Walter Junior SS

model automobilu

Walter Junior SS (Super Sport) byl upravený typ licenčního automobilu Fiat Balilla 508 S,[1] který byl vyráběn v letech 1934-36 českým výrobcem automobilů Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Praha – Jinonice. Upravený motor z tohoto modelu byl přímým předchůdcem pozdějšího typu Fiat 1100 (1937).[2]

Walter Junior SS
Walter Junior SS (1935)
Walter Junior SS (1935)
VýrobceWalter
Roky produkce1934-1936
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Walter Junior SS (1934) boční pohled
Walter Junior SS (1934) čelní pohled

Historie

editovat

Walter Junior SS byl zkonstruován a vyroben speciálně pro závod 1000 mil československých v roce 1934. Dohromady jich firma vyrobila asi jen dvanáct (ve vlastním závodu 1000 mil jich startovalo 8). Tento automobil může být oprávněně považován za jeden z nejúspěšnějších československých sportovních vozů vyrobených před druhou světovou válkou. Tento typ je velmi ceněn mezi sběrateli historických automobilů díky svým výjimečným vlastnostem, vzhledu a v neposlední řadě i díky nízkému počtu dochovaných kusů. Souboje otevřených Walter Juniorů SS a aerodynamických zetek Z4 Sport patřily v ostrých závodech k nejnapínavějším. Oba vozy jsou živými legendami československého předválečného automobilového průmyslu. Tímto typem ovšem skončila činnost továrny Walter v kategorii sportovních vozů nebo závodních speciálů, nepočítáme-li jednokusovou sérii vozu Walter Standard S z téhož roku. Pouze v roce 1934 můžeme účast v závodech považovat za tovární „vyslance“, v pozdějších letech se spíše jednalo o soukromé aktivity jednotlivých jezdců. Avšak i oni dosahovali v závodech, jak je uvedeno níže, na prašných, mnohde nezpevněných okreskách průměrných rychlosti kolem 90 km/h.[3]

Walter Junior SS měl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4) s rozvodem OHV, dva ventily/válec, bez přeplňování, který byl umístěn podél za přední nápravou. Původní motor ze závodního Juniora S byl převrtán o 2 mm na průměru z 65 na 67 mm. Objem válců byl zvětšen na 1057 cm³ při vrtání 67 a zdvihu 75 mm.[4] Některé zdroje uvádějí 1089 cm³, což by znamenalo převrtání na 68 mm.[5] Tuto kubaturu potvrzoval i automobilový závodník na Junioru SS, letec a pozdější dlouholetý šéfredaktor Světa motorů ing. Jaroslav Hausman.[6] Takto upravený motor dosahoval výkonu 35 k/26 kW při 4400 ot/min. Výkon umožňoval maximální rychlost až 125 km/h (ve speciální, závodní úpravě až 150 km/h) při průměrné spotřebě benzínu 9-10 l/100 km. Motor byl standardně umístěn vpředu a měl 3× uložený klikový hřídel. Mechanická čtyřstupňová převodovka (4+1) již s částečnou synchronizací.[7]

 
Walter Junior SS (1934), karoserie Uhlík

Podvozek a karoserie

editovat

Podvozek z cestovního Juniora zůstal v podstatě zachován. Obě nápravy tuhé – zadní hnaná. Na nízký obdélníkový rám s křížovou výztuhou byla posazena dvousedadlová sportovní karoserie (roadster). Pérování na podélných půleliptických pérech s kapalinovými tlumiči. Chladič (stejně jako u Walter Junior S) byl dopředu prodloužen šikmou, špičatou maskou a tento styl harmonicky doplňovaly profilované blatníky, které byly protažené téměř za úroveň sedadel. Hydraulické brzdy působily na všechna čtyři drátová kola Rudge & Whitworth o rozměru 4,50x17" a kola měla přírubu se čtyřmi šrouby. Karoserie byla pouze dvoumístná s poněkud odstupňovanými sedadly. Zcela sklopné přední sklo bylo při jízdě bylo sklopeno šikmo vzad a bylo vyrobeno z netříštivého skla. Silně vykrojená dvířka podtrhovala sportovní charakter tzv. styl „elbow out“ (loket venku), který převládal dlouhá léta ve stavbě sportovních automobilů.

Vůz měl rozvor 2250 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1200 mm. Hmotnost v pohotovostním stavu bez zatížení a bez hmotnosti posádky – 620 kg, celková hmotnost 765 kg. Samotný podvozek vážil pouhých 380 kg. Zásluhou velmi tuhého rámu uprostřed s výztuhou ve tvaru X měl vůz i jako roadster vynikající jízdní vlastnosti, které jej přímo předurčovaly pro automobilový sport. Benzinová nádrž (65 l) se ve sportovní verzi přesunula z motorového prostoru do zadní části vozu za sedadly spolu s náhradní kolem. V závodní variantě měl vůz čtyřstupňovou převodovku se synchronizací 3. a 4. stupně a původní mechanická provozní brzda byla nahrazena hydraulickou.

 
Medaile z 1000 mil Československých 1934 pro Walter Standard S (Knapp-Vojíř) a Walter Junior SS (Hodáč-Zima)

Na karoserii došlo k jediné viditelné změně. Zadní část byla zbavena vertikálního křidélka a byla zaoblena s tupým ukončením jako u současně vyrobeného typu Walter Standard S (1934). Na zádi byla umístěna až 2 náhradní kola. Skládací střecha byla zapuštěna do karoserie za dvojsedadlem. Model Walter Junior SS byl též individuálně karosován např. firmou Oldřicha Uhlíka, karosáře z Prahy-Strašnic.[8] Tyto speciálně karosované vozy měly zavěšení dvířek vzadu, zatímco tovární stroje vepředu a více zkosenou zadní část.[6] Nejběžnější provedení tohoto vozu byl roadster, ale bylo postaveno i dvoudvéřové, dvoumístné kupé s pevnou střechou (někdy označované jako tudor).[9]

Sportovní úspěchy

editovat

Walter Junior SS byl velmi úspěšný v letech 1934–1938 na závodních tratích, především na závodních okruzích a v soutěžích. Továrna v době konjunktury angažovala mladé, nadějné závodníky: Ivana Hodáče (zvaný "Bibišek"),[10] Mirko Sochora, ing. Jaroslava Hausmana atd. Mimo níže uvedených tratí se tovární jezdci objevili i na Zlínské osmě spolehlivosti (13. května 1934), Napříč Šumavou (17. června 1934), v pražském závodě do vrchu Jenerálka (28. dubna 1935), na Brandýském okruhu (17. srpna 1936) a na Zdibském okruhu (25. dubna 1937) atd.

 
Walter Junior SS, příprava na 1000 mil československých (1934)
 
Walter Junior SS, start 1000 mil československých (1934), uprostřed st. č. 23-25

V roce 1934 do II. ročníku závodu, konaného 9. a 10. června, který tradičně pořádal Autoklub Republiky Československé, nasadila továrna Walter 2 týmy, které byly složeny z továrních jezdců (st. č. 23-25) a z amatérských závodníků (st. č. 20-22), celkem 8 Juniorů SS. Startovaly ve třídě do 1100 cm³. Firmou Walter byla vypsána speciální finanční odměna pro vítězný vůz. V samotném závodě zvítězil jinonický Jindřich Knapp, ale s vozem Walter Standard S.[11] Smečce Juniorů SS se nepodařilo v jednotlivcích zvítězit ani ve třídě do 1100 cm³ a ani v týmech, byť o jediný bod. V té zvítězil konkurenční vůz Z4 Sport s Josefem Mamulou za volantem z brněnské Zbrojovky. Ta připravila čtyři uzavřené speciální aerodynamické hliníkové dvoumístné vozy s karoserií kupé a jeden otevřený roadster na zkráceném podvozku Z4. Jako první z Juniorů SS dojela do cíle posádka st. č. 23 Ivan Hodáč-František Zima (2. místo ve třídě, 6. místo absolutně) v čase 17:28:08 hod., čímž dosáhl průměrné rychlosti 92 km/h.[12] Závodníci obou týmů vč. 2 samostatných posádek (celkem 8 vozů) dojeli do cíle před budovu Autoklubu v Opletalově ulice (tehdy Lützowově) a závody dokončili. Z dalších vozů Walter Junior SS v cíli jmenujme alespoň 4. místo ve třídě, které obsadili Mirko Sochor-Metoděj Vychodil (st. č. 25), 5. místo "amatéři" Leo Sabat-V. Paur (st. č. 20), 7. místo ing. Jaroslav Hausman-ing. J.Tachecí (st. č. 24) atd. V Dámském poháru zvítězila "amatérská" posádka st. č. 26 "Fan"-"H.R." (Jiřina Zavřelová)[6] a získala cenu firmy Baťa, v třídě do 1100 cm³ obě dámy obsadily 15. místo.[13]

