Wikipedie

Kamilla Neumannová

česká nakladatelka

Kamilla Neumannová, rozená Kamila Antonie Krémová (24. března 1874 Praha[1] – 26. března 1956 Tuchoměřice), byla česká nakladatelka, první choť Stanislava Kostky Neumanna, matka herce Stanislava Neumanna a překladatelky Kamily Značkovské-Neumannové. V letech 1905–1931 vydávala mimo jiné knižnici Knihy dobrých autorů, kde uváděla českým čtenářům moderní literaturu především z okruhu dekadentních, symbolistických a naturalistických autorů.

Kamilla Neumannová
Podobenka z cestovního pasu (1923) z Archivu rodiny Neumannovy
Podobenka z cestovního pasu (1923) z Archivu rodiny Neumannovy
Narození24. března 1874
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. března 1956 (ve věku 82 let)
Tuchoměřice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánívydavatelka a překladatelka
Manžel(ka)Stanislav Kostka Neumann
DětiStanislav Neumann
Kamila Značkovská-Neumannová
PříbuzníStanislav Neumann (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Kamilla Krémová v době své známosti se Stanislavem Kostkou Neumannem
 
Kamilla Neumannová s dětmi: dcerou Lalou a synem Stanislavem v roce 1905

Kamilla byla jediná dcera pražského holiče Františka Krémy (1850–??)[2][p. 1] a manželky Aloisie, rozené Šaněkové (1854–??).[3] Rodiče často měnili bydliště a krátce před narozením dcery Kamilly se přestěhovali do Konviktské ulice 291/24 (dnešní sídlo kina Ponrepo).[2] Její literární zájmy byly podníceny učitelkou Vilmou Sokolovou a později Bohuslavou Sokolovou (sestry Karla Stanislava Sokola, mimo jiné v letech 1890–1896 vydavatele Vzdělávací bibliotéky). V roce 1893 se sblížila se Stanislavem Kostkou Neumannem, který byl tehdy ve vyšetřovací vazbě ve věci Omladiny. Jeho prostřednictvím se seznámila s mladou uměleckou generací a po návratu S. K. Neumanna z vězení roku 1895 se účastnila její aktivity.

V roce 1896 účinkovala v představení německého básníka Rudolfa Lothara Rytíř, smrt a ďábel, které provedl dne 6. března 1896 spolek Intimní volné jeviště (režie: Arnošt Procházka, úvodní slovo Jiří Karásek ze Lvovic).

Dne 14. ledna 1899 uzavřela civilní sňatek se S. K. Neumannem[4][5] a přistěhovala se na Žižkov do jeho olšanské vily čp. 45, centra anarchistické bohémy, kde se mimo jiné organizačně podílela na Neumannově vydavatelské činnosti: časopis Nový kult, edice Knihovna Nového kultu.[6]

V roce 1900 se manželům narodila dcera Kamila, v roce 1902 syn Stanislav. V listopadu 1904 opustil S. K. Neumann rodinu a s novou družkou, Boženou Hodačovou, odešel do Vídně. Své manželce ale zanechal vilu na Žižkově. Manželství bylo úředně rozloučeno v roce 1914.[5] Dům Kamilly Neumannové zůstal střediskem schůzek českých literátů i po odchodu Stanislava Kostky Neumanna.[p. 2]

Po ukončení vydavatelské činnosti (1931) uvedl v roce 1932 Jiří Karásek ze Lvovic, že Kamila Neumannová žije v žižkovské vile sama a má v ní svou expedici nerozprodaných titulů KDA.[7] Další informace o životě Kamilly Neumannové po roce 1932 se prozatím nepodařilo dohledat.

Sedmdesátiny Kamilly Neumannové byly hojně připomínány (viz Literatura). I v době, kdy již byla na odpočinku, nezapomněl tisk její nakladatelskou činnost. Rudé právo připomnělo 24. března 1949 její pětasedmdesátiny.[8] Literární noviny upozornily 27. března 1954 na její osmdesátiny[9] a po její smrti jí věnovaly vcelku objektivní a apolitickou vzpomínku.[10]

Vydavatelská činnost

editovat

Aby po odchodu manžela finančně zajistila rodinu, rozhodla se vydávat za pomoci přátel, zejména redaktora anarchistického, později sociálnědemokratického tisku Antonína Boučka a básníka Fráni Šrámka, překladovou knižnici na předplatitelském principu. A. Bouček navrhl název Knihy dobrých autorů (KDA), ten byl později považován za název celého vydavatelství. První svazek vyšel v lednu 1905. Do roku 1914 byl zachován původní rozvrh: měsíčně vycházel jeden svazek o šesti arších za 1 korunu pro předplatitele a za 1,50 K ve volném prodeji. Prvním svazkem knižnice Knihy dobrých autorů byl román Paula Adama Listy z Malajska v překladu S. K. Neumanna. Redaktorem Knih dobrých autorů se záhy stal Arnošt Procházka. Na vydávání se podílel editorsky i překladatelsky, stanovil náklad svazku 1000 výtisků a pevný den vycházení 25. každého měsíce, inicioval založení dalších knižnic, jednal s autory a s vydavatelkou úzce spolupracoval až do své smrti v roce 1925.

Během prvních deseti let si vydavatelství vybudovalo pevný okruh spolupracovníků převážně z družiny Moderní revue a okruh odběratelů a čtenářů zvláště z řad studentů, učitelů, tvůrčí inteligence a anarchistického dělnictva.

V roce 1914 odešlo mnoho odběratelů na fronty první světové války, což způsobilo finanční krizi vydavatelství, která trvala až do konce jeho činnosti. Po válce se navíc mladá generace odklonila od myšlenkových proudů Moderní revue. V roce 1921 zrušilo vydavatelství 15. ročníkem KDA subskripční systém a následujícího roku bylo vydávání z finančních důvodů na dva roky přerušeno.[11]

Po Procházkově smrti obnovila Neumannová v roce 1925 činnost na základě úvěru, opatřeného advokátem Kamillem Reslerem. Toho roku získala knihkupeckou koncesi, kterou však pro nedostatek finančních prostředků nevyužila. Kamilla Neumannová se snažila nalézt nový ediční program a tím i nový odběratelský okruh v mladších čtenářských vrstvách, ale nebyla úspěšná. V roce 1926 se podílela na založení Klubu moderních nakladatelů Kmen, to je však považováno spíše za výraz úcty iniciátorů sdružení k programovým předválečným tradicím vydavatelství než za ocenění jeho současného postavení. Finanční situaci nakladatelství nezlepšila ani propagační akce Kmene s pokusem rozprodat sklad vydavatelství u příležitosti 25. výročí založení KDA v roce 1930.

K 25. výročí založení KDA vyšly v roce 1930 dva rozsáhlé příspěvky v tisku:

  • Rozpravy Aventina, ročník 5, č. 7, Zdeněk Vavřík: Návštěvou ve slavné vile[12]
  • Kamilla Neumannová popsala v Národních listech vznik a činnost KDA po dobu 25 let.[13][14][15]

V roce 1931 Neumannová vydávání ukončila, formálně však firma existovala až do počátku okupace.

Knižnice

editovat

Knihy dobrých autorů

editovat
Související informace naleznete také v článku Knihy dobrých autorů.
 
Edice Knihy dobrých autorů, obálka Zdenky Braunerové, 1910

V knižnici Knihy dobrých autorů (1905–1931, 190 svazků) byla zastoupena literatura francouzská, anglická a americká, ruská, polská, italská, norská, španělská, finská, nizozemská, německá, portugalská, ukrajinská a vlámská. Na překladech se podíleli Arnošt Procházka, Bedřich Beneš Buchlovan, Emanuel Blahovec, Alfons Breska, F. L. Dlouhý, Kamil Fiala, Richard Fleischner, Karel Boleslav Jirák, H. Jost, Marie Kalašová, Karel Kamínek, Josef V. Kořán, Hugo Kosterka, Jarmil Krecar, František Linhart, Josef Richard Marek, Miloš Marten, Kamilla Neumannová, Kamila Značkovská-Neumannová, Jaroslav Ráček, Ladislav Ryšavý, Miloš Seifert, Ivan Schulz, Antonín Starý, Jan Stenhart (=Ladislav Pfuster), Rudolf Těsnohlídek, A. Muťovský (=Adolf Truksa), Jiří Živný.

Po Procházkově smrti se Neumannová pokusila výběrem překladů vyjít vstříc současnému čtenářskému zájmu (Michail Bulgakov, René Crevel, François Mauriac, André Maurois, Philippe Soupault), z české tvorby zařadila Rudolfa Medka. Poslední dva svazky patřily v Čechách žijícím německým spisovatelům (Walter Seidl a Otto Pick, editor závěrečného svazku knižnice – antologie Symfonie války).

