Stulík žlutý
Stulík žlutý (Nuphar lutea) je vytrvalá vodní rostlina (hydrofyt) vyskytující se ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách.
 Stulík žlutý | |
|---|---|
_24072005-1.jpg) Stulík žlutý (Nuphar lutea) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | nižší dvouděložné (Magnoliopsida) |
| Řád | leknínotvaré (Nymphaeales) |
| Čeleď | leknínovité (Nymphaeaceae) |
| Rod | stulík (Nuphar) |
| Binomické jméno | |
| Nuphar lutea (L.) Sm., 1809 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření
editovatStulík žlutý je rozšířen v celé Evropě kromě části Pyrenejského poloostrova a severní Skandinávie. Dále se vyskytuje v severní Africe, na Blízkém východě, v Malé Asii, Zakavkazsku, Kazachstáně, jihozápadní Sibiři až po jezero Bajkal a na severozápadě Mongolska. V Česku se vyskytuje mj. ve slepých ramenech řek a zbytcích lužního lesa. Na Slovensku roste až do nadmořské výšky asi 700 metrů. Ve větším množství roste na Malém Dunaji a na Klátovském rameně.
Popis
editovatKořen roste do hloubky 50 až 200 cm v bahnitém dně. Z kořene vyrůstá stonek a dlouhé stopky listů. Listy a květ plavou na hladině. Dává přednost slunečným stanovištím. Listy jsou vejčité, 15 až 40 cm velké, na okraji vlnité. Žiltnatina je třikrát rozvětvená.
Květy jsou pětičetné, velikosti 4 až 6 cm, žluté až oranžové barvy, zvenku často zelené. Blizna je uprostřed trychtýřovitě prohloubená. Kvete od června do srpna.
Plodem je tobolka podobná makovici. Dozrává nad hladinou, po dozrání opadává a klesá ke dnu.
Rostlina obsahuje alkaloidy. Léčebné využití bylo podobné jako u leknínu bílého.[2][3]
Konzumovatelnost
editovatJedlé jsou zejména kořen a semena. Kořen je bohatý na škrob a je možné ho použít jako zeleninu. Sušené a rozemleté kořeny je možné použít jako náhražku mouky. Ve Švédsku se údajně mouka z kořene stulíku spolu s vnitřní kůrou skotské borovice používala k pečení koláče.[4]
Semena jsou jedlá sušená a pražená.[4][5] Jako takové je většinou lidé jedli už od střední doby kamenné.[6][7]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku leknica žltá na slovenské Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ KORBELÁŘ, Jaroslav. Naše rostliny v lékařství. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1968. 478 s. Kapitola „Stulík", s. 394–395, dále údaj na s. 50 (drogy potlačující pohlavní pud).
- ↑ ŠÍR, Vladislav. Herbář: seznam všech léčivých bylin v Čechách a na Moravě ... s udáním, proti kterým nemocím a jakým spůsobem se jich užívá, jak u lidí, tak i u dobytka ... a seznam rostlin jedovatých, kterých jest se chrániti. V Praze: M. Knapp, 1889. 216 s. Kapitola „Stulík", s. 159–160.
- ↑ a b PADGETT, Donald Jay. A biosystematic monograph of the genus Nuphar sm (Nymphaeaceae). Durham, 1997 [cit. 2024-09-14]. 345 s. dizertační práce. University of New Hampshire. Vedoucí práce Garrett Crow. s. 30–31. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Russ Cohen. The Quick Guide to Wild Edible Plants: Easy to Pick, Easy to Prepare. Rhodora. 2014, roč. 116, čís. 965, s. 102–106. (anglicky)
- ↑ SCHWANTES, G.; GRIPP, K.; BEYLE, M. Der frühmesolithische Wohnplatz von Duvensee. Prähistorische Zeitschrift. 1925, roč. 16, s. 173–177. (německy)
- ↑ KUBIAK-MARTENS, Lucyna. New evidence for the use of root foods in pre-agrarian subsistence recovered from the late Mesolithic site at Halsskov, Denmark. Vegetation History and Archaeobotany. 2002, roč. 11, čís. 1–2, s. 23–32. DOI 10.1007/s003340200003. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu stulík žlutý na Wikimedia Commons - Galerie stulík žlutý na Wikimedia Commons