 
Walter Juniory SS na trati 1000 mil československých (Bulletin Walter, No. 6, 1934)

O rok později, III. ročník závodu 1000 mil československých, konaný 15. a 16. června 1935, vyhrál celkově Jan Kubíček s vozem Bugatti 35B z roku 1927, ale s motorem Ford (osmiválec do V). V dalších kategoriích zvítězili Renzo Cantoni (Lancia, kat. do 1500 cm³), Ruggero Minio s vozem Fiat 508 Balilla (kat. do 1100 cm³) a Jaroslav Kaiser s vozem Jawa 750 Sport (do 750 cm³).[14] V tomto ročníku startovali na Juniorech SS František Kůrka a Jaroslav Jindra. Závod byl poznamenám tragickou nehodou před Velkým Meziříčím jezdce Františka Kůrky (Walter Junior SS, st. č. 56), spolujezdec Trnka naštěstí vyvázl z nehody téměř bez úrazu. Kůrka byl dopraven do městské nemocnice, ale v pozdních večerních hodinách svému zranění podlehl (zlomenina spodiny lebeční).[15] František Kůrka byl pohřben na pražském hřbitově Malvazinky, kde je mj. pohřben i Josef Walter. Druhá startující posádka na Walter Junior SS Jaroslav Jindra ("Jindra")-Kerwitzer z Brna (st. č. 44) závod nedokončila pro poruchu motoru u Čáslavi. Do závodu byl přihlášen i Ivan Hodáč se spolujezdcem Kühnem na Walteru Junior SS (st. č. 41), ale na startu se z neznámých důvodů neobjevil.[4] Závod byl poznamenán několika tragickými nehodami (Kůrka, Turek/Slavíková) a prezident Masaryk odmítl podporovat podnik, kde umírají lidé. I z tohoto důvodu se jel tento závod v roce 1935 naposledy.[16]

Podkrkonoší bylo oblastí, kde se motoristickému sportu dařilo již v jeho samotných počátcích. Žilo zde mnoho nadšenců ochotných a schopných pořádat různé závody a soutěže. Mezi závody, které v tomto regionu spatřily světlo světa, byl ve 30. letech 20. století i Krakonošův okruh. Závodům běžně přihlíželo běžně přes 15 000 diváků. Krakonošův okruh, po závodech na Masarykově okruhu a po 1000 mílích, byl 3. nejvýznamnější okruhový podnik v meziválečném Československu.[17] První tři ročníky (1933-1935) závodu se jely na okruhu, který měřil na současné poměry neuvěřitelných 34 km. Závod se jel na 10 okruhů tzn. na úctyhodných 340 km. Start a cíl byly ve Staré Pace, odtud vedla trať do Nové Paky, Vidochova, Horek u Staré Paky, Studence, Martinic, dále pak přes Jilemnici, Roztoky u Jilemnice a Karlov zpět do Staré Paky.

V II. ročníku závodu, který se konal 1. července 1934 a byl v 6 hodin ráno zahájen státními hymnami, odveta za 1000 mil (1934) závodníkům na waltrováckých strojích vyšla. Absolutním vítězem závodu a vítězem třídy sportovních vozů do 1100 cm³ se stal Mirko Sochor (Walter Junior SS), který absolvoval závod v čase 3:47:07 hod. průměrnou rychlostí 89,8 km/hod. Na 3. místě na Waltru dojel Materna, který t.r. získal mj. na Concourse d'Elegance v Luhačovicích stříbrnou plaketu). Ivan Hodáč i ing. Jaroslav Hausman na stejných vozech nedojeli, Hodáč pro poruchu stroje a Hausman, který do 4. kola jezdil na vedoucí pozici, pro nebezpečnou havárii v 5. kole, kdy úplně rozbil svůj stroj. Hausmana mohlo těšit dosažené nejrychlejší kolo závodu, ve kterém dosáhl času 21:36 min. a průměrné rychlosti 94,4 km/h.[18]

 
Walter Junior SS, havarovaný vůz ing. Hausmana z Krakonošova okruhu (1934)

Od roku 1936 byl okruh zkrácen na 22 km. Jelo se na 7 kol, tzn. závod měřil 154 km. Ve IV. ročníku konaném 9. srpna 1936 zvítězil v absolutním pořadí Antonín Vitvar (Jawa 750) v čase 1:42:07,5 hod. Za ním na 2. místě a jako vítěz třídy do 1100 cm³ dojel Jaroslav Kříž (Walter Junior SS) v čase 1:44:57,3 hod. před Vlašínem a Formánkem na "zetkách". Zvláště Vlašín na Kříže několikrát nebezpečně zaútočil, ale ten svoji pozici uhájil.[19] Závod konaný 1. srpna 1937 (V. ročník) se jel jenom na 5 kol, tzn. závod měřil 110 km. Všechny kubatury byly hodnoceny zvlášť pro závod seniorů a juniorů, tedy začínajících jezdců. V závodě juniorů do 1100 cm³ zvítězil „Jiří“ (dr. Kraus na Walter Junior SS) v čase 1:20:00,5 hod. Závod sledovalo rekordních 18000 diváků.[20]

 
Walter Junior SS, Krakonošův okruh 1938, vítěz Jaroslav Kubeš

V posledním ročníku tohoto závodu (VI. ročník, 31. července 1938) zvítězil mezi juniory do 1100 cm³ Jaroslav Kubeš na Walter Junior SS v čase 1:20:52,3 hod. Vítězství Jaroslava Kubeše z roku 1938 můžeme označit za poslední větší úspěch vozu Walter Junior SS a v podstatě i za poslední vítězství automobilu Walter na závodních tratích.[21] Příchodem II. světové války v roce 1939 zanikl i Krakonošův okruh. Přestože v pozdějších dobách byly pokusy o jeho obnovení, nikdy již nedošlo k jejich realizaci.

  • Okruh v Telči - Mezi dvěma branami (1934)
 
Walter Junior SS, Ivan Hodáč (P-99) a Boh. Fišer (M-4372) na startu v Telči (1934)

Na okruhu u Telče se 12. srpna 1934 uskutečnil I. ročník Auto-moto soutěže. Závod se jel na 8 kol (167,2 km), jeden okruh měřil 20,9 km a vedl po trase Telč - Krahulčí - Mrákotín - Olší - Mysletice - Horní Myslová - Telč.[22] V kategorii automobilů se startovalo v časových intervalech a nejednalo se tedy o závod s hromadným startem, ale o soutěžní jízdu na čas, podobnou závodům do vrchu. Závod se jel navíc podle zvláštní formule. Podmínkou bylo, že průměr docílený v celém závodě musí být lepší než průměr dosažený v 1. kole. Taktické tedy bylo nejet 1. kolo co nejrychleji, nýbrž — jak se na turfu říká — zadrženě a ponechat si rezervu rychlosti do dalších kol. To mělo vliv na průměry, a bylo to osudné těm, kteří ihned od startu nasadili ostré tempo, později však na mokré dráze (od 3. kola začalo pršet) museli zpomalit. Ivan Hodáč (st. č 38, SPZ P-99) na Waltru Junior SS docílil sice nejlepšího času dne 2:10:19 hod (průměrná rychlost 82,7 km/h), ale protože průměr jeho celého závodu byl horší než příliš rychle zajeté 1. kolo, nemohl být dle propozic klasifikován.[23] Na stejnou klauzuli doplatil i B. Fišer z Brna (SPZ M-4372), původně v závodě do 1100 cm³, na 4. místě, avšak i on byl diskvalifikován. Útěchou pro továrnu Walter v tomto závodě mohlo být vítězství v kategorii do 1500 cm³, v níž na voze Walter Bijou zvítězil soukromý jezdec L. Grus z Mrákotína.[24]

 
Ivan Hodáč na Junioru SS již za deště (Telč 1934)

