Volavka bílá

druh ptáka rodu Ardea

Volavka bílá (Ardea alba, Egretta alba) je velký brodivý ptákčeledi volavkovitých (Ardeidae).

Jak číst taxoboxVolavka bílá
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví (Ciconiiiformes)
Čeleďvolavkovití (Ardeidae)
Rodvolavka (Ardea)
Binomické jméno
Ardea alba
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
     oblasti s celoročním výskytem
     hnízdiště
     zimoviště
Synonyma

Casmerodius albus
Egretta alba

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dorůstá délky 85–100 cm, v rozpětí křídel měří 145–170 cm a váží 1–1,5 kg. Opeření má celkově bílé, končetiny tmavé a dlouhý, zašpičatělý, žlutý zobák. Ve svatebním šatě jí navíc na hřbetě vyrůstají prodloužená ozdobná pera, která hrají důležitou roli při námluvách. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Ve střední Evropě hrozí záměna pouze s volavkou stříbřitou (Egretta garzetta), která je však viditelně menší a má navíc jasně žlutě zbarvené prsty a ve svatebním šatě i prodloužená pera na hlavě.

Na hnízdištích se ozývá pronikavými chraptivými zvuky.[2]

Rozšíření

editovat

Náleží k nejrozšířenějším druhům volavek. Hnízdí v jižní Kanadě a na území Spojených států, v jižní a střední Evropě, Africe a na Středním východě. V posledních letech začala v Evropě pronikat více na sever, od roku 1992 např. pravidelně hnízdí v Nizozemsku. V 21. století se rozšířila do Anglie a do skandinávských zemí. Jedná se o částečně tažný druh.[3]

K hnízdění vyhledává rozsáhlé rákosiny u rybníků, jezer, řek a močálů s porosty stromů a keřů.

České republice hnízdí nepravidelně, v mimohnízdním období se pak na našem území vyskytuje pravidelně v menších hejnech i jednotlivě, především v nížinách a pahorkatinách Moravy a Slezska. Na jižní Moravě hnízdí i loví společně s volavkou popelavou.[4] Je chráněna zákonem jako silně ohrožený druh.[5]

Chování

editovat

Živí se hmyzem, obojživelníky, rybami, malými savci, převážně pak hlodavci, a občas i ptáky a plazy. Po kořisti pátrá nejčastěji v mělké vodě, někdy i na polích a loukách, a to při pomalé chůzi nebo vyčkáváním v nehybné poloze.

Je monogamní a pohlavně dospívá ve 2. roce života. Je známa zejména svými námluvami, při kterých samci předvádějí svá prodloužená ozdobná pera na hřbetě. Hnízdí obvykle v koloniích, ale i jednotlivě, ve střední Evropě jednou ročně od dubna do srpna.[2] Až 1 metr velké hnízdorákosových stébel staví většinou v nepřístupných rákosinách. V jedné snůšce je pak 3–5 světle modrých, 60,1–44,6 mm velkých[4] vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče 25–26 dnů. Mláďata pak hnízdo opouštějí po 40–50 dnech. Jejich úmrtnost je však velmi vysoká, druhého roku se nedožívá celých 75 % z nich.[6]

Vztah s lidmi

editovat

Volavka bílá byla v minulosti kvůli svým ozdobným perům hojně lovena, což v mnoha oblastech USA vedlo až k jejímu úplnému vyhubení. V současné době je zde však přísně chráněna a pomalu se navrací i do oblastí, kde se až donedávna nevyskytovala.[3]

Taxonomie

editovat

V minulosti se u ní rozlišovaly 4 poddruhy, asijský a australasijský poddruh Ardea alba modesta je však od roku 2005 považován za samostatný druhArdea modesta.[7] V současné době jsou rozeznávány 3 poddruhy:

V kultuře

editovat

Volavka bílá je zobrazena na rubu brazilské 5realové bankovky, nachází se také na novozélandské 2dolarové a maďarské 5forintové minci.[8]

Bílé volavky je název 14. básnické sbírky autora Dereka Walcotta ze Svaté Lucie.

Volavka bílá je i symbolem charitativní ekologické organizace National Audubon Society.

Jméno ctihodného Sáriputty, jednoho z nejznámějších následovníků Buddhy, znamená mj. syn volavky – říká se, že jeho matka měla jasné a ostré oči jako bílá volavka.[9]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 163. 
  3. a b BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 167. 
  4. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 28. 
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. 
  6. Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler: Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 1: Nonpasseriformes – Nichtsperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-647-2 (německy)
  7. Ardea modesta — Eastern Great Egret [online]. Australian Government [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. https://en.numista.com/catalogue/pieces28729.html
  9. Výklad Sútry srdce (anglicky)

Literatura

editovat
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 42. 

Externí odkazy

editovat