Sultan Girej Klič
Sultan Girej Klič (rusky Клыч Султан-Гирей, český přepis používá na rozdíl od ruštiny měkké I Klič[1], ale je uváděn také ve formě Keleč[2]) (15. března 1880 Ujala poblíž města Majkop - 16. ledna 1947 Moskva) byl kníže (rusky Князь) krymskotatarského původu, kozácký velitel bojující v obou světových válkách (první a druhé) a ruské občanské válce. Popraven po rozsudku vojenského soudu oběšením dne 16. ledna 1947.
| Kníže Sultan Girej Klič | |
|---|---|
 Sultan Girej Klič u soudu v Moskvě v roce 1947 | |
| Narození | 15. března 1880 Aul Ujala, poblíž města Majkop, Ruské impérium |
| Úmrtí | 16. ledna 1947 (ve věku 66 let) Moskva, Sovětský svaz |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | plukovník Ruské imperiální armády generálmajor Kavkazské divize |
| Sloužil |  Ruské impérium Německá říše |
| Složka | Ruská imperiální armáda Bílá armáda Wehrmacht |
| Velel | Kavkazská divize v sestavě Wehrmachtu |
| Války | První světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka |
| Bitvy | Evakuace Krymu, Kavkazské tažení, protipartizánské operace v okupovaných částech Jugoslávie, Italské tažení |
| Vyznamenání | .svg){kind=small} Řád sv. Stanislava 4. stupně s meči a lukem
.png){kind=small} Řád svatého Vladimíra 3. stupně s meči |
Mládí
editovatNarodil se jako potomek krymské chánské dynastie Giričů. Jeho jméno Keleč (Klič) v překladu z turkických jazyků znamená meč. Vystudoval jezdeckou junkerskou školu (junker byl v carském Rusku žák důstojnické školy).
Služba v carské armádě
editovatV carské ruské armádě sloužil v 12. bělgorodském dragounském pluku a zúčastnil se v hodnosti poručíka potlačení ruské revoluce v roce 1905.[3] Za první světové války sloužil v jezdectvu. V roce 1917 se zúčastnil pokusu o puč v řadách vojsk generála Kornilova. V roce 1918 velel čerkeskému jízdnímu pluku. První světovou válku, ve které získal všechny své řády, ukončil jako plukovník[3].
Služba v bílé armádě
editovatV ruské občanské válce bojoval v řadách Bílé armády, kde byl 25. března 1918 povýšen na generálmajora.[3] Stal se velitelem Čerkesské jízdní divize (tzv. Divoká divize), která aktivně bojovala proti bolševikům. Po porážce uskupení Jižních vojsk a jejich evakuaci na Krym v roce 1920 překročil se svolením gruzínské vlády hranice Gruzínské demokratické republiky, kde byl internován[3]. Následně z internace odjel na Krym, kde sloužil pod velením generála Wrangela. Po porážce Rudou armádou se znovu uchýlil do Gruzie. Na jaře 1921 emigroval do zahraničí.[3]
Léta v emigraci
editovatV exilu byl politicky aktivní a působil jako jeden z vůdců Lidové strany horalů severního Kavkazu (rusky Народной партии горцев Северного Кавказа), jejímž cílem bylo odtržení severního Kavkazu od Sovětského svazu. Byl členem jejího ústředního výboru a také byl členem Výboru pro nezávislost Kavkazu, který se skládal z vůdců gruzínských, arménských, ázerbájdžánských a horských nacionalistů.[3]
Služba v řadách německé armády
editovatPo vypuknutí války mezi třetí říší a Sovětským svazem se aktivně podílel na formování vojenských horských jednotek a vytvoření Kavkazské divize. Byl členem Kavkazské válečné rady[2]. Po porážce německých vojsk v tažení na Kavkaz v roce 1943 byla jím organizovaná Kavkazská divize převelena do Itálie, kde operovala proti italským partyzánům. Kavkazská divize byla nasazena při obraně města Paluzza[2] a tvořila součást Kozáckého stanu v Itálii[4]. V roce 1945 převzal velení Kavkazské divize [2] v hodnosti generálporučík[2], jiné prameny uvádí hodnost generálmajor[1][3].
Zajetí, vězení a poprava
editovatV květnu 1945 byla jeho Kavkazská divize vzata do zajetí britskými jednotkami a umístěna v Oberdrauburgu. Při jednání se štábem 8. britské armády dosáhl britského závazku, že jeho muži nebudou vydání do Sovětského svazu, ale že muslimští vojáci budou přemístěni do některých islámských států Blízkého Východu[2]. V rozporu s dohodami však 14. května 1945 Britové nařídili odebrat kozákům zbraně. Dne 29. května 1945 byl spolu se 125 kavkazskými důstojníky odvezen do Judenburgu a předán NKVD[2]. Následně byl převezen do Moskvy a postaven před soud Vojenského kolegia (překládáno též jako komise) Nejvyššího soudu SSSR.
Byl souzen v procesu spolu s Vlasovem, Krasnovem P.N., Škurem, Krasnovem S.N., Domanovem a Panwitzem. Byl obviněn z vedení ozbrojeného boje proti Sovětskému svazu a řízení výzvědné, diverzní a teroristické činnosti. Byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti[1].
Ruský pramen uvádí datum popravy 17. ledna 1947[3] Informace o rozsudku a vykonání popravy byla uveřejněna v deníku Pravda dne 17. ledna 1947[1]. Tato zpráva jej označila za agenta německé výzvědné služby[1].
Pokus o rehabilitaci
editovat25. prosince 1997 jej Vojenské kolegium Nejvyššího soudu Ruské federace odmítlo rehabilitovat.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e RICHTER, Karel. Případ generála Vlasova. 1. vyd. Praha: Panaroma, nakladatelsví a vydavatelství, 1991. 392 s. ISBN 80-7038-227-9. S. 383.
- ↑ a b c d e f g AUSKÝ, Stanislav. Kozáctvo: poslední nástup a zánik. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 246 s. ISBN 80-204-0993-9. S. 217–218.
- ↑ a b c d e f g h Султан-Гирей Клыч, князь, генерал-майор. rovs.atropos.spb.ru [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
- ↑ SLÁMA, Pavel. Kozácký stan a Skupina pochodového atamana. Vojsko.net [online]. 2014-07-24 [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
Související články
editovat- Andrej Andrejevič Vlasov - hlava Komitétu pro osvobození národů Ruska.
- Pjotr Nikolajevič Krasnov - kozácký velitel.
- Ivan Nikitič Kononov - kozácký velitel.
- Stanislav Auský - autor publikací zabývajících se související problematikou.
