Mýdelníkotvaré (Sapindales) je řád rostlin, vyskytujících se od mírného do pantropického podnebného pásma, příslušející do třídy vyšších dvouděložných v kladu „Eurosids II“.

Jak číst taxoboxMýdelníkotvaré
alternativní popis obrázku chybí
Citrus limonový (Citrus limon)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Juss. ex Bercht. et J. Presl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

editovat

Se zavedením kladistické klasifikace, jejím současným vrcholem je taxonomický systém APG III, došlo v řádu mýdelníkotvarých k určitým změnám proti předchozímu hojně používanému Cronquistově taxonomickému systému založeném na morfologii a fyziologii.

Byla odsunuta čeleď Akaniaceae do řádu brukvotvarých, medokvětovité do kakostotvarých, klokočovité do Crossosomatales a čeleď kacibovité do nového řádu kacibotvarých. Byla ztotožněna čeleď Bretschneideraceae s čeledi Akaniaceae a Julianiaceaeledvinovníkovitými. Rody z bývalých čeledí javorovitých a jírovcovitých byly přesunuty do čeledi mýdelníkovitých a rody z čeledě Cneoraceae do čeledě routovitých.

Nově byly vytvořeny čeledě: Biebersteiniaceae z rodu vyjmutého z čeledi kakostovitých, Kirkiaceae z čeledi simarubovitých a čeleď šamanichovité sloučením čeledí Nitrariaceae, Peganaceae a Tetradiclidaceae z řádu kacibotvarých.

Řád mýdelníkotvaré je nejvíce příbuzensky blízký s řády slézotvaré, brukvotvaré a Huerteales. V samotném řádu není příbuznost jednotlivých čeledí stejná, vzájemné fylogenetické vztahy jsou znázorněny zde:[1]

mýdelníkotvaré (Sapindales)

Biebersteiniaceae Schnizl.

šamanichovité (Nitrariaceae) Lindl.

mýdelníkovité (Sapindaceae) Juss.

Kirkiaceae (Engl.) Takht.

ledvinovníkovité (Anacardiaceae) Lindl.

březulovité (Burseraceae) Kunth.

routovité (Rutaceae) Juss.

simarubovité (Simaroubaceae) DC

zederachovité (Meliaceae) Juss.

Charakteristika

editovat

Řád mýdelníkotvarých obsahuje okolo 460 rodů a ty jsou tvořeny asi 5600 druhy, z nichž většina patří do čeledí mýdelníkovitých a routovitých. Řád obsahuje vývojově mladší rostliny. Jsou to převážně stromy, vysoké až 60 m, keře i popínavé rostliny. Velká část druhů má žláznaté dutiny v listech nebo pryskyřičné kanálky ve dřevu i v kůře, mnohé obsahují saponiny a alkaloidy.

Listy většinou vyrůstají střídavě okolo stonku nebo v přeslenech, mnoho druhů má čepele dlanitě složené, lalokovité nebo zpeřené, i dvojnásobně. Některé listy jsou přeměněny v trny. Listy jsou s dlouhými řapíky nebo přisedlé, s palisty i bez.

Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů nebo vytvářejí květenství hroznovitá, vrcholíkovitá neb latnatá. Většina květů je pětičetných se svrchním semeníkem, mívají rozlišený kalich i korunu. Jsou opylovány hmyzem, mají barevné okvětní lístky a většinou voní, vylučují nektar. U mnoha druhů se úspěšně projevuje tendence po opylení květu cizím pylem, což je řešeno u oboupohlavných květů nesoučasným dozráváním pylu a vajíček v jednom květu nebo dosažením jednopohlavnosti květů tím, že část květů má funkční jen samčí a část květů jen samičí orgány. Tyto jednopohlavné květy mohou být současně na jedné rostlině nebo každý druh květů na jiné.

Plody jsou různé tobolky, peckovice a bobule, v přírodě je konzumují savci a ptáci, kteří pomáhají roznášet nestrávená semena po okolí. Některá semena jsou okřídlena a jsou rozšiřována větrem.[2]

Mezi rody tohoto řádu patří například citrus, ruj, škumpa, jírovec, kadidlovník, korkovník, křídlatec, liči, longan, mangovník, mýdelník, myrhovník, pajasan, pepřovec, skimie, svitel a v české přírodě původní rody: javor a třemdava.

Přehled čeledí

editovat

Reference

editovat
  1. STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website. mobot.org [online]. 2008-06-09, rev. 26.15.201020 [cit. 21.01.2011]. Dostupné online. 
  2. www.britannica.com
  3. BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat