Wikipedie

Seznam členů posádky Bounty

seznam na projektech Wikimedia

Posádka HMAV Bounty se v době vyplutí z Anglie 23. prosince 1787 skládala ze 46 mužů. Velitelem lodi byl poručík William Bligh. Dále na Bounty sloužili čtyři důstojníci (Wardroom Officers); čtyři nižší důstojníci (Cockpit Officers); deset poddůstojníků (Warrant Officers); čtyři kadeti (Midshipmen) nalodění jako námořníci I. třídy; dvanáct nižších poddůstojníků (Petty Officers) a jedenáct námořníků první třídy, tzv. starších námořníků (Able Seamen). Samotná loď byla postavena roku 1784 a pojmenována Bethia. O tři roky později ji zakoupilo britské královské námořnictvo pro výpravu, která měla zajistit převoz chlebovníků z polynéského ostrova Tahiti na Panenské ostrovy v Západní Indii. Loď byla upravena pro převoz sazenic chlebovníku, další úpravy se týkaly ubytovacích prostor v podpalubí a menších na palubě. Loď dostala nové jméno – Bounty (Štědrá).

Replika Bounty – Bounty II – na řece Clyde
Robert Cleveley: William Bligh a jeho věrní prchají před kanibaly z ostrova Tofua

Jeden z námořníků, James Valentine, zahynul již během cesty na Tahiti, lodní lékař Thomas Huggan pak zemřel přímo na ostrově. 28. dubna 1789 na Bounty propukla vzpoura vedená Fletcherem Christianem; 25 mužů se v tu chvíli přidalo na stranu poručíka Blighe. 19 z nich, včetně velitele, bylo vysazeno ve člunu na moře. 18 vzbouřenců a 4 muži, kteří zůstali na Bounty, přestože se vzpoury neúčastnili, se pokusili usadit na ostrově Tubuai. Když však po bitvě s domorodci jejich pokus ztroskotal, vrátili se na Tahiti. Zde již část vzbouřenců zůstala a s nimi všichni čtyři loajální členové posádky. Později byli zatčeni kapitánem Edwardem Edwardsem, velitelem trestní výpravy na HMS Pandora. Loď však 29. srpna 1789 ztroskotala a čtyři ze zatčených se utopili. V Anglii byli nakonec čtyři bývalí členové posádky Bounty zproštěni obžaloby, tři odsouzeni, avšak omilostněni a tři roku 1792 oběšeni.

9 vzbouřenců a 19 Tahiťanů odplulo s Bounty na Pitcairnův ostrov, kde založili usedlost, kterou se britské trestné výpravě nepodařilo vypátrat. Pitcairnův ostrov s posledním přeživším vzbouřencem a s jejich potomky byl objeven až roku 1808.

Posádka

editovat
 
Rukopisné poznámky poručíka Blighe psané v člunu po opuštění ostrova Tofua i se seznamem vzbouřenců začínajícím jménem „Fletcher Christian“ (National Library of Australia)
 
William Bligh (1791)
 
Robert Dodd: Fletcher Christian (1799)[pozn. 1]
 
John Fryer (1807)
 
Peter Heywood (1793)
 
J. A. Moerenhout: John Adams (1829)
 
Lemuel Francis Abbott: Lord Samuel Hood, předseda soudu se vzbouřenci (1792)
 
Rozsudky v procesu s obviněnými ze vzpoury na HMAV Bounty (úterý 18. září 1792)
 
Brunswick, na které byli tři ze vzbouřenců oběšeni, v bitvě s Achille a Vengeur du Peuple
Třída Jméno
původ
[pozn. 2] 		Pozice Postoj ke
vzpouře 		Blighův popis
[pozn. 3]
[pozn. 4] 		Osud
Důstojník

Commissioned Officer

Bligh, WilliamWilliam Bligh
—
St Tudy
(Cornwall) 		Velitel lodi (zdvořilostní oslovení kapitán) — — Roku 1790 byl povýšen na kapitána a o dva roky později se vrátil na Tahiti pro chlebovníky. Během napoleonských válek se účastnil bitvy u Kodaně (1801) a téhož roku se stal členem Královské společnosti.[2] Roku 1805 byl jmenován guvernérem Nového Jižního Walesu, kde se proti němu roku 1808 vzbouřili místní osadníci a vojáci (Rumové povstání).[3] Roku 1806 byl povýšen na komodora,[4] roku 1810 na kontradmirála a roku 1811 na viceadmirála.[5] Zemřel v roce 1817 v Londýně.[2]
Wardroom Officer Fryer, JohnJohn Fryer
—
Wells-next-the-Sea
(Norfolk) 		Navigační důstojník, zástupce kapitána
(Master)
[komentář 1] 		Loajální — Po návratu do Anglie svědčil u soudu se vzbouřenci a roku 1798 byl povýšen do hodnosti Master of the First Rate. Na vlajkové lodi HMS London se účastnil bitvy u Kodaně (1801),[8] téhož roku se stal seniorkapitánem a velel třem zásobovacím lodím. 6. dubna 1812 odešel do výslužby[9] a zemřel roku 1817 ve Wells-next-the-Sea.
Wardroom Officer Christian FletcherFletcher Christian
—
Cockermouth
(Cumberland) 		Pomocník navigačního důstojníka
(Master's Mate)

během plavby povýšen na zastupujícího poručíka

(Acting Lieutenant)

 Vzbouřenec Věk 24 let, 5 stop a 9 palců vysoký, načernalé či velmi tmavé pleti, tmavě hnědé vlasy, robustní postavy; na levém prsu má vytetovanou hvězdu, tetovaný na zádech; jeho kolena trochu odstávají, jeho nohy se dají nazvat lukem. Silně se potí, a to zvláště na rukou, takže ušpiní každou věc, které se dotkne.[10] Odplul na Pitcairnův ostrov, kde byl roku 1793 zavražděn;[11] existuje však i teorie, že se mu podařilo masakru na Pitcairnu uniknout a vrátit se do Anglie.[12]
Wardroom Officer Elphinstone, WilliamWilliam Elphinstone
—
Edinburgh 		Pomocník navigačního důstojníka
(Master's Mate)
 Loajální — Účastnil se plavby v člunu. Dostal se na Timor a posléze do Batávie, kde v říjnu 1789[13] zemřel na malárii.[14]
Wardroom Officer Huggan, ThomasThomas Huggan Lodní lékař
(Surgeon) 		— — Zemřel na Tahiti 9. prosince 1788 ještě před vzpourou a byl pohřben na Point Venus;[15] je prvním Angličanem, který byl pohřben na Tahiti.[16]
Cockpit Officer Hallett, JohnJohn Hallett
—
Londýn 		Kadet
(Midshipman)
[komentář 2] 		Loajální — Účastnil se cesty Tichomořím ve člunu a navigační příručka, kterou vzal s sebou, značně usnadnila Blighovi a jeho mužům přežití.[17] Dostal se do Anglie, kde s Haywardem svědčil proti Peteru Heywoodovi.[18] Byl povýšen na poručíka a sloužil na HMS Penelope, na jejíž palubě zemřel.[19] V posledních chvílích doznal lítost za to, že svědčil proti svému příteli Heywoodovi.[20]
Cockpit Officer Hayward, ThomasThomas Hayward
—
Londýn 		Kadet
(Midshipman)
[komentář 3] 		Loajální — Zúčastnil se plavby ve člunu na Timor.[21] Dostal se do Anglie, kde byl povýšen na poručíka a účastnil se na HMS Pandora trestní výpravy. U anglického soudu svědčil proti Peteru Heywoodovi.[19] Poté sloužil na Hoornwig a Diomed. Zemřel na válečné šalupě HMS Swift při tajfunu v čínských mořích roku 1797.[13]
Cockpit Officer Ledward, Thomas DenmanThomas Denman Ledward Pomocník lékaře
(Surgeon's Mate)
[komentář 4] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Na přelomu let 1789 a 1790 cestoval do Anglie na palubě Welfare, která se na cestě z Batávie do Kapského Města potopila; je možné, že Ledward na její palubě zemřel, avšak existuje teorie, že někde po cestě vystoupil, protože muž téhož jména sloužil jako lékař v letech 1791–1795 na HMS Discovery – není však jisté, zda se jedná o stejnou osobu.[22] Předpokládá se, že Ledward zemřel v Uckfieldu kolem roku 1841, což by jej činilo nejdéle žijícím členem posádky Bounty.[23]
Cockpit Officer Samuel, JohnJohn Samuel
—
Edinburgh 		Kapitánův písař
(Captain's Clerk)
[komentář 5] 		Loajální — Účastnil se plavby v člunu,[21] kam se mu z Bounty podařilo propašovat Blighův lodní deník.[24] William Bligh se v Batávii nalodil na první spoj do Anglie, Vlydte, a s sebou vzal pouze písaře Samuela a svého sluhu Johna Smithe.[25]
Poddůstojník Cole, WilliamWilliam Cole Loďmistr
(Boatswain)
[komentář 6] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Dostal se do Anglie, kde svědčil ve prospěch Heywooda i Morrisona.[19] Dalších deset let sloužil i se dvěma syny na palubě HMS Irresistible. Roku 1805 byl penzionován a roku 1833 zemřel v Greenwichi.[26]
Poddůstojník Churchill CharlesCharles Churchill
—
Manchester 		Lodní profous - velitel lodní stráže
(Master-at-arms)
 Vzbouřenec Kaprál, 30 let, 5 stop a 10 palců vysoký. Světlé pleti, krátkých světle hnědých vlasů. Plešatá hlava, robustní postavy. Křivý ukazováček na levé ruce, ruce nesou známky opaření. Tetovaný na několika částech těla.[19] Zůstal na Tahiti, nicméně oddělil se od zbytku vzbouřenců a s Matthewem Thompsonem žili odděleně u dalšího z místních kmenů. Churchil po smrti náčelníka Vayhidoa zdědil roku 1789 náčelnickou hodnost. Brzy se však dostal s Thompsonem do konfliktu a ten ho zavraždil.[27][28][29]
Poddůstojník Peckover, WilliamWilliam Peckover Dělmistr
(Gunner)
[komentář 7] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Společně se dvěma dalšími při cestě stanul na Ptačích ostrovech u pobřeží Austrálie. Dostal se do Anglie, kde byl v roce 1792 zkontaktován komodorem Pasleym, aby svědčil ve prospěch Petera Heywooda, což Peckover učinil.[30] Jako dělostřelec byl dosazen na HMS Providence pro druhou chlebovníkovou výpravu, avšak z popudu kapitána Blighe byl vyřazen.[30][31] Jako dělostřelec dále sloužil na lodích HMS Antelope, HMS Sultan, HMS Ocean, HMS Bedford, HMS Irresistible a HMS Gelykheid. Penzionován 6. června 1801.[32]
Poddůstojník Coleman, Joseph „Josiah“Joseph „Josiah“ Coleman
—
Guildford
(Surrey) 		Zbrojmistr
(Armourer)
[komentář 8] 		Loajální Zbrojmistr, 40 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Světlé pleti, šedých vlasů, robustní postavy, na jedné ruce vytetované srdce. (Bligh dodává: „Když jsem byl v člunu, tento muž mě veřejně oslovil s prohlášením, že nevěděl nic o převzetí lodi a prosil mě, abych si vzpomněl, že mi to řekl a že zůstává držen proti své vůli.“)[19] Kvůli své specializaci byl donucen zůstat na Bounty a na Tahiti, podílel se na stavbě škuneru Resolution.[33] Byl zatčen Edwardem Edwardsem a následně přežil potopení Pandory. Po návratu do Anglie byl soudem osvobozen.[34] Penzionován byl v Greenwichi, společně s LeBoguem a houslistou Byrnem.[35]
Poddůstojník Linkletter, PeterPeter Linkletter
—
Shetlandy
(Skotsko) 		Kormidelní poddůstojník
(Quartermaster)
[komentář 9] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Během cesty pro sebe Linklater a Purcell kradli jídlo,[22] a když Bligh dorazil do timorského Kupangu, nechal je oba na lodi v přístavu uvěznit.[36] Peter Linklater zemřel v Batávii na malárii[14] dva týdny poté, co Bligh odplul z Holandské východní Indie do Anglie.[22]
Poddůstojník Norton, JohnJohn Norton
—
Liverpool
(Merseyside) 		Kormidelní poddůstojník
(Quartermaster)
[komentář 10] 		Loajální — Účastnil se plavby v člunu[21] a byl zabit 2. května 1789 domorodci na ostrově Tofua.[37] Díky jeho oběti se námořníkům podařilo vyváznout z dosahu Tofuanů; místo smrti Johna Nortona se stalo známé jako Murderers’ Cove.[30]
Poddůstojník LeBogue, LawrenceLawrence LeBogue
—
Nova Scotia
[pozn. 5] 		Plachtář
(Sailmaker) 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Během cesty LeBogue a pomocný lékař Ledward málem zemřeli.[22][38] Po návratu do Anglie byl převelen na HMS Providence. On a Blighův sluha John Smith byli jediní z původní posádky Bounty, kdo se účastnili Blighovy druhé chlebovníkové výpravy.[39] George Mackaness se zmiňuje o setkání jednoho z přátel Blighovy rodiny[22] s LeBoguem v Greenwichi, kde byl penzionován společně s Colemanem a Byrnem.[35] Podle Caroline Alexanderové však Lawrence LeBogue zemřel roku 1795 na palubě HMS Jason v Plymouthu.[40]
Poddůstojník Hillbrandt, HenryHenry Hillbrandt
—
Hannover
(Dolní Sasko) 		Lodní bednář
(Cooper)
[komentář 11] 		Vzbouřenec 25 let, 5 stop a 7 palců vysoký. Světlé pleti, pískových vlasů, velmi robustní postavy. Levou ruku měl zlomenou, je proto kratší než pravá. Je Hannoveřan a mluví špatně anglicky. Je tetovaný na několika místech.[22] Zůstal na Tahiti a později byl zatčen; 14. května, 6 dnů po vyplutí Pandory z Tahiti Edwardu Edwardsovi vyzradil plán Fletchera Christiana pokusit se usadit na Ostrově vévody z Yorku;[22] 6. června Pandora u ostrova vévody z Yorku zakotvila, ostrov však byl neobydlený.[42] Utopil se na Pandoře 29. srpna 1791.[43]
Poddůstojník Purcell, WilliamWilliam Purcell Lodní tesař
(Carpenter) 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu. S Blighem měl během plavby špatné vztahy[44] a do Anglie plul v okovech; Purcell byl jediný z loajálních členů posádky, pro kterého Bligh v Anglii požadoval potrestání, soud jej tedy symbolicky pokáral.[30] Poté Purcell pokračoval v kariéře u námořnictva, sloužil v Západní Indii. Roku 1800 se oženil s vdovou Hannah Mariou Mayovou a o šest let později, roku 1806, odešel do výslužby. Podle Johna Barrowa byl roku 1831 v blázinci a podle George Mackanesse zemřel 10. března 1834 v Haslar Hospital v Plymouthu.[30] Byl nejdéle žijícím členem posádky Bounty;[26] existuje však možnost, že déle žil Thomas Denman Ledward.[23]
Kadet Heywood, PeterPeter Heywood
—
Douglas
(Ostrov Man) 		Kadet
(Midshipman)
[komentář 12] 		Loajální Kadet, 16 let, 5 stop a 7 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, dobrých proporcí. Silně potetovaný a na pravé noze jsou vytetovány manské nohy, či alespoň takovým dojmem to tetování působí. V té době ještě stále rostl. Mluví s manským přízvukem.[22] Zůstal na Bounty proti své vůli a později byl vysazen na Tahiti, kde byl posléze zatčen; během pobytu na ostrově se zabýval prací na anglicko-tahitském slovníku,[33] který později používali misionáři.[44] Ačkoliv Heywood se vzpourou prokazatelně neměl nic společného, William Bligh byl přesvědčen, že ji se vzbouřenci plánoval;[22] u soudu měli pouze Heywood a William Muspratt obhájce;[45] Heywood byl odsouzen k trestu oběšení,[34] vzápětí však byl, i díky vlivu své rodiny,[22] omilostněn.[46] Roku 1803 byl povýšen na komandéra a později na kapitána;[47] v letech 1803–1805 sloužil v Indickém oceánu a v letech 1805–1809 v jihoamerických vodách. V roce 1803 se stal velitelem 74dělové řadové lodi Montagu[48] a o tři roky později byl odvolán z aktivní služby.[22] Roku 1831 zemřel.[44]
Kadet Stewart, GeorgeGeorge Stewart
—
Orknejské ostrovy 		Kadet
(Midshipman)
[komentář 13] 		Loajální Kadet, 23 let, 5 stop a 7 palců vysoký. Světlé pleti, tmavých vlasů, útlé postavy, úzké hrudi a dlouhého krku – na levém prsu má vytetovanou hvězdu, stejně jako na levé paži, kde má dále vytetované srdce s šípy – tetovaný i na zádech – velmi jemné rysy.[49] Zůstal na Bounty, protože byl oblíbený mezi posádkou a Fletcher Christian potřeboval jeho vliv pro velení posádce; Christian ho učinil svým prvním důstojníkem; ukázalo se však, že po vzpouře si ho vzbouřenci neoblíbili, protože jednak nesouhlasil se vzpourou, jednak vyžadoval disciplínu.[49] Byl vysazen na Tahiti, kde se formálně oženil s místní princeznou, jíž přezdíval anglicky Peggy[33] a s níž měl dítě.[50] Zemřel 29. srpna 1791 na Pandoře, když se během potápění lodi na něj a na Johna Sumnera zřítila lodní lávka.[51] Zprávu o jeho smrti sdělili jeho tahitské manželce o několik let později misionáři.[52]
Kadet Tinkler, RobertRobert Tinkler
—
Wells-next-the-Sea
(Norfolk) 		Kadet
(Midshipman)
[komentář 14] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Po návratu do Anglie byl povýšen na poručíka; účastnil se na HMS Isis bitvy u Kodaně (1801) a poté byl povýšen na komandéra.[49] Zemřel roku 1820 v Norwichi.[53]
Kadet Young, Edward „Ned“Edward „Ned“ Young
—
Svatý Kryštof
(Západní Indie) 		Kadet
(Midshipman)
[komentář 15] 		Vzbouřenec Kadet, 22 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Tmavé pleti a spíše špatného vzhledu. Tmavě hnědé vlasy – robustní postavy – ztratil několik předních zubů a všechny zbylé jsou zkažené. Malé znaménko na levé straně krku a na pravé paži má vytetované srdce se šípy, pod kterým jsou iniciály „E. Y.“ a den roku 1788, či 1789, nejsme si jisti.[49] Z Tahiti odešel s Christianem na Pitcairn, kde 25. prosince 1800 zemřel na astma;[54][55] byl tak prvním člověkem, který od příchodu vzbouřenců na ostrově zemřel přirozenou smrtí.[49]
Nižší poddůstojník Morrison, JamesJames Morrison
—
Londýn 		Pomocník loďmistra
(Boatswain's Mate)
[komentář 16] 		Loajální 28 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Zažloutlé pleti. Dlouhé černé vlasy. Útlá postava. Ztratil schopnost používat první článek na ukazováčku pravé ruky. Pod levým prsem má vytetovanou hvězdu a kolem levé nohy podvazek s mottem „Honni soit qui mal y pense“. Na jedné ruce byl zraněn kulí z muškety.[30] Zůstal na Bounty a posléze na Tahiti; je možné, že zamýšlel Bounty od vzbouřenců dobýt nazpět,[33] navrhl rovněž postavit na Tahiti škuner Resolution, možná proto, aby se na něm loajální námořníci, kteří zůstali na Tahiti, mohli dostat do Holandské východní Indie[56] či Ameriky.[52] Britové škuner skutečně postavili, avšak vývoj na Tahiti a místní kmenové války způsobily, že od plavby do Batávie upustili.[57] Roku 1792 byl s ostatními Brity na ostrově zatčen Edwardem Edwardsem a v Anglii, přes mnohá svědectví v jeho prospěch, odsouzen k smrti – přispěla k tomu zvláště svědectví Haywarda a Halleta proti němu[30] – ale dostal královskou milost.[30] Vzápětí se vrátil ke službě u námořnictva[58] a účastnil se několika námořních bitev napoleonských válek.[59] Poté sloužil na HMS Blenheim ve Východní Indii, na které se v roce 1807 utopil.[60]
Nižší poddůstojník Simpson, GeorgeGeorge Simpson
—
Kendal
(Westmoreland) 		Pomocník kormidelního poddůstojníka
(Quartermaster's Mate)
[komentář 17] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Soudu v Anglii se neúčastnil.[49] Dále sloužil u námořnictva; roku 1801 byl nalezen mrtev v kóji na Princess of Orange, příčina smrti nebyla nikde uvedena.[61]
Nižší poddůstojník Williams, JohnJohn Williams
—
Guernsey
(Normanské ostrovy) 		Pomocník zbrojmistra
(Armourer's Mate)
[komentář 18] 		Vzbouřenec Námořník, věk 25 let, 5 stop a 5 palců vysoký, tmavé pleti, černých vlasů, útlé postavy; má jizvu na zadní straně hlavy; je tetovaný a je rodák z Guernsey; mluví francouzsky.[49] Odešel na Pitcairnův ostrov; jakožto kovář uměl jako jediný vyrábět kulky do mušket, byl proto pro mladou kolonii nepostradatelný. 23. ledna 1790 zemřela Williamsova tahitská manželka Fasto;[62] Williams si tedy prosadil, aby mu byla dána Nancy, žena Tahiťana Tarara.[63] 20. září 1793 napětí mezi bělochy a Polynésany vyvrcholilo; Polynésané povstali a John Williams byl prvním, kterého zabili.[49][64]
Nižší poddůstojník McIntosh, ThomasThomas McIntosh
—
North Shields
(Northumberland)
[pozn. 6] 		Pomocník lodního tesaře
(Carpenter's Mate) 		Loajální Tesař. 28 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Světlé pleti, světle hnědých vlasů, útlé postavy. Má dolíčky po neštovicích.[22] Byl nucen zůstat na Bounty, posléze vysazen na Tahiti. Byl jediný z loajálních námořníků, který se po příjezdu Pandory na Tahiti pokusil schovat v horách; byl ale dopaden.[22] Na Tahiti zanechal tahitskou manželku Mary a dceru Elizabeth. V Anglii byl později souzen, nicméně soud jej osvobodil.[34] Existují indicie, že v kariéře pokračoval u obchodního loďstva.[66]
Nižší poddůstojník Norman, CharlesCharles Norman
—
Portsmouth
(Hampshire) 		Pomocník lodního tesaře
(Carpenter's Mate)
[komentář 19] 		Loajální Tesař, 26 let, 5 stop a 9 palců vysoký. Světlé pleti, světle hnědých vlasů, útlé postavy. Dolíčky po neštovicích a nápadně kýve hlavou a těká očima.[30] Byl donucen zůstat na Bounty[67] a později na Tahiti;[33] v Anglii byl soudem osvobozen.[34] Zemřel roku 1793 a byl pohřben v gosportském kostele.[68]
Nižší poddůstojník Mills, JohnJohn Mills
—
Aberdeen
(Skotsko) 		Pomocník dělmistra
(Gunner's Mate)
[komentář 20] 		Vzbouřenec Dělmistr, věk 40 let, 5 stop a 10 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, robustní, kostnaté postavy; jizva na pravém podpaží způsobená hnisavým vředem.[22] Odešel na Pitcairn, kde byl 20. září 1793 zavražděn; zemřel třetí v pořadí.[64] Zanechal dvě děti, Elizabeth a Johna; nicméně John Mills junior spadl ve 21 letech ze srázu. Nikdo na Pitcairnu dnes příjmení Mills nenosí.[22]
Nižší poddůstojník Muspratt, WilliamWilliam Muspratt
—
Bray
(Berkshire) 		Lodní krejčí
(Tailor)
[komentář 21] 		Vzbouřenec Námořník, 30 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Tmavé pleti, hnědých vlasů, útlé postavy. Velmi hustý černý vous pod zjizvenou bradou. Tetovaný na několika místech.[30] Zůstal na Tahiti, kde byl zatčen Edwardem Edwardsem. V Anglii byl souzen – Muspratt a Peter Heywood měli vlastní obhájce[45] – a byl odsouzen k smrti, nicméně vynikající advokát Stephen Barney dosáhl jeho omilostnění.[69] Poprava odsouzených druhů se ho velmi dotkla, údajně již s nikým nepromluvil ani slovo.[70] Admiralitu po svém propuštění znechutil požadavkem o proplacení ušlé mzdy za dobu služby na Bounty. Dle údajů v jeho poslední vůli sloužil na HMS Bellerophon. Datum úmrtí není známo, ale závěť byla zpoplatněna roku 1798.[71]
Nižší poddůstojník Smith, JohnJohn Smith
—
Stirling
(Skotsko) 		Kapitánův sluha
(Captain's Servant)
[komentář 22] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] V Batávii se John Smith společně s Williamem Blighem a písařem Samuelem nalodil na Vlydte, do Anglie dorazili 14. března 1790.[25] Jakožto Blighův sluha se účastnil druhé chlebovníkové výpravy na Tahiti (z původní posádky dále již jen plachtář Lawrence LeBogue).[39] Jeho další osud je neznámý.
Nižší poddůstojník Hall, ThomasThomas Hall
—
Durham
(Severovýchodní Anglie) 		Lodní kuchař
(Ship's Cook)
[komentář 23] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] 11. října 1789 zemřel v Batávii na malárii.[19][72]
Nižší poddůstojník Skinner, RichardRichard Skinner
—
Tunbridge Wells
(Kent) 		Lodní bradýř, Starší námořník
(Barber, Able seaman) 		Vzbouřenec 22 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Světlé pleti, světle hnědých vlasů, dobré postavy. Jizvy na obou kotnících a na pravé holeni. Je tetovaný a řemeslem holič.[49] Zůstal na Tahiti; Tahiťané si Skinnera jakožto holiče obzvláště oblíbili.[73] Byl zde zatčen Edwardem Edwardsem; utopil se 29. srpna 1791 na Pandoře.[74] Na Tahiti zanechal ženu a dceru.[49]
Nižší poddůstojník Brown, WilliamWilliam Brown
—
Leicester
(East Midlands) 		Zahradníkův pomocník
(Assistant Gardener) 		Vzbouřenec Zahradníkův pomocník, věk 27 let, 5 stop a 8 palců vysoký, světlé pleti, tmavě hnědé vlasy, robustní postavy; nápadná jizva na jedné líci, která mu zužuje oční víčko a táhne se dolů až k jeho krku, způsobená skrofulózou; je tetovaný.[10] Odešel na Pitcairnův ostrov, kde je po něm část pobřeží pojmenována Brown's Water.[10] Byl zavražděn 20. září 1793 jako poslední v pořadí[10] při povstání tahitských mužů.[75]
Lodní
mistr 		Lamb, RobertRobert Lamb
—
Londýn 		Lodní řezník
(Butcher)
[komentář 24] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Na přelomu let 1789 a 1790 se v Batávii nalodil na loď holandské flotily do Evropy,[76] nicméně mezi Batávií a Kapským Městem onemocněl a zemřel.[22]
Námořník Adams, JohnJohn Adams
—
Londýn 		Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec 22 let, 5 stop a 5 palců vysoký, hnědé pleti, hnědých vlasů, robustní postavy, jizvy po neštovicích. Silně tetovaný, jizva na pravém chodidle.[10] V lodních záznamech veden pod falešným jménem Alexander Smith;[10] odešel na Pitcairn, kde se roku 1800 stal posledním přeživším vzbouřencem.[77] Roku 1825 obdržel královskou milost.[78] Zemřel roku 1829.[79]
Námořník Burkitt, ThomasThomas Burkitt
—
Bath
(Somerset) 		Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec 26 let, 5 stop a 5 palců vysoký. Světlé pleti. Velmi poznamenaný dolíčky po neštovicích. Hnědé vlasy, útlá postava a silně tetovaný.[10] Zůstal na Tahiti, kde pohřbil Charlese Churchilla poté, co byl Thompsonem zavražděn;[10] v Anglii byl soudem uznán vinným[34] a 29. října 1792 ve Spitheadu na palubě HMS Brunswick oběšen.[10] Na Tahiti zanechal manželku a syna.[10]
Námořník Byrne, MichalMichal Byrne
—
Kilkenny
(Irsko) 		Námořník,
houslista 		Loajální 28 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Světlé pleti a téměř slepý. Hraje na housle. Je poznamenaný výtokem na zadní straně krku.[10] Proti své vůli zůstal na Bounty a posléze na Tahiti;[33] v Anglii byl soudem osvobozen.[34][80] Společně s Colemanem a LeBoguem byl penzionován v Greenwichi.[35]
Námořník Ellison, ThomasThomas Ellison
—
Londýn 		Starší námořník
(Able Seaman)
[komentář 25] 		Vzbouřenec 17 let, 5 stop a 3 palce vysoký. Světlé pleti, tmavé vlasy, robustní postavy. Na pravé ruce má vytetované své jméno a datum „October 25, 1788“ (25. října 1788).[19] Zůstal na Tahiti, kde byl Edwardem Edwardsem zatčen. U soudu se snažil svou účast na vzpouře omlouvat svým mládím a nezkušeností,[81] nicméně byl uznán vinným[34] a 29. října 1792 ve Spitheadu oběšen.[19]
Námořník Martin, IsaacIsaac Martin
—
Filadelfie
(Pensylvánie) 		Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec 30 let, 5 stop, 11 palců vysoký. Zažloutlé pleti, krátké hnědé vlasy, kostnatý. Tetování s hvězdou na levém prsu.[22] Odešel na Pitcairn, kde byl 20. září 1793 zavražděn.[19][80]
Námořník McCoy, WilliamWilliam McCoy Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec Námořník, věk 25 let, 5 stop a 6 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědé vlasy, robustní postavy; jizva na místě, kde byl pobodán na břiše, a malá jizva pod bradou; tetovaný na několika různých místech těla.[22] Odešel na Pitcairn, podařilo se mu přežít povstání tahitských mužů. Na ostrově vynalezl způsob pálení kořalky kordylinky;[82] 20. dubna 1798 spáchal sebevraždu.[83]
Námořník Millward, JohnJohn Millward
—
Plymouth
(Devon) 		Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec 22 let, 5 stop a 5 palců vysoký. Hnědé pleti. Tmavé vlasy, robustní postavy. Tetovaný pod podbřiškem.[30] Zůstal na Tahiti, kde byl Edwardem Edwardsem zatčen;[30] v Anglii soudem uznán vinným[34] a 29. října 1792 na HMS Brunswick ve Spitheadu oběšen.[60] Na Tahiti zanechal syna, kterého měl s jednou z žen náčelníka Poina.[30]
Námořník Quintal, MatthewMatthew Quintal
—
Padstow
(Cornwall) 		Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec Námořník, věk 21 let, 5 stop a 5 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů; silně tetovaný na zádech a několika dalších místech.[30] Odešel na Pitcairnův ostrov, kde sám zapálil Bounty[42] a později vynikl svou násilnickou povahou;[84] jeho žena spáchala sebevraždu.[30] Podařilo se mu přežít povstání Tahiťanů, ale byl roku 1799 Nedem Youngem a Johnem Adamsem zabit.[85]
Námořník Sumner, JohnJohn Sumner
—
Liverpool
(Merseyside) 		Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec 24 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Světlé pleti, hnědých vlasů. Útlé postavy, jizva na levé líci a tetovaný na několika místech.[49] Zůstal na Tahiti, kde byl zatčen Edwardem Edwardsem. Zemřel 29. srpna 1791 na Pandoře, když se na něj a na Stewarta zřítila lodní lávka.[51]
Námořník Thompson, MatthewMatthew Thompson
—
Ostrov Wight 		Starší námořník
(Able Seaman) 		Vzbouřenec A. B.[pozn. 7] 40 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Velmi tmavé pleti a krátkých černých vlasů. Útlé postavy. Ztratil článek palce na pravé noze. Je tetovaný.[49] Zůstal na Tahiti; zavraždil desátníka Charlese Churchila a Churchilova tahitská rodina vzápětí jako akt vendety zabila Thompsona.[49][86]
Námořník Valentine, JamesJames Valentine
—
Montrose
(Skotsko) 		Starší námořník
(Able Seaman) 		— — Zemřel v noci ve čtvrtek 9. října 1788[87] při cestě na Tahiti kvůli zanedbání péče ze strany doktora Huggana;[88] stal se tak prvním mrtvým na Bounty.[49] Byl pohřben na moři.
Civilista Nelson, DavidDavid Nelson Zahradník
(Gardener)
[komentář 26] 		Loajální — Účastnil se plavby ve člunu.[21] Nelson patřil k nejslabším a během cesty málem zemřel.[30] 12. července barkasa přistála v holandském Kupangu na Timoru; o pár dní později se Nelson vydal do hor za místními rostlinami, avšak stále nenabyl síly, dostal horečku a 20. července 1789 zemřel.[89][90]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
poznámky k hodnostem

V tabulce původně uvedené překlady britských námořních hodností a funkcí z níže uvedené monografie jsou chybné a nepřesné ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty: Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. 1. vyd. Praha: BB art, 2005. 488 s. ISBN 80-7341-630-1.  Ve starší české literatuře se objevují hodnosti některých členů posádky tak, jak jsou uvedeny v následující poznámce, řada z nich však byla přeložena chybně.

  1. ↑ První kormidelník;[6] Navigátor[7]
  2. ↑ Námořní kadet[7]
  3. ↑ Námořní kadet[7]
  4. ↑ Pomocný lékař[6]
  5. ↑ Písař a stevard[7]
  6. ↑ Vrchní lodník;[6] bocman[7]
  7. ↑ Dělostřelec;[6] vrchní dělostřelec[7]
  8. ↑ Puškař[6]
  9. ↑ Ubytovatel;[6] kormidelník[7]
  10. ↑ Ubytovatel;[6] kormidelník[7]
  11. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  12. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě;[41] zatímní kadet;[7]
  13. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě;[41] zatímní kadet;[7]
  14. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  15. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě;[41] zatímní kadet;[7]
  16. ↑ Lodník;[6] pomocník bocmana[7]
  17. ↑ Ubytovatel;[6] pomocník kormidelníka[7]
  18. ↑ Kovář a námořník[6]
  19. ↑ Tesařův zástupce[7]
  20. ↑ Poddůstojník dělostřelec;[6] pomocník dělostřelce[7]
  21. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  22. ↑ Kuchař;[6] starší námořník[7]
  23. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  24. ↑ Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  25. ↑ Plavčík;[6]
  26. ↑ Botanik;[6]
další poznámky
  1. ↑ Osoba v klobouku z kresby Roberta Dodda z roku 1799 stojící na zádi Bounty pravděpodobně představuje Fletchera Christiana; žádná jiná soudobá Christianova podobizna nejspíše neexistuje;[1] existuje Christianova realistická podobizna založená na jeho soudobém fyzickém popisu, nakreslená Larrym Learmonthem (1972) a dále mnohé fantazijní portréty z 20. století, např. [1], [2], či [3]
  2. ↑ Místo původu uvedeno pouze v případě, že je známo
  3. ↑ Po návratu do Anglie podal William Bligh stručný fyzický popis některých členů posádky; citováno prostřednictvím stránek Pitcairn Islands Study Center
  4. ↑ Velikosti jednotlivých členů posádky jsou udávány v originálních anglosaských měrných jednotkách – stopách a palcích – kde 1 stopa = 30,48 centimetrů a 1 palec = 25,39954 milimetrů
  5. ↑ Podle Glynn Christianové pocházel z Annapolis v Marylandu[22]
  6. ↑ Před nástupem na Bounty si nechal změnit své jméno z Tosh na McIntosh[65]
  7. ↑ Zkratka pro Able Seaman – námořník první třídy

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mutiny on the Bounty#Crew details na anglické Wikipedii.

  1. ↑ FALK-RØNNE, Arne. Po stopách Bounty. Překlad Vítězslav Slezák. 1. vyd. Praha: Olympia, 1972. 212 s. S. 80–81. [dále jen Falk-Rønne]. 
  2. ↑ a b Pitcairn Islands Study Center. Vice Admiral William Bligh [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ RAMSEY, Alan. Proof of history's rum deal. S. 1. The Sydney Morning Herald [online]. 2006-1-26 [cit. 2009-10-14]. S. 1. Dostupné online. ISSN 0312-6315. 
  4. ↑ State Library of New South Wales. Mutiny on the Bounty: the story of Captain William Bligh, seaman, navigator, surveyor, and of the Bounty mutineers. 1., ilustrované vydání vyd. Sydney: State Library of New South Wales, 1991. 104 s. Dostupné online. ISBN 0730579867. S. 16. (anglicky) 
  5. ↑ Bligh, William (1754 - 1817) [online]. Acton: Australian Dictionary of Biography Online, Australian National University [cit. 2009-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Falk-Rønne, str. 6–7.
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p HOUGH, Richard. Vzbouřenci z Bounty. Překlad Josef Poláček. Praha: Panorama, 1979. Kapitola Blighovy úspěchy ve službách Duncana, s. 69–70. 
  8. ↑ RIOU, Edward; NASH, M. D. The last voyage of the Guardian, Lieutenant Riou, commander, 1789- 1791. Kapské Město: Van Riebeeck Society, 1990. 243 s. Dostupné online. ISBN 0620144556. S. xxxix. (anglicky) 
  9. ↑ John Fryer of the Bounty born in Wells-next-the-Sea Norfolk and Holiday Cottages in Wells next the Sea [online]. Stock Software Ltd. [cit. 2009-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Hesla Adams – Christian. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ MURRAY, Thomas Boyles. Pitcairn, the island, the people, and the pastor: to which is added a short notice of the original settlement and present condition of Norfolk Island. 8. vyd. Londýn: Society for Promoting Christian Knowledge, 1857. 428 s. S. 105. (anglicky) [dále jen Murray]. 
  12. ↑ Falk-Rønne, str. 173.
  13. ↑ a b Review of the Mutiny on board the Bounty. The United service journal and naval and military magazine. 1829, čís. 10, 12, s. 52. (anglicky) 
  14. ↑ a b Falk-Rønne, str. 136.
  15. ↑ DENING, Greg. Mr Bligh's Bad Language: Passion, Power and Theatre on the Bounty. 1., ilustrované vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. 460 s. ISBN 0521467187. S. 25. (anglicky) [dále jen Dening]. 
  16. ↑ HICKOX, Rex. All You Wanted to Know about 18th Century Royal Navy. Bentonville: Rex Publishing, 2005. 164 s. ISBN 1411630572. S. 156. (anglicky) 
  17. ↑ Falk-Rønne, str. 70.
  18. ↑ Testimony of Lt. John Hallett (9/14/1792) [online]. Kansas City: University of Missouri – Kansas City School of Law [cit. 2009-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-21. (anglicky) 
  19. ↑ a b c d e f g h i Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Hesla Churchill – Hayward. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ BELCHER, Diana Jolliffe. The Mutineers of the Bounty and Their Descendants in Pitcairn and Norfolk Islands. Charleston: BiblioBazaar, LLC, 2009. 384 s. ISBN 1103134256. Kapitola The Career of Peter Heywood, s. 147. (anglicky) [dále jen Belcher]. 
  21. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Murray, str. 30.
  22. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Hesla Heywood – Mills. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ a b TOWNSEND, David. The Life Of Thomas Denman Ledward: Surgeon Of The H.M.A.V. Bounty, Part II. S. 17. Monthly Newsletter of the Sail of the Maritime Museum of San Diego [PDF]. Srpen 2008 [cit. 2009-11-7]. Roč. 3, čís. 32, s. 17. (anglicky) 
  24. ↑ EDWARDS, Philip. The Story of the Voyage: Sea-Narratives in Eighteenth-Century England. 1., ilustrované vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. 244 s. (Cambridge studies in eighteenth-century English literature and thought; sv. 24). ISBN 0521604265. Kapitola The Silence of Fletcher Christian, s. 131. (anglicky) 
  25. ↑ a b MCKINNEY, Sam. Bligh: a true account of mutiny aboard His Majesty's Ship Bounty. 1., ilustrované vydání vyd. Camden: International Marine Pub. Co., 1989. 210 s. Dostupné online. ISBN 0877429812. S. 125. (anglicky) 
  26. ↑ a b ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty. Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. Praha: BB/art s. r. o., 2005. ISBN 80-7341-630-1. Kapitola Vítej doma, námořníku, s. 405. [dále jen Alexanderová]. 
  27. ↑ Falk-Rønne, str. 62.
  28. ↑ Charles Churchill [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins). Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ WITHEY, Lynne. Voyages of discovery: Captain Cook and the exploration of the Pacific. Berkeley: University of California Press, 1989. 512 s. ISBN 0520065646. S. 438. (anglicky) 
  30. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Hesla Millward – Quintal. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ TOBIN, George; SCHREIBER, Roy E. Captain Bligh's second chance: an eyewitness account of his return to the South Seas. 1., ilustrované vyd. Londýn: Chatham, 2007. 184 s. ISBN 1861762801. S. 9. (anglicky) 
  32. ↑ MCCALLUM, Pierre Franc. Le livre Rouge; or, a new and extra-ordinary Red-Book; containing a list of the pensions in England, Scotland and Ireland. 2. vyd. Londýn: J. Blacklock, 1810. S. 41. (anglicky) 
  33. ↑ a b c d e f Falk-Rønne, str. 61.
  34. ↑ a b c d e f g h Verdict and Sentence in the Court-Martial of the Bounty Mutineers, Tuesday, 18th September, 1782 [online]. Kansas City: University of Missouri – Kansas City School of Law, 2004 [cit. 2009-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-03-13. (anglicky) 
  35. ↑ a b c BLIGH, William; CHRISTIAN, Edward. The Bounty mutiny. 1., dotisk, ilustrované vyd. Londýn: Penguin Classics, 2001. 254 s. Dostupné online. ISBN 0140439161. S. 189–190. (anglicky) 
  36. ↑ WAHLROOS, Sven. Mutiny and romance in the South Seas: a companion to the Bounty adventure. Topsfield: Salem House Publishers, 1989. 497 s. Dostupné online. ISBN 0881623954. S. 306. (anglicky) 
  37. ↑ The Ha’apai Group. In: STANLEY, David. South Pacific. 8. vyd. Emeryville: Avalon Travel, 2004. ISBN 1566914116. S. 438. (anglicky)
  38. ↑ Falk-Rønne, str. 135.
  39. ↑ a b MONTGOMERIE, Hastings Seton. William Bligh of the "Bounty" in fact and in fable. Londýn: Williams and Norgate, 1937. 308 s. S. 109. (anglicky) 
  40. ↑ Alexanderová, str. 374.
  41. ↑ a b c d e f g h Alexanderová, kapitola Posádka lodi, str. 14–15.
  42. ↑ a b Tokelau. In: RING, Trudy, SALKIN, Robert M., SCHELLINGER, Paul E., LA BODA Sharon. International Dictionary of Historic Places: Asia and Oceania. Londýn: Taylor & Francis, 1. 1. 1996. ISBN 1-884964-04-4. Svazek 5. S. 674. (anglicky)
  43. ↑ BADGER, Geoffrey. The explorers of the Pacific. 2., ilustrované vyd. Kenthurst: Kangaroo Press, 1996. 256 s. ISBN 0864177941. S. 149. (anglicky) 
  44. ↑ a b c HUFFER, Henning. Tatort Südsee: Abenteuerflug in die Vergangenheit. 2. vyd. Baden-Baden: Battert Verlag, 1998. 484 s. ISBN 3879892482. S. 479. (německy) 
  45. ↑ a b Dening, str. 45.
  46. ↑ Poor "Member of Christ.". Friday Christian: or The first-born on Pitcairn's island. New York: D. Appleton & co., 1849. 138 s. S. 117. (anglicky) 
  47. ↑ PHILIPS, Michael. Peter Heywood, a biographical sketch [online]. ageofnelson.org, 2000 [cit. 2009-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Murray, str. 89.
  49. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Hesla Samuel – Young. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ STURMA, Michael. South Sea maidens: Western fantasy and sexual politics in the South Pacific. 1., ilustrované vyd. Westport: Greenwood Publishing Group, 2002. 193 s. (Contributions to the study of world history; sv. 95). Dostupné online. ISBN 0313316740. S. 40. (anglicky) 
  51. ↑ a b Dening, str. 243.
  52. ↑ a b The Pandora Story [online]. [cit. 2009-11-07]. Oddíl The Search and Capture of the Mutineers. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-23. (anglicky) 
  53. ↑ Alexanderová, str. 386.
  54. ↑ Edward Young [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins). Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ HMS Bounty [online]. Smithtown: HMS Bounty Organization, rev. 2006-11-1 [cit. 2009-11-07]. Kapitola Yesterday’s Bounty – The saga of HMAV Bounty and Pitcairn, s. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-24. (anglicky) 
  56. ↑ CAMPBELL, Ian Christopher. "Gone native" in Polynesia: captivity narratives and experiences from the South Pacific. 1., ilustrované vyd. Westport: Greenwood Publishing Group, 1998. 167 s. (Contributions to the study of world history; sv. 63). ISBN 0313307873. S. 30. (anglicky) [dále jen Campbell]. 
  57. ↑ Campbell, str. 31.
  58. ↑ Campbell, str. 31–31.
  59. ↑ Subsequent careers [online]. Brisbane: Queensland Museum [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-03. (anglicky) 
  60. ↑ a b Murray, str. 83.
  61. ↑ Alexanderová, str. 375.
  62. ↑ Murray, str. 260.
  63. ↑ Dening, str. 318.
  64. ↑ a b Dening, str. 319.
  65. ↑ Alexanderová, str. 278.
  66. ↑ Alexanderová, str. 298.
  67. ↑ Murray, str. 29.
  68. ↑ Alexanderová, str. 373.
  69. ↑ Alexanderová, str. 262.
  70. ↑ Alexanderová, str. 306.
  71. ↑ Alexanderová, str. 375–376.
  72. ↑ BARROW, John. The Mutineers of the «Bounty». In: GARNETT, Richard; VALLÉE, Leon; BRANDL, Alois. The International Library of Famous Literature: Selections from the World's Great Writers, Ancient. Charleston: BiblioBazaar, LLC, 28. 1. 2009. ISBN 1103080261. Kapitola The Open-Boat Navigation, s. 4524. (anglicky)
  73. ↑ Dening, str. 207.
  74. ↑ HAMILTON, George; EDWARDS, Edward. Voyage of H.M.S. Pandora. 1. vyd. Charleston: BiblioBazaar, LLC, 2008. 148 s. ISBN 1434692213. S. 69. (anglicky) 
  75. ↑ YOUNG, Rosalind Amelia. Mutiny of the Bounty and Story of Pitcairn Island 1790–1894. 1., ilustrované vyd. Honolulu: University Press of the Pacific, 2003. 276 s. ISBN 141020846X. S. 25–26. (abglicky) 
  76. ↑ CHAMBERS, William; CHAMBERS, Robert. Chambers's miscellany of useful and entertaining tracts. Svazek 14. Edinburgh: W. and R. Chambers, 1846. S. 27. (anglicky) 
  77. ↑ Pitcairn Islands. In: STANLEY, David. South Pacific. 8. vyd. Emeryville: Avalon Travel, 2004. ISBN 1566914116. Kapitola History, s. 290. (anglicky)
  78. ↑ BRUNNER, Borgna. The Bounty, Pitcairn Island, and Fletcher Christian's Descendants: April 28 marks the anniversary of the world's most famous mutiny [online]. infoplease.com [cit. 2009-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ FISKE, Nathan Welby. Aleck, and the mutineers of the Bounty; or, Thrilling incidents of life on the ocean: Being the history of Pitcairn's Island. Boston: John P. Jewett & Co., 1854. 176 s. S. 128. (anglicky) 
  80. ↑ a b Murray, str. 102.
  81. ↑ Statement by Thomas Ellison (9/17/1792) [online]. Kansas City: University of Missouri – Kansas City School of Law [cit. 2009-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-21. (anglicky) 
  82. ↑ Falk-Rønne, str. 174.
  83. ↑ LUNDY, Darryl. William McCoy [online]. Wellington: thePeerage.com, rev. 2006-4-16 [cit. 2009-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Matthew Quintal [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins). Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ MCKINNEY, Sam. Bligh: a true account of mutiny aboard His Majesty's Ship Bounty. Camden: International Marine Pub. Co., 1989. 210 s. Dostupné online. ISBN 0877429812. S. 182. (anglicky) 
  86. ↑ DELANO, Amasa. a narrative of voyages and travels in the northern and southern hemispheres: comprising three voyages round the world together with a voyage of survey and discovery in the Pacific Ocean and oriental islands. 2. vyd. Boston: E. G. House, 1818. 598 s. S. 120. (anglicky) 
  87. ↑ MACKANESS, George. The life of Vice-Admiral William Bligh, R. N., F. R. S.. New York ; Toronto: Farrar & Rinehart, 1939. S. 91. (anglicky) 
  88. ↑ WOODMAN, Richard. A brief history of mutiny. 1., ilustrované vyd. Londýn: Robinson, 2005. 310 s. Dostupné online. ISBN 1841197378. S. 87. (anglicky) 
  89. ↑ ST. JOHN, Harold. Biography of David Nelson, and an Account of His Botanizing in Hawaii. Pacific Science. Leden 1976, roč. 30, čís. 1, s. 2. Dostupné online. ISSN 0030-8870. (anglicky) 
  90. ↑ CAMPBELL, John. Lives of the British admirals: containing an accurate naval history from the earliest periods. Svazek 7. Londýn: Barrington, 1817. 552 s. S. 253. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty: Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. 1. vyd. Praha: BB art, 2005. 488 s. ISBN 80-7341-630-1. 
  • FALK-RØNNE, Arne. Po stopách Bounty. Překlad Vítězslav Slezák. 1. vyd. Praha: Olympia, 1972. 212 s. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • Company of the Bounty & Their Various Fates [online]. Kansas City: University of Missouri – Kansas City School of law, 2004 [cit. 2009-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-03-13. (anglicky) 
  • Pitcairn Islands Study Center. Pitcairn Island Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-23]. Kapitola Bounty Crew List. Dostupné online. (anglicky) 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_členů_posádky_Bounty&oldid=23879908“