Sulfid barnatý
Sulfid barnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BaS. Chalkogenidy kovů alkalických zemin jsou nyní intenzivně studovány jako kandidáti na krátkovlnné emitery pro elektronické displeje.[2] BaS se považuje za nejdůležitější syntetickou sloučeninu barya, je prekurzorem BaCO3 a pigmentu lithoponu (ZnS/BaSO4).[3]
| Sulfid barnatý | |
|---|---|
 Krystalová struktura sulfidu barnatého
__ Ba2+ __ S2− | |
| Obecné | |
| Systematický název | Sulfid barnatý |
| Anglický název | Barium sulfide |
| Německý název | Bariumsulfid |
| Sumární vzorec | BaS |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 21109-95-5 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 244-214-4 |
| PubChem | 6857597 |
| ChEBI | 32590 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 169,40 g/mol |
| Teplota tání | 1 200 °C |
| Hustota | 4,332 g/cm3 (0 °C) 4,25 g/cm3 (15 °C) |
| Index lomu | nD= 2,155 |
| Rozpustnost ve vodě | 2,88 g/100 g (0 °C) 4,89 g/100 g (10 °C) 7,86 g/100 g (20 °C) 10,38 g/100 g (30 °C) 14,89 g/100 g (40 °C) 27,7 g/100 g (60 °C) 49,9 g/100 g (80 °C) 60,3 g/100 g (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol (málo) ethanol (ne) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a=636 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −460 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 78,2 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −456 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,291 5 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS09 Varování[1] | |
| R-věty | R20/22, R31, R50 |
| S-věty | (S2), S28, S61 |
| NFPA 704 |  3
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Objevení, výroba, vlastnosti
editovatJako první sulfid barnatý připravil Vincentius (či Vincentinus) Casciarolus (nebo Casciorolus, 1571-1624) postupem, který je dnes znám jako „karbotermická redukce“. Místo uhlíku však použil mouku:[4]
- BaSO4 + 2 C → BaS + 2 CO2
Látka byla díky své fosforescenci výjimečná a mnoho alchymistů a chemiků pak experimentovalo s materiálem známým jako Lapis Boloniensis (česky „boloňský kámen“) či Chrysolapis.[5][6][7]
Andreas Sigismund Marggraf ukázal, že kalcit a sádra nejsou příliš vhodné pro výrobu boloňského kamene (na rozdíl od fluoritu), nakonec došel k závěru, že materiálem, ze kterého je boloňský kámen vyroben, je síran vápenatý.[8]
BaSO4 je k dispozici v podobě běžného nerostu barytu.
Sulfid barnatý taje při 1 200 °C, krystalizuje ve struktuře charakteru NaCl. Je bezbarvý, ovšem podobně jako jiné sulfidy se často vyskytuje v nečistých zbarvených formách. Nyní se vyrábí vylepšenou verzí Casciarolova postupu: místo mouky se používá koks.
Bezpečnost
editovatBaS je jedovatý. Při kontaktu s vodou se (podobně jako u některých jiných sulfidů) uvolňuje velmi toxický plyn sulfan. Problémem může být záměna za síran barnatý, který je neškodný a podává se ve velkém množství jako rentgenová kontrastní látka. Pokud se omylem použije sulfid barnatý, způsobí to smrtelnou otravu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium sulfide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Barium sulfide (Ba(Sx)). pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vij, D. R.; Singh, N. "Optical and electrical properties of II-VI wide gap semiconducting barium sulfide" Proceedings of SPIE (1992), 1523 (Conf. Phys. Technol. Semicond. Devices Integr. Circuits, 1992), 608-12.
- ↑ Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
- ↑ F. Licetus, Litheosphorus, sive de lapide Bononiensi lucem in se conceptam ab ambiente claro mox in tenebris mire conservante, Utini, ex typ. N. Schiratti, 1640. See http://www.chem.leeds.ac.uk/delights/texts/Demonstration_21.htm Archivováno 13. 8. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ Lapis Boloniensis [online]. www.zeno.org. Dostupné online.
- ↑ Lemery, Nicolas. Trait℗e universel des drogues simples. [s.l.]: [s.n.], 1714. Dostupné online.
- ↑ Ozanam, Jacques; MONTUCLA, JEAN ETIENNE; HUTTON, CHARLES. Recreations in mathematics and natural philosophy ... [s.l.]: [s.n.], 1814. Dostupné online.
- ↑ Marggraf, Andreas Sigismund. Chymische Schriften. [s.l.]: [s.n.], 1767. Dostupné online.
Literatura
editovat- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.