. 2023-03-06]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ LUTSK (LUTZK) - JewishEncyclopedia.com. www.jewishencyclopedia.com [online]. [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b В., Рудницька, Н. Професійна освіта євреїв Волині у XIX — на початку XX ст.. [s.l.]: Наукова думка Dostupné online. OCLC 1143266591 
  5. ↑ BERŠADSKIJ, S. A. Литовские евреи: История их юридического и общественного положения в Литве от Витовта до Люблинской унии. 1388-1569 г.. Petrohrad: [s.n.], 2019. 446 s. ISBN 978-5518059139. (rusky) 
  6. ↑ KRASZYŃSKA, Fanny. Żydzi Łuccy do końca XVII w.. Rovno: [s.n.], 1938. (polsky) 
  7. ↑ METELʹNYT︠S︡ʹKYĬ, R. H. Dei︠a︡ki storinky i︠e︡vreĭsʹkoï zabudovy Lut︠s︡ʹka. Kyïv: Dukh i litera 173 pages s. Dostupné online. ISBN 966-7273-16-4, ISBN 978-966-7273-16-3. OCLC 61130545 (ukrajinsky) 
  8. ↑ TRECKYJ, Svjatoslav. Історія Луцька (Historie Lucku). Lvov: [s.n.], 2006. ISBN 978-966-553-660-4. 
  9. ↑ Rusko-židovský archiv (1338–1550), 1882, str. 68-69

Lemkovské národní obrození

editovat
 
Hlavní představitel lemkovského obrození Vladimír Chyljak

Lemkovské národní obrození (rusínsky лемковске народне возроджіня) byl proces formování rusínské národní identity, kultury a literatury na území Rakouska-Uherska ve 50. až 90. letech 19. století. Jeho vedoucí představitelé se snažili motivovat obyvatele na jihozápadní hranici Haličsko-vladiměřského království k národní uvědomělosti a také k větší autonomii lemkovského (rusínského) národa v rámci Rakouského císařství.

Na dnešním území Polska, na severních svazích Karpat, také probíhalo malé obrození Rusínů.[1] Na území, kde Lemkové žili, známé jako Lemkovina či Lemkivščyna, převládali spíše ukrajinské a polské národnostní vlivy, tyto vlivy však místní obyvatele nezasáhly tak významně, protože stále zachovávali svůj starý jazyk i tradice.[1] V 60. letech 19. století se na Lemkovském území objevil trend rusofilství. Tento směr, stejně jako v Uherské rusi, idolizoval Rusko a Velkoruský národ a prosazoval myšlenku spojení Lemků s Velkoruským národem.[1] Přední představitelé obrození ostře kritizovaly ukrajinské národní obrození a považovaly ho za zradu staroruských národů či separatismus, který oslabuje východní slovanství.[2] Ačkoli se v roce 1868 ukrajinští nacionalisté pokusili rozšířit ukrajinské vlivy na území Lemkoviny a založili kulturně-osvětovou společnost, hospodářské družstvo a finanční úřad, jejich úsilí bylo utlačeno rusofilskými organizacemi.[2] Spolek Michala Kačkovského zakládal v Lemkovských vesnicích tzv. Ruské čítárny. Tyto knihovny šířily literaturu psanou v jazyku jazyčije.[2]

Černobylské asanace

editovat

Černobylské asanace je označení dvou ozdravujících přestaveb starého historického centra města Černobyl na Ukrajině ve 40. letech a 80. letech 20. století.

Rusínské divadlo

editovat

První dramatická hra vznikla již během osvícenství. Jednalo se o dílo Dojnyk, Kozlyk, Syrodav od Andreje Valkovského a jednalo se zejména o styl školského dramatu.[3] Hra byla sepsána a hrána v latině, ale obshalovala příběh z Rusínského území. Hra se považuje za nejstarší rusínské dramatické dílo napsané v roce 1807.[4] Hra byla napsaná v raném preromantismu a poprve ji publikoval slovenský buditel Pavel Josef Šafařík.[4] Druhou nejstarší dramatickou hrou byla komedie Rozprava. Rusnák s Polákem od neznámého autora.[5] Hra vyšla v roce 1834 a narozdíl od Valkovských děl se tohle dílo rýmovalo a obsahovalo slabičné veršování. Děj popisuje humornou hádku Poláka a Rusína (Rusnáka) o tom kdo je lepší.[5]

Začátek rusínského povětšinou psaného divadla se připisuje Alexandrovi Duchnovičovi v 2. polovině 19. století.[6] Mezi další významné divadelní autory patřili Ivan Danilovič-Korytňanský, Ivan Silvaj a Eugenij Fencik. Právě divadlo se stalo živým nástrojem k šíření rusínské obrody. Výhodou divadla bylo, že i negramotní rusínští obyvatelé rozuměli hraným hrám.[6]

První a také nejvýznamější divadelní hra Alexenadera Duchnoviče byla satirická hra Ctnost převyšuje bohatství.[7] Hru napsal v roce 1850, obshauje tři dějství a byla sepsána a hrána v rusínštině.[7] Premiéru měla hra v roce 1851 na louce mezi obcemi Topoľany a Stráňany (dnešní městské části Michalovcí) a byla hrána amatérským divadlem pod vedením Alexandera Labance.[7] Na její premiéru se šel podívat i divadelní kritik Michal Lychvarčyk a svou recenzi napsal do časopisu Zpravodaj.[7] Děj hry popisoval tehdejší konflikt mezi rusínskou inteliencí a místním měšťanstvem, která podporovala maďarizaci. Druhá divadelní hra, kterou Duchnovič napsal byla satirická komedie Hlavní žvanitel.[8] Hru napsal v roce 1852 v jazyce jazyčije. Hru odeslal Duchnovič do Lvova, kde hledal spolupráci s haličskými rusofily a ruskou dramatickou scénou.[8] Hra ale poprve hrána v roce 1963 a to v poukrajinštěné verzi.[8]

V roce 1867 vydal Ivan Danilovič-Korytňanský divadelní komedii Rodinná oslava.[9] Hru napsal v ruštině a hra měla premiéru v hotelu Koruna v Užhorodu.[9] Děj se soustředí kolem hlavního rusínského hrdiny, který se touží stát Maďarem, než se vrátí zpět do Uherské Rusi kvůli své lásce.[9] Danilovič-Korytňanský také vydal v roce 1873 hru Podvodníci a v roce 1866 dramatickou humoresku Kočičí noviny ateisty.[9] V roce 1879 vydal Eugenij Fencik hrdinsky-romantickou, nebo historicky-patriotickou tragédii Dobytí Užhorodu.[10] Děj popisuje vpád Maďarů do Evropy a obranu Užhorodského hradu knížetem Laborcem.[10]

Rusínské divadlo zůstalo aktivní po obrození, ale svého vrcholu dosáhlo ve 30. letech 20. století v Československu.[11]

  1. ↑ a b c Malé dejiny Rusínov, s. 98.
  2. ↑ a b c Malé dejiny Rusínov, s. 99.
  3. ↑ PAĎAK, Valerij. Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie. 1. vyd. Prešov: Vydavatelstvo Prešovskej univerzity, 2018. 344 s. ISBN 978-80-555-1974-6. S. 63-65. (rusínsky) [Dále jen Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie]. 
  4. ↑ a b Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie, s. 64-65.
  5. ↑ a b Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie, s. 67-72.
  6. ↑ a b Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie, s. 98-103.
  7. ↑ a b c d Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie, s. 103-113.
  8. ↑ a b c Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie, s. 113-117.
  9. ↑ a b c d Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie, s. 118-124.
  10. ↑ a b Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie, s. 124-129.
  11. ↑ Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Winecko/Pískoviště_3&oldid=24550193“