Slípka takahe

druh ptáků

Slípka takahe (Porphyrio mantelli), maorsky mōho, je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka, který se vyskytoval na Severním ostrově Nového Zélandu.

Jak číst taxoboxSlípka takahe
alternativní popis obrázku chybí
Náčrtky kosterních nálezů slípky takehe (7–13) ve srovnání s menším zástupcem rodu Porphyrio
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkrátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleďchřástalovití (Rallidae)
Rodslípka (Porphyrio)
Binomické jméno
Porphyrio mantelli
(Owen, 1848)
Mapka Severního ostrova zachycující lokace fosilních nálezů slípky takahe
Mapka Severního ostrova zachycující lokace fosilních nálezů slípky takahe
Mapka Severního ostrova zachycující lokace fosilních nálezů slípky takahe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

editovat

Druh popsal v roce 1848 britský biolog Richard Owen na základě kosterních pozůstatků z jižního Taranaki, které mu v roce 1847 dodal sběratel Walter Mantell. Owen nový druh pojmenoval jako Notornis mantelli.[2] Druhové jméno mantelli odkazuje ke zprostředkovateli vzorků Walteru Mantellovi.[3] Tento taxon byl dlouho považován za konspecifický (náležící k témuž druhu) ke slípce novozélandské (Porphyrio hochstetteri). Někdy byl považován za její poddruh a tedy označována jako Porphyrio hochstetteri mantelli. Morfologická studie z roku 1996 nicméně ukázala, že se jednalo o samostatné druhy.[4] Bylo též prokázáno, že oba taxony mají nezávislý evoluční původ a dokonce nepředstavují nejbližší příbuzné.[5]

Na základě kosterních pozůstatků se jednalo o statného ptáka, který byl dokonce větší než slípka novozélandská, což je vůbec největší žijící představitel chřástalovitých. Z fosilních nálezů lze usuzovat, že slípka takahe se vyskytovala v močálovitých, travnatých i zalesněných biotopech.[6]

Vyhynutí

editovat

Druh vyhynul někdy po příchodu Maorů na Nový Zéland (konec 13. století) a za hlavní příčinu jeho vyhynutí se považuje lov Maory a ústup lesů Severního ostrova z nížinatých poloh následkem maorského odlesňování.[6] Z roku 1894 pochází zpráva, že zeměměřič v pohoří Ruahines odchytl ptáka, jehož kůži maorští stařešinové rozpoznali jako ptáka mohoau, což je jiné jméno pro mōho, čili slípku takahe.[7] Kůže se nicméně nedochovala, takže není možné ověřit věrohodnost příběhu. V případě jeho pravdivosti by tento jedinec byl posledním známým exemplářem slípky takahe.[6]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. OWEN, Richard. On Dinornis (Part III): containing a description of the skull and beak of that genus, and of the same characteristic parts of Palapteryx, and of two other genera of birds, Notornis and Nestor, forming part of an extensive collection of ornithic remains discovered by Mr Walter Mantell at Waingongoro, North Island of New Zealand. S. 345–378. Transactions of the Zoological Society of London [online]. 1848 [cit. 2023-09-03]. Roč. 3, s. 345–378. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MAGEE, Adolf. New Zealand's Mystery Bird. S. 5. paperspast.natlib.govt.nz [online]. Otago Daily Times, 1938-01-15 [cit. 2023-09-03]. Čís. 23400, s. 5. Dostupné online. ISSN 0114-426X. (anglicky) 
  4. TREWICK, S. A. Morphology and evolution of two takahe: flightless rails of New Zealand. Journal of Zoology. 1996-02, roč. 238, čís. 2, s. 221–237. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1111/j.1469-7998.1996.tb05391.x. (anglicky) 
  5. TREWICK, Steven A.; WORTHY, Trevor H. Origins and prehistoric ecology of takahe based on mortphometric, molecular, and fossil data. In: LEE, William G.; JAMIESON, Ian G. The Takahe: Fifty Years of Conservation Management and Research. Dunedin, New Zealand: University of Otago Press, 2001. ISBN 1-877276-01-4. S. 23–30. (anglicky)
  6. a b c MISKELLY, C. M. North Island takahe | moho [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2022 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PHILLIPPS, W. J. The last (?) occurrence of Notornis in the North Island. S. 93–94. Notornis [online]. Ornithological Society of New Zealand, 1959 [cit. 2023-09-04]. Roč. 8, čís. 4, s. 93–94. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • TENNYSON, Alan; MARTINSON, Paul. Extinct Birds of New Zealand. Wellington: Te Papa Press, 2006. ISBN 9780909010218. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat