Wikipedie

Třída Fubuki

třída japonských torpédoborců

Třída Fubuki (japonsky: 吹雪型 Fubuki-gata) sestávala z dvaceti čtyř „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1926 až 1933. Jednotky třídy Fubuki byly prvními „speciálními torpédoborci“ (特型駆逐艦 tokugata kučikukan) císařského námořnictva. Velikostí i výzbrojí překonávaly všechny dosavadní japonské i zahraniční torpédoborce. Své konkurenty překonávaly jak silnou torpédovou vyzbrojí, tak i silnou dělostřeleckou výzbrojí složenou ze šesti 127mm kanónů ve třech zakrytých dělových věžích. Novinkou byl rovněž uzavřený můstek.

Třída Fubuki
Fubuki na předválečné fotografii
Fubuki na předválečné fotografii
Obecné informace
UživateléVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Vlajka VMF Sovětské námořnictvo
TypTorpédoborec
LoděI. série: 10 jednotek
II. série: 10 jednotek
III. série: 4 jednotky
Zahájení stavby1926 až 1930
Spuštění na vodu1927 až 1932
Uvedení do služby1928 až 1933
Osud1 ztracena při kolizi
21 ztraceno za druhé světové války
1 sešrotována po válce
1 předána Sovětům; sešrotována
PředchůdceTřída Mucuki
NástupceTřída Hacuharu
Technické údaje
VýtlakI. a II. série:
1750 T standardní
2057 T při zkouškách[1]

III. série:
1680 T standardní
1950 T při zkouškách[2]
DélkaI. a II. série:
111,86 m mezi svislicemi[1]
115,3 m na vodorysce[1]
118,41 m celkem[1]

III. série:
106,68 m mezi svislicemi[2]
113,3 m na vodorysce[2]
Šířka10,36 m[1]
Ponor3,2 m[1]
PohonI. a II. série: 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki
III. série: 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule
50 000 k na hřídeli (36 774,9 kW)[1][p 1]
Rychlost38 uzlů (70,4 km/h)[1]
Dosah5000 námořních mil (9260 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)
Posádka197[1]
VýzbrojPo dokončení:
6 x 127 mm/50 typu 3. roku (3xII)
2 x 7,7 nebo 13,2mm kulomet (2xI)
9 x 610mm torpédomety (3xIII)
18 hlubinných náloží[1]

Z 24 postavených jednotek byla jedna ztracena při kolizi v roce 1934. Dalších 21 jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Osm z nich měly na svědomí letadla a stejný počet padl za oběť ponorkám. Čtyři jednotky byly ztraceny při střetech s americkými hladinovými plavidly a jedna jednotka najela na minu. Pouze dvě jednotky válku přežily a jedna z nich byla následně předána sovětskému námořnictvu.

Pozadí vzniku

editovat
 
Isonami – 9. jednotka I. série – v roce 1939. Všimněte si vyústění větráků vedle předního komína, dělových věží modelu A pro 127mm děla, nezakrytovaných torpédometů a uzavřeného můstku.
 
Ajanami – 1. jednotka II. série – v roce 1930. Všimněte si 127mm děl umístěných již v dělových věžích modelu B a lemu chránícího vyústění větrání kotelen na předním komínu.
 
Akacuki – 1. jednotka III. série – v roce 1937. Všimněte si menšího předního komínu, který na III. sérii zajišťoval odvod spalin pouze z jednoho kotle. Hlavní nástavba je již snížena na čtyři úrovně.

Podepsáním washingtonské dohody se Japonsko zavázalo omezit výstavbu těžkých plavidel a dodržovat poměr 5:5:3 (Británie:USA:Japonsko) ve standardním výtlaku bitevních lodí a bitevních křižníků. Kvantitativní převahu předpokládaného příštího nepřítele – US Navy – se císařské námořnictvo snažilo vyrovnat kvalitativní převahou. Štáb císařského námořnictva (軍令部 gunreibu) proto vznesl požadavek na konstrukci nových torpédoborců, které by svojí údernou silou překonávaly své západní protějšky.[3]

Podle požadavku z 10. října 1922 měly nové torpédoborce nést výzbroj čtyř 120 nebo 127mm kanónů, jedno 76mm protiletadlový kanón a šest 610mm torpédometů. Měly dosahovat rychlosti 40 uzlů (74,1 km/h) a to vše při výtlaku 2000 T. Bylo plánováno postavit 36 jednotek. Projekt F 42 z 18. května 1924 již počítal s výzbrojí čtyř 127mm děl ve dvou dvouhlavňových věžích, jedním 76mm protiletadlovým dělem a třemi tříhlavňovými 610mm torpédomety – to při výtlaku 1900 T a rychlosti 39 uzlů (72,2 km/h). Z F 42 vycházela modifikace, která měla při pouhých 1650 T výtlaku, 38 uzlech (70,4 km/h) a zachování devíti torpédometů nést hlavňovou výzbroj složenou ze šesti 127mm (3xII), jednoho 76mm a čtyř 40mm kanónů. Následující projekt F 43 pak počítal rovněž s devíti torpédomety a s hlavňovou výzbrojí složenou ze šesti 127mm (3xII), jednoho 76mm a čtyř 40mm kanónů, doplněnou o dva 7,7mm kulomety. Předpokládaný výtlak vzrostl na 1680 T a rychlost byla redukována na 35 uzlů (64,8 km/h).[4]

Při realizaci byly 76 a 40mm kanóny vypuštěny.

Celkem bylo postaveno 24 jednotek ve třech sériích (型 gata), přičemž III. série o čtyřech jednotkách bývá někdy v literatuře označována za samostatnou třídu Akacuki. Prvních devět jednotek I. série mělo vedle předního komínu velké větráky pro odvětrávání kotelen. Uranami jako poslední jednotka I. série měl vyústění odvětrávání kotelen řešeno jako lem kolem předního komínu. Toto řešení převzaly všechny následující japonské torpédoborce. Třetí série je identifikovatelná podle užšího předního komínu.[5]

Konstrukce

editovat

Můstek

editovat

Hlavní nástavba měla u I. série čtyři úrovně: dolní patro na přední palubě (首楼甲板 šuró kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 džóbu kankjó), můstek (羅針艦橋 rašin kankjó) a plošinu s dálkoměrem. Můstek byl uzavřený, což byla novinka, kterou po Fubuki následovaly i následující třídy japonských torpédoborců. Plošina nad můstkem byla částečně uzavřená a bylo jí možno zastřešit plachtou nataženou přes kovovou konstrukci. Obsahovala dvoumetrový a 66cm stereoskopický dálkoměr a zaměřovač 127mm děl (ovšem bez typické věžičky). Vedle plošiny s dálkoměrem se na střeše můstku nacházely dva 30cm světlomety.[6]

Hlavní nástavba II. série měla pět úrovní. Spodní tři byly podobné (lišily se ale vnitřním uspořádáním) jako u I. série. Čtvrtou úroveň tvořila hlídková můstková paluba se čtyřmi 12cm dalekohledy a dvěma 30cm světlomety, kterou a bylo možno zastřešit plátěnou střechou na konstrukci. Pátou úrovní byla věžička prostředku řízení palby typu 91 pro 127mm děla s dvoumetrovým dálkoměrem na samostatné platformě za věžičkou.[6]

Hlavní nástavba III. série měla rovněž pět úrovní a vycházela z nástavby II. série, od které se ale odlišovala vnitřním uspořádáním dolních tří pater a hlídkovou můstkovou palubou. Ta byla zastřešena pevnou střechou a obsahovala navíc dva torpédové zaměřovače typu 14. Dálkoměr za věžičkou zaměřovače typu 91 byl třímetrový.[6]

Pohon

editovat

Pohon zajišťovaly dvě sestavy parních turbín Kanpon. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které byly instalovány naproti sobě do páru a jedné „samostatné“ turbíny (turbína s vysoko i nízkotlakými stupni), které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 25 000 k (18 387,5 kW[p 1]) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu. Každá sestava měla turbínu pro plavbu cestovní rychlostí, která byla přes převodovku napojena na „samostatnou“ turbínu. Toto uspořádání bylo mezi plavidly císařského námořnictva od torpédovek výše naprosto unikátní.[7] Jedna sestava vážila 72 tun, přičemž 43 tun připadlo na turbíny a 29 tun na převodovky. Lodní šroub měl průměr 3,2 metrů a stoupání 3,7 metrů.[8]

