Routa vonná
Routa vonná (Ruta graveolens) je stále zelený polokeř vysoký až 80 cm. Listy jsou dlouhé až 15 cm, dužnaté a tečkované. Květy jsou žluté a dorůstají do 12 mm. Kvete od května do září.
 Routa vonná | |
|---|---|
 Routa vonná (Ruta graveolens) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | mýdelníkotvaré (Sapindales) |
| Čeleď | routovité (Rutaceae) |
| Rod | routa (Ruta) |
| Binomické jméno | |
| Ruta graveolens L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt
editovatJejím domovem je Jižní Evropa. V Česku se pěstuje občas na zahradách, skalkách nebo na polích.
Použití
editovat
Drogou je zejména sušená kvetoucí nať nebo pouze list sklízený během května a června. Z drogy se připravuje čaj, macerát, tinktura nebo prášek. Obvyklé dávkování je třikrát denně na špičku nože prášku nebo polévková lžíce sušené natě na půl litru vody a den (macerát nebo čaj se rozdělí na tři dávky). Upřednostňuje se však použití v čajových směsích. Snižuje lomivost krevních kapilár, avšak ve větším množství je jedovatá. V gastronomii se využívají její listy jako hořké koření k hotovým pokrmům z masa, vajíček, ryb i do sýrových krémů. Mnozí lidé ji však nesnáší a citlivým osobám může popálit pokožku. Zejména čerstvá obsahuje látky zvyšující fotosenzitivitu organismu. Ve středověku se používala do piva a kořeněných vín, ale také proti duchům.[1] Rostlina není vhodná pro těhotné.[2]
Odkazy
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- Naše rostliny v lékařství; Jindřich Korbelář a Zdeněk Endris; ilustrace Jindřich Krejča.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu routa vonná na Wikimedia Commons
