Sovětsk (Kaliningradská oblast)

sídlo v Kaliningradské oblasti v Rusku

Sovětsk (či Sovetsk,[2] rusky Советск), do roku 1946 Tylže (německy Tilsit), je město na řece Němen v Kaliningradské oblasti (dříve Východní Prusko), exklávě Ruské federace, na hranici s Litvou. Město bylo založeno roku 1288 a v roce 2021 mělo necelých 39 tisíc obyvatel.

Sovětsk
Советск
Most královny Luisy (1907) spojuje Sovetsk s Litvou
Most královny Luisy (1907) spojuje Sovetsk s Litvou
Sovětsk – znak
znak
Sovětsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška10 m n. m.
Časové pásmoUTC+2[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSeverozápadní
OblastKaliningradská
Sovětsk na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska
Sovetsk
Sovetsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha44 km²
Počet obyvatel38 514 (2021)
Hustota zalidnění875,3 obyv./km²
Správa
Vznik1288
Oficiální websovetsk.gov39.ru
Telefonní předvolba(+7) 40161
PSČ238750–238769
Označení vozidel39, 91
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

editovat

Město Sovětsk leží na soutoku řeky Němen a Tylže.

Historie města

editovat
 
Napoleon, Alexandr I., královna Louisa a Fridrich Vilém III. v Tylži

Tylže vznikla jako osada okolo hradu Řádu německých rytířů zvaného Schalauner Haus, jež byl založen v roce 1288. Městská práva získala osada v rámci Pruska v roce 1552 od velmistra řádu německých rytířů Albrechta Braniborsko-Ansbašského. Město se ve středověku stalo významným centrem pro dřevařský průmysl. Během Sedmileté války bylo v období 1758–1762 město obsazeno ruskými vojsky, ale nepřišlo k žádné úhoně. Stejně tak přečkalo obsazení francouzskými vojáky během Napoleonských válek. Nejvíce se Tylže zapsala do historie jako místo, kde byl podepsán tzv. Tylžský mír mezi Francií a Ruskem (7. července 1807) a mezi Francií a Pruskem (9. července 1807). Napoleon pomocí míru téměř eliminoval Prusko (jeho území se scvrklo na polovinu) a Rusko si připoutal jako spojence. Po válce zůstalo město součástí Pruska.

19. století

editovat

V 19. století se stala pruská Tylže centrem mnoha litevských organizací, jednak protože venkovské oblasti byly z více než 50 % osídlené Litevci a hlavně jelikož v Rusku byla litevština v rámci rusifikace litevské populace zakázána. Ve městě se tiskly knihy v litevštině a následně je organizace zvaná knygnešys tajně pašovala do ruské části Litvy. Oblasti se tak díky jejímu oddělení od zbytku Litvy začalo říkat Malá Litva. V roce 1832 byla postavena silnice do tehdejšího Königsbergu (dnešní ruský Kaliningrad) a v roce 1853 do Memelu (dnešní litevská Klaipėda). Železnice byla zavedena v roce 1865 a následně protažena až do Memelu v roce 1875. Elektrické tramvaje začaly jezdit ulicemi Tylže v roce 1900. Město se stalo známé hlavně díky produkci sýra, tzv. tylžský sýr si získal jméno daleko za hranicemi země. Na konci 19. století město dosáhlo počtu obyvatel téměř 35 tisíc. Tylže v tomto období zažívala období prosperity a stala se významným německým centrem v oblasti.

20. století

editovat
 
Tylžské náměstí s radnicí a pomníkem Maxe von Schenkendorfa (1930)

Na začátku první světové války byla Tylže obsazena na dva měsíce ruskými vojsky (26. srpen – 12. září 1914), ale nedošlo k žádnému poškození města a jinak se válka městu vyhnula. V roce 1918 vydali místní Litevci z organizace Lietuvininks tzv. Tylžská akta, v nichž požadovali připojení Malé Litvy k nově vzniklé samostatné Litvě. Versailleská smlouva ale ponechala město Německu. Naopak Memel byl připojen v roce 1923 k Litvě. Ztráta Memelu se následně na tylžské ekonomice podepsala velice negativně, protože město ztratilo velkou část svého zázemí.

Adolf Hitler navštívil Tylži těsně před vypuknutím války a z této návštěvy pochází známá fotografie z mostu přes řeku Němen. První bombardování zasáhlo město 21. dubna 1943 a další následovala až do července 1944. V říjnu 1944 postoupila Rudá armáda do Memelu a v Tylži byla vyhlášena evakuace veškerého německého obyvatelstva. Následovalo těžké dělostřelecké ostřelování města, které ho zničilo z 80 %. Dne 20. ledna 1945 vstoupili do města sovětští vojáci. Na základě postupimské dohody z roku 1945 připadlo město Sovětskému svazu. Němci, kteří zůstali v Tylži, byli vysídleni a jejich místo zaujali převážně Rusové z centrálního Ruska a Bělorusové. Počet obyvatel města se z téměř 60 tisíc v roce 1939 scvrkl na pouhých 6 500 v roce 1946. Od roku 1946 byla Tylže přejmenována na Sovětsk na počest nového politického řádu v oblasti a následně byla celá nově vzniklá Kaliningradská oblast včetně Sovětsku z vojenských důvodů hermeticky uzavřena od zbytku světa. Sovětsk se pokusil navázat na tradici známého tylžského sýra pod názvem sovětský sýr. Nikdy se ale nepodařilo dosáhnout kvality a reputace bývalého produktu.

Současnost

editovat

Po rozpadu SSSR se Sovětsk stal součástí Ruska a slouží jako hraniční přechod do Litvy. V roce 2007 byl na popud ruské vlády do Sovětsku jako příhraničního města omezen přístup cizincům a Rusům nepobývajícím v oblasti. Pohraniční stráž vydávala zvláštní povolení pro vstup do oblasti, o které se muselo žádat 30 dní předem. Omezení pohybu osob výrazně zpomalilo rozvoj města. V červnu 2012 bylo omezení zrušeno a nyní se vztahuje pouze na břeh řeky Němen.

Obyvatelstvo

editovat

Vývoj obyvatelstva v průběhu doby

editovat
Rok 1880 1900 1910 1925 1933 1939 1946 1959 1970 1979 1989 2002 2010 2021
Obyvatelé 21 400 34 539 39 013 50 834 57 286 59 105 6 500 31 941 38 456 40 181 41 881 43 224 41 705 38 514

Etnické složení obyvatelstva

editovat

Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[3]

Galerie

editovat

Významní rodáci

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sovetsk, Kaliningrad Oblast na anglické Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Malá československá encyklopedie ČSAV, V. svazek, písmeno Pom–S, vydala Academia, Praha 1987
  3. Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad. kaliningrad.gks.ru [online]. [cit. 2016-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Externí odkazy

editovat