Karelština

Karelština (karjalan kieli) patří k baltofinským jazykům ugrofinské větve uralských jazyků. Velice se podobá finštině, někteří finští lingvisté ji považují přímo za dialekt finštiny. Karelštinou hovoří lidé v Karelské republice v Rusku a ve východním Finsku. Počet lidí užívající tento jazyk se pohybuje okolo 35 600, z toho 25 600 mluvčích je v Rusku (podle sčítání lidu v roce 2010). Počet mluvčích se zmenšuje, podle prvního sčítání lidu v roce 1835 jich bylo 171 000 jen v Rusku. Ve Finsku jsou mluvčími karelštiny zejména starší lidé. V minulosti se psalo cyrilicí, ale nyní karelština užívá jako písmo latinku.

Karelština (karjalan kieli)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Finsko Finsko Rusko Rusko Karélie Karélie
Počet mluvčích	asi 35 600
Klasifikace	Uralské jazyky Ugrofinské jazyky Finsko-laponské jazyky Baltofinské jazyky
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	jako minoritní jazyk uznán v: Finsko Finsko Republika Karélie
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	krl (B) krl (T)
ISO 639-3	krl
Ethnologue	KRL
Wikipedie
testovací provoz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klasifikace

Karelština patří mezi baltsko-finské jazyky ugrofinské větve uralských jazyků. Nejblíže si je z lingvistického hlediska s finštinou. Karelština by se neměla plést s finskými „karelskými“ dialekty, kterými se mluví ve východním Finsku (a před druhou světovou válkou ve městě Vyborgu).

Geografie

Mapa dialektů karelštiny před 2. sv. válkou, hranice Finska jsou zde současné

Karelštinou, resp. jejími dialekty se mluví zejména v Karelské republice a v Tverské oblasti (severozápadně od Moskvy) v Rusku a ve východním Finsku. Díky migrační vlně po druhé světové válce bychom dnes našli karelské mluvčí roztroušené po celém Finsku. V Karelské republice má karelština statut minoritního jazyka. Od 90. let 20. století bylo několik pokusů alespoň legislativně zrovnoprávnit karelštinu s ruštinou po vzoru jiných ugrofinských republik Ruské federace, totiž přiznat jí v Karelské republice status úředního jazyka, dosud se to nepodařilo. V Tverské oblasti mají Karelové kulturní autonomii, tudíž mohou svůj jazyk používat ve školství a médiích.

Karelská abeceda

A a (aa) B b (bee) Č č (čee) D d (dee) DŽ dž (džee) E e (ee) F f (ef) G g (gee) H h (hoo) I i (ii) J j (jii) K k (koo)

L l (el) M m (em) N n (en) O o (oo) P p (pee) R r (er) S s (es) Š š (šee) Z z (zee) Ž ž (žee) T t (tee)

U u (uu) V v (vee) Y y (yy) Ä ä (ää) Ö ö (öö)

Karelská abeceda je psána latinkou, má 28 znaků, z toho 19 konsonantů, 8 vokálů. V minulosti se zde často používala cyrilice, někde až do 19. století. Karelská abeceda založená v latince vznikla oficiálně se založením Sovětského svazu. Zajímavostí oproti české abecedě je pořadí znaků, kdy písmena Z, Ž následují hned po S, Š. Stejné to je i u estonštiny.

Hlásky

Vokály

Pokud nezohledňujeme délku, karelština má 8 vokálů. Jsou to a, e, i o, u, y, ä, ö. Vokály ä, ö, y, e i patří mezi přední vokály, a, o, u mezi zadní.

V karelštině platí vokalická harmonie, což znamená, že v jednom slově se mohou vyskytnout buď pouze vokály a, o, u, nebo pouze vokály ä, ö, y. Vokály e, i se pojí s oběma skupinami. Příklad: kävelöy, viuhkata.

Stejně jako finština, karelština značí délku vokálu jeho zdvojením v písemné podobě, jediným rozdílem je, že karelština prodlužuje pouze vokály ii, uu, yy. Vokály a, ä, o, ö, e se neprodlužují. Dlouhé vokály je nutno rozlišit i v mluvené řeči, je to esenciální pro význam slova (hiivuo – hivuo, tuuli – tuli, kyzyy – kyzy). České dlouhé měkké í by se tedy v karelštině zapsalo jako ii. Příklady karelských slov s dlouhým vokálem: suuri, tuučču, kuuzi, kuuluu, tyynii, kyynäl, sygyzyy.

Karelština má dvacet jeden diftong (zejména severní karelština a livvština) a triftongy. Diftongy a příklad použití: ua (andua, ruadua), yä (tömsyttyä), uo (vuozi, kaččuo), yö (pyörie, nälgävyö), ie (tie, mies, eččie), iä (iäni, miäččy), ai (kaivo, vaihtai), äi (äijy, mäit), oi (koiru, heboine), öi (igävöijä, söi), ui (uinota, ruis), yi (kylyine, sygyzyine), ei (eineh, veičči), au (aunu, algau), äy (käytös, kyndäy), ou (ounas, kaččou), öy (löyly, kävelöy), eu (leugu, reunu), ey (keyhy, leyhkiä), iu (čiučoi, oppiu), iy (liygiläine, eččiy).

Triftongy a příklad použití: uau (katkuau), iäy (lykkiäy), uou (juou), yöy (mädžyöy), ieu (katkieu), iey (rebiey).

Konsonanty

Karelština má 19 souhlásek. Když za konsonantem následuje přední vokál (ä, ö, y, e, i), je pak konsonant změkčený. Zadní vokály (a, o, u) tuto funkci nemají. Změkčení (palatalizace) se případně značí apostrofem (t'outa, died'oi, vil'l'u, pun'u, or'hoi, Vas'a).

Mezi konsonanty patří i gemináty (čili dlouhé konsonanty). V karelštině se používají gemináty čč (počči), kk (lukku), ll (villu), mm (lämmin), nn (anna), pp (pappi), rr (sorrat), ss (kissi) ,šš (bošši), tt (tuatto), vv (tuvva). Uprostřed gemináty je šev slabiky (oč-ču, tuk-ku).

Slabiky

Hlásky se přirozeně shlukují do slabik. V karelštině se vyskytují jednoslabičná (suo), dvouslabičná (sa-na) a vícelsabičná slova (vo-ka-li). Slabiky se dělí na krátké a dlouhé, uzavřené a otevřené. Jednoduše řečeno, krátká slabika se skládá ze dvou a méně hlásek (el), dlouhá slabika ze tří a více hlásek (gieu). V uzavřené slabice je vokál uzavřen mezi dvěma konsonantními svahy (lan, čirs), v otevřené nikoliv (ai, tuu). Z toho vyplývá, že uzavřená slabika musí být zákonitě vždy dlouhá. Rozdělit karelské slovo na slabiky je stejně jednoduché jako v češtině, stačí vědět, že hranice slabiky leží mezi geminátou (om-mel-la) či dvěma po sobě jdoucími konsonanty (kah-ten).

Tvarosloví

Podstatná jména

Podstatná jména v karelštině se dělí na vlastní jména (erisnimet) a obecné názvy (yhteisnimet).

Mezi vlastní jména patří následující příklady:
Jména a příjmení osob (Ofon’an Natoi, Nikolai Petrovič)
Jména zvířat (Mirri, N‘akku)
Názvy zemí, měst a vesnic (Suomi, Anus, Kotkatjärvi)
Geografické názvy (Luadogu, Onieu, Baikal)
Názvy kontinentů a planet (Jeuroppu, Aazii, Mua, Venera)
Názvy knih, novin, časopisů (Aberi, Kirjuniekku, Oma Mua)

