Selenid sodný

chemická sloučenina

Selenid sodný je anorganická sloučenina se vzorcem Na2Se.

Selenid sodný
Obecné
Systematický názevSelenid sodný
Anglický názevSodium selenide
sodium(I) selenide
Německý názevNatriumselenid
Sumární vzorecNa2Se
Vzhledamorfní pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1313-85-5
Vlastnosti
Molární hmotnost124,94 g/mol
Teplota tání>875 °C (>1 148,15 K
Hustota2,620 g/cm3[1]
Rozpustnost ve voděreaguje
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[2]
Nebezpečí[2]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

editovat

Selenid sodný se připravuje reakcí selenu se sodíkem rozpuštěným v amoniaku[3]:

2 Na + Se → Na2Se

Stejně jako ostatní chalkogenidy alkalických kovů je Na2Se vysoce citlivý na vodu a podstupuje hydrolýzu, při níž vzniká směs hydrogenselenidu a hydroxidu. K této hydrolýze dojde z důvodu silné zásaditosti iontu Se2−:

Na2Se + H2O → NaHSe + NaOH

Podobně se Na2Se oxiduje na polyselenidy.

Selenid sodný reaguje s kyselinami za vzniku jedovatého plynu selanu, druhým produktem je sodná sůl příslušné kyseliny, např.:

Na2Se + 2 HCl → H2Se + 2 NaCl

Tato sloučenina reaguje s elektrofily za vzniku různých sloučenin selenu. S halogenderiváty alkanů se získá velké množství organických sloučenin selenu:

Na2Se + 2 RBr → R2Se + 2 NaBr

organocínové a organokřemíkové halogenidy reagují s Na2Se podobně při vzniku odpovídajících derivátů:

Na2Se + 2 Me3ECl → (Me3E)2Se + 2 NaCl (E= Si, Ge, Sn)

Bezpečnost

editovat

Selenid sodný by se měl skladovat a mělo by se s ním manipulovat za nepřístupu vlhkosti a vzduchu.

Podobné sloučeniny

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium selenide na anglické Wikipedii.

  1. CRC Handbook of Chemistry and Physics. Redakce David R. Lide. 90th. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781420090840. 
  2. a b Sodium selenide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 421.

Externí odkazy

editovat