V pozdějších letech se jezdil tento závod jako městský okruh Mezi dvěma branami. Šlo o kompromis, při kterém se sice závod mohl jet přímo ve městě, kde se očekávalo hodně diváků, ale vzhledem k šířce trati a alespoň částečnému zachování bezpečnosti, se jelo jednotlivě. Závod Mezi dvěma branami byl v roce 2014 obnoven jako závod automobilů vyrobených před rokem 1939. Tohoto obnoveného podniku se zúčastňuje i Marek Novotný s Juniorem SS ve verzi s motorem 1057 cm³.[22]

 
Walter Junior SS, Lochotínský okruh (1934), v první řadě Z4 Sport "obklíčena" 2 Juniory SS

V období 1933–1955 se konalo celkem 11 ročníků pro motocykly a 5 z nich i pro automobily (1934–1938).[25] Závody pořádala plzeňská skupiny Ligy čsl. motoristů[26] a automobily startovaly poprvé v roce 1934 (II. ročník, 26. srpna), kdy byla i platforma Lochotína použita jako další místo odvety Walter Junior SS a Z 4 Sport za závod 1000 mil československých. Okruh se nacházel na severním okraji města, ve čtvrti Lochotín a přilehlých obcích Zavadilka, Bolevec a Košutka. Okruh měl délku 4,3 km, převýšení 46 metrů a měl tři různé povrchy (dlažba, asfalt a částečně prašný povrch). Ke startu II. ročníku (na 10 kol, tj. 43 km) v Lochotíně se sjelo 11 automobilů a byli opět oba rivalové tohoto roku: Walter Junior SS a Z 4 Sport a opět zvítězil brněnský tým na Zetkách Z 4 Sport "1000 mil" s Vlašínem na 1. místě. Po odpadnutí Ivana Hodáče ve 3. kole pro poruchu spojky, čest jinonické továrny zachraňovali Jaroslav Manda 2. místem a místní "matador" Leo Sabat 3. místem.[27] Amatérský závodník Leo Sabat, zástupce automobilek Walter a Fiat v Plzni, se pro svůj původ stal jednou z obětí holocaustu.[28]

I ve III. ročníku (23. června 1935) byl na startu Ivan Hodáč (Walter Junior SS) a obsadil 2. místo ve třídě sportovních vozů do 1100 cm³ v čase 44:55,1 min, i když jej "zpomalila" kolize se Zetkou Z 4 Karla Vlašína, který dojel třetí. V této třídě zvítězil Jiří Pohl na voze anglickém MG s kompresorem. Proti Pohlově kompresoru někteří jezdci této třídy vznášeli protesty, ale dr. Vítězslav Kumpera (za pořadatele tj. Ligu čs. motoristů) je odmítl s tím, že propozice použití kompresoru nezakazovaly.[29] Junior SS s Ivanem Hodáčem za volantem byl nejrychlejším automobilem čs. výroby v závodě a získal Cenu městské rady plzeňské za nejlepší čas vozu čs. výroby do 1500 cm³. Jako pátý v této třídě dojel Chudoba, rovněž na Walter Junior SS.[30] Závod v tomto ročníku byl prodloužen na 15 kol, tj. na 64,5 km. V absolutním pořadí zvítězil Kubíček na Bugatti (sportovní vozy přes 1500 cm³). Většinu závodu sice vedl Zdeněk Pohl, ale v 9. kole vzdal pro poruchu zapalování.[31] A konečně 30. srpna 1937 (V. ročník) ve třídě sportovních vozů do 1100 cm³ obsadil Jaroslav Horák na Walter Junior SS v čase 44:28,1 min. 2. místo (průměrná rychlost 87,03 km/h), když zaostal za dr. Vladimírem Pohoreckým (Salmson) o 11 vteřin. V závodě startoval i "Jiří" (dr. Kraus), který však v 6. kole odpadl ze 3. místa.[32]

V 5. ročníku Velké ceny Masarykovy (1934) na brněnském okruhu startoval ve slabší kategorii do 1500 cm³ (Voiturette) s Walter Junior SS Rudolf Manoušek. I tento závod byl poznamenám tragickou nehodou. První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28. září 1934 – v ranních hodinách při neoficiálním pátečním tréninku zahynul v zatáčce u Ostrovačic slovenský jezdec Josef Brázdil v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. V samotném závodě, konaném v neděli 30. září za přítomnosti 150 000 diváků, zvítězil Němec Hans Stuck na voze Auto Union před italskými jezdci Luigim Fagiolim (Mercedes Benz) a Taziem Nuvolarim (Maserati). Slabší kategorii vyhrál pozdější první mistr světa formule 1 (1950), Ital dr. Emilio Giuseppe „Nino“ Farina na Maserati 4CM.[33] Rudolfu Manouškovi na Junioru SS se nepodařilo zopakovat úspěšná vystoupení Knappa z minulých let a závod nedojel pro havárii v 11. kole z 15 - v Kohoutovicích vůz rozbil, sám naštěstí zůstal nezraněn.[7]

