Slípka zelenonohá

druh ptáka rodu Gallinula

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý, široce rozšířený vodní pták z početné čeledi chřástalovitých.

Jak číst taxoboxSlípka zelenonohá
alternativní popis obrázku chybí
Slípka zelenonohá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkrátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleďchřástalovití (Rallidae)
Rodslípka (Gallinula)
Binomické jméno
Gallinula chloropus
(Linné, 1758)
Mapka s rozšířením slípky zelenonohé.
Mapka s rozšířením slípky zelenonohé.
Mapka s rozšířením slípky zelenonohé.
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      zimoviště
      pravděpodobně vyhynula
Synonyma

Gallinula galeata

Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Mladý pták

Je velká přibližně jako hrdlička, dorůstá 32–35 cm, váží 310–456 g a v rozpětí křídel měří 54–62 cm, samec přitom dorůstá mírně větších rozměrů než samice.[2] Má velice svérázný vzhled, je leskle černá s modravým nádechem, má hnědá křídla a hřbet, žluté končetiny, červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou a nápadné bílé znaky na bocích. Končetiny má navíc opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.

Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší, mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku. Mláďata v prachovém peří jsou velmi snadno rozpoznatelná, mají černé tělo a končetiny, červený zobák se žlutou špičkou, holou oranžově zbarvenou kůži na hlavě a modrý pruh kolem oka.

Rozšíření

editovat

Slípka zelenonohá je nejúspěšnějším[3] a nejrozšířenějším[2] zástupcem celé své čeledi a náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa.[4] Vyskytuje se na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy, v Evropě ve větším počtu chybí pouze ve Skandinávii a na území několika států jižní Evropy. I přes výrazný pokles jejích populací během 70. a 80. let 20. století[5] je stále hojně zastoupeným druhem, pouze její evropská populace čítá celých 1 700 000–3 300 000 jedinců.[6]

Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích, sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná (viz mapka s rozšířením), ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Pravidelně a místy i v hojném počtu se vyskytuje také v České republice, zejména mezi březnem a říjnem. Každým rokem tak na českém území hnízdí přibližně 5 000–10 000 párů a zimuje okolo 700–1500 jedinců.[7] V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druhů (Near Threatened).[8]

Etologie

editovat

Slípka zelenonohá je ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu, které ji nejčastěji poskytují husté porosty rákosů nebo ostřic. Dobře se však přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost v takovýchto oblastech již mnohdy postrádá. Často se vyskytuje i na otevřené vodě, kde upomíná na menší kachnu, i na větší vzdálenost je však u ní patrné charakteristické pocukávání hlavou a ocasem a výrazné zbarvení spodních ocasních krovek.[7]

 
Slípka zelenonohá při vyhledávání potravy

Zdržuje se jednotlivě, požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz. Za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci.[9] Umí velmi dobře plavat[10] a dokonce se i potápět, pod vodou přitom dokáže vydržet až 2 minuty.[11] V porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a poměrně vytrvalé letce.[9] Ozývá se velmi širokou paletou různých hlasových projevů, nejčastěji prudkým „kirk“ nebo „kiruk“.[7]

 
Hnízdo s vejci

Při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin, které trhá na břehu i ve vodě. Během hnízdního období je slípka zelenonohá silně územní a žije v pevných svazcích. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm, využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště.[12] Hnízdo bývá obvykle umístěno na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě.

 
Slípka zelenonohá se skupinou mláďat

V dobrých podmínkách mívá ročně i dvě snůšky, první čítá průměrně 8–12 vajec, které samice klade již na počátku jara, druhá bývá obvykle menší a čítá přibližně 5–8 vajec. Vejce slípky zelenonohé jsou světlá s černým skvrněním a měří přibližně 42 × 29,7 mm. Na jejich inkubaci, která trvá zhruba 3 týdny, a na následné výchově mláďat se podílí oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí a jsou plně opeřena přibližně kolem 40. až 50. dnu života. Rodiče obvykle opouští několik málo týdnů poté, občas v jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečovávání vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá pohlavně dospívá kolem 1. roku života[13] a ve volné přírodě se dožívá maximálně 11 let.[14]

Poddruhy

editovat

Přesný počet poddruhů slípky zelenonohé není až dodnes zcela ujasněn, nejčastěji se udává 12–15.[15] V následujícím přehledu jsou vypsány všechny nejčastěji zmiňované poddruhy i se svým areálem rozšíření:

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Moorhen na anglické Wikipedii a Teichralle na německé Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b http://www.birds.cornell.edu/AllAboutBirds/BirdGuide/Common_Moorhen.html
  3. Whitfield, P. (2003): 2000 zvířat, str. 266. Euromedia Group, k. s.
  4. Burnie, D. (2002): Zvíře; str. 300. A Dorling Kindersley Book. ISBN 80-242-0862-8
  5. Archivovaná kopie. www.rieselfelder-windel.de [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  6. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-30. 
  7. a b c Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 90. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
  8. http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=125.00[nedostupný zdroj]
  9. a b Archivovaná kopie. www.naturia.per.sg [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-19. 
  10. Archivovaná kopie. identify.whatbird.com [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-11. 
  11. Archivovaná kopie. www.natur-lexikon.com [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-27. 
  12. http://www.nhptv.org/Natureworks/moorhen.htm
  13. Archivovaná kopie. www.seaworld.org [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-27. 
  14. http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Gallinula_chloropus.html
  15. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8583/

Externí odkazy

editovat