Terčovka válcovitá
Terčovka válcovitá (Hypogymnia tubulosa) je druh lišejníku z čeledi Parmeliaceae. Poprvé jej popsal Ludwig Emanuel Schaerer roku 1840 jako jednu z odrůd druhu Parmelia ceratophylla, na samostatný druh jej v roce 1918 povýšil Johan Johnsen Havaas.[1]
 Terčovka válcovitá | |
|---|---|
 Terčovka válcovitá (Hypogymnia tubulosa) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Kmen | vřeckovýtrusné (Ascomycota) |
| Třída | Lecanoromycetes |
| Řád | misničkotvaré |
| Čeleď | Parmeliaceae |
| Rod | Hypogymnia |
| Binomické jméno | |
| Hypogymnia tubulosa (Schaer.) Hav., 1918 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatTerčovka válcovitá je listovitý lišejník (tzv. foliózní) s dutinatou stélkou. Laloky na koncích bývají slabě nafouklé a mají šedo-zelené zbarvení. Spodní strana je tmavě hnědá až černá. Laloky jsou často nepravidelně větvené s hladkým nebo mírně hrbolatým povrchem.[2]
Chemické složení
editovatTento lišejník obsahuje různé ochranné látky (sekundární metabolity). Patří mezi ně například atranorin a chloroatranorin, které vykazují antimikrobiální účinky, nebo physodové kyseliny působící jako antioxidanty a chránící lišejník před nadměrným UV zářením.[3] Díky těmto látkám je lišejník odolnější vůči mikrobům a nepříznivým podmínkám prostředí.
Ekologie
editovatTerčovka válcovitá preferuje spíše kyselé povrchy — roste na kůře jehličnatých stromů nebo na kamenech. Často ji najdeme ve vlhčích lesích mírného pásu, v Evropě i v dalších oblastech s mírným podnebím. Její duté laloky poskytují mikroprostor pro drobné bezobratlé (např. roztoče) a svým metabolickým působením mění pH substrátu, čímž ovlivňuje podmínky pro jiné druhy lišejníků a mechů.[4]
Význam
editovatTento druh je citlivý na znečištění ovzduší (zejména na oxid siřičitý) a proto se někdy využívá jako bioindikátor kvality prostředí. Obsahované antimikrobiální a antioxidační látky z lišejníků jsou předmětem farmaceutického a kosmetického výzkumu.[5] Předpokládá se, že by mohly najít uplatnění v prevenci některých mikrobálních infekcí nebo při ochraně pleti před oxidačním stresem.
Historie a výzkum
editovatHypogymnia tubulosa si odborníci všimli už v první polovině 19. století, ale intenzivní zájem o její ekologický a bioindikační význam přišel až ve 20. století. Moderní studie využívají optickou spektroskopii a další metody k analýze fyziologických vlastností i chemického profilu lišejníku.[6][7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Synonymy: Hypogymnia tubulosa (Schaer.) Hav. [online]. Species Fungorum [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Hypogymnia tubulosa [online]. Lichen Portal [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Hypogymnia tubulosa [online]. GBIF [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Hypogymnia tubulosa [online]. Lichens Maritimes [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ MEYSUROVA, A. F.; NOTOV, A. A.; PUNGIN, A. V. Application of Optical Spectroscopy for the Analysis of Physiological Characteristics and Elemental Composition of Some Lichen Species. Journal of Applied Spectroscopy. 2021-11-01, roč. 88, čís. 5, s. 987–998. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. doi:10.1007/s10812-021-01270-9. (anglicky)
- ↑ ELKHATEEB, Waill A.; DABA, Ghoson M.; SHEIR, Donia. Mysterious World of Lichens: Highlights on Their History, Applications, and Pharmaceutical Potentials. The Natural Products Journal. Roč. 11, čís. 3, s. 275–287. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. doi:10.2174/2210315510666200128123237. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu terčovka válcovitá na Wikimedia Commons