Tamara Miansarovová

ruská zpěvačka a učitelka hudby

Tamara Grigorjevna Miansarovová (rozená Remňovová, 5. března 1931 Zinovjevsk, Ukrajinská SSR12. července 2017 Moskva) byla sovětská zpěvačka ukrajinského původu, později profesorka Ruské akademie divadelního umění.

Tamara Grigorjevna Miansarovová
Rodné jménoTamara Grigorjevna Remňovová
Narození5. března 1931
Zinovjevsk, Ukrajinská SSR
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí12. července 2017 (ve věku 86 let)
Moskva
RuskoRusko Rusko
Příčina úmrtíplicní embolie
Místo pohřbeníHřbitov Trojekurovo
Alma materMoskevská konzervatoř
Povolánízpěvačka
ZaměstnavatelRuská akademie divadelního umění
Oceněnínárodní umělec Ruské federace
odznak Sláva horníka
odznak Sláva horníka 1. třídy
odznak Sláva horníka 2. třídy
Zasloužilý umělec Ukrajinské SSR
… více na Wikidatech
Webmiansarova.narod.ru
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Miansarovová se narodila v ukrajinském Zinovjevsku (dnes zvaném Kropyvnyckyj) matce, která byla sólistkou operního divadla v Minsku a otci, který vystupoval v Oděském hudebním divadle. V roce 1945 byla matka Miansarovové zatčena a vyhoštěna, načež Miansarovová žila tři roky u své tety v Luhansku, než se její matka vrátila. Poté se Miansarovová s matkou odstěhovala do Misku, kde navštěvovala hudební školu Minské konzervatoře, kterou ukončila v roce 1951. Následně vystupovala Moskevskou konzervatoř. Po dokončení studií v roce 1957 působila jako koncertní mistryně v Moskevském státním institutu divadelního umění, poté vystupovala jako sólistka na koncertech. Na třetí Celosvazové soutěži estrádních umělců, v roce 1958, vyhrála třetí cenu se Straussovým valčíkem. V roce 1962 vystoupila s kvartetem Igora Granova na 8. světovém festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách s písní „Aj-ljuli“ od Ljudmily Ljadovové, za kterou obdržela první cenu. V roce 1963 vystoupila na mezinárodním festivalu v Sopotech s písní „Pusť vsegda budět solnce“ (v češtině známou pod názvem „Ať slunce svítí“) od Arkadije Ostrovského, se kterou soutěž vyhrála a kterou tímto popularizovala nejen v zemích východního bloku.

V roce 1964 nazpívala píseň „Čornij kot“ („Černý kocour“), která byla na přání skladatele Jurije Saulkského nahrána a vysílána v rozhlase. Téhož roku začala vystupovat se skupinou Tri pljus dva, kterou založil Leonid Garin. V roce 1965 účinkovala v koncertním televizním filmu s dalšími účastníky festivalu v Sopotech. Zúčastnila se Mezinárodního festivalu estrádních písní socialistických zemí Družba-66. Soutěž proběhla v šesti kolech konaných v SSSR, Polsku, NDR, Československu, Maďarsku a Bulharsku. Získala první cenu v Berlíně a Praze, zvláštní ceny pak ve Varšavě a Sofii.

Po postupném úpadku popularity se odstěhovala z Moskvy a pracovala dvanáct let v Doněcké filharmonii. V roce 1974 byl o ní natočen film. V 80. letech se do Moskvy vrátila, ale již nedokázala obnovit svou původní popularitu. Polský časopis Panorama ji přesto označil za jednoho z nejvýznamnějších zpěváků předešlých 25 let spolu s Édith Piaf, Karlem Gottem a Charlesem Aznavourem. V roce 1988 byla členkou poroty na festivalu v Sopotech.

 
Hrob zesnulé Tamary Miansarovové

V letech 1988 až 1996 byla profesorkou zpěvu na Ruské akademii divadelního umění. V roce 2012 vydala knihu svých memoárů. V roce 2013 utrpěla ve svém bytě zlomeninu stehenní kosti, kvůli které byla upoutána na lůžko. Byla dvakrát operována. Dne 12. července 2017 v nemocnici zemřela po prodělaném zápalu plic.[1] O pět dní později byla pohřbena na Trojekurovském hřbitově v Moskvě.

Miansarovová se během života čtyřikrát provdala a byla několikanásobnou matkou. V roce 1955 se provdala za Eduarda Miansarova, se kterým měla syna Andreje. Poté se ještě provdala za Leonida Garinova, Igora Chlebnikova a Marka Feldmana. S Chlebnikovem měla dceru Kaťu.

Ocenění

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tamara Grigorjewna Miansarowa na německé Wikipedii a Tamara Miansarova na anglické Wikipedii.

  1. Zemřela Tamara Miansarovová proslavená písní Pusť vsegda budět solnce - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2017-07-13 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat