Obyčejnou diferenciální rovnici -tého řádu zapisujeme v obecném tvaru jako
,
kde je hledaná funkce.
Pokud jsme schopni vyjádřit uvedenou ve tvaru
,
pak říkáme, že rovnice je rozřešena vzhledem k nejvyšší derivaci.
Obecné vyjádření obyčejné diferenciální rovnice zahrnuje lineární i nelineární diferenciální rovnice. Lineární diferenciální rovnice-tého řádu je možné vyjádřit ve tvaru
Uvažujme obyčejnou diferenciální rovnici prvního řádu, kterou lze vyjádřit ve tvaru
Funkci označíme jako separabilní (separovatelnou), pokud ji lze vyjádřit jako součin dvou funkcí a , tzn. . Uvedená diferenciální rovnice pak získá tvar
Lineární diferenciální rovnici prvního řádu lze v obecném tvaru zapsat jako
,
kde jsou spojité funkce. Tuto rovnici označujeme pro jako nehomogenní rovnici, lineární diferenciální rovnici s pravou stranou nebo také úplnou lineární diferenciální rovnici.
Rovnici pro , tzn.
označujeme jako homogenní rovnici, rovnici bez pravé strany nebo také jako zkrácenou lineární diferenciální rovnici.
Pokud , kde , pak hovoříme o lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty.
Homogenní rovnici lze řešit separací proměnných. Převedeme-li výraz na pravou stranu rovnice a vydělíme , můžeme provést integraci obou stran, tzn.
Metoda variace konstant (parametrů) (též Lagrangeova metoda) spočívá v tom, že řešení nehomogenní rovnice hledáme ve tvaru , tzn. předpokládáme, že řešení má stejný tvar jako v případě homogenní rovnice, avšak nepovažujeme za konstantu, ale za funkci, kterou je nutno určit tak, aby řešení vyhovovalo nehomogenní rovnici. Derivací takto upraveného řešení dostaneme
Dosazením do dostaneme po úpravě
Převedením na pravou stranu a integrací získáme
Obecné řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice prvního řádu lze tedy vyjádřit ve tvaru
Podle předchozího výsledku lze obecné řešení nehomogenní diferenciální rovnice prvního řádu získat jako součet obecného řešení homogenní rovnice, tedy a partikulárního řešení (pro ) nehomogenní rovnice, tzn. .
Obyčejnou diferenciální rovnici -tého řádu, kde , lze v obecném tvaru zapsat jako
,
kde je hledaná funkce. Pro hovoříme o rovnicích druhého řádu, pro o rovnicích třetího řádu atd. Všechny diferenciální rovnice pro bývají označovány společným názvem diferenciální rovnice vyšších řádů, popř. v daném konkrétním případě hovoříme o diferenciální rovnici -tého řádu. Pro se jedná o diferenciální rovnice prvního řádu, které mezi rovnice vyšších řádů nezařazujeme.
Pokud jsme schopni vyjádřit diferenciální rovnici vyššího řádu ve tvaru
,
pak říkáme, že rovnice je rozřešena vzhledem k nejvyšší derivaci.
Obecný tvar diferenciální rovnice vyššího řádu zahrnuje lineární i nelineární diferenciální rovnice.
Lineární rovnici pro označujeme jako nehomogenní rovnici, lineární diferenciální rovnici s pravou stranou nebo také úplnou lineární diferenciální rovnici.
Rovnici pro , tzn.
označujeme jako homogenní rovnici, rovnici bez pravé strany nebo také jako zkrácenou lineární diferenciální rovnici.
Pokud pro všechna , kde , pak hovoříme o lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty.
Při řešení homogenních rovnic často využíváme toho, že pokud jsou funkce řešením dané homogenní rovnice, pak je řešením této homogenní rovnice také funkce, která je lineární kombinací těchto funkcí, tzn.
Obdobné tvrzení lze (s drobnou úpravou) aplikovat také na nehomogenní rovnice. Pokud je řešením rovnice
a řešením rovnice
pak funkce je řešením rovnice
Toto tvrzení bývá také označováno jako princip superpozice. Princip superpozice splňují pouze lineární rovnice. Pokud tedy některá fyzikální zákonitost splňuje princip superpozice, pak jejímu popisu můžeme použít lineární rovnice. Tato skutečnost je ve fyzice často využívána.
Každá homogenní diferenciální rovnice vyššího řádu má tzv. triviální řešení.
Po funkcích na pravé straně lineární kombinace požadujeme, aby byly lineárně nezávislé, tzn. pouze tehdy, pokud pro všechna . Systém vzájemně nezávislých řešení označujeme jako fundamentální systém (fundamentální řešení). Obecné řešení je pak vyjádřeno lineární kombinací fundamentálních řešení, tzn.
Jsou-li řešením homogenní lineární diferenciální rovnice a koeficienty jsou spojité na intervalu , na kterém hledáme řešení této rovnice, pak je Wronskián na celém intervalu různý od nuly pro všechna .
Homogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty
Řešením charakteristické rovnice získáme kořeny, z nichž získáme fundamentální systém řešení tak, že
každému -násobnému reálnému kořenu charakteristické rovnice přísluší právě řešení homogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty, přičemž tato řešení lze zapsat ve tvaru
…
ke každému -násobnému komplexnímu kořenu je řešením charakteristické rovnice také -násobný komplexně sdružený kořen . Ke každé dvojici -násobně komplexně sdružených kořenů tedy přísluší řešení homogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty. Tato řešení mají tvar
Některé diferenciální rovnice, např. Eulerovu rovnici, lze vhodnými úpravami převést na homogenní lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty.
Nehomogenní lineární diferenciální rovnice vyššího řádu
Obecné řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice vyššího řádu, tzn. rovnice
lze obecně vyjádřit ve tvaru
,
kde je obecné řešení homogenní rovnice příslušející k dané rovnici (tedy rovnice, v níž položíme ) a je libovolné partikulární řešení nehomogenní rovnice. Obecné řešení homogenní rovnice lze vyjádřit ve tvaru , proto bývá obecné řešení také zapisováno jako
,
kde jsou konstanty a je fundamentální systém homogenní rovnice příslušející k dané nehomogenní rovnici.
Pokud tedy známe nějaké partikulární řešení nehomogenní rovnice, pak můžeme určit obecné řešení. V nejjednodušších případech lze partikulární řešení odhadnout. Ve složitějších případech však použijeme jiných metod.
Jednou z metod nalezení obecného řešení nehomogenní diferenciální rovnice je metoda variace konstant neboli Lagrangeova metoda, při níž vyjdeme z obecného řešení homogenní rovnice, která přísluší ke zkoumané rovnici. Partikulární řešení pak hledáme ve tvaru
Platí přitom, že takto určená funkce vyhovuje dané nehomogenní lineární diferenciální rovnici, pokud funkce vyhovují soustavě rovnic
…
Z této soustavy určíme , odkud pak integrací získáme . Dosazením do vztahu pro získáme partikulární řešení, jehož použitím dostaneme obecné řešení dané rovnice.
Nehomogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty
K nalezení partikulárního řešení můžeme použít metodu variace konstant. Ta se používá především pro diferenciální rovnice nižších řádů.
Jinou metodou k nalezení partikulárního řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty je tzv. metoda speciální pravé strany.
Tato metoda umožňuje odhadnout partikulární řešení na základě tvaru pravé strany diferenciální rovnice, tzn. na základě .
Předpokládejme, že pravá strana diferenciální rovnice má tvar
,
kde je polynom-tého stupně a je polynom -tého stupně.
Pokud není kořenem charakteristické rovnice, pak partikulární řešení hledáme ve tvaru
,
kde jsou polynomy stupně .
Pokud je -násobným kořenem charakteristické rovnice, pak partikulární řešení hledáme ve tvaru
,
kde jsou opět polynomy stupně .
Speciálními případy jsou , kdy a stupeň polynomu je shodný se stupněm polynomu , nebo , kdy .
Metodu speciální pravé strany lze použít i v případě, že pravou stranu lze vyjádřit jakou součet výrazů , např. . V takovém případě najdeme partikulární řešení pro pravou stranu a poté partikulární řešení pro pravou stranu . Partikulární řešení pro pravou stranu pak získáme součtem partikulárních řešení a , tzn. .