Obě sestavy turbín byly umístěny do dvou strojoven umístěných vedle sebe, které byly navzájem odděleny vodotěsnou přepážkou. Strojovny měly délku 22,4 metrů, celkovou šířku 10,25 metrů a výšku 6,0 metrů.[8]

Sytou páru o tlaku 1,958 MPa generovaly vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki.[9] Fubuki byly poslední japonské torpédoborce, jejichž turbíny poháněla sytá pára a neměly ani předehřívače vzduchu.[8][10] I. a II. série měla čtyři kotle (každý o prázdné hmotnosti 51 tun), zatímco III. série měla pouze tři kotle.[1][2] Sekce kotelen měla u I. a II. série celkovou délku 32,45 metrů, šířku 7,5 metrů a výšku 6,0 metrů.[8]

Výzbroj

editovat

Nové „speciální torpédoborce“ nesly výzbroj složenou ze šesti 127mm kanónů typu 3. roku ve třech uzavřených dvouhlavňových lafetacích: jedné na přídi a dvou na zádi. Nejednalo se ale o plnohodnotné dělové věže, neboť pod lafetací se nacházela pouze manipulační komora. Barbetou chráněné muniční výtahy, vedoucí až k muničním skladištím na skladovací palubě, chyběly. Na jednotkách I. série byla použita lafetace modelu A a od II. série nesly torpédoborce lafetace modelu B.[11] Tato pozdější lafetace umožňovala i vedení protiletadlové palby, čímž se II. série třídy Fubuki stala prvními torpédoborci s víceúčelovou dělostřeleckou výzbrojí.[12] Munice se k dělům dopravovala ze zásobníků pod každou lafetací, což usnadňovalo obsluhu (v porovnání s předchozími třídami).[11]

Protiletadlovou výzbroj představovaly pouhé dva kulomety. Zpočátku se jednalo o kulomety ráže 7,7 mm, ale u pozdějších jednotek byly použity 13,2mm kulomety Hotchkiss/typ 93.

Torpédovou výzbroj představovalo zpočátku osmnáct 610mm torpéd typu 8 odpalovaných ze tří otočných trojhlavňových torpédometů modifikovaného modelu 1923[13] (devět torpéd bylo nabito v torpédometu a dalších devět bylo uloženo v zásobnících na palubě). Jeden torpédomet se nacházel na nástavbě mezi oběma komíny a zbývající dva na palubě za zadním komínem. Od roku 1933 byla torpéda typu 8 nahrazována výkonnějšími kyslíkovými torpédy typu 93.

Pozdější modifikace

editovat

Incident 4. loďstva během tajfunu v září 1935 ukázal nedostatečnou pevnost konstrukce (nejenom) torpédoborců třídy Fubuki. Torpédoborce Júgiri a Hacujuki přišly ve vlnách o příď až po můstek, včetně přední dělové věže a osm dalších jednotek utrpělo zborcení plátů obšívky na přídi i zádi. To vedlo v období od 9. listopadu 1935 do konce roku 1938 k posílení konstrukce a přidání balastu.[14] U jednotek III. série byla hlavní nástavba snížena o jednu úroveň odstraněním hlídkové paluby. Čtvrtou, nejvyšší, úroveň pak tvořily pouze 66cm dálkoměr, zaměřovač typu 94 pro 127mm děla ve věžičce a 3m dálkoměr na vrcholu věžičky zaměřovače.[6]

V roce 1937 obdržely všechny zbývající torpédoborce dva 25mm dvoukanóny typu 96. Během války v Pacifiku se nadále posilovala protiletadlová a protiponorková výzbroj. Také se na přežívající jednotky začaly montovat radary: metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó proti vzdušným i hladinovým cílům.[5]

Jednotky třídy Fubuki

editovat

Torpédoborce třídy Fubuki byly zpočátku označovány číslem (například 第三十五号駆逐艦 Dai-sandžúgo-gó kučikukan ~ „torpédoborec č. 35“). V srpnu 1928 došlo k přejmenování, kdy byla jednotkám přidělena jména související s přírodními úkazy (mraky, sněhem, vlnami, mlhou,…).

I. série

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
&0000000000000035.00000035 Fubuki
(睦月) 		arzenál Maizuru 19260619a19. června 1926 19271115a15. listopadu 1927 19280810a10. srpna 1928 19421011a11. října 1942 potopen americkými křižníky a torpédoborci v bitvě u mysu Esperance
&0000000000000036.00000036 Širajuki
(白雪) 		arzenál Jokohama 19270319a19. března 1927 19280320a20. března 1928 19281218a18. prosince 1928 19430303a3. března 1943 potopen letadly v bitvě v Bismarckově moři
&0000000000000037.00000037 Hacujuki
(初雪) 		arzenál Maizuru 19270412a12. dubna 1927 19280929a29. září 1928 19290330a30. března 1929 19430717a17. července 1943 potopen letadly USAAF na Shortlandu
&0000000000000038.00000038 Mijuki
(深雪) 		Uraga, Jokosuka 19270430a30. dubna 1927 19280629a29. června 1928 19290629a29. června 1929 19340629a29. června 1934 potopen po kolizi s torpédoborcem Inazuma jihozápadně od ostrova Čedžu
&0000000000000039.00000039 Murakumo
(叢雲) 		Fudžinagata, Ósaka 19270425a25. dubna 1927 19280927a27. září 1928 19290510a10. května 1929 19421012a12. října 1942 těžce poškozen letadly po bitvě u mysu Esperance a následně doražen torpédoborcem Širajuki
&0000000000000040.00000040 Šinonome
(東雲) 		arzenál Sasebo 19260812a12. srpna 1926 19271126a26. listopadu 1927 19280725a25. července 1928 19411217a17. prosince 1941 potopen holandským létajícím člunem u severního Bornea.[15]
&0000000000000041.00000041 Usugumo
(薄雲) 		Išikawadžima, Tokio 19261021a21. října 1926 19271226a26. prosince 1927 19280726a26. července 1928 19440705a5. července 1944 potopen ponorkou USS Skate v Ochotském moři
&0000000000000042.00000042 Širakumo
(白雲) 		Fudžinagata, Ósaka 19261027a27. října 1926 19271227a27. prosince 1927 19280728a28. července 1928 19440316a16. března 1944 potopen ponorkou USS Tautog východně od Hokkaidó
&0000000000000043.00000043 Isonami
(磯波) 		Uraga, Jokosuka 19261018a18. října 1926 19271124a24. listopadu 1927 19280630a30. června 1928 19430409a9. dubna 1943 potopen ponorkou USS Tautog u jihovýchodního pobřeží ostrova Wangi-wangi
&0000000000000044.00000044 Uranami
(浦波) 		arzenál Sasebo 19270428a28. dubna 1927 19281129a29. listopadu 1928 19290630a30. června 1929 19441026a26. října 1944 potopen letadly TF 77.4.2 v průlivu Jintotolo

II. série

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
&0000000000000045.00000045 Ajanami
(綾波) 		Fudžinagata, Ósaka 19280120a20. ledna 1928 19291005a5. října 1929 19300430a30. dubna 1930 19421115a15. listopadu 1942 těžce poškozen během druhé námořní bitvy u Guadalcanalu a následně doražen torpédoborcem Uranami
&0000000000000046.00000046 Šikinami
(敷浪) 		arzenál Maizuru 19280706a6. července 1928 19290622a22. června 1929 19291224a24. prosince 1929 19440912a12. září 1944 potopen ponorkou USS Growler jižně od Hongkongu
&0000000000000047.00000047 Asagiri
(朝霧) 		arzenál Sasebo 19281212a12. prosince 1928 19291118a18. listopadu 1929 19300630a30. června 1930 19420828a28. srpna 1942 potopen letadly USMC severovýchodně od ostrova Santa Isabel
&0000000000000048.00000048 Júgiri
(夕霧) 		arzenál Maizuru 19290401a1. dubna 1929 19300512a12. května 1930 19301203a3. prosince 1930 19431126a26. listopadu 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě u mysu svatého Jiří
&0000000000000049.00000049 Amagiri
(天霧) 		Išikawadžima, Tokio 19281128a28. listopadu 1928 19300227a27. února 1930 19301110a10. listopadu 1930 19440423a23. dubna 1944 najel na minu v Makassarském průlivu
&0000000000000050.00000050 Sagiri
(狭霧) 		Uraga, Jokosuka 19290328a28. března 1929 19291223a23. prosince 1929 19310130a30. ledna 1931 19411224a24. prosince 1941 potopen ponorkou Hr. Ms. K XVI u Kuchingu
&0000000000000051.00000051 Oboro
(朧) 		arzenál Sasebo 19291129a29. listopadu 1929 19301108a8. listopadu 1930 19311031a31. října 1931 19421017a17. října 1942 potopen letadly USAAF severovýchodně od ostrova Kiska
&0000000000000052.00000052 Akebono
(曙) 		Fudžinagata, Ósaka 19291025a25. října 1929 19301107a7. listopadu 1930 19310731a31. července 1931 19441114a14. listopadu 1944 potopen letadly USAAF v Manilské zátoce
&0000000000000053.00000053 Sazanami
(漣) 		arzenál Maizuru 19300221a21. února 1930 19310606a6. června 1931 19320519a19. května 1932 19440114a14. ledna 1944 potopen USS Albacore jihovýchodně od ostrova Yap
&0000000000000054.00000054 Ušio
(潮) 		Uraga, Jokosuka 19291224a24. prosince 1929 19301117a17. listopadu 1930 19311114a14. listopadu 1931 19450915a15. září 1945 vyřazen po kapitulaci, sešrotován 1948

III. série

Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
Akacuki
(暁) 		arzenál Sasebo 19300217a17. února 1930 19320507a7. května 1932 19321130a30. listopadu 1932 19421113a13. listopadu 1942 potopen během první námořní bitvy u Guadalcanalu
Hibiki
(響) 		arzenál Maizuru 19300221a21. února 1930 19320616a16. června 1932 19330331a31. března 1933 19451005a5. října 1945 vyřazen po kapitulaci Japonska. Později repatriační plavidlo a 19470405a5. dubna 1947 předán sovětskému námořnictvu
Ikazuči
(雷) 		Uraga, Jokosuka 19300307a7. března 1930 19311022a22. října 1931 19320815a15. srpna 1932 19440413a13. dubna 1944 potopen ponorkou USS Harder jižně od Guamu
Inazuma
(電) 		Fudžinagata, Ósaka 19300307a7. března 1930 19320225a25. února 1932 19321115a15. listopadu 1932 19440514a14. května 1944 potopen ponorkou USS Bonefish u severovýchodního pobřeží Bornea v průlivu mezi Suluským a Celebeským mořem

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 吹雪型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Fubuki class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Fubuki class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-11. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-10. (anglicky) 
  3. ↑ Evans & Peattie, str. 220
  4. ↑ Wiśniewski, str. 10 a 11
  5. ↑ a b Wiśniewski, str. 13
  6. ↑ a b c d Mechanism of Japanese Destroyers, str. 20 až 31
  7. ↑ Lacroix & Wells, str. 739 a 740
  8. ↑ a b c d PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class, s. 101. (anglicky) 
  9. ↑ Lacroix & Wells, str. 735 a 736
  10. ↑ Evans & Peattie, str. 247
  11. ↑ a b Evans & Peattie, str. 221
  12. ↑ DIGIULIAN, Tony. Japan: 12.7 cm/50 (5") 3rd Year Type [online]. navweaps.com, rev. 2016-12-19 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 782. (anglicky) 
  14. ↑ KOBAYASHI, Hideo. The 4th Fleet incident [online]. Japan Science and Technology Agency (JST) [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj] a Wiśniewski, str. 12 a 13
  15. ↑ VISSER, Jan. Who sank the Shinonome? [online]. netherlandsnavy.nl [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 
  • LENGERER, Hans. The Fourth Fleet Incident and the Fubuki Class. In: JORDAN, John. Warship 2013. London: Conway, 2013. ISBN 978-1-84486-205-4. S. 30 až 45. (anglicky)
  • WATTS, Anthony J. Super Destroyers: The big destroyers built in the 1930s for Britain, France, Germany, Italy, Japan and the United States. Příprava vydání Antony Preston, Robert Gardiner. Greenwich: Conway Maritime Press, 1978. (Warship special; sv. 2). Dostupné online. ISBN 0-85177-131-9. Kapitola The Japanese Special Type, 1923, s. 2 až 13. (anglicky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Fubuki&oldid=24305628“