Významná byla i grafická úprava svazků knižnice, která byla později často napodobována.[p. 3]

Čeští autoři

editovat

Edice původní tvorby Čeští autoři (1905–1919, 25 svazků) byla zahájena roku 1905 souborem díla Karla Hlaváčka, které uspořádal Arnošt Procházka. Vycházela na rozdíl od pravidelně vydávaných svazků KDA „ve volných lhůtách“. Jejím kmenovým autorem byl Jiří Karásek ze Lvovic, který do ní začlenil 12 básnických, dramatických a prozaických titulů svých sebraných spisů (některé jako obálková vydání; další tituly vydával souběžně ve spřízněných knižnicích Huga Kosterky Symposion a Karla Huga Hilara Moderní bibliotéka). V edici dále vyšla básnická próza Miroslava Rutteho, dramata Eduarda Lederera, Jaroslava Marii a Jiřího Živného, eseje Miloše Martena, eseje a polemiky Arnošta Procházky a verše Viktora Dyka. Knižnice zanikla roku 1919, význam ztratila již zařazením původní tvorby do KDA 1914.

Knihy pro bibliofily

editovat

Knižnice Knihy pro bibliofily (1911–1928, 7 svazků)

Umělecké monografie

editovat

Umělecké monografie (1911–1913, 4 svazky); výtvarné publikace v redakci Kamilly Neumannové:

Typografie

editovat

Po bezradné úpravě prvních titulů se KDA od 3. svazku ujal tehdy začínající Vratislav Hugo Brunner, později knihy vydavatelství upravovali s důrazem na celkové typografické řešení Jaroslav Benda, Josef Richard Marek, Miloš Klicman, František Kobliha a František Horký. Dále se na výzdobě podíleli Jan Štursa, Josef Rejsek a Josef Váchal, knihy a překlady Miloše Martena vyzdobila Zdenka Braunerová. Po první světové válce se na úpravách podíleli žáci V. H. Brunnera Hana Dostalová, Zdeněk Juna, Svatopluk Klír, Vladimír Kotva, Karel Dyrynk, Miroslav Kett a Pravoslav Kotík. Běžný náklad doplňovaly přednostní výtisky na lepším papíře.

Souborná vydání

editovat

Další produkce

editovat

Překlady Kamilly Neumannové

editovat

Galerie

editovat
  •  
    Rodný dům Kamilly Neumannové, Staré Město, Bartolomějská 11, dnes bio Ponrepo
  •  
    Vila v Chelčického ulici čp. 45 v Praze na Žižkově, kde Kamilla Neumannová žila
  •  
    Kamilla Neumannová, asi 1930

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Rodina otce pocházela podle ústní tradice ze severoitalské Cremony.
  2. ↑ A. C. Nor ve svých vzpomínkách Život nebyl sen věnuje kapitolu "Literární vilka" na Žižkově návštěvám u Kamilly Neumannové koncem dvacátých let.
  3. ↑ S úctou a obdivem psal o Kamille Neumannové a o edici Knihy dobrých autorů Otakar Štorch-Marien ve druhém díle svých pamětí Ohňostroj: Paměti nakladatele Aventina II (Československý spisovatel 1969, s. 328–331). V knize uvedl i záznam rozhovoru s K. N. z roku 1929.

Reference

editovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. ↑ a b Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství (rodina Franze Krémy) [online]. Národní archiv [cit. 2017-08-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika oddaných, Vyšehrad, 1868–1889, snímek 96 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2017-08-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství (Kamila Neumannová a Stanislav Neumann) [online]. Národní archiv ČR : Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914 [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Neumann Stanislav, 1875 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2017-08-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní muzeum: Žižkovská bohéma/S. K. Neumann a Kamilla Neumannová [online]. Národní muzeum [cit. 2017-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-29. 
  7. ↑ KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Počátky "Moderní revue" XXVII. Rozpravy Aventina. 1931–1932, roč. 7, čís. 28, s. 228–229. Dostupné online. 
  8. ↑ Rudé právo. 24. březen 1949, s. 3. 
  9. ↑ Osmdesátiny Kamilly Neumannové. Literární noviny. 27. 3. 1954, roč. III, čís. 13, s. 10. Dostupné online. 
  10. ↑ Zemřela Kamilla Neumannová. Literární noviny. 31. 3. 1956, roč. V, čís. 13, s. 10. Dostupné online. 
  11. ↑ SEKANINA, František. K našim čtenářským poměrům. Národní politika. 12. 8. 1923, roč. 41, čís. 220, s. 2. Dostupné online. ISSN 1805-2444. 
  12. ↑ VAVŘÍK, Zdeněk. Návštěvou ve slavné vile. Rozpravy Aventina. 1929–1930, roč. 5, čís. 7, s. 75–76. Dostupné online. 
  13. ↑ NEUMANNOVÁ, Kamilla. 25 let Knih dobrých autorů. Národní listy – příloha Knihy a čtenáři. 5. ledna, 26. ledna, 9. únor 1930, s. 3, 10, 11. Dostupné online. 
  14. ↑ NEUMANNOVÁ, Kamilla. 25 let Knih dobrých autorů. Národní listy – příloha Knihy a čtenáři. 26. ledna 1930, s. 10. Dostupné online. 
  15. ↑ NEUMANNOVÁ, Kamilla. 25 let Knih dobrých autorů. Národní listy – příloha Knihy a čtenáři. 9. únor 1930, s. 11. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠAJTAR, Drahomír. Básnířka Tereza Dubrovská : letopis. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. ISBN 80-86101-35-5. 

Literatura

editovat
  • Aleš Zach: heslo Kamilla Neumannová, in: Lexikon české literatury, díl. 3, sv. 1 (M–O), Praha, Academia 2000, str. 516–518;
  • Aleš Zach: Ediční dílo Kamilly Neumannové, bibliografický soupis k 100. výročí jejího narození a 20. výročí úmrtí, Strahovská knihovna, Praha, 1976;
  • Quidam (František Xaver Šalda): Knihy dobrých autorů a Sbírka krásné literatury, Volné směry 10, 1906, č.1, leden, str. 37–40, knižně in: Kritické projevy 6, Praha, Melantrich 1951, str. 117–118
  • Nn (S. K. Neumann): Překlady, Pozor 7.12.1907 In: Stati a projevy 3 (1969);
  • M. Marten: KDA, MR 1909, sv. 21, s. 296
  • G. W. (Winter): Sto knih dobrých autorů, Právo lidu 11.5.1913
  • K. Dyrynk in Typograf o knihách (1925, s. 238, 320; o grafické úpravě)
  • K. Neumannová: Za V. H. Brunnerem, Panorama 6, 1928–1929, č. 3/4, září, str. 73–74
  • VAVŘÍK, Zdeněk. Návštěvou ve slavné vile. Rozpravy Aventina. 1929, roč. 5, čís. 7, s. 75–76. Dostupné online. 
  • K. Neumannová: 25 let KDA, Národní listy 5. a 26. 1., 9. 2. 1930
  • B. (E. Bass): Čtvrtstoletí s knížkami, LidN 26. 1. 1930
  • F. Halas: 25 let KDA, Odeon 1, 1929/30, s. 77 a Poděkování, Panoráma 8, 1930/31, s. 24, oboje in: Imagena (1971)
  • K. Vávra: 25 let KDA, Tvorba 1930, s. 60
  • jšp (Josef Šup): Olšanská vila, Literární noviny 1940, s. 200
  • K. Resler: Kamilla Neumannová, vydavatelka KDA, Marginálie 18, 1944/46, s. 38, 82

K 75. narozeninám

editovat
  • J. Seifert: Paní v Olšanské vile, Práce 24. 3. 1949
  • B. P. (Polan), Lidové noviny 24. 3. 1949
  • K. K. (Karel Konrád), Rudé právo 24. 3. 1949

Další

editovat
  • K. Resler: nekrolog, Zprávy Spolku čes. bibliofilů v Praze 1956, č. 2–3
  • L. Hlaváček: Začátky moderní české knihy, Výtvarné umění 1970, s. 359
  • Aleš Zach: Ediční dílo Kamilly Neumannové, bibliografický soupis k 100. výročí jejího narození a 20. výročí úmrtí, Strahovská knihovna, Praha, 1976
  • Jan Wagner (nar. 1922): Kamila Neumannová (1874–1957) Písemná pozůstalost, Památník národního písemnictví, Praha, 1978
  • jkt (J. Klempera): Ze vzpomínek na olšanskou vilu, Výběr z nejzajímavějších knih 1982, č. 3
  • T. Wagnerová: Olšanská čp. 45, Kmen 1988, č. 40
  • M. Krejčí: První dáma světa české knihy, LD 31. 3. 1994
  • A. Zach: Edice družiny Moderní revue, sb. Moderní revue 1894–1925 (1995, s. 231)
  • ERHART, Gustav. Knižní obálka jako zrcadlo avantgardy. Antique. 1998, čís. 10. ISSN 1211-4022. 
  • Aleš Zach: heslo Kamilla Neumannová, in: Lexikon české literatury, díl. 2, sv. 1 (M–O), Praha, Academia 2000, str. 516–518
  • Mili Forstová: Život a dílo paní Kamilly, Press Forum 2003, č. 6, str. 64–67

Bibliografie

editovat
  • Aleš Zach: Ediční dílo Kamilly Neumannové, bibliografický soupis k 100. výročí jejího narození a 20. výročí úmrtí, Strahovská knihovna, Praha, 1976

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kamilla_Neumannová&oldid=24137607“