William McCoy (Bounty)

skotský námořník a účastník vzpoury na HMAV Bounty

William McCoy (také Mickoy, či McKoy; 1763 Skotsko20. dubna 1799 Pitcairnův ostrov) byl skotský námořník a účastník vzpoury na HMAV Bounty. Byl mezi devíti vzbouřenci, kteří posléze nezůstali na Tahiti, ale osídlili Pitcairnův ostrov, kde také zemřel.

William McCoy
Narození1763
Skotsko
Úmrtí20. dubna 1798 (ve věku 34–35 let)
Pitcairnovy ostrovy
Příčina úmrtípád
Povolánínámořník a vzbouřenec
DětiDaniel McCoy[1]
Catherine McCoy[1]
PříbuzníWilliam McCoy[1], Daniel McCoy[1], Hugh McCoy[1], Matthew McCoy[1], Jane McCoy[1], Sarah McCoy[1], Samuel McCoy[1], Albina McCoy[1] a Daniel McCoy[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Vzbouřenci vysazují kapitána lodi a část posádky (ilustrace z roku 1790)

Biografie

editovat

Narodil se roku 1763 v Rossu, či Aberdeenu ve Skotsku. O jeho životě se před nástupem na HMAV Bounty se nedochovaly žádné informace.[2] Arne Falk-Rønne uvádí, že jedním z jeho zaměstnání byla práce v továrně na whisky.[3] Na Bounty byl převelen ve třiadvaceti letech společně s Matthewem Quintalem z HMS Triumph. Velitel Bounty, poručík William Bligh ho při vyšetřování vzpoury popsal:

WILLIAM MICKOY. námořník, věk 25 let, 5 stop a 6 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, silné postavy; jizva na břiše, kde byl pobodaný a malá jizva pod bradou; na různých místech těla tetovaný.[pozn. 1]

Na Tahiti se seznámil s místní dívkou jménem Taio, které patrně dal anglickou přezdívku Mary.[2] Dne 4. dubna loď Bounty po pěti měsících opustila Tahiti i s nákladem chlebovníků. Posádka byla demoralizovaná a tak poručík William Bligh své velení přitvrdil. Když v předvečer vzpoury opět křičel na námořníky, McCoy otevřeně dával najevo svůj vzdor a rozzuřený William Bligh mu pohrozil zastřelením, jestliže nebude poslouchat.[4][2] McCoy byl jedním z prvních, kteří se přidali na stranu vzbouřenců[4] a ve vzpouře byl velmi aktivní.[5] Vzbouřenci se s lodí nejprve vydali na ostrov Tubuai, kde však jejich pokus usadit se ztroskotal. McCoy poté podpořil Fletchera Christiana v plavbě na Pitcairnův ostrov, kam vzbouřenci i skupina Tahiťanů dorazili 15. ledna 1790. McCoy, John Williams a William Brown společně se třemi Tahiťany byli první, kteří se na Pitcairnu vylodili.[4] Dne 23. ledna 1790 vzbouřenci loď spálili.

 
Exemplář rostliny Cordyline fruticosa, z níž McCoy na Pitcairnu vyrobil pálenku

Vzbouřenci na Pitcairnu založili svojí kolonii. Avšak spory mezi vzbouřenci a tahitskými muži, ke kterým se někteří chovali jako k otrokům a sluhům, vyvrcholil v jejich povstání 20. září 1793. McCoyovi se s Matthewem Quintalem podařilo uprchnout do hor. Když se po 11 dnech ukrývání vrátili do osady, podařilo se jim zabít Manariiho, jednoho z Tahiťanů.[4] Z devíti bílých vzbouřenců, kteří na ostrov přišli, přežili tahitskou vzpouru jen McCoy, Matthew Quintal, Ned Young a John Adams.

Ned Young a John Adams poté převzali vůdčí pozici v kolonii, zatímco McCoy, s využitím svých zkušeností z lihovarnictví, po dlouhém zkoumání objevil způsob, jak ze sladké šťávy rostliny Cordyline fruticosa vypálit v kotli a několika kovových trubkách z lodi kořalku.[3] První kordylinka byla vyrobena 20. dubna 1797.[4] McCoy a Quintal rychle propadli opilství. Dne 20. dubna 1799 William McCoy patrně opilý skočil z útesu[6] nebo, dle jiné teorie, byl zabit Youngem a Adamsem, když vyhrožoval osadníkům, že je povraždí.[5]

Se svou tahitskou ženou měl William McCoy dvě děti:[6]

  • Daniel McCoy (1792 – 26. prosince 1832)
  • Catherine McCoy (1799 – 8. června 1831)

Ačkoliv se za McCoyova života jeho příjmení psalo ve tvaru Mickoy, jeho potomci nadále používají variantu McCoy.[4]

Poznámky

editovat
  1. V anglickém originálu: „WILLIAM MICKOY seaman, aged 25 years, 5 feet 6 inches high, fair complexion, light brown hair, strong made; a scar where he has been stabbed in the belly, and a small scar under his chin; is tatowed in different parts of his body.“[4]

Reference

editovat
  1. a b c d e f g h i j k Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c Matthew Quintal [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins). Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b FALK-RØNNE, Arne. Po stopách Bounty. Překlad Vítězslav Slezák. 1. vyd. Praha: Olympia, 1972. 212 s. S. 174. 
  4. a b c d e f g Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Heslo McCOY (Mickoy, McKoy), William. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b William McCoy [online]. findagrave.com, 2004-8-3 [cit. 2009-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b LUNDY, Darryl. William McCoy [online]. Wellington: thePeerage.com, rev. 2006-4-16 [cit. 2009-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • CONWAY, Christiane; HEYWOOD, Peter; HEYWOOD, Nessy. Letters from the Isle of Man: the Bounty correspondence of Nessy and Peter Heywood. 1. vyd. Onchan: The Manx Experience, 2005. 182 s. ISBN 1-873120-77-X. (anglicky)