Českobrodské okruhy se jezdily od roku 1934 do roku 1938. Při poměrně skromných cenách nebylo snadné získat těsně před červnovým závodem 1000 mil (1934-5) početnou řadu prvotřídních závodníků,[34] avšak i tak se několika ročníků zúčastnili i jezdci na Walter Junior SS. V roce 1935 trasa závodu vedla z Českého Brodu do Tismic, Vrátkova, Kostelce nad Černými lesy, Krupé, Kleček a z Liblic zpět do Č. Brodu. Původní okruh měřil 26,3 km. V roce 1935 ve II. ročníku (5. května) Jaroslav Jindra obsadil 2. místo ve třídě do 1100 cm³ (na 6 kol, 157,8 km) za Elou Slavíkovou na Aeru 30.[35]

Od roku 1937 byl okruh zkrácen na 7,65 km. Závod se konal poprvé na ideální betonové státní silnici s ostrou zatáčkou do Tismic. Tato silnice byla stavěna před válkou jako strategická, počítalo se, že dojde k válečnému konfliktu. Trať vedla z Českého Brodu do Tismic, Nové Vsi a zpět do Č. Brodu. V roce 1937 na IV. ročníku závodu vítězí na zkrácené trati (23. května, na 10 kol, 76,5 km) ve třídě 1100 cm³ do Jaroslav Horák v čase 53:05 min. v průměrné rychlosti 86,5 km/h a v juniorské kategorii, začínajících jezdců (na 5 kol, 38,25 km), prvá 2 místa obsazují "Jiří" (dr. Kraus) a František Štiller (všichni na Walter Junior SS).[10] Nejvážnější úraz toho roku postihl nevinné diváky u rybníčka v Nové Vsi, kde v zatáčce závodnice Stejskalová na Walter Junior SS přerazila 6 silničních patníků. Odštěpek kamene zalétl až na druhý břeh rybníčku a zranil v kyčli 14letého chlapce Hromádku a vážně poranil osmiletého Bedřicha Jílka, jemuž přerazil klíční kost, žebro a snad natrhl i plíčky, psal dobový tisk.[36] Závod Okruh českobrodský byl v roce 2002 obnoven jako závod veteránů.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. DUCHOŇ, Jiří. Fiat 508 Balilla: „drž se svého kopyta“ [online]. Praha: Autorevue.cz, CZECH NEWS CENTER a.s., 20. 5. 2012 [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  2. DUCHOŇ, Jiří. Fiat 1100: 63 let ve výrobě [online]. Praha: Autorevue.cz, CZECH NEWS CENTER a.s., 10.10.2010 [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  3. TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky a automobily 1901-1951. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1981-2. 
  4. a b HEINZ, Vilém. III. závod 1000 mil. Auto. 1. červenec 1935, roč. 17 (1935), čís. 5, s. 102. Dostupné online. 
  5. PATERA, Zdeněk ing. Walter Junior SS [online]. Auta 5P [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  6. a b c TUČEK, Jan. Sportovci z Jinonic. Automobil. Květen 2020, roč. 64, čís. 5, s. 62–64. 
  7. a b TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1980. 
  8. KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy. I. vyd. Praha: NADAS, 1986. 312 s. S. 115–118. 
  9. PATERA, Zdeněk ing. Walter Junior SS Tudor [online]. Auta 5P [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. 
  10. a b WOHLMUTH, Jiří. Automobilové a motocyklové závody v Praze a blízkém okolí. I. vyd. Chyňava: SAXI - Radim Říha, 2012. 190 s. ISBN 978-8-09047-677-6. S. 35–52, 102. 
  11. HEINZ, Vilém. 1000 mil československých - Oficielní výsledky. Auto. Červen 1934, roč. 16. (1934), čís. 6, s. 198–199. Dostupné online. 
  12. TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. I. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 173–174. 
  13. TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily WALTER a AERO MINOR. Motoristická současnost - Za volantem. Roč. 1984, čís. příloha č. 1/1984, s. 74–81. 
  14. HEINZ, Vilém. 1000 mil československých. Velký den našeho motorismu. Pondělí Národních listů a Národa. 17.5.1935, roč. 75 (1935), čís. 24, s. 1, 5–6. Dostupné online. 
  15. -PV-, zn. Závodník Kůrka mrtev. Národní listy. 16.5.1935, roč. 75 (1935), čís. 165, s. 3. Dostupné online. 
  16. KOŽÍŠEK, Petr. 1000 mil československých. I. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 2013. 50 s. S. 47. 
  17. FOLTÁN, Petr. Závody ve Staré a Nové Pace [online]. portál www.moto-svet.cz [cit. 2018-05-18]. Dostupné online. 
  18. HEINZ, Vilém. II. Krakonošův okruh. Vítězí Sochor na Waltru. Pondělí Národních listů a Národa. 2.7.1934, roč. 74 (1934), čís. 27, s. 5. Dostupné online. 
  19. HEINZ, Vilém. Napínavý Krakonošův okruh. Pondělí Národních listů a Národa. 10.8.1936, roč. 76 (1936), čís. 32, s. 6. Dostupné online. 
  20. HEINZ, Vilém. Vitvar vítězem Krakonošova okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 2.8.1937, roč. 77 (1937), čís. 31, s. 5. Dostupné online. 
  21. HEINZ, Vilém. Jawa vítězí i truchlí na Krakonošově okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1.8.1938, roč. 78 (1938), čís. 31, s. 5. Dostupné online. 
  22. a b RAX, Luděk. Mezi dvěma branami [online]. Telč: Mezi dvěmi branami, z.s. [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. 
  23. KOHLÍČEK, Jiří. Oslavná jízda mezi dvěma branami Telč 1934. Motor Journal. Roč. 2014, čís. 4, s. 65–68. 
  24. HD, zn. Motoristický okruh v Telči. Lidové noviny. 13.8.1934, roč. 42 (1934), čís. 403, s. 3. Dostupné online. 
  25. Lochotínský okruh - Plzeň 1933 - 1955 [online]. Plzeň: 21.2.2010 [cit. 2018-05-18]. Dostupné online. 
  26. Lochotínsklý okruh. Automobil-revue. Září 1934, roč. 2. (1934), čís. 9, s. 104–105. Dostupné online. 
  27. HEINZ, Vilém. II. Lochotínský okruh. Pondělí Národních listů. 27.8.1934, roč. 74 (1934), čís. 35, s. 5. Dostupné online. 
  28. Leo Sabat [online]. Institut Terezínské iniciativy [cit. 2018-11-24]. Dostupné online. 
  29. TŮMA, A. Šťastný okruh Lochotín. Motor Revue. 1935-06-28, roč. 15, čís. 5, s. 135–136. Dostupné online. 
  30. Walter Junior řízený Ivanem Hodáčem. Národní listy. 26.6.1935, roč. 75. (1935), čís. 175, s. 5. Dostupné online. 
  31. Kubíček vítězem Lochotínského okruhu. Pondělí Národních listů. 24.6.1935, roč. 75, čís. 25, s. 5. Dostupné online. 
  32. HEINZ, Vilém. Vitvar na Jawě vítězem Lochotínského okruhu. Pondělí Národních listů a národa. 30.8.1937, roč. 77 (1937), čís. 35, s. 5. Dostupné online. 
  33. HANÁK, Pavel a kol. 75 let Masarykova okruhu ve fotografiích. I. vyd. Brno: Automotodrom Brno, a.s., AMK Automotodrom Brno, 2005. 176 s. S. 10, 17. 
  34. DLABAL, Miloš. Historie českobrodského okruhu [online]. Český Brod: Veteran Car Club Český Brod [cit. 2018-05-18]. Dostupné online. 
  35. Českobrodský okruh motoristů. Pondělí Národních listů a Národa. 1935-05-06, roč. 75, čís. 18, s. 4. Dostupné online. 
  36. HEINZ, Vilém. Českobrodský okruh. Pondělí Národních listů a Národa. 24.5.1937, roč. 77 (1937), čís. 21, s. 6. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat