Svatopluk Innemann
Svatopluk Innemann (18. února 1896 Lublaň – 30. října 1945 Klecany) byl český režisér, scenárista, kameraman a herec, jeden z průkopníků české kinematografie.
| Svatopluk Innemann | |
|---|---|
 Svatopluk Innemann (Album representantů všech oborů veřejného života československého, 1927) | |
| Narození | 18. února 1896 Lublaň |
| Úmrtí | 30. října 1945 (ve věku 49 let) Klecany |
| Povolání | filmový režisér, kameraman, herec, scenárista, střihač, kameraman, fotograf, režisér, filmový scenárista a filmový herec |
| Choť | Zdena Kavková[1] |
| Rodiče | Rudolf Inemann[1] a Ludmila Innemannová[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se jako syn režiséra Rudolfa Innemanna a operní pěvkyně Ludmily Lvové – Innemannové při jejich angažmá v Lublani (dnes Slovinsko). Byl prostřední ze tří bratrů, oba sourozenci se narodili v Praze. Po návratu do Prahy se Svatopluk Innemann vyučil uzenářem.[2]
V roce 1918 začal pracovat ve filmu. Společně s Ottou Hellerem natočili jako kameramani svůj první film Československý Ježíšek o legionáři vracejícím se do vlasti. Ve dnech 20. a 21. prosince 1918 sledoval s kamerou triumfální návrat prezidenta Masaryka do Prahy. Od 1919 natáčel samostatně a také hrál menší role. V roce 1920 se oženil s herečkou Zdenou Kavkovou a od tohoto roku také začal se samostatnou filmovou režií. Celkem do roku 1937 režíroval pětatřicet filmů.[3] Většinou se jednalo o nenáročné komedie, mezi kterými kvalitou vynikly filmy Muži v offsidu (1931), Vražda v Ostrovní ulici (1933) a Před maturitou (1932, společná režie s Vladislavem Vančurou).[4]
Po roce 1937 se přestal filmu věnovat, pracoval pak jen u firmy Foto Mráz na Staroměstském náměstí jako retušér a léčil se s psychickou poruchou. Za okupace psal se svojí manželkou do časopisu Arijský boj, byl krátce i členem Vlajky a požádal o německé občanství, které v listopadu 1940 obdržel spolu s manželkou.
Svatopluk Innemann byl v prvních dnech po osvobození v květnu 1945 zadržen členy revolučních gard v Nuslích a předán do internace v zámečku v Klecanech u Prahy, kde také 30. října 1945 zemřel.[5]
Rodina
editovat- Filmu se věnovala a měla také role v některých manželových režiích i Innemannova manželka Zdena Kavková (1896–1965) [6]. Např. ve filmu Červená Karkulka (1920) hrála s Innemannovou matkou Ludmilou Innemannovou (1868–1956).[7] V němém filmu Falešná kočička (1926) hrála s Vlastou Burianem. Od roku 1936 se však věnovala již pouze divadlu. Působila v Divadle na Vinohradech a v Uranii. [8] Po válce byla vyšetřována a Mimořádným lidovým soudem dne 20. května 1946 odsouzena k patnácti letům těžkého žaláře, pozbytí občanské cti a propadnutí majetku. [9]. Důvody odsouzení byly, že v roce 1939 požádala s manželem o německou státní příslušnost a že vystupovala v proněmeckých propagandistických rozhlasových skečích Haló, volá Londýn, kde hrála Hanu Benešovou. Od února 1940 byla spolu s manželem krátce členem Vlajky. Od roku 1944 byla placenou konfidentkou gestapa.[10][11] Podmínečně propuštěna byla v dubnu roku 1955 a pracovala pak jako uklízečka v biografu. Zemřela v osamění dne 1. prosince 1965 v Praze ve věku šedesáti devíti let[12].
- Svatoplukův bratr Miroslav (1894–1953) byl promítačem filmů, později ředitelem několika kin (též kina Lucerna) a hercem v epizodních rolích.[13]
Dílo
editovatSvatopluk Innemann natáčel operetky, komedie a melodramata a je autorem dokumentárních a krátkometrážních filmů. Innemann byl ale především režisérem – první film režíroval již v roce 1920 – českou pohádku Červená Karkulka, kterou také nasnímal. V roce 1925 natočil oblíbenou veselohru Z českých mlýnů a výpravný životopisný film Josef Kajetán Tyl. V letech 1919–1930 natočil 16 filmů němých . V roce 1931 vstoupil do zvukového filmu (natočil celkem 25 filmů) – a to filmem o Jaroslavu Haškovi s názvem Poslední bohém se Sašou Rašilovem starším v titulní roli a také výpravným filmem Psohlavci i komedií Fidlovačka. Také režíroval dodnes populární veselohrou Muži v offsidu (1931) s Hugo Haasem.
Innemannovým druhým režijním vrcholem je drama Před maturitou (1932) – v režijní spolupráci s Vladislavem Vančurou, dále kriminálka Vražda v Ostrovní ulici (1933); byl to první film natočený v nových ateliérech Barrandov. V roce 1933 též zachytil atmosféru poutí na kopci Svatého Antonína v laskavé komedii U svatého Antoníčka, v hlavní roli s Ljubou Hermanovou. V roce 1936 natočil spolu z režisérem českého původu Robertem Landem film Sextánka. Svoji filmařskou činnost prakticky ukončil v roce 1937 báchorkou J. K. Tyla – Švanda dudák. Začal mít potíže s vážnou psychickou poruchou a krizí a od roku 1940 se léčil.
Kritiky se také zmiňovaly o jeho umělecké rozkolísanosti v celém období tvorby. V době německé okupace chtěl uvést svoji divadelní hru o Adolfu Hitlerovi.[14] Spolu s manželkou Zdenou přispívali do prvních čísel antisemitského časopisu Arijský boj. V článku z roku 1940 například vyzýval k odstranění židovských herců z divadel. S manželkou také v časopise na pokračování publikovali svůj antisemitský román Prokletá rasa. Osud arijské dívky v roce 1938–1939.[15][16]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III. Část jmenná - československá scéna. Supraphon. 1990. ISBN 80-7058-210-3.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Innemann Rudolf
- ↑ FDb.cz: Svatopluk Innemann (filmografie)
- ↑ FIKEJZ, Miloš. Český film, Herci a herečky (I. díl, A-K). Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-332-1. Kapitola Stanislav Innemann, s. 496.
- ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 197–8
- ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 194
- ↑ FDb.cz: Červená Karkulka (obsazení)
- ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 196
- ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 202, 204
- ↑ Zdena Kafková odsouzena. Slovo národa. 21. 5. 1946. Dostupné online [cit. 2020-03-18].
- ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 201
- ↑ MIKO, Václav. České milenky nacistů [online]. Petrklíč, 2015. S. 160. ISBN 978-80-7229-582-1.
- ↑ FDb.cz: Miroslav Innemann (filmografie)
- ↑ MECNEROVÁ, Iveta. Problematika cenzury v období Protektorátu Čechy a Morava. Olomouc: [s.n.], 2013. Dostupné online.
- ↑ SUK, Pavel. Antisemitismus ve vybraných protektorátních periodikách. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online.
- ↑ Antisemitská literatura v době nacistické okupace | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online.
Literatura
editovat- JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, 246 s., ISBN 978-80-200-2636-1, S. 194–207
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 15, 18, 23, 29, 32–3, 36, 38, 44, 48, 57, 62, 82–3, 112, 118, 142, 165, foto: 51
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 25, 248–9, ISBN 80-86182-51-7
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 62, 64, 67, ISBN 80-85837-35-8
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 117–9, ISBN 978-80-7388-552-6
