Val Mesolcina (německy Misox) je horské údolí ve východní části Švýcarska, v kantonu Graubünden. Nachází se jižně od průsmyku San Bernardino.

Val Mesolcina

StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Map
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

editovat
 
Pohled do údolí Mesolcina od severu

Údolí se táhne od průsmyku San Bernardino směrem na jih ke Gronu, kde se spojuje s údolím Val Calanca, a odtud na západ k hranici s Ticinem těsně před Bellinzonou. Údolím protéká řeka Moësa, která se krátce za ticinskou hranicí vlévá do řeky Ticino. Sousedními údolími jsou údolí Val Calanca na západě a údolí Val San Giacomo v Itálii na východě. Severně od průsmyku San Bernardino se nachází údolí Rheinwald.

Stejně jako Val Bregaglia a Val Poschiavo je Val Mesolcina jedním z údolí jižně od hlavního alpského hřebene, která náleží kantonu Graubünden. V Mesolcině se stejně jako v Bregaglii a Poschiavu mluví italsky, nikoliv švýcarskou němčinou nebo rétorománštinou jako ve zbytku Graubündenu.[1]

Oficiálně nejvyšší teplota, která kdy byla ve Švýcarsku zaznamenána, 41,5 °C, byla naměřena v Gronu 11. srpna 2003.[2] Grono je tak stále jediným místem ve Švýcarsku, kde byla národní meteorologickou službou MeteoSwiss oficiálně naměřena teplota vyšší než 40 °C.

Politika a sídla

editovat
 
Mesocco

Celá oblast Val Mesolcina se nachází v okrese Moesa v Graubündenu. Až do územní reformy kantonu Graubünden v letech 2015–2017 existovaly správní obvody Mesocco, Roveredo a Calanca v okrese Moësa, který byl následně nahrazen stejnojmenným okresem již bez dalšího členění.

Val Mesolcina (mimo údolí Val Calanca) zahrnuje následující obce (od severu k jihu):

Hospodářství

editovat

Rozsáhlá lesní oblast byla dříve využívána k těžbě dřeva a vývozu do Lombardie. Dříve se zde intenzivně provozovalo zemědělství, zejména chov dobytka, ale po druhé světové válce došlo k prudkému poklesu. Dnes se v dolní části údolí pěstuje vinná réva, v horním převažuje chov skotu, koz a ovcí s vysokohorskou pastvou.

První velké vodní elektrárny byly postaveny kolem roku 1950. Dnes jsou v provozu elektrárny Ara u Soazzy a v Lostallu. V údolí sídlí také řada podniků na zpracování kovů a plastů, oděvní průmysl, několik stavebních firem a řemeslných podniků. Mnoho pracujících dojíždí do aglomerací velkých měst Bellinzona a Lugano. V San Bernardinu a v menší míře v Alp Laura u Rovereda se rozvinul cestovní ruch. Většina lyžařských vleků v San Bernardinu byla v roce 2012 uzavřena kvůli nedostatku financí a nízkému zájmu investorů. To mělo negativní dopad i na hotelnictví, obchod a celou místní ekonomiku.[1][3] V srpnu 2023 vleky převzala společnost San Bernardino Swiss Alps, zrenovovala je a na konci prosince 2023 znovu otevřela.

Doprava

editovat
 
Dálnice přes San Bernardino

Již ve středověku vedla přes Mesolcinu jednoduchá tranzitní cesta, která spojovala jih se severem Evropy. Kolem roku 1750 byla prodloužena a rozšířena. V letech 1818–1822 byla přes průsmyk San Bernardino pod vedením ticinského inženýra Giulia Pocobelliho vybudována nová silnice, po které se v letních měsících jezdí dosud.

V letech 1907–1972 obsluhovala dolní část Val Mesolcina elektrifikovaná úzkorozchodná dráha z Bellinzony do Mesocca; pro ztrátovost byla zrušena a od té doby sem jezdí různé postbusové spoje do San Bernardina, Thusis a Churu.

Od roku 1967 spojuje obce San Bernardino a Hinterrhein 6,6 km dlouhý silniční tunel San Bernardino a od roku 1973 je z Bellinzony do Churu nepřetržitě vedena dálnice A13 (v některých úsecích bez směrového rozdělení).

Po staletí zde také vedly cesty pro mezky a turistické stezky přes průsmyk San Jorio, který vede ke Comskému jezeru. Do Chiavenny se lze dostat přes údolí Val de la Forcola a průsmyk Forcola.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Misox na německé Wikipedii.

  1. a b SANTI, Cesare. Misox [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2017-06-22 [cit. 2024-05-01]. Dostupné online. (německy) 
  2. Rekorde und Extreme [online]. Bundesamt für Meteorologie und Klimatologie, 2022-01-06 [cit. 2024-05-01]. Dostupné online. (německy) 
  3. JANKOVSKY, Peter. San Bernardinos Skilifte stehen wieder still [online]. Neue Zürcher Zeitung, 2015-01-20 [cit. 2024-05-01]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat