Grono
Grono je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Moesa. Nachází se v údolí řeky Moesa, asi 73 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 336 metrů. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.
| Grono | |
|---|---|
 Pohled na centrum obce | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°14′49″ s. š., 9°8′49″ v. d. |
| Nadmořská výška | 336 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Moesa |
  Grono Grono, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 37,12 km² |
| Počet obyvatel | 1 376 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 37,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6537 Grono 6538 Verdabbio 6556 Leggia |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
K 1. lednu 2017 došlo ke sloučení dříve samostatných politických obcí Verdabbio a Leggia pod obec Grono.
Geografie
editovat
Grono se nachází na pravém břehu řeky Moesa v údolí Val Mesolcina. Přibližně 60 % rozlohy obce tvoří lesy a lesní porosty, 30 % neproduktivní půda. Z využitelné půdy tvoří asi 5 % zastavěná půda a 5 % je využíváno pro zemědělství, které tvoří především vinice.
Grono sousedí s obcemi Roveredo, Buseno, Castaneda, Santa Maria in Calanca, Calanca, Lostallo a Cama. Na východě hraničí s obcemi Gordona a Dosso del Liro v italské provincii Como.
Historie
editovatJedním z nejstarších domů v obci je pětipatrová budova Torre Fiorenzana, která byla postavena pravděpodobně před rokem 1200. V roce 1219 je poprvé zmiňováno de Grono s kostelem San Clemente a v roce 1395 se vesnice jmenuje de Agrono.[2] Grono nejprve patřilo pod vikariát a squadru Roveredo, záviselo také na kapitule San Vittore a samostatnou farností se stalo až v roce 1521. Torre Fiorenzana patřila rodině de Sacco a v roce 1406 zde byl zavražděn Alberto de Sacco. Palazzo Togni neboli Ca' Rossa, červený dům, byl postaven v roce 1721 a v roce 1977 zrekonstruován. Do roku 2004 zde sídlila regionální sekce Pro Grigioni Italiano a nyní je majetkem Museo moesano, regionálního muzea oblasti Misox.[2]
Obyvatelstvo
editovat| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1773 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2010 | 2012 | 2014 | 2016 | 2020 | |||||
| Počet obyvatel | 296 | 517 | 484 | 528 | 916 | 952 | 987 | 1016 | 1023 | 1397 | |||||
Údolí Moesa je jednou z italsky mluvících oblastí kantonu Graubünden. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.
Doprava
editovat
Grono leží na dálnici A13 v trase St. Margrethen – Chur – Bellinzona a hlavní silnici č. 13.
Železniční spojení do obce zajišťovala železniční trať z Bellinzony do Mesocca, otevřená roku 1907. Pro malý zájem cestujících byla na trati v květnu 1972 ukončena osobní doprava a zcela zrušen úsek mezi Bellinzonou a stanicí Castione-Arbedo. V roce 1978 horní úsek trati poničila silná bouře a i nákladní doprava byla následně zcela zastavena. Na zbylém úseku Castione-Arbedo – Cama probíhal až do roku 2013 muzejní turistický provoz; od roku 2013 je trať zcela bez provozu a čeká na další osud.[3]
Osobnosti
editovat- Ferdinand Cattini (1916–1969), švýcarský hokejista (útočník), pocházel z Grona
- Hans Cattini (1914–1987), švýcarský hokejista (útočník), pocházel z Grona
Zajímavost
editovatDne 11. srpna 2003, během vlny veder v Evropě v roce 2003, byla v Gronu zaznamenána nejvyšší teplota ve Švýcarsku, a to 41,5 °C.[4] Grono je tak stále jediným místem ve Švýcarsku, kde byla národní meteorologickou službou MeteoSwiss oficiálně naměřena teplota vyšší než 40 °C. V té době se meteorologická stanice Grono nacházela na slunném svahu v nadmořské výšce 328 m n. m. v dolní části údolí Misox. Dnes se stanice nachází na dně údolí v nadmořské výšce 324 m.[4]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Grono na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c SANTI, Cesare. Grono [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2017-06-22 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ende der Misoxerbahn-Fahrzeugsammlung. Die Museums-Eisenbahn. Roč. 2021, čís. 1, s. 4. (německy)
- ↑ a b Rekorde und Extreme [online]. Bundesamt für Meteorologie und Klimatologie, 2022-01-06 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grono na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
