Uralské jazyky jsou jazyková rodina, jíž hovoří celkem asi 25 miliónů osob ve střední, severní a východní Evropě a asi 30 tisíc obyvatel severní Sibiře. Dělí se na větev ugrofinskou a (mnohem menší) samojedskou. Nejvyšší význam a postavení mezi uralskými jazyky mají maďarština, finština a estonština, které jsou státními úředními jazyky v Maďarsku, Finsku a Estonsku a tedy patří i mezi úřední jazyky Evropské unie. Řada dalších uralských jazyků má postavení lokální úřední řeči v různých autonomních republikách a oblastech v Ruské federaci.

Uralské jazyky
     Baltofinské      Sámské      Mordvinské      Marijské      Permské      Ugrické      Samojedské
     Baltofinské
     Sámské
     Mordvinské
     Marijské
     Permské
     Ugrické
     Samojedské
Rozšířeníseverozápadní Asie, severní Evropa a Maďarsko
Počet mluvčích25 milionů
Počet jazyků20-39
Klasifikace
Dělení

Areál rozšíření uralských jazyků je nesouvislý, zahrnuje velkou část Skandinávie a Pobaltí, část Povolží, nejzazší severovýchod Evropy, severozápadní Sibiř a část Tajmyru. Izolovaný uralský ostrov ve střední Evropě tvoří maďarština, která ovšem zastupuje více než polovinu rodilých mluvčích všech uralských jazyků.

Typickými vlastnostmi uralských jazyků jsou vokálová harmonie, velké množství gramatických pádů, používání záložek místo předložek, nebo absence rodu. Ne u všech ale tyto jevy vždy najdeme.

Dělení

editovat

Baltofinské jazyky jsou si navzájem podobné asi jako jazyky slovanské, finština s laponštinou nebo mordvinštinou jsou si příbuzné asi jako slovanské jazyky s baltskými. Finština a maďarština jsou si na první pohled zcela cizí, jejich příbuznost však byla vědecky dokázána na základě podobností morfémových i lexikálních.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat