Tučňák skalní
Tučňák skalní (Eudyptes chrysocome) je druh tučňáka z rodu Eudyptes.
 Tučňák skalní | |
|---|---|
 Tučňák skalní (Eudyptes chrysocome) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | tučňáci (Sphenisciformes) |
| Čeleď | tučňákovití (Spheniscidae) |
| Rod | tučňák (Eudyptes) |
| Binomické jméno | |
| Eudyptes chrysocome Forster, 1781 | |
 | |
| Synonyma | |
Eudyptes crestatus Miller, 1784 [2] | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření
editovatTito tučňáci hnízdí na většině subantarktických ostrovů u jižních částí Chile a Argentiny i na Falklandských ostrovech, na Ostrovech prince Edwarda jihovýchodně od jihu Afriky, na ostrově Tristan da Cunha v jižním Atlantiku, na Crozetových ostrovech a Kerguelenách v jižní části Indického oceánu a téměř na všech ostrovech jižně Nového Zélandu.[3][4]
Popis
editovatJsou to poměrně malí tučňáci, měří asi 55 cm a váží okolo 2,5 kg. Shora mají barvu modro černou, zespodu bílou. Po stranách čela mají zlatavou chocholku z dlouhých pírek, které jim po stranách spadají za oči. Uprostřed čela je černá vztyčená chocholka. Zobák mají mohutný, červenohnědé barvy. Jsou ze všech tučňáků nejagresivnější, bojují o místo a chrání svá vejce v hnízdě na přeplněném hnízdišti před konkurenty. Snaží se soupeřovou hlavu zachytit pod křídlo a vyvrátit ho, bojují spolu také silnými zobáky. Průměrná délka života je 10 let. Stravou je téměř převážně kril doplňovaný drobnými hlavonožci a korýši.
Hlasový rejstřík mají široký, používají ho často při komunikaci se samici, mláďaty i okolím. Mají i množství speciálních postojů vyjadřující momentální duševní stav, od dvoření se samicí, před výhrůžku soupeřům až po podřízený postoj s přitaženým peřím k tělu, nahrbením a hlavou výrazně nataženou dopředu. V takovém postoji, podřízeném, procházejí přehuštěným hnízdištěm, kdykoliv jdou krmit mláďata.[4][5][6]
Hnízdění
editovatHnízdí převážně na prudkých morénových svazích, na lávových útesech a dovedou díky drápům zdolat i téměř kolmé skalní stěny. Při vhodném umístění hnízda je touto skálou chráněno před vytrvalými chladnými větry a pokud je navíc na sluneční straně, je vlastně na nejvhodnějším místě k hnízdění v chladné oblasti. Jsou nejrychlejší chodci ze všech tučňáků, dokážou skákat z kamene na kámen s dopředu nataženým krkem, aby se případně ještě jistili hákovitým zobákem. Některá hnízda tučňáků skalních jsou i několik stovek metrů nad mořem. Při krmení mláďat absolvují cestu vodě a zpět i třikrát denně.[4][5][6]
Rozmnožování
editovat
Po návratu na hnízdiště, nejdříve se z moře vracejí samci, se vytvoří hnízdící páry ze stejných jedinců jako v předešlém roce a samec započne se stavbou jednoduchého hnízda. Samice po neodmyslitelných námluvách s tokáním předcházejícím páření snese s odstupem několika dnů většinou dvě vejce, z nichž prvé bývá mnohem menší než druhé. S počátku si jednotlivé páry vejce navzájem kradou z hnízd, později však většina sedí jen na jednom, větším.
Se zahřívání vajec se oba rodiče střídají, na břiše se jim vytvoří záhyb z kůže, do kterého zobákem vejce zakoulejí, mládě se vylíhne asi za 36 dnů. První část inkubace sedí na vejci samice a samec odchází do moře, pak se postupně střídají až do vylíhnutí, kdy samice mláděti přináší první potravu. Samec dále rychle rostoucí mládě nepřetržitě asi tři týdny zahřívá a hlídá, zatím co samice několikrát denně přináší potravu. Slepé mládě asi za týden začíná vidět, za tři týdny již má prachové peří a popolézá okolo hnízda.
Postupně se shlukují do větších skupin, tzv. školek, ve kterých je před nálety racků a chaluh ochraňují tento rok nehnízdící tučňáci z kolonie. Oba rodiče přinášejí 6 až 12krát denně potravu a krmí mláďata zásadně na hnízdě. Již ve 30 dnech jim začíná narůstá definitivní peří, v 55 až 60 dnech je rodiče pomalu přestávají krmit. Přibližně v 70 dnech se samostatná mláďata (ale ještě bez žluté chocholky) vydávají na moře. Dospívají za 4 roky.
Rodiče pak odcházejí na moře načerpat síly a po měsíci se vrací zpět na hnízdiště k přepeření. Za 25 dnů odcházejí s novým peřím na téměř půlroční plavbu po moři.[4][5][6]
Ohrožení, populace
editovatTučňáci skalní jsou podle červeného seznamu IUCN zařazení do kategorie zranitelný druh.[7] Za posledních 30 let se jejich stavy snížily o 30 %.[8] Mezinárodní svaz ochrany přírody k roku 2020 odhaduje populaci na 2,5 milionu dospělých jedinců (severní populace uznávaného druhu Eudyptes moseleyi čítá dalších 413 700 dospělých).[7][9]
Taxonomie
editovatTento druh je rozdělován do tří poddruhů, které hnízdí na rozličných místech.
- Eudyptes chrysocome subsp. chrysocome Forster, 1781
- Eudyptes chrysocome subsp. fiholi Hutton, 1879
- Eudyptes chrysocome subsp. moseleyi Mathews et Iredale, 1921
Poddruh Eudyptes chrysocome moseleyi je některými autory považován za samostatný druh Eudyptes moseleyi.[3][10][11][12][13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Tučňák skalní [online]. Ondřej Zicha, rev. 08.03.2006 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online.
- ↑ a b POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Tučňák skalní [online]. Ondřej Zicha, rev. 19.11.2007 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d IPCWG: Eudyptes chrysocome [online]. International Penguin Conservation Working Group, Punta Arenas, Chile [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PHELAN, Devon. Animal Diversity Web: Eudyptes chrysocome [online]. University of Michigan Museum of Zoology [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c VESELOVSKÝ, Zdeněk. Zvířata celého světa: Tučňáci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 176 s.
- ↑ a b BirdLife International 2020. Southern Rockhopper Penguin (Eudyptes chrysocome). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2020-08-24 [cit. 2021-01-08]. Dostupné online.
- ↑ IUCN: Eudyptes chrysocome [online]. The IUCN Red List of Threatened Spesies, rev. 11.01.2011 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BirdLife International 2020. Northern Rockhopper Penguin (Eudyptes moseleyi). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2020-09-09 [cit. 2021-01-08]. Dostupné online.
- ↑ BANKS, Jonathan; VAN BUREN, Amy; CHEREL, Yves. Genetic evidence for three species of rockhopper penguins, Eudyptes chrysocome. Polar Biology. 2006-12-01, roč. 30, čís. 1, s. 61–67. Dostupné online [cit. 2021-01-08]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/s00300-006-0160-3. (anglicky)
- ↑ JOUVENTIN, P.; CUTHBERT, R. J.; OTTVALL, R. Genetic isolation and divergence in sexual traits: evidence for the northern rockhopper penguin Eudyptes moseleyi being a sibling species. Molecular Ecology. 2006, roč. 15, čís. 11, s. 3413–3423. Dostupné online [cit. 2021-01-08]. ISSN 1365-294X. DOI 10.1111/j.1365-294X.2006.03028.x. (anglicky)
- ↑ Sphenisciformes, species. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN [cit. 2021-01-08]. Dostupné online.
- ↑ IUCN: Eudyptes moseleyi [online]. The IUCN Red List of Threatened Spesies, rev. 11.01.2011 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu tučňák skalní na Wikimedia Commons - Galerie tučňák skalní na Wikimedia Commons
Taxon Eudyptes chrysocome ve Wikidruzích
Slovníkové heslo tučňák skalní ve Wikislovníku- (anglicky) Mořský život: Tučňák skalní
- (anglicky) Mořští ptáci:
