Rudolf z Colloreda

český šlechtic

Rudolf Hieronymus Eusebius z Colloredo-Waldsee (německy Rudolf von Colloredo-Waldsee, 2. listopadu 1585 České Budějovice24. února 1657 Praha) byl generál a polní maršál císařské armády ze šlechtického rodu Colloredů z Waldsee. Díky němu a jeho bratrovi zakotvil rod Colloredů, později Colloredo Mansfeldů majetkově v Čechách.

Rudolf z Colloreda
1. držitel colloredského fideikomisu Opočno
Ve funkci:
24. srpna 1654 – 24. února 1657
Předchůdcevytvořen závětí
NástupceLudvík z Colloredo-Waldsee
2. český velkopřevor řádu maltézských rytířů (v pořadí 38. představený řádu)
Ve funkci:
1637 – 24. února 1657
PředchůdceVilém Zdeněk Wratislav z Mitrowicz
NástupceVilém Leopold Rheinstein-Tittenbach
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostpolní maršál
Bitvy/válkyTřicetiletá válka

Narození2. listopadu 1585
České Budějovice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí24. února 1657 (ve věku 71 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě 1624 říšský hrabě
Příbuzníbratr: Jeroným z Colloredo-Waldsee (1582–1638)
synovec: Ludvík z Colloredo-Waldsee (1631–1693)
Profesepolitik a voják
CommonsRudolf von Colloredo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O rodu Colloredů

editovat
 
Erb rodu Colloredů

Colloredové byli starý šlechtický rod se složitým rozrodem. V 11. století působili ve službách římskoněmeckých císařů, postupně se rozrodili do mnoha větví, jež byly usazeny především na území dnešní severní Itálie v okolí hradu Mels ve Furlansku. První členové rodu, kteří se dostali do užšího kontaktu s českými zeměmi, žili na přelomu 16. a 17. století. Nejvýznamnější z nich byl Ludvík z Colloredo-Waldsee, jenž působil ve službách císaře Rudolfa II. a který získal právo nosit přídomek z Wallsee (1588) po jedné vymřelé větvi rodu. Podpůrným argumentem bylo i to, že Ludvík a jeho bratr Lelius říšské léno Wallsee skutečně vlastnili. Tento šlechtic dosáhl též polepšení rodového erbu, když byl na stříbrné břevno v černém štítě umístěn dvouhlavý říšský orel.

Příchod Colloredů do Čech

editovat

Teprve jeho synové Jeroným (1582–1638) a Rudolf (1585–1657) byli v roce 1624 povýšeni do říšského hraběcího stavu a majetkově se usadili v Čechách. Dopomohla jim k tomu podobně jako řadě ostatních překotná válečná doba, loajalita prokázaná panovnickému rodu Habsburků, zejména v době pádu Albrechta z Valdštejna a také úspěšná vojenská kariéra. Podobným způsobem v Čechách zakotvily také další rody (Desfoursové, Gallasové, Lamboyové, Lesliové, Morzinové nebo Piccolominiové). Oba bratři Colloredové dostali v roce 1635 do zástavy rozsáhlé východočeské konfiskované panství Opočno s přivtělenými statky Doubravicí a Frymburkem. O rok později jim tento majetek připadl do dědičného držení, vázly na něm ovšem některé staré a poměrně vysoké dluhy. Přesto se toto majetkové zázemí stalo odrazovým můstkem k zakotvení rodu v habsburské monarchii.

Rudolfův život

editovat
 
Rudolf z Colloredo

Významnějším z obou bratrů byl Rudolf, který se stal velkopřevorem řádu maltézských rytířů.[1] Výrazně se prosadil ve 30. a 40. letech 17. stoletícísařské armádě, kde postoupil až do hodnosti generála – polního maršála. V roce 1647 se stal tajným radou a vojenským velitelem Prahy. Za švédského vpádu do Čech a do Prahy v roce 1648 se mu podařilo uprchnout z Malé Strany a s pomocí pražských měšťanů a studentů ubránit Staré Město pražské před vpádem švédských vojsk Hanse Christoffa Königsmarcka.[2]

Na Malé Straně získal celkem pět měšťanských domů se zahradami. Následně zvolil velmi reprezentativní sídelní strategii, která zviditelnila jeho postavení a demonstrovala jeho ambice. Celý komplex totiž nechal v letech 1643–1656 přestavět a vytvořil tak výstavný raně barokní palác s terasovou zahradou, pozdější Schönbornský palác, kde se dnes nachází sídlo velvyslanectví Spojených států amerických v Praze.[3]

Rudolf přežil svého staršího bratra a získal postupně další české statky. Jednalo se o Dolní Počernice, Smidary a některé další. V roce 1654 patřil mezi patnáctku nejbohatších pozemkových vlastníků v Čechách, protože disponoval i příjmy z panství maltézských rytířů ve Strakonicích a VarvažověPrácheňsku. Ačkoliv sám neměl potomky, vymohl si od papeže Urbana VIII., představených řádu maltézských rytířů a od císaře Ferdinanda III. právo svobodně nakládat se svým majetkem.

Před svou smrtí 24. srpna 1654 vytvořil závětí fideikomis sestávající z panství Opočna s přivtělenými statky, Dolních Počernic a domů na Malé Straně se zahradami a vinicí pod Strahovským klášterem.[4] Ostatní pozemkový majetek zůstal ve formě alodu. Tímto způsobem zajistil svým následníkům poměrně rozsáhlý majetek, jenž jim zaručoval v každé generaci znovu a znovu výhodný start jejich kariéry. Fideikomis po něm zdědil jeho synovec Ludvík z Colloredo-Waldsee.

Reference

editovat
  1. Mathias Maria FEYFAR, Aus dem Pantheon der Geschichte des Hohen souveränen Johaniter Maltheser Ordens, Nikolsburg 1882, s. 3-17.
  2. K Rudolfovi a zejména k jeho vojenské činnosti ve službách Habsburků se zachovalo velké množství materiálu, který je uložen v dosud neinventarizovaném rodinném archivu. Srov. Státní oblastní archiv Zámrsk, Rodinný archiv Colloredo-Mannsfeldů, neinventarizováno, provizorně kart. 19-25, 27, 32, 34 a 36 a Archiv Národního muzea, Genealogická sbírka H, kart. 9, Colloredové.
  3. Václav LEDVINKA – Bohumír MRÁZ – Vít VLNAS, Pražské paláce, Encyklopedický ilustrovaný přehled, Praha 1995, s. 270-271; Emanuel POCHE – Pavel PREISS, Pražské paláce, 2. vyd., Praha 1977, s. 41-42; Václav LÍVA, Studie o Praze pobělohorské, III. Změny v domovním majetku, Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy 9, 1935, s. 317
  4. K vytvoření fideikomisu srov. Národní archiv Praha, Stará manipulace, sign. C 20/5, kart. 273 (opis závěti z 24. 8. 1654); Národní archiv Praha, Desky zemské větší, č. 311, f. E 16 a SOA Zámrsk, Velkostatek Opočno, neinventarizováno, inventář Opočna z roku 1657.

Literatura

editovat
  • KUBEŠ, Jiří, Colloredové z Wallsee a jejich pokus o integraci do prostředí panovnického dvora v habsburské monarchii (Edice instrukcí Jeronýma Colloreda o výchově jeho nejstaršího syna z let 1723-1725), in: Sborník prací východočeských archivů 11, 2007, s. 37-63. ISSN 0231-6307.
  • BUBEN, Milan, Colloredo-Mannsfeldové, Střední Evropa 8, 1992, č. 23, s. 82-91.
  • MARKUS, Antonín, K rodopisu Colloredů, in: Sborník statí k sedmdesátým narozeninám Josefa knížete z Colloredo-Mannsfeldu 1866–1936, Praha 1936, s. 103–112.
  • Antonio Schmidt-Brentano: Frà Rudolf Hieronymus Eusebius Reichsgraf von Colloredo V: Die kaiserlichen Generale. 1618–1655. Ein biographisches Lexikon. Vídeň 2022, S. 102ff.

Externí odkazy

editovat