Skloňování

Karelská substantiva mohou mít více kmenů. Existují vokalické kmeny v silném a slabém stupni. Ve slově takki je takki- silný vokalický kmen a taki- slabý. Některá slova mají vedle vokalického i konsonantní kmen (kmen končící konsonantem), např.: suuri (suure-, suur-), sammal (sammale-, sammal-).
Při připojování pádové koncovky ke slovu je jeho kmen esenciální, různé pády vyžadují různé kmeny slova. Při volbě kmenu bereme v úvahu, zda pádová koncovka naruší systém slabik v nominativním tvaru slova, pokud pádová koncovka uzavře otevřenou slabiku, používáme slabý vokalický kmen, pokud pádová koncovka nenaruší systém slabik nominativu, využijeme silného kmenu. (loppu → loppuu, lopun). Konsonantní kmen často využijeme při tvorbě partitivu singuláru (kymmene → kymendy, sammal → sammaldu). Karelština má 17 pádů. Jsou to nominativ, genitiv, akuzativ I, akuzativ II, partitiv, essiv, translativ, inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ, allativ, abessiv, komitativ, prolativ a instruktiv. V následující tabulce jsou znázorněny pádové koncovky (tučně) a způsob tvorby množného čísla (-t, -i-, -loi-) (kurzívou).

PÁD	Sg	Pl	Sg	Pl	Sg	Pl	Sg	Pl
NOMINATIV	škola	školat	kaži	kažit	kieli	kielet	vanneh	vandehet
GENITIV	školan	školien	kažin	kažiloin	kielen	kielien	vandehen	vandehien
AKUZATIV I	školan	školat	kažin	kažit	kielen	kielet	vandehen	vandehet
AKUZATIV II	škola	školat	kaži	kažit	kieli	kielet	vanneh	vandehet
PARTITIV	školua	školii	kažii	kažiloi	kieldy	kielii	vannehtu	vandehii
ESSIV	školannu	školinnu	kažinnu	kažiloinnu	kielenny	kielinny	vandehennu	vandehinnu
TRANSLATIV	školakse	školikse	kažikse	kažiloikse	kielekse	kielikse	vandehekse	vandehikse
INESSIV	školas	školis	kažis	kažilois	kieles	kielis	vandehes	vandehis
ELATIV	školas(päi)	školis(päi)	kažis(päi)	kažilois(päi)	kieles(päi)	kielis(päi)	vandehes(päi)	vandehis(päi)
ILLATIV	školah	školih	kažih	kažiloih	kieleh	kielih	vandeheh	vandehih
ADESSIV	školal	školil	kažil	kažiloil	kielel	kielil	vandehel	vandehil
ABLATIV	školal(päi)	školil(päi)	kažil(päi)	kažiloil(päi)	kielel(päi)	kielil(päi)	vandehel(päi)	vandehil(päi)
ALLATIV	školale	školile	kažile	kažiloile	kielele	kielile	vandehele	vandehile
ABESSIV	školattah	školittah	kažittah	kažiloittah	kielettäh	kielittäh	vandehettah	vandehittah
KOMITATIV	školanke	školienke	kažinke	kažiloinke	kielenke	kielienke	vandehenke	vandehienke
PROLATIV	školači	školiči	kažiči	kažiloiči	kieleči	kieliči	vanneheči	vandehiči
INSTRUKTIV	školin	–	kažiloin	–	keilin	–	vandehin	-

Přídavná jména

Přídavná jména v karelštině se dělí na dvě skupiny. První z nich jsou tzv. luaduaadjektiivat (adjektiva kvality: barvy, velikosti, hmotnosti, stáří, vnější vlastnosti, vnitřní vlastnosti). Tato přídavná jména se mohou stupňovat (kaunis – krásný, kaunehembi – krásnější, kaunehin – nejkrásnější).
Druhou skupinou kohteadjektiivat (materiály, přídavná jména vyjadřující absenci něčeho – lapsi(dítě) – lapsetoi) (bezdětný).

Přídavná jména se skloňují stejně jako podstatná jména. Většinou kongruují s podstatným jménem, které rozvíjejí, tedy přejímají jeho pád a číslo.

Zájmena

Osobní zájmena

	Sg	Pl
1. os.	minä	myö
2. os.	sinä	työ
3. os.	häi	hyö

Osobní zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména, jejich kmeny pro přidání kmenových koncovek jsou minu-, sinu-, häne- + hän-, meijä- + mei-, teijä- + tei- a heijä- + hei-.

Ukazovací zájmena

tämä (tento), nämmä (tito – zde)
se (to), neče, net, nenne (tito – neurčitě)
tai (tamten), nuot (tamti)
tämmöine, semmoine, nengoine, moine, tämmözet, semmozet, nengozet, moizet (takový, takoví)

Ukazovací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména.

Tázací zájmena

Ken? Kdo?
Mi? Co?
Kudai? Jaký?
Mittuine? Který?

Tázací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména.

Vztažná zájmena

ken (kdo – rody se nerozlišují), mi (co), kudai (jaký), mittuine (který); plurál: ket, mit, kudamat, mittumat

Záporná zájmena

niken (nikdo), nimi (nic), nikudai (žádný), nimittuine; plurál: niket, nimit, nikudamat, nimittumat Záporná zájmena niket a nimit se neskloňují!

Neurčitá zájmena

Neurčitá zájmena se tvoří přidáním koncovky -gi, -tah, -tahto nebo -liene k tázacímu/vztažnému tvaru v nominativu.
ken (kdo) → kengi, kentah, kentahto, kenlienne
mi (co) → migi, mitah, mitahto, milienne Neurčitá zájmena se skloňují stejně jako tázací zájmena.

Určitá zájmena

Mezi určitá zájmena patří kai (všechen), joga (každý), jogahine (další), toine (druhý); v plurálu kaikin, jogahizet, toizet, mollei, mollembat.
Zájmena joga, mollei se neskloňují, ostatní se skloňují podle standardního vzoru.

Zvratná (reflexivní) zájmena

V karelštině se používá zvratné zájmeno iče. Skloňuje se jako ostatní jména.

Číslovky

Základní číslovky

0 nol'a
1 yksi
2 kaksi
3 kolme
4 nelli
5 viizi
6 kuuzi
7 seiččie
8 kaheksa
9 yheksä
10 kymmene
11 yksitostu
12 kaksitostu
20 kaksikymmen
21 kaksikymmenyksi
30 kolmekymmen
40 nellikymmen
100 sada
101 sadayksi
110 sadakymmene
111 sadayksitostu
200 kaksisadua
1000 tuhat
2000 kaksituhattu
2007 kaksituhattu seiččie
2048 kaksituhattu nellikymmen kaheksa
1 000 000 miljon
2 000 000 kaksi miljonua
1 000 000 000 miljardu
2 000 000 000 kaksi miljardua
1 000 000 000 000 biljon
1 000 000 000 000 000 biljardu

Řadové číslovky

0. nol'as
1. enzimäine
2. toine
3. kolmas
4. nelläs
5. viijes
6. kuvves
7. seiččemes
8. kaheksas
9. yheksäs
10. kymmenes
11. yhtestostu
12. kahtestostu
20. kahteskymmenes
30. kolmaskymmenes
40. nelläskymmenes
100. suas
200. kahtessuas
1000. tuhandes
2000. kahtestuhandes
1 000 000. miljonnoi
2 000 000. kahtesmiljonnoi
1 000 000 000. miljardnoi
2 000 000 000. kahtesmiljardnoi

Zlomky

1/2 puoli
1/3 kolmandes, kolmasvuitti
2/3 kaksi kolmattu (vuittii)
1/4 nelländes, nelläsvuitti
3/4 kolme nellätty (vuittii)
1/5 viijendes, viijesvuitti
1/6 kuvvendes, kuvvesvuitti
1/7 seiččemendes, seiččemesvuitti
1/8 kaheksandes, kaheksasvuitti
1/9 yheksändes, yheksäsvuitti
1/10 kymmenendes, kymmenesvuitti, nol'a pilku yksi (0,1)
1/100 suandes, suasvuitti, protsentu
1/1000 tuhandes, tuhandesvuitti, promille

Slovesa

Slovesa mají finitní (tvar určený mluvnickými kategoriemi) a infinitní tvar (slovníkový tvar). Infinitivy jsou v karelštině tři (např. kirjuttua, kirjuttajes, kirjuttama). Sloveso v karelštině má dva kmeny – vokalický (slabý a silný) a konsonantní. Například sloveso juostaa má vokalický kmen juokse-n a konsonantní kmen juos-kah; sloveso viertä → viere-n, vier-käh.

Koncovky sloves vyjadřující osobu a číslo jsou následující:

	Sg	Pl
1. os.	-n	-mmo/-mmö
2. os.	-t	-tto/-ttö
3. os.	-u/-y	-h

Vyčasované sloveso si ukažme na příkladu slovesa löydiä (lövvä-, löydä-)

	Sg	Pl
1. os.	lövvän	lövvämmö
2. os.	lövvät	lövvättö
3. os.	löydäy	lövvetäh

Zápor se tvoří pomocí záporového slovesa, jež má různé tvary pro tři osoby ve dvou číslech: en, et, ei, emmo, etto, ei, a slabého vokalického kmenu významového slovesa (ei lövvä).

Slovesné způsoby

Oznamovací způsob – indikativ

V přítomném čase

maltua (malta-)	Sg	Pl
1. os.	maltan	maltammo
2. os.	maltat	maltatto
3. os.	maltau	maltetah
Zápor	ei malta	-

V minulém čase

andua (anna-, anda-)	Sg	Pl
1. os.	annoin	annoimmo
2. os.	annoit	annoitto
3. os.	andoi	annettih
Zápor	používá se 2. akt. participium, annanuh

V předpřítomném čase

ruadua (rua-, ruada-)	Sg	Pl
1. os.	olen ruadanuh	olemmo ruadanuh
2. os.	olet ruadanuh	oletto ruadanuh
3. os.	on ruadanuh	ollah ruattu
Zápor	en, et, ei ole ruadanuh

V předminulém čase

ottua (ota-, otta-)	Sg	Pl
1. os.	olin ottanuh	olimmo ottanuh
2. os.	olit ottanuh	olitto ottanuh
3. os.	oli ottanuh	oldih otettu
Zápor	en, et, ei, emmo, etto olluh ottanuh	ei oldu otettu

V budoucím čase

lugie (luve-, luge-)	Sg	Pl
1. os.	lugemah	lugemah
2. os.	lugemah	lugemah
3. os.	lugemah	lugemah
Zápor	ei lugemah

Podmiňovací způsob – kondicionál

V přítomném čase

tuvva (tuo-)	Sg	Pl
1. os.	tuozin	tuonzimmo
2. os.	tuonzit	tuonzitto
3. os.	tuos	tuodas

Zápor: ei tuos

V minulém čase

tuvva (tuo-)	Sg	Pl
1. os.	tuonnuzin	tuonnuzimmo
2. os.	tuonnuzit	tuonnuzitto
3. os.	tuonnus	tuodanus

Zápor: ei tuonnus

V předpřítomném čase olizin, olizit, olis, olizimmo, olizitto ostanuh
oldas ostettu
en, et, ei, emmo, etto olis ostanuh
ei oldas ostettu

V předminulém čase olluzin, olluzit, ollus, olluzimmo, olluzitto ostanuh
oldanus ostettu
en, et, ei, emmo, etto ollus ostanuh
ei oldanus ostettu

Rozkazovací způsob – imperativ

Jako příklad si uvedeme sloveso tuvva (tuo-).
V první osobě:
Pl: Tuoguammo! (slabý vokalický kmen + guammo/-giämmö, -kuammo/-kiämmö)

Ve druhé osobě:
Sg: Tuo! (slabý vokalický kmen!)
Pl: Tuogiä! (slabý vokalický kmen + -gua/-giä)

Ve třetí osobě:
Sg: Tuogah! (slabý vokalický kmen + -gah/-gäh, -kah/-käh, -kkah/-kkäh)
Pl: Tuodähes! (slabý vokalický kmen + dähes/ttähes)

Příslovce

Příslovce se skloňují podle běžného vzoru. Lze je též stupňovat (příponami mba/mbä a ima/imä).

Místa

Například tiä (zde), tänne (tam), tuos (támhle), tuonne (tam), lähan (blízko), kaikkiel (všude).

Času

Například aijoi (včas), myöhä (pozdě), hedi (hned).

Způsobu

Například hyvin (dobře), paho (zle), kiirehsti (rychle).

Míry

Například vähä (málo).

Příčiny

Například ičepiädäh, naerko, ilmite.

Předložky a záložky

Předložky

V karelštině existují předložky, které se pojí se jménem v genitivu, partitivu nebo elativu.
S genitivem se pojí například předložka ymbäri (okolo).
S partitivem se pojí např. předložky enne (před), ilmai (bez), lähäl (blízko).
S genitivem se pojí např. předložky ymbäri (okolo), läbi, poikki.

Záložky

Postpozice neboli záložky jsou velmi časté, stejně jako například ve finštině. Pojí se s genitivem, elativem, illativem a allativem.
S genitivem se pojí např. záložky alle (pod), aigua, jytyi, keskeh, ymbäri.
S elativem se pojí např. záložky läbi, poikki, siiriči. Některé mohou stát na pozici předložky i záložky.
S illativem se pojí např. záložky päi, sah, niškoi.
S allativem se pojí např. záložky jälles, suate.

Spojky

V karelštině existují spojky souřadící – slučovací (da, i, sego, ni) a vylučovací (eiga, libo, taigo, vai).
Dále existují spojky podřadící – uvozující vedlejší věty časové (ku, kuni – když), příčinné (ku, gu), ...
Jako spojovací výrazy se často používají vztažná zájmena.

Částice

V karelštině fungují částice prakticky jako přípony (-go, -bo, -s, -vai, gi-, -že) nebo předpony (ni-).

Citoslovce

V karelštině se používají například citoslovce a-a, o-o, u-u, ai, oi, ah, oh, eh-heh-heh, čuk-čuk, tprukoi-tprukoi, kis-kis-kis.

Dialekty

Karelštinu by bylo možné rozdělit na dvě skupiny – vlastní karelštinu (dále se dělící na severní a jižní karelštinu) a livvštinu.

Vlastní karelština

• Severní karelština
  • Jyskyjärvi dialekt
  • Kieretti dialekt
  • Kiestinki dialekt
  • Kontokki dialekt
  • Oulanka dialekt
  • Paanajärvi dialekt
  • Pistojärvi dialekt
  • Suomussalmi dialekt
  • Uhtua dialekt
  • Usmana dialekt
  • Vitsataipale dialekt
  • Vuokkiniemi dialekt
• Jižní karelština
  • Ilomantsi dialekt
  • Impilahti dialekt
  • Korpiselkä dialekt
  • Mäntyselkä dialekt
  • Paatene dialekt
  • Porajärvi dialekt
  • Repola dialekt
  • Rukajärvi dialekt
  • Suikujärvi dialekt
  • Suistamo dialekt
  • Suojärvi dialekt
  • Tihvinä dialekt
  • Tunkua dialekt
  • Valdai dialekt
  • Tverská karelština
  • Dorža dialekt
  • Maksuatiha dialekt
  • Ruameška dialekt
  • Tolmattšu dialekt
  • Vesjegonsk (Vessi) dialekt

Oloněcká karelština (Livvi – livvština)

