Halogenidy

Halogenidy jsou dvouprvkové sloučeniny halogenů s elektropozitivnějšími prvky nebo soli halogenovodíků.^[1] Nejznámější z nich je chlorid sodný, NaCl – kuchyňská sůl. Jsou podskupinou halidů jako tzv. anorganické halidy. V anglické nomenklatuře termín hallides označuje české halogenidy a ne halidy.

Vlastnosti

Převážně jsou rozpustné ve vodě. Mezi málo rozpustné ve vodě patří halogenidy mědi, stříbra, rtuti nebo olova.

Názvosloví

V názvu na prvním místě stojí podstatné jméno + -id a poté přídavné jméno s koncovkou daného oxidačního čísla. Ve vzorci je tomu přesně naopak. Příklad: chlorid sodný - chlor má oxidační číslo -I a -ný je koncovka oxidačního čísla I. Protože součet oxidačních čísel se rovná 0, není potřeba měnit počet jakéhokoliv z prvků sloučeniny. Vzorec je tím pádem NaCl.^[2]

Příprava

Halogenidy se připravují např. přímou syntézou prvků:

2 Fe + 3 Cl₂ → 2 FeCl₃

nebo reakcí halogenovodíkových kyselin s neušlechtilými kovy, hydroxidy a oxidy kovů

Zn + 2 HCl → ZnCl₂ + H₂

KOH + HCl → KCl + H₂O

Rozdělení

Iontové

Sloučeniny halogenů s prvky s nízkou elektronegativitou se nazývají iontové halogenidy. V roztocích vedou elektrický proud. Vyznačují se vysokou teplotou tání a varu. Příklad: NaCl, KBr.

Polymerní

Sloučeniny halogenů s kovy ze střední části periodické tabulky se nazývají polymerní halogenidy. Vázané prvky jsou spojeny kovalentními vazbami do řetězců či vrstev. Vyznačují se nižší teplotou tání a varu. Příklad: CoCl₃.

Molekulové

Sloučeniny halogenů s nekovy a polokovy se nazývají molekulové halogenidy. Vázané prvky jsou spojeny kovalentními vazbami do molekul. Jsou těkavé, často plynné nebo kapalné. Příklad: PCl₅.

Užití

Nejznámější užití je v klasické fotografii a kinematografii, kde halogenidy tvoří světlocitlivou vrstvu filmového materiálu.

Přehled skupin

Odkazy

Reference

↑ KLIKORKA, Jiří; HÁJEK, Bohumil; VOTINSKÝ, Jiří. Obecná a anorganická chemie. 2., nezměněné vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1989. 591 s.
↑ zdroj: PaedDr. Vladimír Šmahaj

Literatura

KLIKORKA, Jiří; HÁJEK, Bohumil; VOTINSKÝ, Jiří. Obecná a anorganická chemie. 2., nezměněné vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1989. 591 s.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu halogenid na Wikimedia Commons

[1] KLIKORKA, Jiří; HÁJEK, Bohumil; VOTINSKÝ, Jiří. Obecná a anorganická chemie. 2., nezměněné vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1989. 591 s.

[2] zdroj: PaedDr. Vladimír Šmahaj

[1]

[2]