Vladimir Galaktionovič Korolenko

ruský spisovatel

Vladimir Galaktionovič Korolenko (rusky Владимир Галактионович Короленко, 27. července greg. / 15. července jul. 1853 Žitomir25. prosince 1921 Poltava) byl ruský spisovatel, který strávil většinu života na Ukrajině.

Vladimir Galaktionovič Korolenko
Narození15.jul. / 27. července 1853greg.
Žytomyr
Úmrtí25. prosince 1921 (ve věku 68 let)
Poltava
Místo pohřbeníPoltava
Povoláníspisovatel, autor autobiografie, literární kritik, novinář, autor, prozaik a publicista
NárodnostUkrajinci
Alma materPetrohradský státní technologický institut
Manžel(ka)Jevdokija Semjonovna Ivanovská (od 1886)
DětiSofja Vladimirovna Korolenková
PříbuzníJulian Galaktionovič Korolenko (sourozenec)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vladimir Galaktionovič Korolenko

Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu (Санкт-Петербургский государственный технологический институт) a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie (dnes Kirovská oblast). V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil v Nižním Novgorodě. V letech 18961900 žil v Petrohradu a od roku 1900 až do své smrti v ukrajinské Poltavě. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo (Ruské bohatství).

Byl členem Ruské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval (stejně jako Anton Pavlovič Čechov), na protest proti anulování volby Maxima Gorkého čestným členem akademie (na příkaz cara Mikuláše II.). V roce 1905 vystoupil na shromážděních v Poltavě, aby zabránil židovským pogromům ve městě. Odsoudil činnost úřadů během Sorochynské tragédie v roce 1905. Pronesl projev v roce 1911 při otevření pomníku Mykoly Gogola v Sorochyntsi. Vytvořil sérii „Domácí fenomén“, aby se postavil proti vojenským soudům a masovým rozsudkům smrti.[1]

Revoluci v roce 1917 přijal rezervovaně, během občanské války psal proti rudému i proti bílému teroru. Rovněž apeloval proti antisemitismu.

Korolenko debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja (Epizody ze života hledajícího) v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských a později ukrajinských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech ukrajinského rolníka, který emigroval do USA.

Spisy (výběr)

editovat
  • Epizody iz žizni iskatělja (Epizody ze života hledajícího), 1879, povídka
  • Son Makara (Sen ubohého Makara), 1885, povídka
  • Sokoliněc 1885
  • Ubivec (Zabiják) 1885
  • Slepoj muzykant (Slepý muzikant) 1886
  • Bez jazyka 1895, novela
  • Marusjina zajimka (Marusjino hospodářství) 1899, povídka
  • Moroz (Mráz) 1901, povídka
  • Dom No l3 (Dům č. 13) 1903, črta
  • Istorija mojego sovremennika (Historie mého vrstevníka) 1906-1921, paměti
  • Paděnije carskoj vlasti - Reč prostym ljudjam o sobytijach v Rossiji (Pád carské vlády, Výklad prostým lidem o událostech na Rusi), 1917, úvaha

Česky vyšlo

editovat

Reference

editovat
  1. За що полтавці шанують Володимира Короленка? - poltava.one [online]. 2022-08-02 [cit. 2022-08-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Literatura

editovat
  • NEUMANN, Bohumil. heslo Vladimír Galaktionovič Korolenko. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 593.

Externí odkazy

editovat