• Kotkatjärvi dialekt
• Munjärvi dialekt
• Nekkula-Riipuškala dialekt
• Salmi dialekt
• Säämäjärvi dialekt
• Tulemajärvi dialekt
• Vieljärvi dialekt
• Vitele dialekt

Historie

V 9. stol. se v okolí Ladožského jazyka střetly dva vlivy – severní a západní dialekt původního prajazyka (baltskofinský prajazyk), spolu zde daly základ původní karelštině. V 13. stol. tento jazyk dosáhl regionu Savo ve Finsku. V roce 1323 byla Karélie rozdělena mezi Švédsko a Novgorod, což zapříčinilo počátek oddělování dialektů karelštiny. Ve finských oblastech tak vznikly i karelské dialekty finštiny.

Do 13. století se datuje i dokument zvaný Tuohikirje 292 (Birch bark letter no. 292 – Dopis na březové kůře č. 292). Je to první dochovaný dokument psaný v baltofinském jazyce, předpokládá se, že se jedná právě o archaickou livvštinu, dialekt karelštiny. Tento našla v roce 1957 sovětská expedice vedená Artemiyem Artsikhovským v blízkosti Novgorodu.

V 19. stol. bylo vydáno několik knih v karelštině psaných cyrilicí (modlitby, katechismus), tu postupně nahradila latinka.

V roce 1921 se v Sovětském svazu sešel 1. karelský kongres, který diskutoval o tom, zda by mohly karelština a finština být oficiálními jazyky v oblasti budoucí Karelské autonomní republiky (tehdy Karelská autonomní sovětská socialistická republika) vedle ruštiny.

V roce 1931 byla karelská abeceda v latince standardizována v Tverské oblasti. V té době karelské noviny v KASSR Karjalan Sanomat stále ještě psaly cyrilicí. Až v 80. letech se začaly vydávat karelské texty psané latinkou. Až v roce 2007 přijaly latinku jako své písmo všechny dialekty karelštiny.

V roce 2008 byla na univerzitě v Joensuu ve Finsku udělena první profesura karelského jazyka.

Média

http://depvladimir.narod.ru/urokkat/index.html^{[nedostupný zdroj]} Online kurs karelštiny
http://www.karjalankielenseura.fi/radio/ ^{[nedostupný zdroj]} Karelské rádio
http://verkolehti.karjal.fi/home-5/^{[nedostupný zdroj]} Karelské noviny
http://www.karjal.fi/ Archivováno 20. 2. 2017 na Wayback Machine. Finsko-karelský spolek
Online kurz karelštiny

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

karelsky	Kai rahvas roittahes vällinny da taza-arvozinnu omas arvos da oigevuksis. Jogahizele heis on annettu mieli da omatundo da heil vältämättäh pidäy olla keskenäh, kui vellil.
vepsky	Kaik mehed sünduba joudajin i kohtaižin, ühtejiččin ičeze arvokahudes i oiktusiš. Heile om anttud mel’ i huiktusentund i heile tariž kožuda toine toiženke kut vel’l’kundad.
estonsky	Kõik inimesed sünnivad vabadena ja võrdsetena oma väärikuselt ja õigustelt. Neile on antud mõistus ja südametunnistus ja nende suhtumist üksteisesse peab kandma vendluse vaim.
finsky	Kaikki ihmiset syntyvät vapaina ja tasavertaisina arvoltaan ja oikeuksiltaan. Heille on annettu järki ja omatunto, ja heidän on toimittava toisiaan kohtaan veljeyden hengessä.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu karelština na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je karelština
• Slovníkové heslo karelština ve Wikislovníku
• Test karelské verze projektu Wikipedie v Inkubátoru
• (finsky) Karjalan Kielen Seura – Spolek karelského jazyka
• (finsky) Karjalan kielen sanakirja – Karelský slovník

Autoritní data	NKC: ph121474 GND: 4388907-4 NDL: 00565044 NLI: 987007541071805171 SELIBR: 149985

Portály: Finsko | Jazyk