Volavka bělolící

druh ptáka rodu Egretta

Volavka bělolící (Egretta novaehollandiae) je středně velký druh volavky.

Jak číst taxoboxVolavka bělolící
alternativní popis obrázku chybí
Volavka bělolící ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďvolavkovití (Ardeidaee)
Rodvolavka (Egretta)
Binomické jméno
Egretta novaehollandiae
(Latham, 1790)
Mapa s rozšířením modře = zimoviště zeleně = oblasti s celoročním výskytem
Mapa s rozšířením
modře = zimoviště
zeleně = oblasti s celoročním výskytem
Mapa s rozšířením
modře = zimoviště
zeleně = oblasti s celoročním výskytem
Synonyma

Ardea novaehollandiae

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dorůstá 60–70 cm[2] a váží asi 550 g.[3] Dospělí ptáci jsou převážně modrošedí s bílým opeřením na čele, lících a horní části hrdla. Duhovky má šedé, tmavě žuté nebo skořicově hnědé, zobák černošedý a končetiny tmavě žluté. Ve svatebním šatě má též růžovohnědá prodloužená pera na krku a hrudi a modrošedá na hřbetě.[4] Mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci šedší a bíle zbarvené mají pouze hrdlo.[5]

Volavka bělolící žije na rozsáhlém území Australasie, včetně Nové Guiney, Indonésie, Nové Kaledonie a Nového Zélandu.[6] Vyskytuje se v mokřadech, bažinách, na pastvinách, loukách a mořských pobřeží.[5]

Mimo hnízdní období, kdy je teritoriální, se může při lovu kořisti, zejména pak krátce po deštích nebo povodních, zdržovat v menších volných skupinách.[6] Živí se rybami, obojživelníky, plazy a hmyzem. Hnízdo z větví buduje obvykle na listnatém stromě ve výšce 5–12 m.[5] V jedné snůšce je 3-5 světle modrých,[5] 48,5 × 35 mm[6] velkých vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu zhruba 25 dnů. Mláďata jsou pak opeřena ve věku 40 dnů.[6]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. White-faced Heron [online]. Birds in Backyards [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. White-faced Heron [online]. New Zealand Birds [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. McKilligan, Neil (2005). Herons, Egrets and Bitterns. CSIRO Publishing. str. 104. ISBN 0-643-09133-5. (anglicky)
  5. a b c d Pizzey, Graham; Knight, Frank (1997). Field Guide to the Birds of Australia. Sydney, Austrálie, HarperCollinsPublishers. str. 111. ISBN 0-207-18013-X. (anglicky)
  6. a b c d Kushlan, James Anthony; Hancock, James, Thelwell, David (2005). The Herons. Oxford University Press. str. 170. ISBN 0-19-854981-4. (anglicky)

Externí odkazy

editovat