Wikipedista:MartinBrozek/Pískoviště

Michail Andrejevič Suslov
Michail Andrejevič Suslov (1964)
Druhý tajemník Komunistické strany Sovětského svazu
Ve funkci: 6. prosince 1965 – 25. ledna 1982
Předchůdce	Nikolaj Podgornyj
Nástupce	Konstantin Černěnko (de facto)
Ve funkci: 14. září 1953 – 17. prosince 1957
Předchůdce	Nikita Chruščov
Nástupce	Alexej Kiričenko
Tajemník pro ideologii Komunistické strany Sovětského svazu
Ve funkci: 31. srpna 1948 – 25. ledna 1982
Předchůdce	Andrej Ždanov
Nástupce	Konstantin Černěnko (de facto)
První tajemník Stavropolského regionální výboru
Ve funkci: 1939 – listopad 1944
Předchůdce	Dmitrij Gončarov
Nástupce	Aleksandr Orlov
Narození	21. listopadu 1902 Šachovskoje
Úmrtí	25. ledna 1982 Moskva

Michail Andrejevič Suslov (rusky Михаил Андреевич Сусловв; 8. listopadu^jul./ 21. listopadu 1902^greg. Šachovskoje, Ruské impérium – 25. ledna 1982, Moskva, RSFSR, Sovětský svaz) byl vrcholný sovětský politik, dlouholetý člen ÚV KSSS, člen politického byra ÚV KSSS a jeden z nejvlivnějších politiků éry Nikity Chruščova a Leonida Brežněva.

Narodil se v roce 1902 na ruském venkově, již v 16 letech se začal organizovat v komsomolu a v roce 1921 se stal členem komunistické strany. Vystudoval ekonomii a 3 roky se živil jako učitel, poté se začal plně věnovat stranické práci. Ve 30. letech se podílel na organizování stalinských čistek a roku 1939 stanul v čele regionálního výboru ve Stavropolu. Tam vedl během 2. světové války partizánský odboj.

Po válce stoupal výše ve stranické hierarchii. V roce 1946 se stal členem organizačního byra KSSS a v červnu 1950 byl zvolen členem předsednictva Nejvyššího sovětu. Od 16. října 1952 byl řádným členem 19. předsednictva ÚV KSSS. Po smrti Stalina ztratil značnou část svého vlivu, ale na přelomu 50. a 60. let se stává jednou z hlavní osobností opozice vůči Nikitovi S. Chruščovovi a po jeho sesazení v roce 1964 i jedním z nejmocnějších lidí v zemi.

Za vlády Leonida I. Brežněva byl Suslov považován za muže číslo 2 ve stranické struktuře, byl odpovědný za oblast ideologie, kultury a tisku. Přezdívalo se mu rudý kardinál a byl považován za strážce ideologické čistoty režimu. Zemřel v roce 1982 v 79 letech a jeho smrt znamenala začátek boje o nástupnictví na postu gen. tajemníka KSSS.

Raná léta a počátek kariéry

Michail A. Suslov se narodil ve venkovské lokalitě Šachovskoje v Pavlovském okrese v současné Uljanovské oblasti 21. listopadu 1902. Již ve svých 16 letech, krátce po bolševické revoluci, se zapojil do činnosti komunistického svazu mládeže v Saratově. V roce 1921, po třech letech působení v komsomolu, se stal i členem komunistické strany. Po dokončení studia Rabfaku v roce 1924 pokračoval ve studiu na Plechanovově ústavu národního hospodářství, který dokončil roku 1928. Následně nastoupil jako postgraduální student ekonomie na Ústavu rudých profesorů, a začal vyučovat na Moskevské státní univerzitě a Průmyslové akademii.

Již po třech letech, kdy pracoval jako učitel, se ale plně začíná věnovat práci v aparátu stranických kontrolních mechanismů. Jeho hlavním úkolem bylo vyřizovat osobní žádosti straníků a odvolání vůči vyloučení ze strany. V tomto období se také intenzivně věnoval studiu politických textů marxismu a leninismu. V letech 1933-34 stál v čele komise, která se zabývala prováděním čistek v Uralské a Černigovské oblasti, které organizoval předseda sovětské kontrolní komise Lazar Kaganovič. Spekuluje se o tom, že se podílel i na organizaci několika monstrprocesů.

Postupně si získal pověst nespolečenského, skromného a seriózního studenta, který pečlivě studoval díla a projevy Marxe, Engelse, Lenina a Stalina a stal se známý tím, že si ve svém bytě vytvořil kartotéku, kde uchovával kompletní záznamy o jejich citátech, názorech a statích ohledně ekonomických a politických otázek. S tím se spojuje i to, jak se dostal do kontaktu se Stalinem.

Stalin naléhavě potřeboval znát Leninův názor na jednu specifickou ekonomickou otázku a vyslal svého tajemníka Lva Mechlise, aby informaci zjistlil. Mechlis se následně obrátil s touto otázku na svého kolegu z ústavu Suslova, který během chvíle potřebnou citaci našel ve své kartotéce. Ohromený Stalin se zeptal, jak se mu podařilo tak rychle najít citát, na základě kterého Mekhlis představil Stalina Suslovovi. Stalin okamžitě nechal Suslova povýšit na tajemníka Rostovského regionálního výboru v roce 1937. Suslov byl spojován s politickými represemi v Rostově v rámci Velké čistky v roce 1938, nicméně spisovatel Roy Medveděv to zpochybnil a uvedl, že „nemáme žádné důkazy o jeho osobní účasti na represivních kampaních v letech 1937- 1938, i když jistě vydláždily cestu k jeho rychlému vzestupu.“ Suslov byl v roce 1939 jmenován prvním tajemníkem výboru Stavropolské oblasti. Postupně se začátkem 40. let propracoval až do ústředního aparátu ÚV.

které hrály podstatnou úlohu ve stalinských velkých čistkách třicátých let. Následně byl přesunut do stranického aparátu. Stal se oblastním – krajským tajemníkem, emisarem ÚV a po válce přešel do ústředního aparátu ÚV jako vedoucí klíčových oddělení.

Období 2. světové války

Již v dobách stalinismu se stal tajemníkem ÚV. Původně vystupoval jako skalní stoupenec a obdivovatel J. V. Stalina a zastánce tvrdé linie strany. Aktivně vystupoval v kampaních proti sionismu (Stalinovo tažení proti „židovskému nacionalismu“). Na počátku padesátých let řídil sovětský tisk a kontroloval mezinárodní komunistické hnutí. Své postavení upevnil na XIX. sjezdu KSSS, kdy byl zvolen tajemníkem ÚV i členem prezidia ÚV KSSS.

Své postavení uchránil i v období chruščovovského tání. Významnou úlohu sehrál během vojenského potlačení maďarského povstání v roce 1956. V otázkách destalinizace si počínal velmi opatrně, daleko lépe se cítil v klidných vodách tichého neostalinismu. To již pevně zakotvil v brežněvovských strukturách KSSS, kdy se stal hlavní ideologickou oporou generálního tajemníka L. I. Brežněva a zosobněním legitimity tehdejší stranické elity.

Od konce 40. let byl považován za experta na ideologické otázky a mezinárodní komunistické hnutí. V období 1964–1982 zastával neformální úlohu druhého tajemníka ÚV, arbitra uvnitř politbyra, jehož úsudku a hodnocení si vážil i samotný generální tajemník. Představoval nedostižnou etickou normu pro většinu aparátčíků.

Chruščovova éra

Vyznamenání

Sovětská vyznamenání

Čestné tituly

• Hrdina socialistické práce – 20. listopadu 1962 a 20. listopadu 1972

Řády

• Leninův řád – udělen pětkrát – 16. března 1940, 20. listopadu 1952, 20. listopadu 1962, 2. prosince 1971 a 20. listopadu 1972
• Řád Říjnové revoluce – 18. listopadu 1977
• Řád vlastenecké války I. třídy – 24. března 1945 – za úspěšnou realizaci státního plánu nákupu obilí v roce 1944

Zahraniční vyznamenání

• Hrdina socialistické práce – Bulharská lidová republika
• Řád Georgiho Dimitrova – Bulharská lidová republika

• Řád Klementa Gottwalda – Československo, 22. listopadu 1977
• Süchbátarův řád – Mongolsko
• Řád Karla Marxe – Německá demokratická republika, 1975
• Řád zlaté hvězdy – Vietnam

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu MartinBrozek/Pískoviště na Wikimedia Commons

Portály: Politika | Lidé

[[Kategorie:Sovětští politici]] [[Kategorie:Ruští ateisté]] [[Kategorie:Nositelé Řádu Klementa Gottwalda]] [[Kategorie:Hrdinové socialistické práce (SSSR)]] [[Kategorie:Hrdinové socialistické práce (Bulharsko)]] [[Kategorie:Nositelé Řádu Georgiho Dimitrova]] [[Kategorie:Nositelé Řádu zlaté hvězdy]] [[Kategorie:Nositelé Řádu Karla Marxe]] [[Kategorie:Nositelé Řádu Suchbátara]] [[Kategorie:Nositelé Řádu Říjnové revoluce]] [[Kategorie:Nositelé Řádu vlastenecké války]] [[Kategorie:Nositelé Leninova řádu]] [[Kategorie:Narození v roce 1902]] [[Kategorie:Narození 21. listopadu]] [[Kategorie:Úmrtí v roce 1982]] [[Kategorie:Úmrtí 25. ledna]] [[Kategorie:Úmrtí v Moskvě]] [[Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu]] [[Kategorie:Pohřbení u Kremelské zdi]] [[Kategorie:Muži]]